Kutná Hora / GASK

Výhodou v okamžiku, kdy už jste nějaký, byť krátký článeček napsali, je, že se můžete zaměřit v tom dalším na nějaký detail. V textu o návštěvě Kutné Hory tento týden, při níž jsem chtěl splatit dluh vůči sobě, že jsem ještě nenavštívil GASK, galerii otevřenou před několika lety v rekonstruovaném jezuitském komplexu hned vedle chrámu svaté Barbory, mohu tedy – vedle fotek, které jsem tady udělal (budou brzy na Rajčeti) – přičinit jen pár poznámek, neboť odstavec o městě se základními odkazy jsem stvořil nedávno v seriálu o českých městech, které se mi líbí. Samozřejmě o takovém místě, jako je Kutná Hora, můžete napsat celou knihu a vracet se sem můžete kdykoli a vždy najdete něco, co se vám bude líbit.
Než napíšu ony zhruba dvě poznámky, které tady chci mít, přiznám se k jedné věci. Přestože jsem v Kutné Hoře několikrát byl a mám poměrně přesné vzpomínky na konkrétní místa, ujela mi paměť neuvěřitelným způsobem. V mém obraze jezuitské koleje je zafixovaná neuvěřitelně dlouhá fasáda vpravo a nízká zídka vlevo, kterou můžete přeskočit, když přicházíte k Barboře. Vloudila se ale chybička, neuvědomil jsem si, že budova není součástí souvislé fronty domů, jak jsem mi zůstala uložená v mých představách, ale mohutnými věžemi na rozích uzavřený celek. Je to jen doklad toho, jak intenzívně zapůsobil právě onen vjem obrovské plochy fasády, který přehlušil vše ostatní.
Ony dvě poznámky. První je, že jsem si znovu uvědomil, jak blízko vedle sebe jsou jednotlivé stavební památky mimořádného významu, vlastně jdete od jedné ke druhé a vše máte kompaktně takřka na jednom místě. Přitom jednotlivé pohledy jsou velmi proměnlivé.  Seběhnete několik desítek metrů od promenády podél koleje od chrámu sv. Barbory k vyhlídce od kostela sv. Jakuba a máte pohled podobný tomu na Pražský Hrad z cestičky pod Památníkem národního písemnictví k Petřínu: Nad svahem z místa, odkud se díváte, v protějším úžasném panoramatu vévodí gotická perla města. Je to právě tím, že město je v kopcích, což je překvapivé, když si uvědomíte, že jen pár kilometrů vzdálený Kolín je „v rovině“.
Druhá poznámka je ke stavu oprav cizinci druhé nejnavštěvovanější lokality hned po Praze. Ve srovnání se sousedním Německem, kde je vše opravováno a udržováno, tedy na ruinu narazíte spíš jen výjimečně, není v tak významném skvostu (mimochodem jen o pár tisíc obyvatel větším než patnáctitisícový Jičín) jsou stále ještě – dvacet let po převratu, stopy minulé doby (a možná i té současné), například takřka rozpadající se fara u zmíněného kostela sv. Jakuba. Na druhou stranu je ovšem potřeba říci, že celek města je úžasný. Oprava Svaté Barbory v podstatě dokončena, zbývají jen parkové úpravy v okolí, stejně tak jako u náměstí nad ní, celek města je předlážděný historickou dlažbou – na jednom místě jsem si přečetl, že na to Kutná Hora získala tuším 98 miliónů z evropských peněz. A to, po čem chodíte, samozřejmě přispívá k pocitu „historičnosti“ podstatnou měrou.
A teď už jen P. S. – několik záblesků paměti a přání v souvislosti s dřívějšími návštěvami: Noční pohled na Barboru „shora“, jen přibržděný autobus, na cestě někam jinam, po schůdcích dolů, deset minut. Cesta pod vinicemi u Barbory někdy v šedesátých letech, tuším s Milošem Šejnem, diskuse o podstatě gotiky. Jiné místo kdesi uprostřed města, knihkupectví, obdiv nad řadou knížek regionálně vydávaných, o historii města. Jiný pohled, diskuse o slově Kuttenberg, německém názvu, a falešná etymologie ke Gutenbergovi, s nímž ve skutečnosti město opravdu nemá nic společného. Klasický školní výlet, jednotlivá místa cestou celým městem, završenou prohlídkou Barbory. Cesta vlakem při pobytu u dědy sochaře na Seči, tenkrát, coby středoškolský studentík, jsem jeden den jel do Čáslavi, jiný den právě do Kutné Hory. Bylo šílené letní prázdninové vedro. Přání jednou vyrazit, tak jako prý lidé odsud, nahoru na Kaňk, prý nedělní výletní místo. To se mi nikdy nepodařilo, ani tentokrát (bylo už pozdě a za chvíli začala bouřka, pořádná průtrž mračen) – přestože jsme do Kutné Hory i zpět jeli právě tudy.
Všechny odkazy už v článku
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/kutna-hora/ .
Galerie Středočeského kraje
Vynikající, ale nechci rozvádět pocity, přestože její jméno je v názvu článku. Koupil jsem si pár knížek, Wittlicha, Dalibora Chatrného...
https://www.gask.cz/
Album fotografií najdete na adrese,
kterou sem napíšu hned, jakmile je přeberu a nastrkám na Rajče.
A ještě P. P. S.: V mých článcích píšu název památky, v níž se nachází GASK, malým písmenem – jezuitská kolej. V Jičíně rovněž podobnou památku máme, žel zatím neopravenou. Na stránkách GASK se jméno uvádí velkým písmenem – Jezuitská kolej. Pokud to někomu připadá nepodstatné, omlouvám se, že s tím obtěžuju. Nemyslím si, že je to jen profesní deformace, ale budiž. Respektuju ovšem druhý pohled, interpretace objektu jako jedinečné stavby a  ortografické důsledky, tedy psaní velkým písmenem, jsou legitimní.  

Album mých fotografií z Kutné Hory na Rajčeti
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Kutna_Hora/