Miltenberg

27.07.2011 21:26

Při sjezdu z táhlých kopců Odenwaldu do údolí Mohanu si vás přiláká městečko, které jako by bylo menší kopií proslulého Heidelberku. Most přes řeku s podobnou mostní věží jako ve Wormsu, jen o něco menší než wormský Nibelungský most, a ještě přes širší řeku než v univerzitním městě na Neckaru, hlavní ulice nad řekou a paralelně s ní, kde jsou nejzajímavější věci, které stojí za vidění, romantický hrad nad městem, nemohu se vyhnout srovnání, které se mi naléhavě vnucuje. „Perla na Mohanu,“ potvrzuje mi slogan hned u mostu to, co jsem očekával. Souvislá zachovalá řada hrázděných domů ve Starém Městě s budovami jako je Hotel zum Riesen, který se uvádí jako jeden z nejstarších hotelů, popřípadě vůbec nejstarší hotel v Německu (jakožto tzv. knížecí noclehárna je zmíněn poprvé v roce 1158, tato renesanční hrázděná stavba nicméně pochází až z roku 1590), kostel sv. Jakuba (podobně jako máme v Jičíně) s plastikou poutníka a odkazem na španělské Santiago de Compostela, hrad Mildenburg, k němuž vede stezka skrz branku se zajímavým názvem „Schnatterloch“, zkrátka kus kulturní historie celého tohoto kraje, zároveň „opředeného pověstmi“ (oblíbený výraz, v originále se říká „die sagenumwobene Landschaft“.
Mimochodem, ptal jsem se nějakých lidí, kteří šli stejnou cestou, jak si vysvětlují ten výraz „Schnatterloch“. Paní zaklapala prsty, jako když kejhá husa, a že prý by to mohlo mít význam také „chladné díry“. Odvětil jsem, jestli také ve významu vězení, protože v češtině máme výraz „jít do chládku“. To prý asi ne, ale nevylučovala to. Nahoru k hradu je možné dojít ale i z náměstíčka, které je vyobrazeno na všech turistických prospektech, a které je blíž výchozímu místu, za které předpokládám parkoviště u mostu přes Mohan. Na hradě se hraje divadlo, právě na konci července bude v rámci Dní divadla (Theatertage) řada představení, Zvoník u Matky Boží, Amphitryon atd. Pod ochranou hradu, který vznikl kolem roku 1200, vzniklo právě město podobného jména, v jehož vlastnictví od roku 1979 nyní hrad je.
Zmíněno bylo město poprvé v roce 1237, 1379 ohraničeno dvěma městskými branami, Mohučskou a Würzburskou, které označují také dějinné souvislosti, neboť patřilo do roku 1803 k mohučskému arcibiskupství, což dodnes ukazuje městský znak, totiž „mohučské kolo“ v něm. Pak byla historie pestrá, mimo jiné město patřilo k velkovévodství bádenskému, také hesensko-darmstadtskému, a konečně se 1816 stalo částí Bavorska.
U zmíněného kostela se právě konala sešlost farníků, slavnost zřejmě v souvislosti s jakubským dnem (v Jičíně se tyto aktivity orientují spíše na Svatoannenskou pouť, což je o den později). Po pobožnosti si v zahradě u kostela mohli dát jídlo, na programu byl dětský muzikál, foukání obřích bublin, na prostranství hrála dechovka. (Chtěl jsem si ověřit ještě nějaké věci kolem dění v kostele, který byl nedávno opraven a znovu otevřen, ale stránky mají ve výstavbě, na městských stránkách jsem se dočetl, že jeho historie je šest set let stará, pilíře ve střední lodi jsou nejstarší, věže ale až kolem roku 1830, uvnitř cenné umělecké předměty, plastika tří králů z roku kolem 1400, pískovcový kříž z r. 1527 atd..)
To, co mne zajímá, jsou rovněž turistické aspekty města, jeho propojení s krajinou. Na webových stránách se píše o pěší turistické cestě za červeným vínem (Fränkischer Rotwein Wanderweg), otevřené v roce 1990, která vede údolím Mohanu mezi Odenwaldem a Spessartem, a o novém projektu autoturistické trasy průmyslové kultury v Porýní a Pomohaní (Route der Industriekultur Rhein-Main), která má být 160 kilometrů dlouhá a má spojovat města Bingen a Miltenberg a zahrnovat na sedmset staveb, například staré hlavní nádraží v Miltenberku.
No a pak jsem narazil na slovíčko „Churfranken“. Kde, zatraceně leží „Churfranken“? Tak se ptá a pokouší se odpovědět na mou překvapenou otázku, protože jsem ten pojem neznal a nevím ani, jak bych ho přeložil (Chur je také jeden kanton ve Švýcarsku, Franken je jasné, to jsou Franky), jedna webová stránka. Říká, že leží v Dolních Frankách v Německu, kde, vklíněný mezi výšinami Spessartu a Odenwaldu, teče dolní Rýn, rámován vinicemi hýčkanými sluncem, idylickými městečky, jako je Miltenberg. Nabízejí se pěší turistické stezky a cyklostezky za červeným vínem nebo cyklostezka podél Rýna, které zároveň vedou za poznáním a zážitky romantické krajiny.
Pojem byl před nedávnem uměle vytvořen v souvislosti s historií knížat biskupů, světských a zároveň duchovních knížat v Mohuči, Trevíru a Kolíně nad Rýnem (v tomto případě mohučských knížat), kteří byli jmenováni Zlatou bulou sicilskou císaře Karla IV. v roce 1356 jmenováni vedle světských kurfiřtů (rovněž v hodnosti knížat), nyní však coby výraz pro marketing turismu. Tvrdě diskutován se výraz nicméně prosadil a je spojen s celou řadou turistických produktů a aktivit v této oblasti.
Ještě jednu poznámku: Zmíněná turististická cesta za červeným vínem vede geograficky regionem zvaným Bavorský Dolní Mohan, jehož hlavním městěm je Aschaffenburg.