C e s t y t e x t u / 1 9 8 2 – 1 9 8 4
Tento útlý výběr shrnuje autorskou práci soustředěnou k přímému textu/textovému záznamu a zároveň zachycuje jeho přesahy k ostatním aktivitám (komentáře a paralely k nevlastní práci, vizuální poesie, kniha) a k teoretické reflexi, s níž v úzké vzájemné vazbě texty vznikaly. na pozadí určité, byť nijak striktně vyměřované typologie, spíš modalit vědomí, jak se v textu mhou ztvárňovat, a ve snaze zachytit pociťovanou tendenci směřování chce postihnout text od textu určité posuny těchto možností a omezuje proto rozsah již tak nečetné produkce na minimální reprezentativní soubor (ovšem nikoli dle kritéria „nejlepších“ věcí), jehož primárním dílem i pro mne samého bylo zmapování jedné oblasti mého úsilí za poslední dobu.
Jan K. Čeliš, červenec 1984
zkus to uchopit všechno najednou
a taky v největší těsnosti
je tajemství
ještě
/
co je uvnitř?
listuj dál a vracej se k tomu, co jsi přečetl
některá slova pochopíme možná až za dvacet let
venku svítí krásný úplněk
Krkonoše / vymezení
prostoru cestou 2. – 8. 8. 1982
(…)
St – po snídani od ČSTV (tam mne dovezl nákl. s brig.) k Ručičkám (pokrač. po silnici kolem staveniště – prach, monstrprojekt, bude to vypadat pěkně – horská mod. architektura; kolem chaty Lesní zátiší – tradiční dřev. bouda, nápisy křídou a kresba Krakonoše, obojí vpr., pak zatáčka lesem(, na Dvoračky, odtud Kotel, „za větrem“ (celou dobu od Ručiček fičelo a zataženo), nákresy na 2 papírech s pzn., z Kotle v 10.15 stejnou cestou zpět; 11 Ručičky, v ½ 12 ČSTV
(náčrtek) 9 hod. Dvoračky, lan., sjezd., rozšíř. cesta stráň, Lysá hora, odb. na Zadní Plech, Ručičky, Rokytnice, L. zátiší, ? Černý potok, SSM, Studenov, ČSTV ½ 8
(náčrtek) Dvoračky Č jablonec, Z H. Mís., Z Kotel, Růž. zahrádka atd. Č, strmá nahoru (co jsme s ní přijeli úbočím po Kotli na lyžích), Lysá h., sjezd.,
H. – Dv. 7, sedlo Lysé H. +1, kotel +2 a zpět – 20 km
převýšení: Harrachov 704 m, Kotel 1435 m – 730 m
po obědě: na Studenov (od ČSTV, v pol. cesty mne vzalo auto s tím dřevařem, který mi řekl v autobuse, kde je Lesnické učiliště), odtud jsem se ze dvou cest (Z n. Žl) rozhodl pro pravou (Žl) podél lesa, výhled do kraje nad Rokytnicí, trochu zataženo, pár kapek spadlo
(náčrtek) kříž, zelená do H. Rokytnice, Žl do R., kostel, cesta na Jan. sklu a Č. h. Krakonošova snídaně
(náčrtek) hřebeny pod Lysou h., Kozákov? M, Hejlov, Stráž
cesta mezi roztroušenými domky loukami mírně dolů po úbočí, pak narušeno vodovodem – devastovaný pás okraje lesa a přilehlých hájů; síť cest dolů, dal jsem se přímo ke kostelu (v tom zmatku jsem ztratil značenou cestu a nepodíval se na její přibližný směr k okraji Dolní Rokytnice); nám. – hotel Krakonoš (2 hod.), cola v recepci; na náměstí též něco staví; kostel sv. Václava – pěkně klenutý ochoz a křížová cesta ze zač. stol.; správně kostel sv. Michala
(náčrtek) náměstí, cesty (kostel)
dále po silnici, rozšiřují ji, plno prachu od aut, nevábný a nevýletní pocit staveniště, celou cestu až k rozcestí, sledoval sej aut. zastávky a postupně si ujasnil umístění jednotl. lokalit.
Cesta ujasňuje celý prostor a jeho jednotlivé části.
z křiž. s hostincem U Kroupů na nádr,. ČSD (pěkné, čisté), zpět (po nahlédnutí do mapy na nádraží) po silnici až k odb. do Pasek, tam nadšení nad tím, že jsem zase „za papírem“ – to, co člověk hledá, mu vstupuje do cesty. Silnicí nahoru do Pasek (zbytečně, protože předpokládanou okliku a zatáčku už jsem nemohl stihnout ve vymezeném čase (16.44 z Pasek aut. do Harrachova; nakonec ale jsem aspoň trochu ohmatal tvářnost kraje i tímto způsobem – opět roztroušenost chalup; naproti ve stráni řez současnosti, nějaký X-vod strmě do lesa, vrátil se po modré zn. na křižovatku cest, odtud cesta ke kostelu, ke kterému jsem směřoval už odzdola, skutečně p o u ť – stále příkřejší cesta. Kostel – úchvatný dojem (sv. Václav) – nízká rozložitá klenba, zářivě bílý, účinná, skvostná ale ne přeplněná výzdoba; nahlédl do Památníku zapadlých vlastenců, který právě zavírali (hned vedle kostela), dolů po též strmé cestě až k papírnám, ještě osvěžení v řece a nástup na autobus, vystoupil nad Horalem, vpil s p. T. dvě nepříliš dobrá piva a šel na večeři. Došel na ubytovnu, natáhl se a po sedmé hodině usnul. Spal až do rána.
(náčrtek) U Kroupů, Rok., most,nádraží, Harrachov, Jizera, papírny, Rest. u zap. vlastenců, Elitex, kostel, pam., strmě dolů, kopce, Jiz. hory
odpol., - značená do rokytnice 7 /-1 autem na St., +3 zacházka přes Rokytnici), tj. 9 + 2 na nádraží a zpět, +2 na křiž. Paseky, +6 po Pasekách 19/
ukšel pravděpodobně skoro 40 km
(psáno ve čt. nad Muml. vod.)
(ke St) (náčrtek) asi ta Vosecká, Szrenica, Sokolník, Violík, Wawel, Sněžné jámy, Vys. kolo, zkráceno, ještě mohutný masiv, pravděpod. cesta na Labsku, labská b., Labský důl, k sedlu Lysé hory, okolo Kokrháče z druhé strany než jsem šel já (Č), k pramenu Labe?, k Harr. kamenům, cesta dolů a k Harr. k., bungr, moje stanoviště
(náčrtek) sedlo Lysé h., Dvoračky, Kotel, uzavř. cesta, dolů, první nejvyšší bod na //?// a kresby, Harr. k., Hanč. mohyla,Vrbatova b.
Szrenica viditelná i od sedla Lysé hory, s. Lysé hory – červ. k Labské, zuelená k Harr. kamenům
zelená též od dvoraček na H. Mísečky – přímo („dočasně uzavř.“), červená spj. Dvor. sedlo lysé hory a pokrač. na Labskou Č dolů přímo („alejí“) do Jablonce n. J. (od Ručiček výběr cest(…)
So – odpol. autobusem znovu do Pasek (po rozhodnutí mezi kratším a delším výletem zvolen delší) – odlišnost od předchozích cest v jiných dispozicích (neměl jsem k dispozici mapu značených cest, v mém tur.průvodci je oblast cesty jen obecně popsána.) Původní motivace – Hvězda, která mne lákala už delší dobu (zhruba 3 roky), mimo jiné i neujasněnost jmen Hvězda-Štěpánka. Na mapě u hotelu Krakonoš jsem našel i Bílou skálu, která se stala druhým rovnocenným motivem cesty.
Z Dolních Pasek strmou cestou směrem ke kostelu, ale v aleji odbočil vlevo a pokračoval po modré. Ověřil si nezavršené ujasnění směru silnice, na niž jsem kolem starší tabule došel.začalo pršet, přes silnici do lesa do svahu, když jsem vyšel, přestalo pršet (magie). Ovádi. Cesta lukami, kolem shrabané vonící seno, po celou dobu sledoval hřeben Lysé hory a Kokrháče s Rokytnicí a hory do kraje. Kříž, na vrchu nahlédl na cestu do Sklenařic a Vysokého vedoucí na opačnou stranu, vpravo přes křižovatku silnici, kus po sinici a opět širokou cestou do stráně, žulový kámen s vyznačením cesty do Vysokého; okraj lesa,pohled do Jizerských hor, spatřil naráz rozhlednu a B9lou skálu, po levé straně mně neznámá rozhledna (Č. studnice). Zkusil odbočit po cestě, kterou jsem si pamatoval z mapy, s předpokladem dojít k Bílé skále lesním průsekem. Vrátil se, překvapení – v lese označen výstup na kameny. Vyšplhal svahem na vrchol, uvědomil si geol. stavbu; rozhled do kraje, návrat, pokrač. v cestě. Předtím ještě jeden moment ohromení (nedovedu přesně lokalizovat, ale pravděpodobně někde na louce, kde jsem to nejméně očekával – znovu Szrenica na hraničním hřebenu Krkonoš. – Setkat se s horou, když se od ní vzdalujeme – v kontextu jiného prostředí. V tomto okamžiku se konfrontují zkušenosti obou krajin.
(…)
Vysoké Tatry 6. – 12. 8. 1983 / Cesta
( bez předem úzce vymezující koncepce, zákl. představa – zapisovat a fotografovat obsahy vědomí, nechat působit samu přírodu
předchozí dny vizuální a prostorové představy
vybavení a kontext pobytu – speciální brašna s blokem, dokumentární fotografická kamera, běžná turistická výstroj, cesta autobusem jako podnikový zájezd)
(mlha a déšť Demän. dolina, pak se rozhodli lan. Chopok, Dereše a ze sedla zpět Tri domky, pak Batizovce ubyt. 16.00)
na lanovce se postupně otevírá krajina, jakoby se roztahovala, pak mizí v převalující se mlze; po cestě útesy a pláně, protilehlé hřebeny; tajemství se zvyšuje tím, že krajina není pohledu dána okamžitě, nýbrž se z mraku ženoucího se přes cestu vždy jenom poodhalí; ploché pláně v nižší poloze (ostatní není vidět); mlha též redukuje bohatství krajiny na pouhé výseky, které se jeví jako samost. koncept. motivy – ostroh a planina, hrana průrvy do propasti pod hřebenem, tušení protějších hřebenů
(8. 8., 07.00)
(8. srpna)
Přechod Vysokých Tater Javorovou d. přes Sedielko
(11.30) (před první plošinou (op. patrem)
Cesta lesem…
je mlha, před sebou pouze kus cesty,les, pak kosodřevina, vlevo slyšet šum potoka (Javorinka), není vidět, … pláň … stoupáme po chodníku, balvany, stále mlha, pak náhle úplně nad hlavou na mne padají vrcholky štítů vlastně visí v mracích, … postupně se odkrývají jejich tvary … stoupáme do prvního zúžení (zvl. masiv Javorového št.)
(kr.)
(f vpr. pak vl., pak za sebou „rohy“), 10 minut dokonce sluníčko na „rohách“, vpravo vzadu (viz náčrt)
na čtvrt hodiny se otevřela celá krajina //Suchého hrebeně//, kamzíci vlevo na svahu nade mnou, znovu mlha
(12.00) na první plošině, opět zcela v mlze, jen několik balvanů před sebou, uzavřeni jž před závěrečným výstupem suťoviskem a kamenným srázem
další plošina
(Javorová dolina)
Sedielko 13.15, postupně se mraky protrhávají a odkrývají se vždy určité části krajiny na všechny strany; v mrazivém větru se pokouším držet filtr na kameře tak, aby mi ho vítr proudící z doliny nevytrhl; proměny mraků, pak lezu za ostroh, kde je bezvětří //Zadná dolina Javorová//
prostorem, odkud jsme přišli, se valí vzhůru mraky, letí nad nás a přes hrany štítů; zima na ruce, přestože jsem přikloněn ke skále ze závětrné strany
(dochází i Alena)
pozoruji dalekohledem podrobněji tvary vrcholků i stěn štítů
ještě vyšlo slunce, fotografuji znovu, ještě jeden rodinný a dolů
(Sedielko)
cesta suťoviskem po kaskádách //Dolinkou pod Sedielkem kolem Modrého plesa a Pfinnovy kopy// k Téryho chatě, chvílemi boční slunce mezi štíty tvarovalo bizarní věžičky jejich stěn, exkluzívní pohledy (nebylo už možno fotogr., posl. snímek pod Sedielkem)
vědomí nezachytitelnosti na výřezu fotografií
obklopenost
proměny vztahů jednotlivých věží i celku //v patrech doliny//
(15.20, Téryho chata)
Exkluzívní pohledy kolem T. chaty
pak přes jezerní stěnu a Schodíky ve směru Malého Stud. potoka, v závěru cesty pohled zpět, Prostredný hrebeň dělí pohled do ústí Malé i Velké Stud. doliny
(večer)
(9. srpna)
Túra k Jahňacímu št.
z T. Matliarů 9.25 směr Brnčálka
f
f 10.05
f z příchodu, první rozevření
o 200 m dál panorama s Kežm. štítem
(10.30 Brnčálka), psané myslím 3 hod.
(13.25) úžasné věže (?()v dáli přede mnou, strmé svahy pode mnou, ale sedím pohodlně
mraky se protrhávají o vrcholky, asi půl hodiny na vrcholu
pozoroval tvary
mění se osvětlení každou chvíli, závrať je, když sedím, menší
(Jahňací štít)
nahoře se zatáhly černé mraky nad Belanskými Tatrami, které v několika okamžicích zčernaly a jejich hra mezi štíty za Kolovým.. bílá mlha z dolina na sedlo přede mnou
zpět…
přestalo pršet, dole znovu déšť
(f)
(f) po cestě nahoru, konstelace štítů a věží, bludné balvany u Červeného plesa..
nejnádhernější procházka mezi rozsochami ze sedla k vrcholu Jahňacího štítu
(14.40, Brnčálka)
proměny Belanských Tater, při chvilkových změnách počasí obrazová účinnost,jsem si neuvědomil zjevně to, co přítomné od prvního pohledu – konfrontace krajinných celků – zvýrazňuje to uzavřenost hřebenu B. Tater
okrouhlé tvary způsobují dojem jednotlivosti, oproti obloze výrazná bílá linie hřebenu, jednotlivé tvary potlačeny
kontrast k členitosti komplexů i při jejich základní mohutnosti a strmost
(16.30, Bílá Voda)
(10. srpna)
…
K V. Hincovu plesu a vybrat z okolního amfiteátru schůdnou cestu (buď Mengusovské sedlo, event. štít, nebo, nebude-li to možné, alespoň Koprovské sedlo a okolí); představa další trasy Hincovou dolinou do oblasti severní části Západních Tater. Časově nerealizovatelné.
(ráno)
M. sedlo – nejasná cesta, zákazy, obtížnost, zvolili K. štít
jeden z nejbohatších rozhledů, proměny Malého H. plesa, srázné žleby směrem k V. H. plesu, na cestě ze sedla k vrcholu neustále výš, stále se otvíraly nové prostory, konečně nad námi vrchol
(12.15, Koprovský štít)
(13.30) ve věžičkách za K. sedlem
pozoruji geologii skály
žleby odkrývající strukturu masiv
bohatství věžiček, často bizarních na vrcholcích a po hranách sedel, strmé hladké řezy v modelaci, suťoviska v úbočí, přecházející ve dno doliny, Hlinská dolina přitom z tohoto pohledu není nijak členěna, vidím vlastně pouze její závěr, v přechodu k povlovné travnaté stráni severní strany K. štítu //správně:jižní//
po cestě znovu tvary potoka a skály (směr. nahoru, nepoznamenal v textu, dok. foto), seskupení balvanů osamělý balvan pod cestou – míra výšky štítů
slunce kreslí štíty (Satan etc.) na protějších Mengusovských ...
běžím po serpentinách a záznam f
(14.40, Popradské pl.)
Ostrva, málo času na to (uzavřená pův. cesta, zdržení kolem Popr. plesa, čistý čas 15.30-16.10). Současný pohled do Mengusovské a Zlomisk. doliny v proměnách z takřka stejného bodu, ale v různých výškách homole Ostrvy.
Vznikla další pohledová rovina, pohled do míst, která jsem prošel několik hodin předtím.
(Hincov) potok přede mnou, kolem balvanu, voda zní z jeho nitra
(večer)
identifikace dvou krajin – tatranské a jičínské v pohledu nanoční oblohu
(před půlnocí)
(11. srpna)
Kriváň / 11.50 krásná cesta dole, planina s kosodřevinou, květiny, jednotlivé vrchy, mraky, na vrcholu v dešti bez možnosti rozhledu, chvílemi se mraky protrhávají, prší mi do bloku
(vrcholové suťovisko Kriváně)
déšť mne donutil slézt z vrcholu, zima, promoklý, kameny se smekaly… po cestě jednotlivé balvany v pláni…
(malý Kriváň, Jamnické pl., odb. do F. doliny, Štrbské pleso)
konfrontace nákresu na pohledové mapě s realitou přes hladinu Štrbského plesa; přitom se štíty postupně ztrácely v mracích, až zmizely a zůstalo viditelných několik metrů průzračné vody
… mrštní pstruzi …
… (myšlenky)
obrazy/odrazy štítů na zrcadle plesa…
mraky v soumraku večerní oblohy vytvářejí iluzi seskupení dalších hor
plochá silueta panoramatu a poslední záblesky již skrytého slunce
pzn. /fotografie jako koncepty, návrhy fotografií,- jejich další fce vedle dokumentace vědomí, pobytu a faktografického zápisníku/
projekty pro M. Š.
noční snímky některého z horských amfiteátrů vymezeného drahami hvězd…
dráhy hvězd na hladině plesa
zachytit skutečnost, že vrcholky štítů uchopíme pohledem s hlavou vyvrácenou dozadu
obklopenost skalními útesy
závrať vrcholu
popřípadě jiné věci, zapsané v těchto poznámkách
vědomí konkrétní v každém vykonaném kroku, v kladení nohy na kámen a zlomku času před krokem další
(večer)
(12. srpna)
(pro časovou tíseň nebylo už možno psát ani během cesty ani ihned po návratu)
bohatě členitá hrana výstupu na Slavkovský štít – zezdola působí jako nerozlišená homole – seskupení žulových bloků, a v místech, kde se obcházejí ze severní strany, strmý pohled do doliny…
Sledoval několik věcí – při neustálém stoupání proměna charakteru cesty – pole balvanů, plotny a sutˇv povlovné stráni pak chůze po ostrých kamenech rozpadající se skály, odhalující svoji stavbu nejvíce v nejvyšších místech jednotlivých stupňů hrany, tak postupně až k nejvyššímu místu hřebenu, táhnoucímu se dále západním směrem.
Se stoupáním se okrývají další úseky cesty.
pohledy na monumentální homoli vrcholu Lomnického štítu, chvílemi se vynořující z mraků, proměňující se při postupu vzhůru a na západ
na vrcholu se zjevuje naráz celá souvislost cest dolinami (zvláště z minulé cesty – V. S. dolina)
Různé pohledy na L. štít (i z předchozích túr letošní cesty) mne zlákaly k uzavření celého putování pochodem k Skalnatému plesu (ihned po sestupu ze Sl. štítu, již ve značné časové tísni). Zároveň jsem si ověřil v severním pohledu zezdola cestu po hřebenu S. štítu, kterou jsem právě vykonal.
Utkvělý dojem dominanty V: Tater, hukot lanovky a chůzí ztuhlá kolena…
(krabičku s filmy jsem bohužel zapomněl v hotelu, takže jsem posl. úsek cesty nemohl zachytit)
(Smokovce 8.50, S. štít 12.20, Hrebienok 14.50, u Sk. plesa 16.10, Smokovce 17.50)
(cesta zpět aut. … pohledy na N. Tatry, V. Fatru, skansen v Rožnově p. R. … déšť přemítání
Zebín / vymezení prostoru
záznam pohybu a hoření pruhů papíru ve tvarech lomu
a večerního větru 30. 12. 1982
Vyrazili z Jičína kolem čtvrté hodiny, oba s batohy na zádech – Miloš kamery s příslušenstvím a já papír / 16.25 na místě Miloš vychází s papírem na vrchol, já zůstávám uvnitř lomu s fotopřístrojem (Minoltou)
16.35 spuštěn první papír za místem, kde se zřítil most. Papír se utrhl. Fotografuji z pravého vchodu do lomu. Rychle přecházím pod mostem z druhé strany na nejzazší míst. Fotografuje. / Problémy, vítr odfukuje papír, tense nechce spustit. / Další pásy papíru. Vznášejí se ve větru. Snažím se všechno zachytit. Miloš prochází až k levé části. Došel mi film. další pásy papíru se vznášejí.
Stmívá se, 16.45, už pořádně nevidím na psaní, zeshora padají kamínky a kapky tajícího sněhu / kvůli
jeden pás se zachytil ve stěně, ale po chvíli se uvolnil /
další pásy, / poslední visí zcela z levé strany, /
Konkrétní podmínky vychýlí skutečný průběh pobytu od původního záměru. Půdorys představy se nekryje s uskutečněním, které je bohatší o další, event. nečekané události. Vítr (i když jsme s ním mohli počítat, na vrcholu Zebína je vždy silný vítr) vytvářel situace,odlišné od předpokládaných. Ještě před vlastním zapálením rozšířil realizaci o další momenty, které by mohly být samostatnými tématy: papír, který měl splývat do nitra lomu, strháván větrem do vzdušných proudů mezi skalním stěnami, při vznášení modelace dokonalých kreseb v neustálých nezachytitelných proměnách, tvary papíru nahromaděného na dně lomu, po keřích, atd. – omamný pocit. To by nebylo možné při narežírované či předem vyzkoušené akci. Konfrontace záměru kreace a dějů, jejichž agens je příroda. Tím se zrytmoval i zcela jinak čas, jako by došlo ke smrštění té první půlhodiny na několik nesmírně bohatých minut, ve kterých jsem stihl pokud možno vše sledovat, namačkat se zběsilým soustředěním pár snímků a v rychlém stmívání poznamenat několik útržků vět.
Miloš zpět v lomu, rozestavěl obě kamery. Pohybuje se opatrně, tápu po kamenech pokrytých umrzlým sněhem. Pijeme kafe z termosky otevřeny objektivy, rozhodli se nejdříve zapálit pruh papíru vlající po tvarech stěny a v prostoru lomu. Postupné osvětlování stěny v závislosti na proměnách intenzity a průběhu hoření papíru – oheň chvílemi zachvacuje a propaluje celé části pruhu naráz, chvílemi takřka uhasíná, hučení, zvukový prostor, ticho a hluky, mráz. Oddávám se zcela magii plamene. Dohasíná na hraně lomu. Mezitím jedna z částí papíru, které se oddělily postupem plamene vzhůru, zapálily papír nakupený na dně. Miloš běží nahoru v obavě, aby se strání nerozšířil oheň, za neuvěřitelně krátkou chvíli se vrací, vyčerpán.
Zavřeny závěrky, pijeme kafe. Přestavujeme malou kameru, zapálen jeden z dalších pruhů papíru na dně. Miloš mi sděluje zážitky zeshora při spouštění – vítr rval z balíku kusy papíru a roznesl je po stráni. Soustřeďuji se nyní více na detaily. Po kamenech na zemi šramotí shořelý útržek papíru – dokonalá iluze pohybu nějakého hlodavce. V odlesku svitu úplňku je nyní vše jasně vidět. Zážitek v lomu a záběry na fotografii se nemohou krýt ani v samotném obrazu, vzájemně se vždy v některém směru přesahují. Na snímku by měla být zachycena celá dráha, jak ji není možné spatřit ve skutečnosti, realita naopak přesahuje možnosti fotografie: proměny a konstelace plamene (plamenů), hra stínů, přepodstatnění papíru v oheň (geometrie lomených linií – těkání živlů). Vědomí těká mezi obrazy a myšlenkami, obojí se prolíná.
Miloš zjistil, že zapomněl odkrýt objektiv. Přišli jsme o jeden snímek. Po krátké úvaze o dalších možných eventualitách postupu, umístění kamer etc. pokračujeme. Zapálen další pruh papíru. Stejně jako předtím čas hoření určuje délku expozice. S hoření hrany lomu se zřítil větší kámen a dutě klepl o dno. Poslední dva pruhy zapáleny zároveň, poslední snímek. Planoucí keře. Ve světle papírů sebraných nahoře na stráni balíme.vystupujeme z lomu, komentujeme dojmy, zkušenosti. Sváteční nálada. 19.15. Sestupujeme na plošinu před lomem, horizont krajiny, nad námi nad obrysem vrcholu kopce se zjevil měsíc. Navrhuje ještě jeden snímek. Pak směrem k městu
Zebín / vymezení prostoru…
17. 15 plošina pod lomen / stmívání
nehybnost světelných bodů v krajině
atmosféra růžové, šedé / před středem světa
zde a svět kolem // vstup dovnitř, sníh
zvýrazňuje monumentálnost stěn
vědomí a technika
klapnutí kazety zasunované do kamery
směry vidění přístrojů / tvary protnuté
liniemi
chrastění kamenů pod podrážkami / organizace
práce
přísvit Měsíce / hrana jeho světla na
západní stěně
promítnutí vědomí do průhledů stmívající
se oblohy
vzpomínka na fotografie
18.00 mrazem prasklý rampouch ťukl
do kamení
hlasy modulované tvary stěn a konfrontace
myšlené fotografie
přímo v nadhlavníku Kasiopeia mezi ostrohem a skalním převisem
pochůzka po lomu, matný stín přede mnou,
Měsíc skryt někde za skálou
hvězdy se rozzářily
píšu potmě, jen tmavé pruhy řádků
přístroj proti obloze 18.10
M. spouští papíry / první pás padá, vznáší se,
proměňuje / zůstává viset na keřících na dně lomu
jeden pruh se zachycuje, vlaje
v mírných závanech větru / sune se po skále
bílé pásy / bílý sníh
grafika ve skále znamení stigmatizace
drobné kamínky se drolí do nitra klepnutí
kamene kdesi
světlem cigarety si svítím abych nepsal
přes sebe mrznou mi ruce
šustění spouštěného papíru
jeden pás až k zemi / trhá se a snáší k zemi
divadlo
zpět, další pruhy, trhají se, některé zůstávají
zavěšeny ve skále
konečně jeden pruh až k zemi
namodralé světlo hvězd, sněhu a pruhů
papíru v černotě hmoty skály
sníh – vlastní tvar zároveň vyznačení existence skály
vodopád kamínků a praskání sněhu
slavnostní koruna keřů
grafika / písmenné znaky ve skále zachycení
18.35 zapáleny dva pruhy
hořící keř / útržky poletují kolem
pruh po stěně hoří s hukotem chvílemi sykot
sněhu
zásahy do hoření
další pruh uskakuje nad plamenem z keře
oheň vzlíná po stěně
v keři útržek igelitu / oheň kape z keře / vodopád jako
bzučení včel
cvakání dokument. kamery
syčení
hromada papíru těsně u stěny vzplála naráz
útržky shořelého papíru víří nad ním
ticho
zašustění pásu
klepnutí hrany papíru o skálu
plamen útržku na zemi
ozářená stěna
hvězda se dotýká skály
doutnající útržky záblesk tma
praskání uhořelých větviček
zuhelnatělé papíry v kamení / kaligrafické
stopy
třesk ticha
19. 30
Ohně 30. 4. 1983 / Cesta
Staré Místo – 15.00, směrem k Veliši, výchozí bod by mělo být ohniště mezi S. M. a Velišem, jedno z největších v okolí // první ohniště ve stráni nad vesnicí / f – konfrontace připravené hromady roští s kuželem Veliše, který se vynořil takřka zároveň s ohništěm
shoda umístění ohňů na nejvyšších místech a cesty po hřebeni – nejvyšších míst, z nichž je viditelná kotlina (viditelností mám na mysli i kartografické průměty), využíváme stopy traktoru v poli – přímo k Veliši // 15.30 narazili na hledané ohniště v místě, kde se naše cesta křížila s vozovou cestou ze Šlikovy Vsi do obce Veliš, rozsáhlá plocha roští u mohyly (?) trojúhelníkové základny se střechou jehlanu – dojem tibetských staveb / f trojúhelník_ znak tvůrčího ohně
barokní sousoší, levý světec vavřinec, na kartuši pod textem vyobrazení jeho mučednické smrti v ohni, text: S. WaWřzinCze / pros Boha, ať gatte / ZbaWenI ohnIe, gak / WezDegssIgo, tak /WIeCzneho // nápad na realizaci snímku podle krajinného projektu Valdštejna –osová souměrnost s osou Veliš – brána – lipové stromořadí – kartouzský klášter; po levé straně Zebín, kopec po pravé straně dokreslit – hlubší než některé podobné koncepty.
lom Veliše / prošli podrobně, ohniště pod monumentální stěnou, jednotlivá místa a zákoutí / vrchol – pokušení vykročit před propast směrem ke Krkonošům – síla imaginace / místo odkud lze uchopit všechny základní body krajiny / Tábor, Košov, Kozákov; Prachovské skály (Brada a Přivýšina), na zadním plánu Krkonoše, Trosky, Vyskeř, vzadu Ještěd, Bezděz, pod ním Loreta, Sv. Anna a napravo v dáli Zvičina (?)
17.00 se vydáváme na další cestu / Loreta, nápisy turistů (návštěvníků) vyryté na konci min. století, lom, ohniště na cestě pod architekturou / cesta po hřebeni do nejzazšího místa Jičínské kotliny směrem ke Sv. Trojici /o lese se povalují kmeny stromů / zaznamenáváme jen v textu – představa všechno dříví z určitého katastru shromáždit a zapálit – zároveň jako koncept – soc. dokument //, poněkud zmateni nově vzniklými silnicemi chvíli hledali cestu, nakonec stáli před ní.Prošli ghettem rekreačního střediska, pod Sv. Annou ¾ 8.
V tu dobu první kouře (pod Velišem); f / po hraně lesa pod Sv. Annou se přibližujeme zpět k jičínské krajině / během půl hodiny postupně další dýmy, zprvu kolem Jičína – nejmohutnější na Žabínku, pod Loretou, směrem k Nadslavi; (první viditelný plamen); první dýmy vytváří po chvíli pásy-šmouhy po obloze (další pruhy dýmu směrem k Hradci)
pod Zebínem pás mlhy – kopec se vznáší nad jejím oparem / další pruhy dýmu pod Bradlecem / ½ 9 – pod námi rytmizované údery klacky do nějakých plechovek a pokřik – rituál / dva dělbuchy směrem od Jičína / první fotografie ze stativu (6x9) / temný hukot sílí, nabývá na intenzitě, propuká oheň; na hřebeni za Loretou další mohutný valivý oblak; pomalu se stmívá, cvrkot ptáků, štěkání psů, nasazujeme 27 DIN
objevujeme na obloze zatím nejvzdálenější oheň – pouhé záblesky – pravděpodobně na Zvičině / M. loví rakety – nad Jičínem pak od Sobotky (?) / Podůlší – další mohutný oheň / vidíme na deset ohňů v nejbližším okolí, do větší dálky jistě ke třiceti ohňům / s ubývajícím světlem viditelnější – jen na Zebíně zatím oheň není zapálen, v dýmové cloně je nyní vidět pouze vrcholek / černý pruh dýmu tvoří souvislý pás nad horizontem krajiny
prudce se ochladilo, cvrčkové / původní horizontální pás dýmu nyní zachvátil celou oblohu, začaly kvákat žáby (psi již umlkli) – 9 hod., již takřka úplná tma, krajina se proměnila, siluety kopců jsou zahaleny v dýmu a splývají s ním. // Vydáváme se na další cestu po úbočí kopce dolů do vesnice –pod lesem právě skupinka lidí zapálila oheň – míjíme jej a fotografujeme. Jeden z nich (střední generace) se za námi málem rozběhl: „Koukej mazat s tím foťákem, nebo Ti to rozkopu.“ (různé dimenze myšlení – asi mu šlo o to, že oheň není povolen, děláme si vlastně soupis nepovolených ohňů, budu muset být opatrný i se psaním poznámek // nyní směr Brada – 9.30
překročili silnici a úvozovou cestou do stráně, nalevo oheň (několik baráčníků) a dál do lesa (lépe by bývalo jít až další cestou-silnicí vedoucí přímo k hotelu Pod Šikmou věží), tápání ve tmě, orientačně správně, ale špatná viditelnost, po této zkušenosti váhali, zda je vůbec možné se držet původní představy, nakonec se vydali na cestu – první krize v místě, kde cesta uhýbá do skal k Českému ráji, nakonec obešli podél lesa – překvapení,jak brzo jsme se ocitli na cestě vedoucí úbočím k labužníkovi, druhá krize, když jsme zcela ztratili cestu na cestě vedoucí na pokácené pasece; krok po kroku lesem až ke známému místu, odkud už rychle ke kostelíku na Bradech. Dva ohně – jeden opuštěný, u druhého trampská parta půlkruhový motiv hořící pneumatiky a skupiny kolem ohně. Neodvažovali se fotografovat, abychom nedostali od nějakého opilce půllitrem do hlavy. 12.00, 12.15 turnovská silnice. / Během cesty se poněkud zlepšila viditelnost.
Zebín zdáli jako hořící sopka – temná magie; stoupající účinnost s přiblížením, na cestě pod kopcem snímek (expozice 20 mn.) světluška; po 01.00 na plošině – závěrečné místo podle původní představy (trasu jsme prošli, pouze od cesty na Železný jsme pro nedostatek času již upustili). Teprve nyní se vynořil Měsíc. Série fotografií z obchůzky po hraně lomu již v době, kdy se intenzita plamene počala snižovat. Krátké ohřátí (rozmočené boty z cesty přes pole) a cesta zpět k Jičínu. // nezapomněl jsem? proměna ohňů – elektrická světla; první hvězdy.
Ve srovnání s původní představou nebylo již možno realizovat konfrontace ohňů (např. Zebín-Veliš; oheň pod Velišem, který jsme minuli na začátku cesty, nebyl vůbec zapálen), dráhy hvězd a ohně (zářící obloha z míst v lese před Prachovem se před příchodem na Zebín zatáhla a bylo pouze chvílemi vidět ojedinělé hvězdy)
Kruhy svatojanské noci
mš / jkč 23. 6. 1983
textový záznam z doby pobytu
Jít na Zebín, nesvazovat se předchozím přesně vymezeným projektem, spíše se rozhodnout pod vlivem imaginace na místě, několik různých představ: obejít lom s plamenem pochodně, ohněm kruhy proti krajině, cestou další nápady / souvislost svatojanské noci a rituálu letního slunovratu v trafici, pád Slunce/házení hořících kotoučů.
cesta lipovou alejí protíná zprava v průmětu dráha stoupajícího Měsíce – na plošině pod lomem Zebína prostor krajiny v protilehlosti ozáření k západu a měsíčního kotouče s první jasnou hvězdou vpravo napříč před ním (Jupiter), podobně světelný bod hvězdy nad hřebenem Prachovských skal (Venuše) dodává jejich tvaru dimenzi monumentality a vztahu k celu
setmění / tichý let ptáků
intenzita západní a východní části se vyměnila, nyní dominuje záře měsíce / hledání místa záběru, záběry kroužení pochodní proti západní krajině z východní hrany / obešel jsem obvod lomu, z protější strany pozoroval kroužení ohněm, konfrontace s kotouče Měsíce / kresby plamenem pochodně kolem měsíce ze stěny předního ostrohu proti západní hraně lomu
Měsíc se kutálí po ní / půlnoc
sestupování z hrany směrem ke kameře
kruh cestou nitrem lomu, zakončenou kroužením na úpatí vlevo u
ostrohu / tichý šelest větru
Měsíc pokračuje ve své dráze směrem k Veliši
Myšlené fotografie
…je to myšlení vnášené do reality, chceme-li zenové. magický vizuální zážitek, intenzita dojmu táž jako u uměleckého díla, také prostřednictvím představy viděného obrazu jako fotografie // realita v tom okamžiku je dílo, umožňuje vědomí o ní, o jejím smyslu / znamenalo analogii na dokonalé fotografii
separát 20. – 30. 2.
dne 26. 2. /
Zebín, Měsíc; přízračná viditelnost, ostré obrysy, monochromatičnost, modrá obloha, bílý Zebín; vědomí pohybu nebeského tělesa při dojmu ztrnulosti krajiny
dne ? /
procházka s Honzíkem – před bouřkou, duha, valéry šedi a černi, proměna mraků, plošnost jednotlivých útvarů, pozemská realita září v temnotě oblohy
dne 27. 2. /
bílá pláň, mlha, stopy lyží… redukce viditelného na minimum
(29. 2., 29. 5. 1983)
po obědě s Alenou lyže – sníh tál a lepil se, mlha, bílá pláň se ztrácela a bylo vidět jen kus stopy – zážitek: redukce předmětného světa do bílé, naopak vystupuje stopa, která je jediným viditelným odkazem na činnost toho, kdo už zde není, tedy i redukce i této „druhé“ strany. – Bílý mlýn, přes pláň …
(Záznamy 28. 2.)
Krajina a linie /
Myšlené fotografie II
21. června /
02:55, oranžová záře do okna / kotouč Měsíce těsně nad obzorem,zrak proniká do tmy a uvědomuje si nejdříve jeho polohu k Veliši, pak umístění nad Loretou prostřednictvím trojúhelníku tvořeného Měsícem, hrotem Veliše a jasnou hvězdou, teprve nyní zřetelné obrysy krajiny
22. června /
pozdní večer, z balkonu / v sedle hřbetu Prachovských skal oranžová hvězda, pohybuje se pomalu k horizontu; vykouřil jsem cigaretu a odešel těsně předtím,než zmizela (Venuše)
5. července /
navečer / oranžový disk Slunce přilepen vysoko nad Prachovskými skalami, nehýbe se
8. července / zářivá (fotometrická) noc; zrak postupně proniká do prostoru mezi hvězdami
oko se rozevírá / prostor se rozevírá
15. července /
cesta vlakem / za stromy obory, míjející zrak, se na okamžik v průhledu zjevuje valdštejnská lodžie / nehybnost architektury, jejíž osu pohyb vlaku protíná, a okamžitá vzpomínka v doznívání vjemu
křížení myšlených linií, křížení času / přízračné
téhož dne o několik okamžiků později / vlak objíždí Zebín / obrovské těleso se pomalu otáčí před mým zrakem proměnlivost hory a snad odvěká vzpomínka / Jičín, Valdice, Železnice, Jinolice…
Po dobu několika let jsem pozoroval při pravidelných cestách autobusem ze silnice mezi Bradleckou Lhotou a Železnicí masiv Prachovských skal, pozvolnou proměnu jeho tvarů, barevné odstínění, náladu atmosféry, oblohu, popřípadě západ Slunce
Cesta 19. srpna 1983
jkč / mš
(Zříceniny hradů Kumburk a Bradlec tvoří dominanty linie severního obzoru Jčína.)
Aut. Bradl. Lhota, kolem Bradlece na Kumburk, Miloš se procházel pod hradbami; humorné: když jsem nebyl v domluvenou dobu u odjezdu (5.15), myslel si, že jsem jel dřívějším autobusem a budu na něj čekat namístě.
Téma – fotografovat z vrcholu Kumburku linii valdštejnského krajinného projektu – kar. kl. – Lípy – Veliš.
Oranžový kotouč slunce na hranici možnosti dívat se do něj mezi lesnatými úbočími pod Bradlecem… jako nekonečně vzdálený cíl cesty… a ještě svěží vzpomínka na podobnou barvu měsíce předchozí noci, jenž svým tvarem ve třetí čtvrti působil jako jemně vyvážené prehistorické oválné těleso řítící se v jednom bodě vesmírem.
Takřka zpustlá cest… mohutné torzo hradu (Kumburk) ..
Z plošiny věže v ranním oparu horizonty krajiny směrem k Pecce, slabá viditelnost, během dvou hodin se nepatrně zlepšila a pak opět horšila, koncept není možno takřka rozeznat; původní záměr není možno uskutečnit. Hřeben Krkonoš jen tušený.
Mírně prohnutá pravá strana úzkého gotického okna ve věži mu dodává citlivou nepravidelnost.
Staletí… bortící se stěny místnosti.
Zpět na Bradlec, motiv z Andělovy cesty s K. H. Máchou / zevnitř oblouk vždy proti stromu z obou stran, zvenčí torzo v krajině, průhled do Slunce… skloubení tvarů čedičové skály. Miloš série snímků; (dokumentace); mezitím též diskuse o hloubce realizací z okruhu konc. artu …
Slunce vrhá světlo paralelně s vrstvami skály.
Anonym: na trávě několik listů zatížených kameny a zvětralými klacky
Pohřeb slunce
(transpozice textu Karla Hlaváčka)
Oči zaplavené nádherou světa / světla… v černém koberci blížícího se soumraku zapáleny černé pochodně, neviditelným plamenem hoří obzory krajiny nitra. Tajemný hoboj zní a umlká. Zvěst v pohoří ticha. Linie horizontu je prořezávána krvavým kotoučem. Znamení moci a slávy.
A Ono teď padá v nehybném pohybu… s obzoru.
Černé pochodně a melodie v pohoří ticha. Znamení světla světa – krvavý ktou v horizontu. nehybný pohyb v linii krajiny a v obzoru nitra. A Ono padá.. padá… s obzoru.
Nehybný pohyb / pád
v horizontu nitra a krajin
Zatmění Slunce 30. května 1984
Prstencové zatmění Slunce, u nás viditelné jako částečné a na většině státního území jen v části svého průběhu.
začátek částečného zatmění (EČ) 13 55,2
začátek středového zatmění 14 48,3
středové zatmění v poledne 16 53,5
konec středového zatmění 18 32,9
konec částečného zatmění 19 36,0
Elementy zatmění / geocentrická konjunkce Slunce a Měsíce v rektascenci (EČ) 16h 53 m 32 s, rektascence Slunce a Měsíce 4h 31m 03s; zdánlivý poloměr Slunce 15,8, zdánlivý poloměr Měsíce 15,5
50 o sev. š. 15 o vých. d.
začátek /SEČ) 18 21,2
max. fáze 19 08,1
konec -
západ Slunce 30. V. (SEČ) 19 58
(Hvězdářská ročenka 1984, Academia Praha)
vrchol Zebína
vždy znovu spatřit krajinu / za zlatovým přísvitem dolních okrajů mraků nad ozářenými tvary hřbetů probíhá úkaz nebeské mechaniky / neviditelné neviditelného
nesmírnost a neúprosnost
pruhy deště v prostoru mezi Prachovskými skalami a Táborem
napjaté oranžové ticho
očekávání, kdy se Slunce klesající k horizontu objeví pod pásmem mračna
20.10 od vteřiny k vteřině intenzivnější světelná dramata mezi mraky
tělesa se valí přes sebe v kruhové poli dalekohledu
mezi šmouhy mraků, cáry
úžasné
vítr, jakoby vše bylo inscenováno
proměňuje se a uniká před očima
mizí v další vrstvě mraků
postupně
oranžový dvojodlesk nad Troskami, až kýčovitá metafyzika
tuším, kdy asi zapadá / ochlazení
pokračování v druhém souboru / Cesty textu