Pověst o Nibelunzích a Rukopis A Písně o Nibelunzích

Pověst o Nibelunzích, původem z německého a skandinávského středověku, je látka středověkých hrdinských eposů, která je po staletí uchována v řadě od sebe odlišných pojetí. Její nejznámější písemné zachycení je středohornoněmecká Píseň o Nibelunzích (redakce kolem roku 1200, pravděpodobně v oblasti Pasova).

Sága je ve středověkých pramenech kromě řečené Písně o Nibelunzích zapsaná také v textu Dietricha z Bernu (Thidrekssaga, cca 1250) a v řadě písní veršované Eddy. K nim patří několik Písní o Sigurdovi a Starší píseň o Atilovi (13. stol., zaznamenána podle mnohých mnoha starších pramenů). Prozaické zpracování písní z Eddy se nacházejí v Edě Snorri Sturlusona (cca 1220) a staroislandské Sáze o Volsunzích.^Pzn.1  Hlavními hrdiny Ságy o Volsunzích jsou Sigurd a Brynhila, Gunnarr, Gudrun a Atli. Některé prvky odpovídají Písni o Nibelunzích – Sigurd Siegfriedovi Drakobijci, Gunnar Guntherovi, Atli Etzelovi a Gudrun Kriemhildě.

Původ pověsti sahá do heroických časů germánského stěhování národů. Historické jádro pověsti bývá spatřováno v rozbití říše Burgundů na Rýnu v době pozdní antiky (kolem roku 436) Římanem Aetiem s pomoci hunských vojsk. Další možné souvislosti nabízí bitva na Katalaunských polích 451, smrt Attily jakož i události Burgundské říše na Rhoně a události Merovejců (Merowinger) až do smrti Brunichildy 613. Dietrich z Bernu, který podle pověsti  žil na dvoře Atilly, bývá ztotožňován s východogótským (ostrogótským) králem Theoderichem Velkým.  Sága se ovšem podstatně odchyluje od historických faktů. Ve skutečnosti nepřišli  Burgunďané na Attilův dvůr, nýbrž byli zničeni ve své vlasti na Rýně. Attila v té době také nebyl ještě hunský král. Teoderich také nebyl nikdy na Attilově dvoře, jak se vypráví v pověsti. Čím dál více se přepokládá, že tyto pověsti jsou částečně vymyšlené, částečně nově sestavené předivo příběhů, které vycházejí z různých historických příběhů.

Pověst o Nibelunzích je zachována ve zhruba  35 (z velké části jen fragmentárních) německých rukopisech a jednom nizozemském přepracování , z toho dva rukopisy, které obsahují pouze „obžalobu“ a jeden seznam „dobrodružství“. Rukopisy byly nalezeny převážně v jižní části německé jazykové oblasti (Švýcarsko, Vorarlberg, Tyrolsko). Tři nejstarší úplné rukopisy („hlavní“ rukopisy) označil Karl Lachman třemi písmeny – A, B, C. Rukopis B je nazýván St.-Gallenský rukopis podle místa, kde je uchován, totiž v klášterní knihovně St. Gallen, rukopis C se nachází v Zemské knihovně v Karlsruhe. Cenný rukopis A ve fondu Bavorské státní knihovny v Mnichově je od 25. ledna 1910 zapsán do světového kulturního dědictví UNESCO.

Obsah pověsti, její děj i jednotlivé postavy jsou poměrně podrobně pojednány i na českých stránkách Wikipedie. Níže uvádím pouze základní české a německé stránky, kde se můžeme dozvědět více. Text článku na těchto stránkách je sestaven z překladu z němčiny na těchto stránkách.

Pzn. 1 Na německé stránce Wikipedie se uvádí datace 1250, na české 1400.

https://de.wikipedia.org/wiki/Nibelungensage
https://de.wikipedia.org/wiki/Nibelungenlied https://cs.wikipedia.org/wiki/P%C3%ADse%C5%88_o_Nibelunz%C3%ADch

Píseň o Nibelunzích, rukopis A digitálně
https://daten.digitale-sammlungen.de/~db/0003/bsb00035316/images/

Německy pojednané téma pro relativně nepříliš jazykově náročné čtení
https://www.deutschland-im-mittelalter.de/nibelungen.php