Úvodní stránka | Údolím Berounky do třetice

Údolím Berounky do třetice

26.08.2011 01:36

Prohrabával jsem se ještě znovu souvislostmi mezi poutním místem Svatý Jan pod Skalou a klášterem Na Slovanech, obojí jsou totiž lokality spojené s benediktýny. Ve Svatém Janu se usadil první český křesťanský poustevník Ivan podle legendy v 9. století, Kníže Bořivoj, který sídlil na nedalekém Tetíně, jednou na lovu postřelil laň, kterou mu seslal Bůh a která sloužila poustevníkovi k obživě. Ivan odmítl pozvání knížete k němu na hrad a před smrtí ho zavázal poselstvím sv. Jana Křtitele, aby zde postavil kapličku: „Tobě poručil Bůh po sv. Janu Křtiteli, abys po mé smrti toto místo vysvětil za kostel ke cti Panny Marie a sv. Kříže, ale sv. Jana Křtitele máš nazvati patronem.“ Kaplička pak přišla v 11. století do správy benediktinského Ostrovského kláštera. O něm se píše ve Wikipedii: Ostrov u Davle, celým názvem klášter sv. Jana Křtitele na Ostrově, patří mezi nejstarší české kláštery. Byl založen knížetem Boleslavem II. a mnichy benediktinského řádu zřejmě roku 999 nad soutokem Sázavy s Vltavou na poměrně velkém vltavském ostrově zvaném Ostrov svatého Kiliána.
Stejně tak klášter v Emauzích je v tradici nejstaršího evropského mnišství (sv. Benedikt z Nursie založil podle legendy papeže Řehoře Velikého klášter Monte Cassino v Itálii asi v roce 529), i když byl založen mnohem později, až ve 14. století, císařem Karlem IV. a vysvěcen pražským arcibiskupem Janem Očkem z Vlašimi. Širší souvislosti jsem se pokusil shrnout v článku o Emauzích (připravuje se k publikaci, v příštích dnech na těchto stránkách).
Na stránkách www.svatyjan.cz jsem našel řadu informací, např. skutečnost, že kniha návštěv Svatojánského kostela potvrzuje, že vedle návštěvníků Slovenska, Německa, Polska, Holandska, Británie, Ukrajiny, Španělska, Francie, ale také z Portugalska, Finska a Běloruska přichází nejvíce lidí Ruska, že lešení v kostele bylo postaveno před pár týdny před naší návštěvou, ale pod bílým nátěrem byly objeveny barokní fresky, takže při naší případné příští návštěvě bude interiér krásnější. O areál se tu stará Svatojánská společnost, která byla založena v roce 1991 jakožto Svatojánská nadace. Celý areál měl pozoruhodné osudy – ze zmíněných stránek, kde jsou popsány i jednotlivé stavby podrobněji, přebírám bez úprav jeden odstavec:
Úcta k Ivanovi se šířila do dalekého okolí a význam tohoto místa vzrůstal. R. 1661 zde byl na místě starého kostela vystavěn nový, velký barokní kostel sv. Jana Křtitele, jehož projekt vypracoval italský stavitel Carlo Lurago. Mohutná kamenná stavba však byla postavena na měkkém a vlhkém podloží bývalého potoka, což způsobilo záhy sesedání stavby a rozpukání zdiva a klenby. V r. 1711 kostel přestavěl Krištof Dienzenhofer. Podle svatojánského kostela dostala pak jméno i zdejší obec. Ostatní budovy bývalého kláštera byly stavěny postupně. Do dnešní podoby byly dokončeny v r. 1731. Klášter však byl zanedlouho, v r. 1785, zrušen císařem Josefem II. Majetek kláštera byl pak rozprodán v dražbě. Prvním majitelem se stal hrabě Sweerts-Spork, dalším rytíř Joachim ze Schirdingu, později pak šlechtická rodina Bergerů. Zadní část kláštera byla využívána k průmyslové výrobě (koželužna, přádelna, papírna), vždy bez valného ekonomického úspěchu. V letech 1904 - 1912 bývalá budova kláštera fungovala jako moderně vybavené lázně. V r. 1914 koupil budovu kláštera církevní řád Školských bratří a zřídil zde učitelský ústav. Ten zde byl až do r. 1942, kdy byl německou okupační správou zrušen. V r. 1949 se objektu zmocnila nastupující komunistická vláda a zřídila zde tábor nucených prací, v letech 1951-55 dokonce věznici. Pak zde byla téměř 30 let policejní škola ministerstva vnitra pro výchovu nových příslušníků komunistické státní policie (STB). Od r. 1985 byla budova využívána jako archiv ministerstva vnitra. V roce 1994 byl klášter navrácen církvi a byla zde zřízena Vyšší odborná pedagogická škola.
Na stránkách jsou publikovány i tři legendy o sv. Ivanovi, dokonce ve staroslověnském originále, a další informace o tématu z knihy Jiřího Ševčíka „Album svatoinvanské“.
Jeskyně svatého Ivana je, nejen v tomto regionu, kulturně nejznámější. V Českém krasu je nicméně evidováno přes sto jeskyní, když zabrousíme na stránky, které se prostorem zabývají, dočteme se o předpokládaném systému, propojení jeskyní a jejich odborném výzkumu společností Geospeleos. Objevy nových jeskyní jsou novějšího data, např. v roce 1994 bylo zaregistrováno jen v jedné oblasti na třicet jeskyní. K jeskyním zde patří např. Lilijicová jeskyně, Stará aragonitová jeskyně, Havraní, jeskyně Pod křížem, Maštale, Hadí jeskyně atd.
Na stránkách www.karlstejnsko.info je odkaz na knihu fotografií či na stránky www.nasregion.cz , kde jsou další mapy a turistické informace časopisu – namátkově jsem našel akci „lákání nočních motýlů“ v obci Srbsko, Sedlácké a řemeslné trhy v Zadní Třebání (jedno z východisek pro turisty, lokální trať Zadní Třebáň – Lochovice slaví 110 výročí své existence, pojede parní vlak „s císařem“ atd.). Časopis se týká regionů v okolí Prahy, ale i Kolínska či Kutnohorska. Ze stránek Karlštejnska jsem do odkazů vybral popis výletu k Bubovickým vodopádům, je tu ale další celá řada námětů, Koněpruské jeskyně, Muzeum nočníků v Třebotově, cyklostezky atd.
Vodáci asi znají své trasy, nicméně chtěl bych tady přičinit alespoň zmínku o tom, jak souvisí vnímání přírody a vodního sportu i vzhledem k tomu, že vodní cesta vede cenným krajem přírodních památek. Na stránkách www.berounka.cz se hovoří o Staré řece, jejíž hladinu už v roce 1919 brázdil dávno před námi pádlem možná první vodák, samotář Starý Racek (bratr kanoistického mistra světa Felixe) se svou lodí Osvegou.

Odkazy
https://www.svatyjan.cz/index_cz.htm
https://www.geospeleos.com/
https://www.geospeleos.com/Lokality/SvatojanskaSkala/Index.htm