Aqua, voda voděnka… třikrát

Když se nějaká událost zdvojí, řeknete si, je to náhoda. A když se pak opakuje potřetí… Uvědomil jsem si to až včera, i když jsem letošní program Valdštejnských slavností znal, dokonce dvojně, jednak z Jičínského zpravodaje 05/2022 (chodí obyvatelům Jičína do schránek, ale také jsem v redakční radě, takže obsah znám ještě dříve), jednak se mě ptal u stolu na letošním udílení Ceny města Jičína šéfredaktor Jan Jireš, proč je pojmenován letošní ročník Valdštejnské vodní slavnosti. Teprve na místě, když jsem viděl všechny ty lodičky a vodní hrátky ve Valdštejnské loggii, mi ta trojnost došla.

A všechno se to odehrálo takřka v jednom týdnu, i když časová vlákna všech třech událostí sahala někam dost daleko. I když každá z nich je oborově dost vzdálená těm druhým (výstava, koncert, festival, nejstručněji řečeno), téma je vymezeno podobně (takže si dovedu představit a představuju si zvláště onen koncert v rámci onoho festivalu) První z nich je výstava Miloše Šejna v Galerii moderního umění Hradec Králové (15. 4. – 4. 9. 2022) s názvem Aqua. Pravda vernisáž proběhla už před měsícem, v polovině dubna, ale jednak výstava běží až do podzimu, jednak – a to je v mé perspektivě podstatné – poslední opravy/úpravy rozpracovaného a odloženého textu o ní jsem dělal později (a jednotlivé kroky se střídaly s korekturou jiného textu, kterou jsem komunikoval s časopisem Prostor ve Zlíně, a v onom čase jsem se vedle mejlování a telefonování s ním viděl osobně (dvakrát na dvou různých akcích) i právě na Valdštejnských slavnostech.

Samozřejmě jsem, když už to píšu, na ony detaily zaměřen, ale až mě děsí, když to nyní po sobě čtu. Druhá událost je koncert skupiny Fidle, v níž jsem dvacet let působil, a křest nového cédéčka Samá voda v Porotním sále jičínského zámku („25 let Fidle“, 22. května 2022). Datum, v němž je pět dvojek a pětka je zároveň zdvojená tím, že květen je pátým měsícem v roku, jsem já nevybíral a nijak neovlivňoval, byl jsem jen – spolu s Majkou Chrástovou – pověřen pokřtěním nového díla. A pravda, výraz „voda, voděnka“, který jsem dal do názvu tohoto komentáře, v pořadu nijak nefiguroval. Ačkoli se voda vyskytuje v nějaké podobě v každé z písní jak na cédéčku, tak v pořadu, Voda, voděnka je název písně, která byla na repertoáru souboru, ale v tomto programu nebyla. Ale jak řečeno, do Loggie by se v těchto dnech koncert zařadit dal (ale to už pokračuju i v dalších úvahách, třeba o tom, že by bylo zajímavé porovnat, třeba na nějaké besedě, nahrávky týchž písní v různém obsazení a souvisejících úpravách na různých cédéčkách, které Fidle za ono čtvrtstoletí nahrálo).

Nu a třetí událostí, jíž jsem tuto poznámku začal, jsou Valdštejnské vodní slavnosti, po čtyřech letech pauzy (epidemiologická situace v minulých letech atd.) s tímto tématem, vyznačeným vtipně grafickým logem (pro mě až surrealistická montážní představa, přestože se nejedná o kentaury či podobné tvory) postavou vévody na mořském koníkovi s oněmi už obvyklými atributy, symbolizujícími i Valdštejnův vztah k Jičínu, totiž mečem a listinou, a probíhajících o posledním květnovém víkendu v prostorách vnitřního města a ve Valdštejnské loggii. Vybral jsem si z programu jen několik věcí. Voda hrála zásadní úlohu v sobotní Barokní zahradní slavnosti v zámeckém parku, v jehož parteru právě dominuje bassin s fontánkou, v němž se v horkých letních dnech čachtají děti, a nyní se stal součástí site specific, zahrnující živou i reprodukovanou (u ohňostroje) hudbu, kostýmovaný tanec a ohňovou show, vše završeno komponovaným benátským ohňostrojem, to vše předloženo vévodovi a jeho družině, usazenému z boku bazénu nad jevištěm.

Vybavila se mi hudba Georga Friedricha Händela, slavná Water Music a Fireworks Music, loďky na Temži a to všechno, co k tomu patří, jak jsem právě odůvodňoval redaktoru Jirešovi smysluplnost názvu jičínských slavností patřičností dobového koloritu i logiku jednoho z Valdštejnových šlechtických predikátů (vévoda mecklenburský, jmenován generálem Oceánského a Baltského moře), které – jsou vyhlašovány vždy, když „vstupuje Albrecht z Valdštejna etc. etc.“, a zároveň jsem si při pohledu na onen ohňostroj uvědomil onu propastnost dvou světů, tehdejšího a dnešního, neboť v takové kompozici (rytmu a tempu) by v době baroka stěží dokázali ohňostroj vytvořit, bez dnešních počítačových technologií, které umožňují naprogramovat vzplanutí a dohasínání jednotlivých prvků v požadovaný čas, jakkoli oheň samotný je „přírodní“.

Onen fascinující charakter, související samozřejmě rovněž s dalšími dvojeními (především přítomností samotného Albrechta z Valdštejna, ale i časovému lomu historizujících slavností, jehož fenomenologii ale popíšu ještě samostatně jinde) byla v nedělním odpoledni ve Valdštejnské loggii označena názvem Fantaskní vodní slavnost v lodžii. Na facebooku události byl program popsán jako dvě položky, tou první bylo „Vodní loutkové divadlo, dílny na výrobu mořských tvorů a plavidel“, druhou „Barokní delicatesion – fantaskní hostina na vodní tabuli a další překvapení (nejen) pro vévodu...“.

Vodní loutkové divadlo bylo z dílny Roberta Smolíka, jenž se mnohočetně podílel/podílí na dění kolem Valdštejnových památek, v sobotu (27. 5. 2022, 17:00) uváděl v rámci Balbinea v jezuitské koleji výstavu fotografky Ester Sabik a spisovatele Petra Borkovce v galerii s názvem SOL a příchozí se mohli zároveň podívat do třech nově otevřených místností, kde bude probíhat „otevřená dílna pro veřejnost, kdy by si mohli pod vedení zkušeného lektora vyzkoušet práci se dřevem“ a „prostor pro řemeslné workshopy“ (stránky www.mujicin.cz, viz odkazy), nyní předváděl v duchu své divadelní poetiky tříminutové představení ve vaně naplněné mydlinkovou vodou a přehrazenou oponou z textilu, před níž se po hladině posouvá loďka, náhle se voda rozvlní (Robert fouká do ponořené hadice vzduch) a vynoří se mořská příšera (ovládaná ponořenou rukou, mydlinky jsou zde proto, aby ruka nebyla vidět), několikrát sebou mrskne a trochu postříká přihlížející nadšené děti, poté se „na obzoru“ (je podsunut pod oponou) skalnatý ostrov a Robert (to je přiznaná akce, tedy divák to vidí) přendává českou vlajku z lodi na objevené území.

Fantaskní hostina je pak vyvrcholení návštěvy majitele panství poté, co v doprovodu své družiny komentuje dění ve stáncích, hovoří s tvůrci, kteří v nich vyrobili nejrůznější předměty, také právě ony postavičky na mořských konících, vytlačených ve formách, ale i lodičky, v rozhovoru s architektem (Petrem Uličným) přihlíží další vodní ploše s fontánami (dílo manželů Lhotákových, kteří byli na úplném počátku dění v loggii, spoluvytvořili zde, spolu s dalšími aktivními osobnostmi jičínského kulturního dění jako dr. Eva Bílková či profesor Vladimír Úlehla, kulturní prostředí a zaštiťující instituci Občanské sdružení Loggie, jsou autory jednoho z „poustevníků“ v grottě parku), dává pokyny, co se má v jeho panství nadále vykonat a poté usedá do čela hostiny, na níž se místo plochy stolu nachází plocha vodní, a za účasti týmu divadelníků, které vídáme na akcích Kulturního imaginária (výraznou postavou je tu René Vitvar) vlastní dění směřuje k přesunu nejrůznějších laskomin (zaznamenal jsem třeba burské oříšky) z jednoho konce plochy na loďkách k vévodovi, před nímž spočinuly talíře s hostinou.

Poté se Albrecht z Valdštejna s architektem přesouvá do oktogonu, sálu, v němž od 16:00 proběhne koncert DELIOU, „půvabného česko-francouzského dua hrajícího na norské housle a bretaňskou harfu“ (událost na FB), a ještě dokončují své vtipem překypující představení nákresem celé „budoucí“ krajinně architektonické realizace, kterou kreslí dle jeho pokynů Petr Uličný, a na jeho konci pak si vyhlédnou v publiku „svatou Magdalénu“ (kaplička věnovaná jí se nachází na vrcholu Zebína).

Nu a pak již se mohou chopit svých nástrojů Célestine Doedens a Jitka Malczyk, první z nich na nástroj, který je poněkud větší než podkrkonošská harfa, na jakou hraje třeba Jaroslav Krček (abych se vyjádřil kontextuálně k místu), ale s týmž principem přelaďování jednotlivých strun nahoře u jejich uchycení (zatímco velká koncertní harfa má k tomu účelu pedály, tato módně, ale vlastně nesprávně jako keltská je tzv. háčková harfa), druhá na housle a na hardagenské norské housle, nástroj, který je jednak vizuálně krásný (v případě nástroje Jitky Malczyk „barokní“ vyřezávaná hlavice, zakončující část krku se sedmi či osmi kolíčky – standardní housle mají čtyři struny a tedy čtyři kolíčky), jednak zajímavý rezonančními (bordunovými) strunami, které zesilují zvuk (podobně jako u některých jiných barokních nástrojů, u loutny, tento nástroj má struny tři, v jiných případech jich může být více). Norský národní nástroj mívá hlavici s tvarem norského lva (norský znak je zlatý lev v červeném poli), hlavice tohoto nástroje mi spíše připomínala barokní violu.

Popovídal jsem si s houslistkou po koncertu o všem možném, také o různosti ladění obvyklém u skandinávských nástrojů (znám je v dánském podání, kde jsem je slyšel laděné nikoli v kvintách, ale v kvartách nebo kombinovaně), a mohu potvrdit, že hra na nástroj je intenzívní zážitek, stejně jako jím bylo i vystoupení půvabného kostýmovaného dua s melodiemi world folk music, s nimiž obě ženy sjezdily kus světa (slyšel jsem tam i tureckou inspiraci, ostatně o Istanbulu byla řeč). Hudba dvou dívek, z nichž jedna zahrála na dva nástroje, je příjemným završením dvojí/trojí sekvence či posloupnosti jednoho tématu, už jen mít na paměti překlápění deště a ne-deště již po několik posledních dní a příliš nezmoknout, protože deštník si obvykle neberu, protože hrozí, že ho někde zapomenu.

Odkazy
Miloš Šejn, Aqua, GMU Hradec Králové, 15. 4. – 4. 9. 2022
https://www.galeriehk.cz/vystavy/milos-sejn/
https://artalk.cz/2022/05/18/milos-sejn-v-galerii-moderniho-umeni-v-hradci-kralove/
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/milos-sejn-aqua/

25 let Fidle a křest CD Samá voda
https://fidle.cz/aktuality/upoutavka-na-koncert-25-let-fidle-v-mediich/
https://fidle.cz/aktuality/prezentace-25-let-fidle/
https://fidle.cz/aktuality/25-let-fidle-krest-cd-sama-voda/
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/25-let-fidle-krest-cd-sama-voda/

Valdštejnské slavnosti 2022
https://www.jicin.org/valdstejnske-slavnosti-2022
Program Balbinea
https://www.mujicin.cz/balbineum-ve-spolupraci-s-dalsimi-spolky-chce-v-jezuitske-koleji-zalozit-kulturni-centrum/d-1307155
DELIOU
https://www.facebook.com/duo.deliou/