Dvojčata, dvojice, dvojníci / Milenci

3.
Milenci v literatuře a skutečnosti
Tristan a Izolda

Dlouho jsem nevěděl, že jeden z nejkrásnějších a zároveň nejtragičtějších příběhů v historii lidstva a literatury se jmenuje Tristan a Izolda. V prastaré obrázkové učebnici české literatury byly totiž vyobrazení a obsah středověkého eposu s názvem Tristam a Izalda. Dnes je mi zřejmé, že český překlad je dokladem vysoké kulturní úrovně naší země v té době. Příběh nenaplněné lásky rytíře Tristana a irské princezny Izoldy, osudový nápoj lásky, který dvojice omylem vypije, nepřekonatelný problém, spočívající v tom, že Izolda měla patřit Tristanově strýci Markovi, pro kterého Izoldu Tristan přivedl, motiv bílé vlajky na lodi, která má být signálem, že je vše v pořádku a která je fatální pro osud dvojice, to jsou „klíčová slova“ shrnující téma, jak jej můžeme vnímat v nejjednodušší podobě.

Celá věc se komplikuje v okamžiku, kdy si uvědomíme, že existuje celá řada verzí příběhu s různými akcenty na jednotlivé motivy. Výchozí zpracování starších předloh u Francouze Chrétien de Troyes (12. stol.), z něhož se příběh rozšířil po celé Evropě, německý veršovaný román Gottfrieda von Straßburg, posléze opera Richarda Wagnera z roku 1859, novela Tristan Thomase Manna z roku 1901, která je interpretací opery, a konečně celá řada filmových ztvárnění, z nichž nejnovější z roku 2006 v režii Kevina Reynoldse se natáčel kromě Německa a Velké Británie rovněž v Čechách.

Můžeme se v tuto chvíli vydat po jednotlivých stupních, komplikovaném Wagnerově, zahrnující i motivy Novalisovy (Hymny na noc), pesimistickou filozofii Arthura Schopenhauera, případně jdoucí až k myšlenkám brahmánistickým či buddhistickým, po reflexi Thomase Manna či leckam dále. Můžeme se ale také nechat okouzlovat motivy, které posbíráme na internetu v jednotlivých odkazech.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tristan_a_Isolda
https://www.richard-wagner-postkarten.de/postkarten/tri.php
https://www.isoldes-liebestod.info/
https://www.zeno.org/Literatur/M/Wagner,+Richard/Musikdramen/Tristan+und+Isolde
https://web.archive.org/web/20080730035058/www.foxstore.com/detail.php?item=2225
https://www.csfd.cz/film/218611-tristan-a-isolda/
https://www.opera.cz/cs/repertoar/tristanaisolda.html
https://www.mfantasy.cz/2006/08/filmy/tristan-a-isolda/

Radúz a Mahulena

Jedním z úžasných filmových zážitků byla ve své době filmová verze Zeyerovy pohádky Radúz a Mahulena. Poetický pár Jana Třísky a Magdy Vašáryové (Jana Třísku jsme pak po dlouhá léta jeho emigrace neviděli), moc kletby a metamorfóza člověka v strom, zlá Runa (ve filmu v podání Jaroslavy Adamové), mimořádné výtvarné kvality filmu evokující také dobu vzniku předlohy (vzpomeňme na některé obrazy secese či symbolismu nebo na výtvarnou kulturu některých revue/časopisů), hudební podoba Josefa Suka…
Později  jsem se začetl do Zeyerových knížek a literatury té doby. Knížky, které byly rovněž výtvarné. Secesní vazby a tituly, ilustrace, celá ta doba: secesní šperky a zábradlí, omamná krása purpurových závěsů v salónech a poněkud mdlobná atmosféra Umění, cosi tajemného. La décadence, fin de siécle. A v nich jak zlatý prsten září ty příběhy, jako je ten o Radúzovi a Mahuleně.

https://www.ctenarskydenik.tym.cz/?p=411
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rad%C3%BAz_a_Mahulena
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jan_T%C5%99%C3%ADska
https://cs.wikipedia.org/wiki/Magda_V%C3%A1%C5%A1%C3%A1ryov%C3%A1
https://cs.wikipedia.org/wiki/Josef_Suk_star%C5%A1%C3%AD
https://cs.wikipedia.org/wiki/Rad%C3%BAz_a_Mahulena_%28film,_1970%29
https://old.fantomfilm.cz/?type=article&id=119
https://www.i-divadlo.cz/recenze/raduz-a-mahulena/zeyerova-pohadka-klasicka-iluzivni-i-postmoderni
film
https://www.youtube.com/watch?v=WLeCuJ0s7Hc
https://www.youtube.com/watch?v=DBRt7ftTukM
https://www.youtube.com/watch?v=kMghaA9Pon8
https://www.youtube.com/watch?v=Dq5VjwFDx1g

Ruslan a Ludmila

Zatímco s předchozími příběhy jsem byl, mnohdy v časném věku, docela dobře obeznámen, o čem pojednává Ruslan a Ludmila pořádně nevím dodnes. Myslím si dokonce, že jsem onu pohádku ruského klasika Alexandra Sergejeviče Puškina musel číst, nevzpomínám si ale dost jistě, o čem pojednává. Nebo že bych to býval četl pohádku o caru Saltanovi? Muzika, to už je něco jiného. Michail Ivanovič Glinka, člen sdružení Могучая кучка (Mocná hrstka) napsal operu a ruská operní hudba je určitě pozoruhodná, zvláštní, podmanivá, takže si ji prostě pamatujete. Nu a pohádka o Caru Saltanovi rovněž (tentokrát zkomponoval hudbu Nikolaj Rimskij-Korsakov). Nedá se nic dělat, budu tu nedovzdělanost muset napravit. Pod tímto odstavcem (neodvažuju se text nazvat článkem) je příslušný odkaz.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ruslan_a_Ludmila
https://cs.wikipedia.org/wiki/Glinka
https://www.youtube.com/watch?v=lkBhbH0LezM
https://cs.wikipedia.org/wiki/Poh%C3%A1dka_o_caru_Salt%C3%A1novi
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nikolaj_Rimskij-Korsakov
https://www.youtube.com/watch?v=MKEgl7GAi7A

Romeo a Julie

Ten nejslavnější příběh ze všech zde uváděných. Co mám o něm psát? Desítky vrstev u každého z nás, ve škole různé ty referáty, divadelní a filmová představení, překvapení, když tu hru čtete, že se tam nejdříve odehraje spousta dalších věcí než je to, na co čekáte. Pro herce úžasný text a příležitost, po které mnozí touží celý život. Jak se to má hrát? Byla jeden čas móda hrát Shakespeara v džínách, také jsem tomu fandil, odhalí se lidské jádro příběhu. Ony kostýmové hry se mi jevily jako něco už staromódního, co patří do minulých staletí. Nu a pak vidíte zase nádherný film a říkáte si, tomu předchozímu pojetí něco chybělo.
Tak základní fabule o lidské existenci prostě musela mít své předchůdce i následovníky. Pyramos a Thisbé, Tristan a Izolda, Floris a Blanchefleur, West Side Story. I když se jednotlivé příběhy v detailech liší, v tom základním jsou identické.
A pak ještě – jdete po Veroně a najednou, snad jste to chvíli hledali, jste na tom dvorku, vůbec to tam nevypadá jako v Zefirelliho filmu, takový „renesanční“ místo, můžete si to také zkoušet. Případně se vyfotografovat s Julií. Bohužel je to jen socha. A fotka do alba.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Romeo_a_Julie
https://de.wikipedia.org/w/index.php?title=Datei:Romeoandjuliet1597.jpg&filetimestamp=20060929172254
film 1968
https://www.csfd.cz/film/34649-romeo-a-julie/
https://www.youtube.com/watch?v=jEpG_CCpjYU&feature=related
film 1996
https://www.csfd.cz/film/6176-romeo-a-julie/
https://www.youtube.com/watch?v=s2SSnOS47Tw&feature=related
Pyramos a Thisbé
https://en.wikipedia.org/wiki/Pyramus_and_Thisbe
https://www.cesky-jazyk.cz/ctenarsky-denik/publius-ovidius-naso/promeny.html
Floris a Blanchefleur
https://ru.wikipedia.org/wiki/%D0%A4%D0%B0%D0%B9%D0%BB:Floris_ende_Blancefloer_Lg_68.jpg
https://en.wikipedia.org/wiki/Floris_and_Blancheflour
West Side Story
https://cs.wikipedia.org/wiki/West_Side_Story
West Side Story (film, 1961)
https://www.youtube.com/watch?v=Qy6wo2wpT2k
West Side Story / Broadway
https://www.youtube.com/watch?v=JKXKkgQf51A&feature=related
L. Bernstein
https://cs.wikipedia.org/wiki/Leonard_Bernstein

Jeníček a Mařenka

Nenapadlo by mne ovšem, pod pojmem „fiktivní dvojice“ zařadit Jeníčka a Mařenku, hrdiny pohádky Perníková chaloupka. Německý originál bratří Grimmů ostatně je právě pod tímto názvem – Hänsel a Gretel. Kdysi jsem stvořil jakousi vědeckou perzifláž, která spočívala v tom, že jsem posbíral všechny dostupné verze této pohádky a sledoval rozdíly v podání. Dospěl jsem tenkrát k úchvatnému objevu, že dvojí zakončení pohádky  –  v české a německé verzi – cosi vypovídá o národní povaze obou národů. Zatímco v německé verzi si děti doslovně vybojují život, totiž jeden sourozenec druhého takřka sundá z lopaty těsně před vhozením do pece, kde se ocitne ďábelská baba (popř. dědek), v české se na okraji lesa jednoduše „okecá“ (dokonce rýmovaně -"Ptáme se tě, zdali tudy neutíkaly dvě děti." / "Když střelím sojku, že letí? Kdepak, spadne z vršku jako hruška." / "Což jsi hluchý? Ptáme se tě na kluka a na holku." / "A já myslil, že na sojku." F. Hrubín)).

Bezprostředním impulzem tenkrát byl jakýsi článek v duchu Járy-da-Cimrmana (to bylo totiž původní jméno českého génia), který hovořil o tom, že archeologové ve středoněmeckých lesích narazili na pec s pozůstatky dětských koster, která je jednoznačně pozůstatkem kanibalismu v této oblasti. My jsme se tenkrát bavili právě nejrůznějšími mystifikacemi a persiflážemi, byť také i z jiných zdrojů (založena byla v Praze Řimsologická společnost, která se takovému bádání intenzivně věnovala) a výstupy byly nejrůznějšího druhu. Uvedu alespoň jeden: Na stole v kabinetu semilského gymnázia se objevil „poklad“, který byl zaklínán fotografickou cestou a jeho obrazová dokumentace se stala součástí mé autorské knihy Perníková chaloupka.

Laskavý čtenář se ale nejspíše bude nadále věnovat čtení pohádek, možná i v originálním znění bratří Grimmů nebo si někde obstará film o bratřích Grimmech, který byl v některých lokalitách u nás rovněž částečně natáčen.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jen%C3%AD%C4%8Dek_a_Ma%C5%99enka

4. Milenci v literatuře a skutečnosti / Esej
 Zatímco téma „bratři“ můžeme vnímat, alespoň v mém případě to tak je, jako příběhy poznání (v obojím slova smyslu, poznání jejich příběhů i poznání coby náplně jejich života, neboť to právě tak často je a proto jsem zvolil i tuto zvláštní formulaci), v tomto případě se hraje na city. Příběhy tragické či nenaplněné lásky Tristana a Izoldy, Romea a Julie či Radúze a Mahuleny jsou příběhy vzbuzující emoce, zadírající se někam k podstatě lidského bytí (neboť to je samo o sobě rovněž tragické). I když i povídání o „bratrech“ může být dramatické, neboť vynálezci jsou bytosti poetické (třeba podle Vítězslava Nezvala, který jejich invenci přirovnává k té básnické) a dramatické, dobrodružné, přece jen té pravé dramatičnosti je dosaženo v okamžiku nedosažitelnosti naplnění (vzpomínám na jeden film na onen mytologický námět, kde se oba mohou dotknout jen konečky prstů mezi světlem a tmou, více jim není dopřáno). Jedná se tedy právě o příběh se vším všudy, totiž se začátkem a koncem, bez něhož by zůstal příběh nedokončený, otevřený.

Z toho pro mne vyplývá, i když to není nutné, použití trochu jiné formy psaní. Zatímco „bratři“ jsou pojednáni objektivně, jako prosté sdělení, byť o fascinujících věcech, tragické příběhy nenaplněné lásky otevírám často osobním vztahem k příběhu. Prostě protože se ten příběh, ať chceme či nechceme, v okamžiku, kdy si jej přečteme, nás všech nějak dotýká.

Je zajímavé, že na Wikipedii, která je odrazovým a odkazovým můstkem tohoto projektu, jsou některé dvojice uvedeny pod kategorií „fiktivní dvojice“. Uvažoval jsem o tom dlouho, ale nakonec jsem v této řadě ponechal i pohádkovou dvojici o Jeníčkovi a Mařence. Sice to byli sourozenci a nikoli milenci, ale nakonec to je také o lásce – té sourozenecké.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kategorie:Fiktivn%C3%AD_p%C3%A1ry

Pokračování / Abelard a Heloisa
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/dvojcata-dvojice-dvojnici-abelard-a-heloisa/