Technologické havárie

Nechci ve svých příspěvcích šířit nějakou falešnou mystiku, ale stávají se některé věci takřka neuvěřitelné, a skoro jako by k nim patřila řada „průserů“ (jsa tzv. slušně vychovaný a z generace, kdy se tato slova ještě důsledně vytečkovávala, dávám ono půvabné slůvko, které jinak z úst rovněž vypustím, v psaném textu do uvozovek) v minulých zhruba dvou měsících. Skoro jako by se život rytmizoval v různých etapách, z nichž  letnímu období „ve znamení festivalů“ (viz příspěvek Šest festivalů zde) následovalo toto, jemu pak příprava na „moravskou cestu“ a to opět střídá měsíc koncertů s Podkrkonošským symfonickým orchestrem (šest koncertů mj. v Liberci, Chrudimi či Praze, viz příspěvek zde a zde) – a to by měla opět vystřídat doba ježdění do Prahy na koncerty Českých doteků hudby. Nic nechci zakřiknout, doufejme tedy, že se tak stane – a zároveň, že zmíněné „technologické havárie“ jsou takřečeno za námi. Ještě poznámka – uvažoval jsem o charakteru onoho střídání těch etap a zprvu jsem měl dojem, že jsou poměrně přesně časově ohraničené, nicméně dobírám se názoru, že přece se místy trochu překrývají.

Tak a teď pěkně popořadě: Pardon ještě. Vynechám, prosím pěkně, speciální pozoruhodnou „povídku“, příběh  „s doktory“, jejíž povaha má přece jen jiný, neméně skurilní obsah a jeho intencí (výpovědí) by mělo být tak trochu svědectví o západní medicíně. Jedinou podkapitolkou na rozhraní byl ulomený protetický drátek u zubů, kterým opravdu ty technické a technologické problémy na začátku letošního léta začaly, s tím, že jsem celou věc odkládal v obavě z komplikací (minule trvalo něco podobného takřka půl druhého týdnu v laboratoři), nicméně vše dopadlo i díky zubařce, která má funkčnost mého kousacího a mluvícího ústrojí v péči, úplně skvěle a bylo – o takřka dva měsíce později – vyřešeno během jednoho odpoledne.

Nu a pak nastala ta smršť. Pustil jsem si přídavný disk, který se už minule nějak moc nechtěl hlásit, a bylo mi oznámeno nejdříve, že jej počítač neumí najít, na druhém počítači pak, že je potřeba jej nejdříve naformátovat. O této problematice opravdu nevím takřka nic, ale takový blb zase nejsem, abych nevěděl, že to je sice hezké hlášení, ale vycházející z nějakého neživého naprogramovaného systému, a že přesně tohle nesmím udělat, nechci-li přijít o všechna data. Naštěstí jsem měl všechny fotky, které jsem potřeboval upravit a poslat, hotové a překopírované na jiný přídavný disk, takže míra stresu z toho, že bych přišel o pět let práce, byla minimální. Donesl jsem krabičku k příbuznému, který je v těchto věcech podstatně zdatnější než já (jsa navíc technicky nadán), ten mi prozradil, že samotný disk není poškozený, v zařízení nefunguje řadič (tak s tím jsem se už kdysi setkal) a mám si dojít do počítačové firmy, kde mi na disk prodají novou „krabičku“ a zařízení poběží dál (předtím mi pro jistotu všechna data ještě zkopíroval jinam). Nabídli mi ji se slovy, „to si zamontujete“, načež následovala moje odpověď, „to mně zamontujete vy, já nejsem schopen rozlišit, co kam patří.“ Ještě kus z toho, co zbylo, sundali, vložili disk do krabičky, doma jsem celou věc zapnul, disk běžel.

Druhý den jsem spustil stolní počítač, který mám víceméně na úpravu fotek, a ejhle! Ani nehlesl. Běžím k příbuznému, který mi ostatně pomohl již poněkolikáté, s prosbou o odborné posouzení věci. Pravděpodobně je prý špatná základní deska (motherboard). V téže firmě, kde mi smontovali přídavný disk, mi řekli, že je to starší počítač, k němu se už základní desky, které by v něm běhaly (se současným softwarem atd.), nedělají, musím si koupit nový stroj, data mi ze starého dostanou. Fajn, trvalo to sice takřka o týden déle, ale sám jsem jim říkal, že to nijak nehoří. Na novém počítači jsou všechna data, až na pár věcí, které tam nemám ve vybavení, můžu pokračovat v pohodě dál, také je leccos jinde atd.. Ovšemže ale existovalo i jiné řešení, která by ovšem běžná firma nedělala (takže to není jejich kritika, můžu si je jen chválit), v bazaru v zahraničí se dá sehnat starší základní deska, která splňuje technické požadavky a počítač by mohl běhat dál. Příbuzný slíbil, že se po něčem poohlédne.

Říkal jsem si, tak to bylo „do třetice“, kromě toho jsem si říkal, zda je to jen žert, když tvrdím, že to určitě bude jasná odpověď z astrálu, kdyžtě jsem byl porušil určitá pravidla (ale o tom se nebudu raději rozšiřovat, nebo se zase ještě něco stane). Mýlil jsem se. Po vyprahlém létě přišel první déšť a ejhle, na pilířové stěně v bytě z obou stran mokré skvrny. A druhý den větší. Starý problém, který se řešil od počátku stavby před dvaceti lety, kdy voda zamrzlého jezera na střeše v zimě roztrhla gulu, kterou vede svod právě touto zdí. Před pár lety jsem nechal vyměnit několik vrstev střešní krytiny a nahradit novou, pár let to dalo pokoj, předloni ovšem znovu problém. Dvakrát se to vyřešilo provizorně silikonovým tmelem, který ovšem na slunci dlouho nevydrží, a teď problém nastal znovu, pár dní před tím, než jsem měl odjet na Moravu s přednáškou, jejíž přípravě (fotky a text) jsem věnoval docela dost času. Nicméně to nemůžeme nechat, bude tu malé dítě (vnučka) atd. Jak tohle celé dopadne? Je dobré mít slušné známé. Všichni, s nimiž jsem předtím hovořil, vysvětlovali, jak je to problematická záležitost, voda může putovat po stropě nejrůznějšími cestami atd., a je potřeba nová střecha. Sto tisíc. Určitě mají všichni pravdu ohledně problematičnosti rovných střech. Zmíněný slušný známý mi dal telefon na šikovného řemeslníka, ten mi řekl, že střecha je v pořádku, voda teče pod fólií u vpusti. Zahrnul fólii přes její okraje, a střecha neteče. Tak doufám, že je záležitost aspoň na pár let zažehnána.

Když den před odjezdem na Moravu začala zlobit vodovodní baterie v kuchyni, už jsem se jen smál. Už mě nemůže nic vystresovat. Odjel jsem do prodejny s ramenem, jestli mi můžou vyměnit to sítko, které se, jak jsem zjistil, rozpadlo. Že prý je celé to rameno už tak trochu jeté, dají mi nové. Prodavačka hovořila o třech stovkách, pak ale zjistila, že to je jiné prodejní číslo, a bylo by to za osm stovek. No tak to bych měl celou novou baterii. Tak přinesla jiné rameno, mělo by se k té mé baterii také hodit. To staré jsem jí tam nechal, dojel jsem domů, nicméně ouha, voda teče podél závit ven. Tak rychle zpátky, naštěstí to staré ještě nevyhodili. Přišel prodavač, našel příslušné sejtko, dokonce mi ho zadělal, prodavačka stornovala nákup (kupodivu s tím problém nebyl, stalo se mi nedávno, že v samoobsluze začala prodavačka málem ječet, že mají nový software a „už to tak jednoduše nejde“ vrátit.

Když přijela domů dcera, prozradila, že na nějakých narozeninách se jeden z party kamarádů patřičně upravil a sedl si na kapotu jejího auta. Protože je ale hóóódně silný, kapotu promáčkl-zlomil. A nejen to. Vůbec se nechtěl ke svému činu hlásit, trvdě, že si nic nepamatuje. Dcera s partnerem by tedy byla bez auta (jemu v Praze na jaře auto zloději ukradli), museli si v době opravy z dílny půjčit jiné. Zda se hoch ke svému provinění přihlásí, se teď ještě řeší. Zítra jedu s Milošem Šejnem k dalšímu kamarádovi výtvarníkovi do Brna. Jedeme autobusem (já bych nechtěl jet svým autem za prve časně ráno, za druhé zrovna po velkém městě, které zase tak dobře neznám), Miloš své auto před několika měsíci nešikovným manévrem na dálnici zcela zdemoloval a zázrakem všichni vyvázli bez zranění. Když někoho známého potkám, ptám se ho, zda se mu v letních měsících nepřihodila nějaká technologická havárie.

Mimochodem, cesta na Moravu, před níž všechny ty průšvihy řetězově nastávaly, dopadla k mé plné spokojenosti. Dnes odpoledne jsem našel na schodech počítač, který má bazarovou základní desku a prý funguje. Jsem sice zvědavý, ale spustím ho, až přijedu z Brna.

18. listopadu 2015