Jičínský masopust 2014

Již po několikáté, podobně jako tomu je i u jiných pořadů, iniciovaných a spolupořádaných Jiřím Vydrou, kastelánem Valdštejnské loggie (dalším pořadatelem jsou Kulturní zařízení města Jičína), se konal na konci února v Jičíně masopust. A stejně jako u jiných pořadů, které vznikají v Jičíně z líhně „kulturního imaginária“, jak Jiří Vydra aktivity společenství, které kolem sebe shromáždil, označuje, mě už poněkolikáté napadlo, že přítomnost tohoto tvůrčího a přitom organizačně zdatného člověka je pro Jičín požehnáním, a že v Jičíně, co pamatuju, byli tři takoví lidé, kteří dokázali vytvořit celoroční kalendář pořadů, který se stal právě tím, že se opakují v souvislé řadě, jakýmsi vzorcem, který je vždy východiskem pro generování něčeho, co je východiskem nároku být samostatným světem kultury, ikonou onoho společenství, k níž v jistém smyslu upíná smysl svého konání (podobně vytvářely příběhy a události vlastně i ty největší „světy“, jako byla antika či křesťanství, ale stejně tak to mají třeba i vesnické komunity, které pořádají hasičské bály atd.).

Prvním ze třech zmíněných byl Slávek Veselý, který v dobách normalizace sestavil celoroční řadu akcí, k nimž patřily například „letní přechody Českého ráje“ (později i „zimní přechody Českého ráje“, na lyžích), „Saturnálie“ atd., a které měly pevné místo v běžném kalendáři, to znamená, že se konaly po řadu desetiletí každoročně v tutéž dobu, zapamatovatelnou už svou formulací (např. „druhá neděle v srpenci“, trochu improvizuju). Akce měly původně sportovní či turistický, v zásadě však společenský charakter, neboť jejich součástí byly i nejrůznější hudební produkce, „výstavy“, „přednášky“, vše s veselým charakterem nápaditých happeningů (třeba hraní klasické komorní muziky v přírodním prostředí).

Druhým byl Michael Pospíšil, který v době, kdy žil v Jičíně, udělal v principu něco podobného, ovšem na vzorci církevního roku. Poprvé jsem si tak mohl na vlastní kůži vyzkoušet tradiční pouť (ke sv. Anně), procesí, svátek sv. Cecílie, patronky hudby a řadu dalších projektů, a také právě masopust. Proto mě toto rozvedení vlastně napadlo – právě Michael Pospíšil dělal masopusty ještě předtím, než v Jičíně Vydra započal svoje aktivity, poněkolikrát se pak konaly právě v tomto částečně alternativním kulturním společenství (jako alternativní je někdy označuje sám Vydra, ale ve smyslu „menšinové“, což je slovo, které se mi moc nelíbí, ale může být považováno i za termín, „částečně“ proto, že se pořadatelsky podílely i oficiální instituce, zvl. KZMJ).

A třetím v pořadí je řada už pravidelně se opakujících akcí v prostoru Valdštejnské loggie, ale překračující i mimo ni – nejen masopust, ale třeba i participace na Valdštejnských dnech, byly spojeny s průvodem lipovou alejí z loggie do města či naopak. Také Vydra „vymyslel“ řečenou souvislou řadu pořadů, která dohromady dává vyšší smysl i ve vztahu k samotnému místu, kde se koná (to je i rys událostí, nazývaných site specific, jejichž rysy mimo jiné tyto pořady mají), tj. k duchu Valdštejnova odkazu, barokní krajinné kompozici, architektuře samotného místa atd. a zároveň sem přenesl osobité pojetí toho, co dělal předtím na Rabštejně či jinde (dodnes Worldfest), tzn. pořady vytvořené v jeho dramaturgii (zapojující do nových kontextů vystoupení pozvaných performerů i místních souborů či jednotlivců) či samostatné autorské pořady (mezi obojími je často plynulá hranice) mají charakteristický rukopis, ať to je Slavnost stromů, Divovánoce, Malá inventura, Obrazy hudby či řada jiných.

Onen nezaměnitelný charakter je důležitý. U Michala Pospíšila je to, řekl bych, autentické baroko se všemi jeho atributy, přitom – tím, že se přece nacházíme v jiném čase – je to jakýsi imaginární přenos do jiného století, se vší důsledností: Pospíšilovy koncerty s Jičínskými literáky se konají, pokud to není v denní dobu, v přítmí svíček, to je ostatně velmi podobné i akcím v loggii, která má stále ještě (i po čtvrt století od Listopadu) napůl charakter neopravené ruiny.  Pro Vydru je ono magické slovo, explicitně či skrytě přítomné jako společný jmenovatel jeho akcí, kompozitní složka „divo-„. Takže jsou Divovánoce, Čarodění atd.

Nu a kromě zřetelného rukopisu všech akcí – ve všech třech případech, Veselého, Pospíšilově či Vydrově – je důležité společenství, které tyto aktivity spoluvytváří. To Vydrovo nabývá, jak jsem stihl zaznamenat, přímo evropských souvislostí (dobrovolnický grant, jakási „francouzská komunita“ či připravovaná hudební akce, na níž se budou podílet muzikanti z řady zemí – to se ještě necháme překvapit).

O Jičínském masopustu jsem se na těchto stránkách opakovaně v nejrůznějších souvislostech zmiňoval. V tuto chvíli chci přidat do odkazů i adresu na pár fotek, které jsem letos rovněž udělal. Dnes už ovšem má Valdštejnská loggie, řekl bych, i své kmenové fotografy, jak je zřejmé z nahlédnutí na jejich stránky, já sám tak úplně nestíhám tak, jak bych si přál, některé pořady mi unikají.

Adresa webové stránky kulturního imaginária Valdštejnská lodžie
https://valdstejnskalodzie.cz/lodzie-2

Příspěvky na mých stránkách
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/masopust-drzime/
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/jicinsky-masopust-2013/

V roce 2012, kdy se Jičínský masopust konal už počtvrté, jej na videu zaznamenal Pavel Podobský
https://www.youtube.com/watch?v=OMclzIuM5ww
V tomto roce se vedle řady dalších kapel na společném „labyrintu“ a následném programu podílelo také sdružení Fidle.

Letošní (2014) Jičínský masopust na stránkách Valdštejnské loggie
https://jicinskymasopust.cz/jm-uvod-14
na Moje Jičínsko
https://www.mojejicinsko.cz/index.php/the-community/category/710-jicinsky-masopust-2014
na stránkách města
https://www.mujicin.cz/lodzie-zve-na-masopust-a-predstavuje-trailer-kulturniho-imaginaria/d-1283101

Moje fotky na Rajčeti
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Masopust_2014_v_Jicine/