Osudy 9 … / Jaroslav Hutka
22.05.2024 19:45Osudy 9 … / Jaroslav Hutka
Já to nechci moc rozpitvávat, jednotlivé události, argumenty pro a proti, pro mě je Jaroslav Hutka osoba značně kontroverzní. Kdysi (dohledávám si, byl to první ročník festivalu Jičín – město pohádky, 1991), hrál Jaroslav Hutka s kytarovým doprovodem Radima Hladíka ve velkém sále jičínské sokolovny (dnes KZMJ), byl jsem se Slávkem Veselým (jeden ze zakladatelů festivalu, tenkrát jeho prezident) v šatně s umělci a bavil se s Hutkou, když v tu chvíli přišel kameraman tehdejší jičínské televize. V tu chvíli zpěvák opustil uvolněnou, přirozenou polohu, napřímil se, natočil tvář do profilu a zcela změnil dikci do oficiózní podoby s charakteristickým chichotáním coby projevem reflexe řečeného. A já jsem si řekl, ježíšmarjá, to je pozér. Chápu, na tohle jsem hodně vnímavý, je to tak trochu moje téma, proměna přirozeného světa ve vrstvách vědomí, v tomto případě v mediálním obraze. Mohl to být prostě jistý moment profesionality, záměru být nějak prezentován či cokoli. Já jsem to ale vnímal jako upjatost a pózu.
Když si dávám dohromady další souvislosti, osvětluje mi ten tehdejší okamžik, který jsem takto naplno nikdy nezveřejňoval, abych ikonu Sametové revoluce nějak nepoškozoval a sám nevypadal jako škarohlíd, „stará struktura“ (z toho by mě snad nikdo nepodezříval, ale kdoví), hlupák či dokonce nepřítel, s odstupem času se mně ovšem Hutkova kontroverznost potvrzuje, když se ohlédnu: třeba kritika Jaromíra Nohavici (Udavač z Těšína) mně příliš nevadí, potvrdil jsem si leccos osobním setkáním s ostravským bardem, píseň dehonestující Miloše Zemana (neměl bych nic proti zesměšňování politických názorů, odsudku určitého chování, ale to, co Hutka předvedl v písni Miloš a Zubatá, to přesahuje všechny hranice etiky a nechutnosti – a v poslední části Osudů si ještě pochvaluje „poetičnost“ této písně).
Nevadilo mně, že Hutka moc neuměl hrát na kytaru (jak to je dnes, nevím, ostatně nebyl mezi písničkáři jediný, ale ta rozladěná kytara, to jsem opravdu nepochopil), příčila se mně ale plytkost Hutkovy tvorby (potvrzuje ji kritika 2., osmisetstránkového svazku jeho básnického díla, já nicméně nechci vynášet soudy, musel bych si přečíst na Hutkových stránkách dostupné texty), samozřejmě tahle jednoznačné, černobílé proklamace plochost mohly v „revoluční chvíli“ svou energičností oslovit davy (zatímco Vláďa Merta ve svých Osudech přiznává, že takové písně v té době, kdy by byly potřeba, neměl). A bylo by toho mnohem více, a dokonce ani dnes nebudu prozrazovat svědectví jednoho mého přítele, který byl rovněž v emigraci, a o tehdejším Hutkově chování se vyjádřil velice nelichotivě (zase bych se příliš nevzrušoval, kdyby se nejednalo o někoho, pro koho je „pravdivé slovo“ vyhlašovanou nejvyšší hodnotou.
Ani já ovšem nechci být černobíle negativní, Hutka svou úlohu určitě sehrál, třeba už moravskými baladami Františka Sušila (jakkoli v Osudech přiznává, že ho předtím neznal, což mě trochu zarazilo), a určitě představoval v určité době určitou facetu v neobyčejně pestrém českém písničkářském světě, fenoménu své doby, také v charakteristické dvojici, jakých bylo povícero, s Třešňákem.
V pořadu Osudy Jaroslav Hutka hovoří o „nádherném světě“ dětství, „hrozně hodném“ otci, kterému znárodnili jeho živnost, celá rodina jela na policejní stanici na hrad Bouzov, a opratě převzala matka. Venkovské prostředí, ovečky atd., průvodkyně na hradě „bohyně“. Nemoc předtím, než šel do první třídy, pan učitel mu dával vždycky lžičku medu. Do Olomouce, čtvrť Povel, promenády. Výborný žák, ale zlobil. Uvažoval, co bude dělat, výtvarnictví, bavila ho i matematika. Bydlel u malíře Antonína Michalčíka, studoval na uměleckoprůmyslové škole, dělal si ale program „po svém“, na začátku šedesátých let. A cítil, že přichází svoboda, první pokusy se školním časopisem. Měl rád Haška, s první ženou chodil do společnosti beatníků, „vlasatých“, tam se seznámil Vladimír Veit a „Hvězdoň Cigner“, slyšeli Donovana a Dylana, neuměl hrát na žádný nástroj, hrál na bubny, pak si koupil kytaru. Vyprávění, jak se „přes blázinec“ vyhnul vojně. A opět hovoří o svobodě, já samozřejmě nechci spekulovat o tom, že Hutka opravdu nikdy nebyl zaměstnaný, respektive nikdy podřízený čemukoli, co představovalo „stát“, jehož by byl „otrokem“. Ovšem, byl tu ten tlak ze strany režimu, dokonce pronásledování, na druhé straně ono vzepření, vzpoura, byť mnohdy všelijakými úhybnými manévry. Pro Hutku tento jednoznačný postoj byl klíčový, a určitě nebudu vynášet v tomto ohledu jakékoli soudy.
Pak se skryli s Hvězdoněm a Vladimírem v Olomouci, předvolání: „mánička“, posmívá se „policajtům“, on měl pak potvrzení v občanském průkaze, že je nezávislý umělec, měl razítko „svobodné povolání“. V F klubu hráli, tam byl Framus Five, Primitives Group, pak si přestali s Veitem rozumět, a začal hrát s Petrem Kalandrou, na Karlově mostě. Události v osmašedesátém, líčí podrobně, u Rozhlasu. Objev Františka Sušila, jeho pohled na lidovou hudbu předtím byl jako na něco méně hodnotného, tohle bylo „inteligentní“. Jan Palach, udělal něco, „co mělo smysl“, okupace zasáhla, vzala budoucnost, v té době vznikl Blue Effekt, oni dělali předskokana, hráli do té doby, než odjel na tři měsíce k dědovi do „zapadlé vesničky v kopcích“ se Sušilovou sbírkou. Zorka přišla do jiného stavu, narodil se Vavřinec (první píseň ze Sušila o svatém Vavřince), Hladíkova matka dělala na „byťáku“, sehnala mu byt. Hynek Žalčík ho přemluvil a v Supraphonu v roce 1973 natočili tyto lidové balady, a lidé pochopili, že to není úhybný zážitek.
Provoz, pak na koncerty začali chodit Havel, Vaculík atd. V sedmdesátém šestém už byli „banda“, sdružení Šafrán, chodil na výslechy do Bartolomějské. Pak o Chartě 77, „událost radostná a barevná“, po „těch šedivejch letech“, „bolševik se vylekal“. Havel mu říkal, ať to nepodepisuje, že je třeba, aby mohli on a Třešňák hrát „a my toho bolševika vobklíčíme“. Pak režim vymyslel „nedovolené podnikání“ a Hutkovi dali nůž na krk, buď vězení, nebo emigrace. Hutka říká, jak váhal a emigroval pak pod tlakem své ženy. Holandsko, koncertování po Evropě, pro emigranty. Ale nerozuměl emigrantům, „je to zrada, není to zrada“. Turné okolo Ameriky napříč Kanadou. A teď vysvětluje, že mu kvůli dlouhým vlasům říkají, že je komunista. Pak hraje i pro Holanďany, poznává, že ne všude je spravedlnost atd. Napsal fejeton Požár v bazaru, tvrdě narazil, hovořil o tom i s Pavlem Tigridem.
Emigrantské koncerty, jsou tu jména známých osobností, koncert v Budapešti, ve stejný den v Bratislavě byla Joan Baez. V tu dobu si neuvědomili, že se schyluje ke změně. A pak cesta do Prahy, rovnou na Letnou, líčí to podrobně, Třešňák se vrátil, vypůjčil si auto od sochaře Kohoutka. Na Letné mu Havel pošeptal, „Jardo, to není koncert, my sundáváme vládu.“. A také anekdota, jak mu německý novinář položil otázku, zda „je slavnej“ (Bist du berühmt?) a potom byl u té události, kdy všichni lidé volali a zpívali s ním Náměšť, mu říkal: Ty jsi slavnej. Píseň z roku 1973 se stala součástí kolektivního vědomí.
Před šedesátkou se chtěl vrátit ke krajinomalbě, ale bál se toho, a pustil se do dětské tvorby, například písnička Ještěr a kamion (melodie mu psal Veit), a nepřišla zubatá, jak se bál, ale zamiloval se, s Magdalenou má tři děti, začal žít „jinej život“. A Hutka líčí svou situaci, pro mladé posluchače to není, knížky a cédéčka prodává na koncertech, protože v médiích ho moc nehrajou. Vrací se k emigraci a hodnotí to jako „velikou chybu“ (zmiňuje to i v pořadu s Terezou Brdečkovou ve 13. komnatě), i když také to byl přínos, umí tři jazyky, bohatství zážitků, „překořenění v podvědomí“, což se opakovalo po návratu. A vyjadřuje se i k současné situaci, emigraci Ukrajinců, jichž je jim líto. Hovoří, že písničkáři byli vnímáni básníky jako komerční, pro „komerčáky“ zase básník, tedy žili na hraně, ale – jak to hodnotí – v sedmdesátých letech hráli významnou roli, jediní, kteří byli nositeli svobody, mohli hrát všude. A otázka svobody byla naléhavá. To vše už neplatí. A je fajn, že je také sebekritický či aspoň realistický.
Odkazy
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/radim-hladik/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/205562210800009/
https://www.hutka.cz/new/index.html
———
Zpět