Hyperboloidy v architektuře

Kdybych psal na toto téma příspěvek pro nějaký mládežnický časopis, začal bych jej otázkou, co je společného budově vysílače na Ještědu, rozhledně Borůvka na Českomoravské vrchovině a metropolitní katedrále v hlavním městě Brazílie Brasília. Odpověď by byla zřejmá z názvu, totiž, že všechny stavby využívají nějaké podoby hyperboloidu.

Nejnázorněji je patrné, jak takový tvar vznikne, právě u rozhledny Borůvka. Její obrázek najdeme na stránkách Sdružení obcí Toulovcovy Maštale, nazvaného podle zajímavého přírodního útvaru, přírodní rezervace s tímto názvem, nacházející se zhruba mezi Chrudimí a Svitavami. Je jednou z řady rozhleden, konstruovaných z dřevěné konstrukce z kmenů, které tvoří „plášť“ stavby, a vnitřního schodiště z kovu, jakých je v tomto mikroregionu celá řada (tato je v pořadí třetí), od všech ostatních se ale liší právě tímto technickým a zároveň poetickým tvarem, který vznikl rotací jednotlivých svislých pilířů, jejich celkovým „pootočením“, takže z „rovných“ prvků vzniká „prohnutý“ výsledný hyperboloid.

Vzpomínám si na někdejší školní pomůcku, byl to výukový film, který předváděl, jak proměnou hodnot na dvou základních osách se postupně mění původní kruh v elipsu, parabolu a nakonec se vyklene v hyperbolu. Nejsem stavař, ani jsem neabsolvoval (bohužel) kurs deskriptivní geometrie, která se vyučovala na gymnáziu, takže neumím „spočítat“ tu či onu funkci či její proměnu, jen si tyto vztahy umím představit. Tehdejší film, ač to bylo vlastně jen několik okamžiků, byl jedním z životních zážitků ohledně pochopení základních principů přírodních věd. V tento okamžik to říkám ovšem jen proto, abych nabádal ty, kdo to neumějí jako já, aby „se na to podívali“, technicky zdatným pak mohu jen nabídnout příklady staveb, které mne fascinují.

Rozhledna Borůvka stojí u obce Hluboká, severovýchodně od města Proseč a východně od „Českých Versailles“, zámku Nové Hrady. Je vysoká 18,5 metrů (tj. z nabídky stavitele těchto rozhleden zhruba středního formátu), vyhlídková plošina je ve výšce 15 metrů. Název je podle pomístního názvu Na Borůvčí. Nedaleko se nachází přírodní rezervace Střítežská rokle, daleko to není ani do rezervace Maštale, podle níž se nazývá zdejší mikroregion.

Hotel a televizní vysílač Ještěd snad nemusím představovat. Stavba Karla Hubáčka, oceněná nejvyšším architektonickým vyznamenáním, Cenou Augusta Perreta, magické místo, které se stalo před několika lety i dějištěm jednoho českého filmu (Grandhotel, film Davida Ondříčka podle knihy  Jaroslava Rudiše, obojí 2006), byl postaven v letech 1966 až 1973 na vrcholu hory Ještěd u Liberce (Rudiš zde studoval) na místě starého „německého“ hotelu, který v šedesátých letech shořel. V roce 2011 byly provedeny některé nejnutnější rekonstrukční práce, např. pláště stavby, ta by si ale, vzhledem k tomu, že je jednou z nejzajímavějších architektonických realizací přinejmenším druhé poloviny dvacátého století u nás, zasloužila víc pozornosti.

Katolická katedrála Panny Marie, mám-li adekvátně našim kulturním zvyklostem, byť nepřesně, přeložit portugalský název nejvýznamnější církevní stavby hlavního města Brazílie, která je, stejně jako samotný urbanistický plán města Brasília, dílem nejvýznamnějšího brazilského architekta, Oscara Niemeyra, je postavena na témže principu hyperboloidu. Nebudu ji na tomto místě popisovat vzhledem k tomu, že jsem jí věnoval samostatný příspěvek (zde).

Strukturu hyperboloidu, kterou ostatně známe i zcela běžně u chladicích věží atomových elektráren (třeba Temelín u Českých Budějovic, mohl jsem ten příklad dát hned v úvodu, kdyby mě v tu chvíli napadl), použil, pokud známo, poprvé v moderní historii architektury, ruský inženýr, vynálezce, vědec, architekt a renesanční člověk, Vladimír Šukov (1853 – 1939). Šukov, pionýr konstruktivních inženýrských staveb (structural engineering) se přelomovým způsobem zabýval nejen hyperboloidy, střešními konstrukcemi, síťovými strukturami aj.. První stavbou na světě, která použila tyto konstrukční principy, byla Šukovova věž v Polibinu, vesnici v Lipecké oblasti, tj. v evropské části Ruska, asi 230 kilometrů jihovýchodně od Moskvy. Byla vytvořena pro Všeruskou průmyslovou a uměleckou výstavu v roce 1896 v Nižním Novgorodu, největší předrevoluční výstavu carského Ruska, pozoruhodnou i z řady dalších důvodů, např. zde byl vystaven Popovův první radiový přijímač. (Všimněme si, že Eiffelova věž i naše její zmenšená napodobenina, Petřínská věž, byly postaveny při podobných příležitostech.) 37 metrů vysoká stavba použila triangulární ocelovou konstrukci. Věž dodnes stojí a předmětem zájmu turistů. Šukov je rovněž autorem 160 metrů vysoké věže pro rozhlasové vysílání Šabolovka jižně od moskevského Kremlu, jíž v současnosti hrozí demolice a je na soupisu ohrožených památek UNESCO. Není přístupná turistům. V archivu prací pozoruhodného vizionáře je kresba z roku 1919, která je projektem věže vysoké 350 metrů. Stačí se podívat na vývoj architektury 20. století, abychom si uvědomili, kdy bylo této výšky konstrukčně dosaženo.

https://www.mastale.cz/roz_boruvka.htm
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_hyperboloid_structures
https://cs.wikipedia.org/wiki/Je%C5%A1t%C4%9Bd_%28hotel_a_vys%C3%ADla%C4%8D%29
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/katedrala-ve-meste-brasilia/
https://en.wikipedia.org/wiki/World%27s_First_Hyperboloid_structure
https://en.wikipedia.org/wiki/Shukhov_Tower