Barokní komponovaná krajina na Jičínsku V
05.11.2015 14:20(Barokní komponovaná krajina na Jičínsku)
V
Valdštejnská loggie
Zatímco jezuitská kolej zatím nemá definitivní řešení, řadu pozitivních zpráv je možné podat o Valdštejnské loggii. V první řadě se podařilo hned v polovině devadesátých let odvrátit megalomanský projekt zábavního parku „Valdštejnland“, pro který nadšeně horovali tehdejší komunální politici, než se ukázalo, že dotyčný zahraniční podnikatel-dobrodruh vlastně nemá k dispozici žádné finanční prostředky, a obrovské muchomůrky, která překlenovala železniční trať v blízkosti loggie, parkoviště se stovkami parkovacích míst, sochařské aleje v lipovém stromořadí v místech, kde vede vodovodní spojení a podobných nesmyslů, které nám dotyčný ukazoval v „počítačové sjetině“, jak to poté někdo nazval (protože seriózní architektonický projekt samozřejmě chyběl) jsme byli ušetřeni 29). Jak se ukázalo, byla to příznačná modelová situace, a na mezinárodní vědecké konferenci Valdštejnská loggie a komponovaná barokní krajina okolí Jičína (6. - 8. března 1997), jedné z první o krajině u nás vůbec, jsme byli potom překvapeni, že takových zlatokopeckých pokusů byla celá řada.
Z pocitu ohrožení bylo rok předtím (1996) založeno Občanské sdružení Lodžie 30), které bylo iniciátorem a jedním z organizátorů konference (další byla ZO Českého svazu ochránců přírody Křižánky, OMAG Jičín, Pekařova společnost Turnov a Státní ústav památkové péče v Praze). OS Lodžie začalo oživovat svými aktivitami tento historicky hodnotný prostor.
Ruku k dílu přiložili manželé Martin a Renata Lhotákovi, výtvarníci s kořeny v Jičíně, dr. Eva Bílková, dnes předsedkyně sdružení, v současnosti jičínská kronikářka a matka dvou dcer historiček, které rovněž značně přispívají k rozkrývání jičínských témat, v předchozích pasážích zmiňovaný Jaromír Gottlieb (dnes je místopředseda sdružení), regionální historik profesor Vladimír Úlehla, který se rovněž zasloužil o řadu věcí (v kontextu našeho tématu např. i novou úpravu poustevny u loggie), Dr. Lenka Šoltysová, kterou tady v Olomouci velmi dobře znáte, a řada dalších (v přípravném výboru, který schválil 1996 stanovy, jsou uvedeni Dr. Eva Bílková, Miloslav Chrást, Ing. Bohumír Procházka, Dr. Lenka Šoltysová, Vladimír Úlehla).
Často ve spolupráci s Kulturními zařízeními města Jičína (tenkrát ještě Kulturním domem, KZMJ vzniklo sloučením kulturních institucí v lednu 2005 31), po schválení radou města v předchozím roce) se zde konaly na plošině saly terreny, prostoru s charakteristickými třemi oblouky arkády, otevřeného do zahrady, různé koncerty, v létě pak na opačné straně budovy, v čestném dvoře, večerní filmová promítání, před Štědrým dnem vánoční zpívání koled s kytarou a dalšími muzikanty, kteří přišli (tradice se udržuje dodnes, svolavatelem je už zmíněný ing. Bohumír Procházka, zvaný ProChor, další z kulturně aktivních lidí – pracoval například pro pohádkový festival, takřka dvacet (od r. 1998) let vydává kulturní (skoro)měsíčník Prochoroviny 32), organizuje Jivínského Štefana, jakéhosi regionálního kulturního Oscara atd. Byly prováděny drobné opravy, některé ne zrovna šťastné, upraven parter nad tratí, vysázeny jabloně v druhém, nižším patře. To by ale bylo samostatné téma, k přítomnosti anno 2015 se ještě vrátím.
Jako zásadní změnu, skoro jako jakýsi dar shůry, vnímají Jičíňáci působení nového kastelána, které bylo ve svých prvopočátcích výsledkem přešlapování na radnici a dohadů, kdo má vlastně loggii provozovat (původně to bylo KZMJ, dělat to ale nechtělo, komplikovaně se hledalo řešení vzhledem k tomu, že loggie je majetek města, zatímco aktivity zde vyvíjelo občanské sdružení). Jiří Vydra přišel s celou řadou nápadů. Ukázalo se to, co jsme věděli z podobných minulých aktivit, že věci fungují, když mají svůj „kalendář“, tzn. jednotlivé akce se každoročně pravidelně opakují.
Tímto způsobem fungovalo po desetiletí ještě před Listopadem společenství lidí kolem Jaroslava Veselého, který organizoval pravidelné letní a zimní „přechody Českého ráje“, „Saturnálie“ a další akce, mimochodem rovněž velmi výrazně spojené s krajinou (jejím procházením, objevováním atd.).
Michael Pospíšil
Stejně spolehlivě se osvědčil „církevní kulturní kalendář“ hudebníka Michaela Pospíšila 33). Ten svolal v Jičíně po vzoru z doby baroka literátské bratrstvo „Literácy“ a po několik let po dobu, co pobýval v Jičíně, realizoval celou řadu kulturně hudebních performancí (řečeno dnešním jazykem, protože to není jen hudba, ale i příslušný rituál s divadelními prvky atd.); byly to například koncerty při svátku sv. Cecilie, patronky hudby (22. listopadu), třeba ten s příkladným názvem „Caecilia Varhanice, hrej, spoj sobě Panen více!“ v kostele sv. Ignáce v Jičíně v neděli 20. 11. 2011, barokní posvícení v Ostružně, svatoanenská pouť (26. července) z Ostružna na sv. Annu, či Jičínský masopust, a samozřejmě také Advent a Vánoce. Zažil jsem tak například – poprvé v životě – autentické adventní roráty, unikátní evropský kulturní fenomén. Jiný čas, jiné vnímání životních rytmů atd.
Michael Pospíšil realizoval se svými soubory kromě živých hraní v krajině také několik nahrávek, které souvisejí s Mariánskou zahradou34) , další pozoruhodnou iniciativou „zdola“, totiž jako svazku obcí, které vycházejí z barokní krajiny a památek tohoto regionu v oblasti Velišského hřbetu s Loretou a dalšími „lesními kapličkami“ (sv. Annou, kaplemi Anděla Strážce, Nejsvětější trojice), o nichž již byla řeč (mohl jsem o Pospíšilových aktivitách pohovořit už tam), a zasloužila se o jejich prezentaci, zpřístupnění, případně údržbu. Z nejčerstvějších zpráv – na pozvání Svazku obcí Mariánská zahrada a Literáků Jičín (tj. Michael Pospíšil a přátelé) se konalo před třemi nedělemi (3. října 2015) Putování od kaple Lorety ke kapli Andělíček s poutní mší na Loretě a koncertem v kapli Andělíček (zmíněno už kontextuálně v předchozí části přednášky).
Z hlediska našeho tématu je pozoruhodný právě bezprostřední vztah těchto kulturních realizací ke krajině, neboť v řadě případů (ve slově „pouť“ je to přímo obsaženo) je hudba spojena právě s procházením krajinou, do něhož se ovšem promítá její mnohovrstevný význam: Michael Pospíšil, který svou myslí přebývá v době baroka, vnímá intenzívně právě duchovní rozměr krajiny, to znamená například i krajinu jako labyrint, v případě Mariánské zahrady symboliku kříže, kde kaple jsou v plánu dodnes patrných lesních průseků ony diamanty, skvosty, jednotlivé hřeby v kříži, ale i další kulturní souvislosti, to znamená, jak se promítá tato skutečnost do literárního a hudebního dědictví (kázání a písní), které Pospíšil do hloubky po desetiletí zkoumá, přičemž některé z písní zařazuje do svých programů (a zpěvníků).
A jako k třetímu – po zmínce o Jaroslavu Veselém a Michalu Pospíšilovi – jsme se dostali přirozeně zpět k Jiřímu Vydrovi a jeho „kalendáři“ alternativní, nezávislé kultury, který je v současnosti nejaktuálnějším průsečíkem jičínské kultury a krajiny.
Jiří Vydra
Jiří Vydra přišel z Liberce, kde je členem OS Divozemí. Jeho aktivity, tedy podporu alternativní a nezávislé kultury a regionální umělecké tvorby, přenáší do lodžie. Sem zve své přátele z Divozemí, se kterými pořady připravuje (Jičínský deník, 17. 10. 2011).
Jiří Vydra se nechal oslovit kouzlem a tajemstvím místa, podobně jako to činí site specific, a reaguje na něj náplní toho, čemu říká Kulturní imaginarium 35). Zajímavé je si všimnout slovníku, který Vydra používá, jazykového vymezení, které pojmenovává složeninami (naposledy to tak dělali v době národního obrození, třeba Milota Zdirad Polák v básni Vznešenost přirozenosti, tedy přírody, s podtitulem V slávozpěvích na Tvorce, v roce 1813, 2. vyd. 1819. A. Jirásek to komentuje v F. L. Věkovi: Neobyčejná řeč, nová slova, z nichž mnohé neznámo, nejasno, žádné však se neozvalo naplano, nýbrž plně silným, novým zvukem. To by bylo úžasné samostatné téma:
Vážně pozdraveny buďte věžné krkonoské hradby,‘
mlhošeří očarové, strašných skalosloupů sadby!
V dálné okoliny duch-li velikostí jatý vbloudí,
bez vážnosti z pouští vašich k dolům víc se nevyloudí.
Tu mě roklí roztomilou noha nese k volšin řadí,
v jejichž letorostech bublem křišťálový pramen vadí,
který v hadokřivém toku přes oblátek k stínům vplývá,
konečně se v jedlové tmě do potoka valem slívá.
Výše odtud jednoduché kamenité najdem stohy,
výstup divočí tu stále vypoučené skalorohy. 36)
To je Vydrovo Divo-zemí, kompozitum (složenina), které analogicky přenáší do názvů svých dramaturgicky promyšlených sestavk. Ty mají charakter jakýchsi gesamtkunstwerků, protože mnohdy propojují muziku, divadlo, výtvarné umění buď v jednom tvaru, nebo v řadě navazujících pořadů. První částí těchto složenin je „divo“, třeba Divo-vánoce, nebo „jino“, což naznačuje Vydrovo vymezení zájmu na alternativní kulturu, ale podle mého i na imaginativnost (i ve smyslu objevnosti), které tyto jino-pořady přinášejí. Má to logiku i ve vztahu loggie ke „vzdálenému“ městu, přičemž loggie je tak řečeno off Broadway.
Jiří Vydra zrealizoval hned prvním rokem (letos je pátý) řadu kulturních pořadů, které osazují celý rok v jeho průběhu z hlediska běžného kalendáře i z hlediska dnů pro místo nějak příznačných: prvním byly Slavnost stromů (váže se k přítomnosti vzácných stromů v areálu loggie, první 22. 10. 2011), následovaly Divovánoce (10. 12. 2011) 37), už zmíněný Jičínský masopust, Čarodění či Malá inventura Jičín, v dalších sezónách se pak přidal cyklus pohádkových víkendů, orientovaných na pohádky jednotlivých zemí s názvem Pohádky tisíce a jedné země (Ukrajina, Slovensko, Bretaň, Litva aj.), večery Hudba cizokrajin či hudební večery orientované na jednotlivé země (bretaňská, irská hudba a další), letos byl zajímavý třeba Tříkrálový den v lodžii. Nedávno proběhla v rámci pohádkového festivalu Cesta se světýlky a Tanec světelných panen či Malá inventura Jičín 2015 – Slavnost podivností, 3. ročník festivalu současné scénické tvorby a alternativního divadla v Jičíně. S krajinou pak bezprostředně souvisejí dva ročníky umělecko-diskusního workshopu Rozmluvy s krajinou, pořádané občanskou společností Provize-Jičín 38).
V rámci každé z těchto akcí se konají koncerty, divadelní představení pozvaných umělců či jiné performance, Vydra vytváří vlastní dramaturgii příběhu, který spojuje jednotlivé části do celku, jak už řečeno. Výraznou částí jsou dětské workshopy, v nichž přiloží ruku k dílu manželé Lhotákovi, ale i sám Jiří Vydra. Uplatní přitom své grafické vzdělání (má totiž vystudovanou pražskou Hollarovu školu), a jeho nejen imaginace, ale i řemeslná výtvarná dovednost dodává veškerému konání v loggii jednotící image, protože grafické ztvárnění plakátů, vstupenky, webové stránky, ale i jednotlivé předměty v areálu, třeba kasička na dobrovolné vstupné, mají společný výtvarný styl. Kromě toho jsou některé předměty pozoruhodnými metaforami, například ty spojené s Café Loggie jsou metaforické zkřížením tvaru budovy a kávové konvičky.
Letos se v rámci devátého dílu cyklu Pohádky tisíce a jedné země 17. – 18. dubna 2015 uskutečnilo čtení pohádek litevského spisovatele Kárlise Skalbeho při příležitosti 70. výročí jeho úmrtí. Projekt proběhl za účasti lotyšského velvyslance Albertse Sarkanise, jeho součástí výstava grafika z Vydrova linorytového komiksu Příběh věčného studenta, který knižně vydalo – ještě než Vydra přišel do Jičína - nakladatelství Bor v Liberci (vyšlo i cédéčko, byly vyrobeny karty atd.) 39).
Nezanedbatelná je za tu dobu celá řada umělců, které ve Valdštejnské loggii vystoupila: barokní divadelní soubor Geisslers Hofcomoedianten (Kuks), písničkářka Iamme Candlewick, Ondřej Smeykal (didgeridoo), turnovské divadlo Víti Marčíka, brněnský „fyzický básník“ Petr Váša (tentokrát ale s kapelou Ty syčáci), Jana Vébrová, Dagmar Andrtová-Voňková, Pavel Svoboda (Traband), etnolog Filip Tesař, výtvarník Petr Nikl (na zmíněné malé inventury 2015), pražský „pouliční ansámbl“ Praguematique (Libor Vaněk), pravidelně vystupuje místní houslové duo manželů Jitky a Ondřeje Koláčných, divadlo Buchty a loutky. Scénograf Robert Smolík, jejich spolupracovník, je pedagogem na katedře alternativního a loutkového divadla divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze, je Jičíňák, spolupracuje také s divadlem Minor, další osobnost, která by stála za samostatný příspěvek:
Robert Smolík40) je
Spoluatorem výstav v Muzeu Hry Jičín, Naposledy: Hůl do vody ponořená, zdá se býti nalomená, 2004.
Jako výtvarník spolupracuje s městem Jičín na programu Valdštejnův Jičín, se sdružením obcí Mariánská zahrada, s Regionálním muzeem a galerií, muzeem hry v Jičíně a se ZOO Liberec.
S občanským sdružením Lodžie pořádá od roku 1996 dílny nejen pro děti v Jičíně, např.: Dílna Gutenberg - knižní huť, 1999.
Tato činnost vyvrcholila vytvořením dramaturgické koncepce a dílen pro XIII. ročník festivalu Jičín město pohádky. V této činnosti dále pokračuje v Jičíně v rámci projektu Zahrada v ulici Pod Koštofránkem.
(ze Smolíkovy prezentace na stránkách školy)
Nemohu vyjmenovat všechny, ale pozoruhodnou záležitostí, která překračuje rámec lokální či krajové kultury, byl v loňském roce (2014) Mezinárodní hudební workshop worldmusic Etno Histeria Umeuropa Caravan, který, jak říká to poslední slůvko (Caravan) byl jakýmsi putovním festivalem orchestru, sestavených z muzikantů z různých koutů světa. Znamená to, že jedy jeho aktivita je spojena s krajinou. Trasa, která vedla přes Polsko a Pobaltí do Evropského města kultury 2014 Umeå v severním Švédsku, kde vrcholí (organizátoři byli z tohoto města), začínala v Jičíně, kde se hudebníci čtyři dny sehrávali ve Valdštejnské loggii.
Předběžný plán cesty:
Červenec
18. - 20. Setkání a zkoušky ve Valdštejnské lodžii v Jičíně
20. Koncert ve Valdštejnské lodžii v Jičíně
21. Wolimierz / Wroclaw, Polsko
22. Kelmé, Litva
23. Riga, Lotyšsko, Evropské město kultury 2014
24.-27. Viljandi festival, Estonsko
28. Trajektem do Stockholmu, Švédsko
29. Stockholm
Srpen
4. Svanö
5. Vännforsbäck
6. Musik vid havet, Norrmjöle
7.-10. Workshopy a koncerty s Folkskandia v Umeå, Evropské město kultury 2014
11.-13. se autobus vrací zpět do Čech
Už jen pro úplnost bych zmínil koncerty v rámci velkého regionálního Dvořákova festivalu, kdy v logii vystoupili též legendární Monika Načeva s Michalem Pavlíčkem, swingový Petra Ernyei Quartet či Linha Singers. Další pořady se konaly či konají v kontextu jičínského pohádkového festivalu či bienále Valdštejnských slavností, někdy jsou propojeny s letními Prodlouženými víkendy (koncept s vlastní samostatnou dramaturgií).
Novinkou letošního roku (2015), tedy tou první, je dokončení stavební úpravy jedné místnosti čestného dvora a slavnostní otevření kavárny Café Loggie. V letních měsících („každou prázdninovou neděli“) se pak mohli zájemci svézt pojízdnou kavárnou Ponny Café, která projížděla lipovým stromořadím z loggie do města. Tento „export kultury do krajiny“ je, zdá se, jedním rysem, který k Valdštejnské loggii neodmyslitelně patří: vedle zmíněných barokních aktivit Michaela Pospíšila, někdejších průvodů v rámci festivalu Kolej v jednom kole, Etno Histeria Umeuropa Caravanu, či Ponny Café, z nichž to činilo každé samozřejmě pokaždé jinak, to bylo třeba Valdštejnské imaginárium, které v podobě pojízdného karavanu v podobě Valdštejnské loggie (autorem grafiky je opět Jiří Vydra) a kulisami panoramatu jičínského náměstí vyrazilo se svébytným divadelní představením a přizvanou písničkářkou Beatou Bocek přes několik štací až do polské Svídnice (Świdnica), partnerského města Jičína (i když si to partnerství nezasloužíme, za třicetileté války se tu ubytovali dragouni Albrechta z Valdštejna, jejichž pobyt obyvatele města velmi ekonomicky vyčerpával, došlo k požárům atd.).
Cenné je podle mého názoru společenství lidí, které – na bázi podobné představy o nekomerčním umění – se na tomto místě schází, ať to jsou všichni ti, kteří se podílejí nejen na přípravě kulturních pořadů, ale i na běhu loggie vůbec, Vydrovi přátelé, studenti i ti, kteří přijdou zdaleka, nalákáni „alternativním“ fenoménem, ať je to okruh návštěvníků, kteří si rádi udělají večerní vycházku z Jičína či rodiny s dětmi, které nalákají aktivity zde pro ně připravené, interaktivní prvky expozice či pořady pro děti.
A je třeba říci, že ledy se pohnuly i ze strany Města, u něhož někteří z nás v dobách předchozích komunálních politických reprezentací pociťovali jistou nevstřícnost. Před několika týdny, když jsem si připravoval materiál pro dnešní večer, jsem mohl na fotografiích zaznamenat čerstvý kabát stavby, kvalitně a úpravně vytvořenou fasádu loggie do prostoru zahrady, s posledními zbytky lešení, a rovněž terasní zdi, které vedou od loggie až ke vchodu do Libosadu, se opravují. Město získalo peníze z Programu regenerace Ministerstva kultury. Mnohé ještě celý areál čeká, ale alespoň byl odstraněn havarijní stav pláště budovy 41).
Pavel Kracík a Jičínská beseda
Bezprostředně ke krajině se vážou i některé aktivity Jičínské besedy 42), jejíž nejvýraznější osobností, předsedou a organizátorem akcí tohoto občanského sdružení je Pavel Kracík, vzděláním archeolog, nicméně s orientací na širokou řadu témat z kulturní historie, v poslední době slovesnou folkloristiku. Jak jste si jistě všimli, tytéž osoby se v různých konkrétních kontextech opakují - dalšími členy Jičínské besedy je totiž už zmíněný regionální historik profesor Vladimír Úlehla (doplňme ještě, že je autorem knih Jičín na konci 19. století, Samotářská dcera Boženy Němcové Theodora či Václav Fejfar o dědečkovi Václava Čtvrtka, autora pro Jičín ikonického Rumcajse), dále rovněž už zmíněná zakládající členka občanského sdružení Lodžie, jedna z hlavních organizátorek konference "Valdštejnská lodžie a barokní komponovaná krajina v okolí Jičína" (1997), ale i řady dalších konferencí, mj. mezinárodní vědecké konference věnované jičínskému rodákovi Karlu Krausovi (2004), archivářka a regionální historička (dlouhá léta pracovala v LA PNP ve Starých Hradech), a v současnosti kronikářka Jičína dr. Eva Bílková. Aktuální událostí je skutečnost, že Eva Bílková obdržela v rámci celostátního finále XV. ročníku udílení Ceny Ď, konaného v pondělí 15. června 2015 ve Státní opeře Praha, hlavní cenu v kategorii „Muzea, hrady, zámky a kulturní zařízení v ČR“.
Náplní a cíli sdružení, jak se o nich dočteme na jeho webových stránkách, které jsou uvedeny sloganem Objevujeme zapomenutou historii Jičínska a chráníme kulturní dědictví regionu, je
- organizovat, podporovat a realizovat kulturní, osvětové, společenské a vzdělávací akce zaměřené na historii, architekturu, urbanismus, přírodu, krajinu, kulturu a vlastivědu Jičínska,
- vydávat publikace s tímto zaměřením,
- ve spolupráci s odbornými institucemi, orgány státní správy a samosprávy, muzei, knihovnami, archivy, školami, sdruženími, spolky i jednotlivými zájemci přispívat k zachování a obnově prvků a dominant jičínské krajiny,
- podílet se na studiu, poznání, záchraně a obnově přírodních a historických památek a hodnot v regionu Jičínska, na shromažďování dokumentace a záchraně hmotných památek vztahujících se k významným zdejším osobnostem a na jejich prezentaci.
Takto podrobněji jsem si dovolil zmínit toto regionální občanské sdružení ze dvou důvodů: První, už uvedený, je, že se v místních aktivitách setkáváme stále s týmiž lidmi – je to podobně jako v muzice, kde se s těmi samými hudebníky shledáme v různých seskupeních a ještě si v různých případech, například o Vánocích, vypomáhají v těch ostatních. Druhý moment je moje už rovněž zmíněné přesvědčení o úzké souvislosti kultury a přírody. Uvědomil jsem si to poprvé ostře, když jsem se zaobíral valdštejnskou krajinou, na všech následných konferencích, a je to zřejmé i v Jičínské besedě, která by mohla na první pohled budit dojem organizace orientované pouze na kulturu, kde jsme nicméně – vedle řady dalších, např. na literárních témat – byli účastni například přednášek: Albrecht z Valdštejna jako milovník a chovatel koní (Barbora Klipcová, březen 2015), Tři kanape - Znovuobjevení památného místa Prachovských skal (Pavel Kracík, září 2014), Jeskyně Prachovských skal (speleolog Roman Mlejnek, duben 2014), Vojta Náprstek a Americký klub dam na Jičínsku (ing. arch. Karel Čermák, březen 2014, to je vlastně zásadní téma počátků turistiky v našem kraji) či Čeřovka – geologický fenomén (docent Martin Košťák, květen 2012). Jak zmíněno, o tomto týdnu (říjen 2015) proběhne přednáška o jičínském poustevníkovi.
Bylo by to vlastně na pěknou knížku o regionálních kulturních aktivitách, z nichž jsem zde zmínil pouze ty, které souvisejí nějak bezprostředně s krajinou. Bylo by možné pokračovat – Baševi 43), občanské sdružení, založené v roce 2002 skupinou přátel, kteří vzali na sebe odpovědnost pečovat o židovské památky na Jičínsku, pořádat kulturní akce pro veřejnost a prostřednictvím přednášek a seminářů předávat veřejnosti co možno nejucelenější obraz o židovské kultuře, náboženství, tradicích a historii židovského národa a státu Izrael. (podle webové prezentace Baševi), 2013 transformované na obecně prospěšnou společnost, určitě Rumcajsova ševcovna – zase z jiného segmentu kultury, malý domek, kde se nachází Rumcajsova řemeslná dílna, Cipískova ZOO, Mančina bylinková zahrádka, herna pro děti a obchůdek se suvenýry a občerstvením najdete v historickém centru Jičína nedaleko od Valdické brány (z webové prezentace). O dění zde, v ulici Pod Koštofrankem, na magickém místě, kde stával nejstarší jičínský kostelík, se stará Jiří Wilda, provozovatel Valdické brány a věžník na ní.
Do nejširšího povědomí valdštejnského tématu vůbec přivedly obyvatelstvo Valdštejnské slavnosti, které se konají vlastně střídavě a v různých podobách na třech místech, kromě Jičína ve Frýdlantu a v Chebu. V Jičíně se konají v sudých rocích (v lichém roce ve Frýdlantu, každoročně pak v Chebu) jako bienále pravidelně od roku 2004 a navazují na historické slavnosti ve Frýdlantu v roce 1934, které se konaly při příležitosti 300. výročí Valdštejnovy smrti.
S historickou postavou Albrechta z Valdštejna se identifikuje Miroslav Kněbort 44), původně člen spolku historického šermu Bohém, který své roli, reprezentující nejen herecké ztvárnění, ale i zahrnující i úlohu dramaturga, pořadatele a podnikatele, tedy integrální úlohu daleko přes rámec „pouhého“ herectví „dal tělo, ale i duši“, jak sám v jednom rozhovoru říká. Vévodu Miroslav Kněbort ztvárňuje od roku 1997, pro postavu navrhuje kostýmy, vymýšlí scénáře, zapojuje celou řadu dalších lidí z profesionální i neprofesionální oblasti, prezentoval a prezentuje Albrechta z Valdštejna na uvedených slavnostech, ale i při jiných příležitostech, třeba i v Senátu či na velké Valdštejnské výstavě v Praze (Albrecht z Valdštejna a jeho doba, Valdštejnská jízdárna Senátu PČR, 2007), a to s invencí, zaujetím i humorem sobě vlastním, je tedy Valdštejnem se vším všudy a rozhodně přesahuje běžné kostýmované herectví tohoto druhu.
Poznámky:
29) Dokument ČT 1996
https://www.youtube.com/watch?v=wkcPcjP0k-I
https://valdstejnskalodzie.cz/novodoba-historie
30) OS Lodžie
https://valdstejnskalodzie.cz/os-lodzie
31) KZMJ
https://m.mujicin.cz/jicinska-kulturni-zarizeni-slavi-10-let/d-1286428
https://www.kzmj.cz/
32) Prochoroviny
https://www.mojejicinsko.cz/index.php/prochoroviny
https://prochor.unas.cz/
33) Michael Pospíšil
https://cs.wikipedia.org/wiki/Michael_Posp%C3%AD%C5%A1il
https://ritornello.cz/cz/michael-pospisil
https://www.hlasohled.cz/ocekavani-v-radosti-davne-adventni-pisne---michael-pospisil.html
https://jan-k-celis.webnode.cz/m-pospisil-ritornello-literacy/michael-pospisil/
34) Mariánská zahrada, zal. 2004
https://www.marianskazahrada.cz/file.php?nid=10887&oid=2659744 noviny
https://www.marianskazahrada.cz/
https://www.marianskazahrada.cz/file.php?nid=10887&oid=4604725
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/ostruzno_u_jicina_barokni_posviceni_zari_2009/
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/jicinsky-masopust-2014/
roráty
https://www.youtube.com/watch?v=BqQ4s5pm8f4
35) Jiří Vydra a Kulturní imaginárium
https://valdstejnskalodzie.cz/uploads/LODZIE-presentace-srpen12-mail.pdf
https://www.valdstejnskalodzie.cz/
https://www.mujicin.cz/jiri-vydra-predstavuje-kulturni-imaginarium/g-7627
Jiří Vydra – Divozemí
https://jicinsky.denik.cz/kultura_region/jicin-lodzie-aktivity20111016.html
Do lodžie chodí, zejména v mimosezónním čase, fajnšmekři. Lidé naladění jinak. S hlubším zájmem o stavbu, její historii, krajinu. A tak se často stává, že provádění se změní v déletrvající dialog. Návštěvníci se vyptávají na kulturní dění v Jičíně a okolí, rádi povědí své zkušenosti, padne i kritické slovo, námět. Jest lodžie místem rozhovorů. Duch místa přináší své dobré plody.
https://jicinsky.denik.cz/kultura_region/jicin-lodzie-aktivity20111016.html
36) https://www.ucl.cas.cz/edicee/data/sborniky/kongres/tretiI/35.pdf
37) Některé aktivity prezentuji zde výběrem z fotografické dokumentace, kterou jsem o aktivitách Jiřího Vydra a Kulturního imaginária zpracovával. Viz i na stránkách
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Krajina_svetla_ve_Valdstejnske_loggii/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Divovanoce_2012/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Divovanoce_2012_II/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Jicinsky_masopust_2013/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Jicinsky_masopust_2013_II/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Valdstejnska_iluminace_v_jicinske_loggii/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Divovanoce_ve_Valdstejnske_loggii_2013/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/etno_histeria_umeuropa_caravan/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Valdstejnske_imaginarium/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Irska_noc_ve_Valdstejnske_loggii/
Výběr z alb 2012-2015, na těchto stránkách jsou ještě starší.
39) https://www.vydradesign.cz/student
40) Robert Smolík
https://www.damu.cz/cs/katedry/katedra-alternativniho-a-loutkoveho-divadla/pedagogove/mga-robert-smolik
41) https://zpravyceskyraj.cz/flekata-fasada-lodzie-odpovida-historickemu-duchu-pamatky/
42) Jičínská beseda
https://www.jicinskabeseda.cz/o-nas/
43) Baševi
https://basevijc.webnode.cz/o-nas/
https://www.cesky-raj.info/dr-cs/1205-rumcajsova-sevcovna.html
44) Miroslav Kněbort
https://cs.wikipedia.org/wiki/Miroslav_Kn%C4%9Bbort
https://www.kalendarakci.atlasceska.cz/valdstejnske-slavnosti-v-jicine/
https://www.albrechtzvaldstejna.cz/cs/valdstejnske-slavnosti/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vald%C5%A1tejnsk%C3%A9_slavnosti
https://liberecky.denik.cz/kultura_region/stal-jsem-se-vevodou-albrechtem-z-valdstejna.html
Ve výběru z obrazového materiálu (většinou vlastních fotografií), promítnutého na večeru, k této první části patří snímky označené 13-02 až 16-10 zde:
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Barokni_komponovana_krajina_na_Jicinsku_Lide
———
Zpět