Poznámky o cestě

Poznámky o cestě
na obou stranách Svratky

Mělo by to být obráceně, „Na obou stranách Svratky“ hlavní titul, „Poznámky o cestě“ podtitul. Nicméně zvolil jsem si kurzívou psaný „druhý řádek“ jako souhrnný titul řady příspěvků o cestě (nikoli „z cesty“, píšu po příjezdu) na Vysočinu ve dnech 9.- 11. 11. 2012, přičemž tyto poznámky mají být jakýmsi resumé, zatímco ostatní texty se zaměřují na jednotlivá témata, aspekty, momenty.

Do obce Líšná nedaleko Sněžného nedaleko Nového Města na Moravě (a v okrese Žďár nad Sázavou) je to z Jičína kolem stočtyřicetin stopadesáti kilometrů, zvolíme-li trasu přes Hradec Králové a směr Svitavy (Brno), kam se ovšem přes Holice a Vysoké Mýto nedojede, protože se v Litomyšli odbočí na Poličku, odtud na Jimramov a pak poněkud zpět směrem na Sněžné. S navigací by se jistě našla kratší cesta s odbočením ještě před Litomyšlí přes Proseč kolem Toulovcových Maštalí a přes Borovou do Sněžného a Líšné z druhé strany, takto takřka stále po hlavní silnici je to ovšem jednodušší. V mé volbě ovšem hrála ještě úlohu Polička, kde jsem chtěl udělat přestávku a projít si město (viz Za Bohuslavem Martinů).

Druhou možností (tu jsem zvolil na cestě zpátky) je trasa přes Křižánky, Kameničky, Hlinsko a odtud už po velice pěkné silnici (v úseku od Pardubic rychlostní komunikace) přes Chrudim, Pardubice a opět Hradec Králové do Jičína.

Hotel Líšenský dvůr, místo našeho ubytování, je dostupný ze silnice mezi Jimramovem a křižovatkou ze Sněžného do Nového Města na Moravě, buď z Líšné nebo nedaleké Vříště po panelové přípojce se značením informačních panelů od Nového Města. Nachází se v kopcovitém/hornatém terénu mezi zmíněnými obcemi a Daňkovicemi v Hornosvratecké pahorkatině, k rozsáhlému pozemku patří i rybník pod hotelem.

Volby pro necelé tři dny pobytu (vyjeli jsme v pátek před obědem, nazpět jsme se vydali v neděli po pozdní snídani a se všemi zastávkami jsme dojeli do Jičína po šesté večer) motivovaly (a limitovaly) kromě dvou noclehů cesty v předchozích letech v této oblasti, které tvoří vzpomínky a mapy v mysli, takže si člověk říká, tady jsem už byl, tady si to chci připomenout, tohle mě láká, protože jsem to minule nestihl atd. V tomto/mém případě to bylo několik hudebních soustředění s orchestrem zhruba před deseti lety v Nových Hradech u Litomyšle („české Versailles“), které jsou svou lokalitou „ještě“ ve východních Čechách, ale podíváme-li se na mapu, je to zhruba dvacet kilometrů severně od Sněžného/Líšné/Vříště, vedle Toulovcových Maštalí či Proseče jsme tenkrát navštívili například Poličku či Kameničky, místa i letošních cest. Ve Žďáru nad Sázavou jsme byli před několika lety na týdenním pobytu, onen hlavní hřeben (Devět skal atd.) této oblasti a jiná místa jsme prošli/přešli několikrát. Vrátím-li se ještě více zpátky, takřka do dětství, ale i později, byl jsem několikrát v oblasti Seče či v Hlinsku, takže to máme Žďárské vrchy, přilehlé k „naší“ nynější oblasti, a Železné hory, zase jen o kousek dál, navíc se určitým způsobem ony oblasti prostupují, stejně tak jako se vymezují navzájem.

Ale už k letošní cestě. Den „cesty tam“ jsem se zaměřil na dvě kulturní témata, spojená se zastávkami v Poličce a Jimramově. V Poličce některá překvapení. Aktuálně asi čtyři nebo pět obchodů s hračkami, skvostný s nevídaným výběrem na náměstí, další o kousek dál cestou ke hřbitovu a naproti němu další „dřevěné hračky“, a možná ještě dva jiné. Samozřejmě příjemný pocit z procházky kolem monumentálních hradeb, jakých v této zachovalosti není v českých městech zase až tak mnoho (v Nymburku, něco málo v Českém Brodě, v Písku, v Mikulově, Telči, v Novém Městě nad Metují), a v této celistvé podobě rozhodně Polička je na jednom z prvních, ne-li na prvním místě (nepočítám-li ovšem třeba Vyšehrad), zatímco v jiných městech jsou z fortifikačních prvků zachovány coby dominantní spíše jednotlivé brány či věže. Za Bohuslavem Martinů jsem se vydal i na některá místa následujícího dne, místu narození Jana Karafiáta a bratří Mrštíkových byla věnována zběžná návštěva s „nasátím“ atmosféry místa.

Druhý den, kdy bylo nejvíce času, jsme se vydali na hrad Štarkov/Skály nad Jimramovskými Pasekami, na rozdíl od běžného způsobu (z Nového Jimramova) jsme vyšli od odbočky silnice na Javorek (auto jsme nechali u silnice). Obešli jsme prostor celého skalního masívu s hradem a vrátili se druhou stranou dolů (o hradu, přírodní památce a jménu Skály samostatný text).

Přes Javorek a Daňkovice jsme přejeli do Sněžného a zastavili se, podle informace v turistickém přehledu „Novoměstsko“ u Pavla Šimona, který buduje po několik let rozsáhlou japonskou zahradu, pěstuje bonsaje a má keramickou dílnu. Zahrada je takřka na konci obce (naším směrem do kopce) vlevo, prostor je hned patrný už podle Ptačí brány.

V Kadově jsme se v hospodě, rovněž inzerované ve zmíněném turistickém přehledu udělali krátkou zastávku na kafe v hospodě U Janečků, která patří k nejstarším usedlostem a je údajně známá svým likérem Kadovánkem. Káva nebyla příliš dobrá, naštěstí jsme alespoň dali na varování mladého sympatického horala, kterého jsme potkali u Štarkova (který šel odtud do Kadova pěšky, chtěl nám dokonce věnovat mapu, abychom se v podzimní přírodě mohli lépe orientovat), a proslulý likér nekoštovali.

Vrátili jsme se pak ještě dva kilometry zpět do obce Krátká, o níž jsme vyčetli, že zde má být větší komplex lidové architektury. Vesnice se zajímavou historií (názvy Teplá, Krátká, historie na webových stránkách, viz dole, je i na informační tabuli u kaple sv. Cyrila a Metoděje) není rozsáhlá, ale stojí za krátkou zastávku.

Překvapením byla naopak rozlehlost Fryšavy, kterou jsme ale jen projeli a zaparkovali u hotelu U Loubů ve Třech Studních. Káva v Sále Bohuslava Martinů, za hotelem vlevo cesta k vile Václava Kaprála a jeho dcery, dirigentky a hudební skladatelky Vítězslavy Kaprálové, která studovala u Bohuslava Martinů. Nedaleko studánky Vitulka (domácké jméno Vítězslavy) a Barborka, kde se zahajují každoročně slavnosti Bohuslava Martinů, který ve Třech Studních strávil poslední měsíc před emigrací do Francie.

Odtud je to jen několik kilometrů (trasa celého dne byla vlastně poměrně krátká, jaksi kompaktní) do Nového Města na Moravě. Při cestě rozsáhlý sportovní areál budovaný pro mistrovství světa v biatlonu příští rok, opravdu rozlehlé dílo, řada parkovišť, tribuny, hotel, který zde už stojí, komunikace, dřevěné mostky atd. Do středu města, zaparkovali pod náměstím (Vratislavovo n.). Pozoruhodný kostel sv. Kunhuty, nejstarší architektonická památka ve městě, ovšem s novějšími sgrafity z třicátých let minulého století coby solitérní stavba v centru prostoru náměstí, rozlehlý zámek z 16. století, novorenesančně přestavěný, zdánlivě nevýrazný ve frontě budov, nicméně svým způsobem nezaměnitelná stavba, a především zvenčí skrytý komplex několika traktů, který dává překvapivě velký prostor pro expozice Horácké galerie. O něm by si mohlo každé české město této velikosti (desetitisícové) nechat jenom zdát. Prvotním impulsem je samozřejmě skutečnost, že zdejšími významnými rodáky jsou dva z nejvýznamnějších moderních sochařů (Jan Štursa, Vincenc Makovský, kromě toho několik známějších malířů). Nicméně kromě stálé expozice českého sochařství v několika místnostech (Makovský má nověji otevřenou expozici) je tady několik dalších pater, spojovací chodba, v jednom patře expozice skla, v jedné další místnosti příležitostné výstavy (aktuálně Jan Kovářík) atd. A to nemluvím o tom, že v protějším rohu náměstí, v budově radnice, je ještě Horácké muzeum. V době naší návštěvy města zde byla výstava medu a včelařských výrobků. Vlevo za vchodem je rovněž informační centrum, které jsme, dokonce dvakrát využili.

Z Nového Města zbývalo vrátit se na místo ubytování, kde nás už čekala svatomartinská husa, nám se ovšem podařilo odjet špatným směrem. Z místa parkování jsme se totiž vrátili dolů, odkud jsme přijeli a na kruhovém objezdu odbočili po rozpacích, kam máme vlastně jet (to často bývá v informačním systému, že jsou označeny zcela jiné cíle, buď bližší, nebo naopak vzdálenější, a „svůj“ náš poutník nenajde), podle čísla silnice (360). To bylo správné, směr byl opačný. Po patnácti kilometrech nechtěné návštěvy Radešínské Svratky a dalších pěti vesnic jsem se rozezlen vrátil do Nového Města a v informačním centru, kde už si před více než půl hodinou Alena kupovala turistické vizitky míst, které navštívila, nám už odcházející pracovnice ukázala, že musíme (nemohl jsem něco podobného tušit) jet jinudy, přes náměstí kolem nákupních center, a pak odbočit příslušným směrem. Mezitím se setmělo a moje nervozita dosáhla vrcholu, když jsem před ukazateli byl znovu uveden do rozpaků, neboť na Jimramov jsem měl jet rovně, ale na témže sloupu pod touto cedulí bylo reklamní značení „Líšenský dvůr“ doleva. Dvakrát jsem se vrátil, už rozzuřen a v obavách, když uposlechnu značení, znovu se ztratím a budu kdovíodkud vracet. Když jsem zastavil na několik vteřin na rozmyšlenou, už za mnou houkali netrpěliví řidiči, tak jsem to nakonec risknul – a v pořádku dojel. Svatomartinskou husu, na kterou jsme byli pozváni a proto zvolili tento termín cesty, jsme tedy nepromeškali.

Poslední den jsme vyrazili někdy po deváté hodině a v plánu jsme měli několik zastávek seřazených na cestě domů. První z nich byly Křižánky, jedno z míst Českých a Moravských (nedaleko je např. podobně označen Herálec a vlastně ještě blíže Svratka), se nachází v údolí mezi dvěma skalnatými kopci a na toku Svratky, tady ještě potoka, u jehož přemostění je hraniční kámen dvou historických zemí. Nedaleko pak evropské rozvodí. Procházka, lidová architektura, některé z těchto staveb upraveny (zřejmě někdy už v šedesátých létech) na restaurace a ubytovny. Skupina tatínků s dětmi v závěsných kočárech na kolo vyrazila na „poslední míli“. Kyšperský rybník. Zpět do auta, Svratka, Svratouch, Kameničky.

Slavíčkovy Kameničky. Vzpomínka na Karla Jakubů, který tady fantazíroval o koupi starého autobusu pro převoz orchestru, a na faru s expozicí Antonína Slavíčka a Karla Václava Raise (na místním hřbitově též hrob faráře  Parduse, vzoru spisovatelova Kalouse), celou tu kulturní historii s pozváním, koupením domu atd.. Na dnešní cestě mám na programu pouze Volákův kopec, ono místo, které poznáme na Slavíčkově obraze U nás v Kameničkách. Jezírko na vrcholu táhlého návrší pár metrů od silnice, stromy kolem se odrážejí v hladině, lavičky dokreslují atmosféru místa, které je „jako by obrazu z oka vypadlo“. Barevnost stromů, vody a zeleně, přestože je začátek listopadu, je neuvěřitelně sladěná, struktury kamene, spadané listí, zkrátka trochu melancholie, také cesta nad jezírkem, po které jej lze obejít, případně se podívat do otevřené krajiny za kopcem.

Posledním místem cesty byla skupina historických staveb nazývaná Betlém v Hlinsku. Na rozdíl od muzeí ve skanzenech, kde jsou shromážděny budovy z různých míst, jsou v tomto prostoru budovy umístěny tak, jak zde vznikly, a tedy je zachován půdorys celého místa, což v této podobě a rozsahu při komplexu budov tohoto typu nikde jinde nenajdeme. Betlém byl nedávno opraven z evropských fondů, takže je opravdu v pořádku (byť při poslední návštěvě před několika lety rovněž nebyl v nepořádku). Myslím si, že coby soubor staveb Vysočina spolu s Veselým kopcem je i populárním turistickým cílem. V jednom ze starých domků, nyní s novou fasádou, cukrárna, výborná kávička a zákusek (místo oběda, po včerejším přesycení husou) a autem, už otočeným správným směrem vyrážíme na Chrudim, Pardubice, Hradec Králové.

S tím, jak se proměňují komunikace, rozšiřuje jejich síť a mění celá struktura, mám docela problém představit si, kam vlastně dojedeme. V Pardubicích mám z minulých let v paměti nejrůznější přemostění kolem závodiště (z doby studentských let dokonce silnici ještě kolem ruchadla bratří Veverkových, které – shodou okolností – právě předevčírem někdo ukradl), nejčastěji jsme ale jezdili vlastně středem města po Hradecké ulici s oněmi charakteristickými podjezdy (když se vracím od Pardubic do Českého ráje) a na křižovatce s pohledem na třídu Míru se známou Zelenou Bránou, zřejmě nejen pro mě symbol Pardubic, a pak už přes Labe směrem na Hradec Králové. Ale to už tady rozebírám něco, co by bylo zajímavé v nějakém jiném článku.

Odkazy
Polička
https://www.policka.org/
https://www.cbmpolicka.cz/
https://www.czecot.cz/turisticky-objekt/7213_rodna-svetnicka-bohuslava-martinu-policka
https://www.martinu.cz/t_page.php?pid=50
https://www.krasnecesko.cz/lokality/30384-hrob-hudebniho-skladatele-bohuslava-martinu-policka-pomnik.html
https://www.tyluvdum.cz/
na těchto stránkách a na Rajčeti:
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/za-bohuslavem-martinu/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Na_Vysocinu_Policka/

Jimramov
https://www.vanderkrogt.net/statues/object.php?webpage=ST&record=czvy003
https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Jimramov_%28rodn%C3%BD_d%C5%AFm_brat%C5%99%C3%AD_Mr%C5%A1t%C3%ADk%C5%AF%29.jpg
na těchto stránkách na Rajčeti:
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/zastavka-v-jimramove-jan-karafiat-a-bratri-mrstikove/
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/starkov-skaly/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Na_Vysocinu_Jimramov/

Líšenský dvůr
https://www.lisensky-dvur.cz/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Na_Vysocinu_Lisensky_dvur/

Nové Město na Moravě
https://www.virtualtravel.cz/nove-mesto-na-morave/zamek-horacka-galerie.html
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Na_Vysocinu_Nove_Mesto_na_Morave/

Japonská zahrada a bonsaje ve Sněžném
https://www.bonsaje-vysocina.cz/

Kadov
https://www.nmnm.eu/bylinny-liker-kadovanek.html

Sněžné
https://www.bonsaje-vysocina.cz/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Na_Vysocinu_Japonska_zahrada_ve_Sneznem/

Krátká, Tři Studně
https://www.snezne.cz/kratka/
https://tristudne.e-vysocina.cz/
https://www.tristudne.eu/
na Rajčeti
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Na_Vysocinu_Starkov%2C_Kadov%2C_Kratka%2C_Tri_Studne/

Kameničky, Volákův kopec
Antonín Slavíček, U nás v Kameničkách
https://www.galleryjk.cz/images/091.jpg
https://www.galleryjk.cz/slavicek/index.htm
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vol%C3%A1k%C5%AFv_kopec
https://www.obec-kamenicky.cz/index.php?mid=1003&kid=10&lg=cz
https://www.hlinsko.cz/mesto/kultura/muzeum-galerie/53vh

Betlém Hlinsko
https://betlem.euweb.cz/
https://www.hlinsko.cz/mesto/cestovni-ruch-turistika-pamatky/betlem-eu

Souhrnné informace
https://info.nmnm.cz/index.php?COM=subkatonly&KATR=0000000072
https://www.region-vysocina.cz/
https://www.zdarskevrchy.cz/
https://www.e-vysocina.cz/web/vysocina/generovano/G03reg.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Novom%C4%9Bstsko
na těchto stránkách:
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/novomestsko/

Pzn. Tento příspěvek je jedním z textů v řadě nazvané „na obou stranách Svratky“, odkaz k jednotlivým článkům (v nich jsou další odkazy k pojednávané problematice), stejně jako linky k fotoalbům na Rajčeti, uvádím na příslušném místě. Je pravděpodobné, že ještě některé drobné poznámky/texty do projektu později doplním.