výběr starších textů I
(separát textů vybraných ze starších programů ke koncertům a jiných textů
při příležitosti pěti let působení Fidle)
Fidle
programy, průvodní slovo, novinové články, prezentace
Fidle
Marie Chrástová a Petra Zajíčková / zpěv
Jan K. Čeliš / housle
Lenka Krausová / viola
Zdeněk Vágner / kontrabas
Šel sedlák
Šel sedlák se selkou na jarmark
Šel sedlák se selkou na jarmark, koupil tam Andulce kolovrat.
Kolo kolovrat, nechtěl koudel brát, nemuseli ste ho kupovat.
Měli ste mně koupit střevíce,abych mohla chodit k muzice.
Jankovi boty nebo kalhoty, aby mohl chodit s děvčaty.
Šel sedlák se selkou k Nový Vsi, koupil si píšťalku, pískal si,
a selka taky, že má dva zlatý, že koupí Andulce na šaty.
Což se mně, má milá, hezká zdáš
Což se mně, má milá, hezká zdáš.
Budeš-li tak hezká, až se vdáš.
Ještě hezčejší, můj nejmilejší,
vem si mě, vem si mě uhlídáš.
Což se mně, má milá, hezká zdáš.
Copak ti máti dá, až se vdáš?
Krávu s telátkem, ovci s jehňátkem,
strakatou slepičku s kuřátkem.
Vem si mě, můj milej, vem, vem, vem,
dobrá hospodyňka, jsem, jsem, jsem.
Já ráno vstávám, kravičkám dávám,
vřetánko každej den vypřádám.
fidlat, 1. hanl. (co; nač neuměle n. nepořádně hrát, zprav. na housle; fidlovat: f. housle n. na housle; 2. neuměle řezat (nožem n. pilkou); pižlat
fidlátko, 1. zast. řem. obuvnické hladítko (na hlazení kůže), fidlovačka; 2. mn. fidlátka zast. řem. obuvnické nástroje; obb. žert. nástroje, věci potřebné k něj. práci vůbec, sbalil si svoje f. a odešel
fidlovačka, 1. zast. řem. fidlátko: knejp, šídlo a f.; 2. (kdysi) pražská lidová jarní slavnost, pův. pořádaná v Nuslích obuvnickým cechem, 3. nahl. špatná, neumělá hudba
SSJČ I, 494
fidlovačka (ševcovský dřevěný nástroj na hlazení kůže, zvl. na podešvích) přejato jako lid. mf. z něm. fiedeln "smýkat smyčcem" (sr. č. vulg. fidlovat na housle a expr. fili-fidli).
Něm. Fiedel "housle (stněm. fidula) je staré germ. přejetí z lat. vitula ,"strunový nástroj" k lat. vi-tulari "jásati", a tok ide. int. základu *vi, ř. ia (ie), sr. lit. vituris "skřivan" a snad i naše výskati? [Odtud i název staropražské lid. slavnosti "Fidlovačka"]
Holub, Kopečný 114
(první programový list Fidle, únor 1997)
---------------------------------------------------------------------------------------
Fidle / Špalíček
Lomnice 12. června 1997
vstupy
1. Úvod / Společné setkání dvou skupin - projekt muziky s dětmi, zapojení do "dospělého" koncertu jako rovnocenného partnera (H)
2. Uvedení písniček Špalíčku (L)
3. Uvedení tanečků (L/J)
4. Uvedení Fidle (po Nestůjte mládenci) (H)
5. Povídání před Starou bábou (H)
6. Rozloučení a uvedení společné písničky na závěr. Pozvání k dalším akcím (H, L)
text
Milí posluchači, vážení rodiče, přátelé hudby a lidové písně, dnešní hudební večer
je výsledkem zvláštního projektu. Vystoupí na něm dva soubory: Špalíček, složený
z žáků ZUŠ v Lomnici nad Popelkou, a soubor Fidle, který do Lomnice přijel, jak je uvedeno na plakátě, "z města přes kopec".
Dovolte, abych Vás dnes večer co nejsrdečněji přivítal jménem obou souborů na našem společném koncertu.
Společná oběma souborům není jen skutečnost, že se nacházejí na opačných směrech pod horou, která dominuje krajině, společný je především jejich vztah
k lidové písni.
Myšlenka dělat muziku nejen pro děti, ale zároveň společně s dětmi, je u Fidle staršího data. Zapojení dětí do "dospělého" koncertu jako rovnocenného partnera vychází z našeho hlubokého přesvědčení, že děti berou tvůrčí činnost stejně opravdově, ne-li opravdověji než dospělí, a z přesvědčení, že tvořivá činnost člověka patří k tomu pro něj samotného nedůležitějšímu, co může dělat. Realizace koncertu, na kterém se dnes scházíme, by nicméně nebyla možná, kdybychom neměli ještě něco společného. Je to Lenka Krausová, která vede soubor Špalíček a která písničky pro oba soubory napsala.
Já jí teď předám slovo, aby uvedla soubor Špalíček.
Známou písničkou "Nestůjte mládenci pod okny" uvedla svoji programovou část skupina Fidle. Ona písnička vyzývá mládence, "aby vešli do světnice", její obsah můžeme ale chápat rovněž jako výzvu pro posluchače: Pojďte a poslechněte si, jaké pěkné písničky v Čechách máme, případně pojďte a zazpívejte si je s námi.
Než tak ale učiníme, měl bych - alespoň krátce - Fidle představit. Jsme muzikanti
z Jičína a okolí - Lenka Krausová je z Valdic, Petra Zajíčková ze Železnice, basista Zdeněk Vágner je Jičíňák stejně jako já - jako host dnes s námi vystupuje ještě Jana Hájková, kterou vy Lomničáci znáte jako učitelku na ZUŠ. Jakožto Jičíňáci se samozřejmě léta známe - spolu jsme v nejrůznějších formacích spolu již dříve hráli - v Českém ráji, Jičíňáčku, Malé muzice - někteří více než deset let. Fidle nicméně je sdružení, které vzniklo zcela nedávno, na začátku tohoto roku, se záměrem soustředěněji realizovat někeré plány, myšlenky, projekty, programy. Písničky, které vám teď zahrajeme, jsou výběrem z prvního takového uceleného souboru, který vznikl na podzim minulého roku. Všechny tyto písničky mají něco společného, ale co, to Vám teď neprozradím. Je na Vás, abyste to sami uhodli.
Na začátku našeho hraní jsem vám, milí posluchači, dal hádanku, co je společného písničkám, které uvádí Fidle na tomto koncertu. Nebudu Vás zkoušet, ale mohu tušit, že jste uhodli, co je tím společným rysem. Převážná část písniček jsou písničky o Jeníčkovi. Takových tématických možností je v české písni celá řada - známé jsou pijácké, milostné, vojenské písně, ale třeba také písně obřadní či písně o jídle - ukázky jste slyšeli ve vystoupení Špalíčku. České písničky nejsou jen smutné, o tom, jak dívka ztratila milého. Je neuvěřitelné, jak se v některých písních jí, hoduje, jak se naši předkové uměli radovat ze života. Nechceme být optimisty se ztuhlým úsměvem, ale chtěli bychom si všímat toho, že tak prostý útvar, jakým je lidová píseň, je nabit životní energií. Málokterý národ se může vyrovnat našemu v rozmanitosti lidové tvořivosti, málokterý národ má tak širokou paletu odstínů od písní zamyšlených po veselé či výsměšné. Poslechněte si tedy několik dalších z nich, hned ta první je přímo rozmarná.
Milí posluchači, nastal onen okamžik, kdy je na čase se rouzloučit. Rád bych ještě řekl několik slov na závěr. Než Vám zahrajeme společně jednu pěknou písničku o tom, jak šel sedlák na jarmark a co tam koupil, chtěl bych Vás pozvat, jestliže je Vám naše muzicírování po chuti, na některá vystoupení - Špalíček má vystoupení příští týden zde v Lomnici. Poslední neděle v tomto měsíci se zahajuje, tak jako každoročně, v Sobotce festival Šrámkova Sobotka, Fidle bude vystupovat v úvodním dni, v neděli, na Šolcově statku. V týdnu na přelomu září a října vypukne v Jičíně již tradiční dětský pohádkový týden s letošním zaměřením na humor v pohádce.
S největší pravděpodobností budou vystupovat oba soubory. A konečně nemáme ještě přesný termín koncertu s pracovním názvem Pocta lidové písni, který pořádá pěvecký sbor Lepařova gymnázia Foerster a k němuž jsme rovněž přizváni. Nyní už Vám tedy přeju pěkný večer a pěknou cestu domů.
(z poznámek a průvodního slova k společnému koncertu Fidle a dětského folklórního souboru Špalíček v Lomnici 12. června 1997)
---------------------------------------------------------------------------------------
Pod dubem, za dubem
Pěkný podvečer, milí posluchači a přátelé hudby.
Dovolte mi, abych Vás přivítal na pohádkové hodince lidových písní s Fidle. Náš dnešní pořad je sestaven z českých lidových písní. Výběr písní, které vám dnes zahrajeme a zazpíváme, představuje programově ucelený soubor podřízený jednomu myšlenému svorníku či úběžníku.
Opírá se o materiál z klasických sbírek lidových písní, jako je sbírka Karla Jaromíra Erbena, a některých tradičně užívaných zpěvníků, tedy o jakýsi obecný fond, obecný základ tradice písní, které dříve byly a do značné míry jistě i dnes jsou běžně známé, a přitom byla při vybírání podpořena orientace na písně z našeho regionu. Rovněž
z Erbenovy sbírky jsme doplnili pořad o říkadla, vlastně to jsou rovněž texty lidových písní, které přinášejí jen trochu jiný pohled na to, o čem pojednávají zpívané písně.
Pořad vznikl v jádru na podzim minulého roku, tedy ještě před založením vlastního Fidle, ale se záměrem nějakého společného hraní, a stal se tedy přirozeně první prezentací našeho hudebního souboru. Měl bych říci, že toto naše dnešní vystoupení, pro které jsme jej opatřili názvem "Pod dubem, za dubem", je vlastně jeho první kompletní provedení.
2.
Píseň a pohádka jsou rodné sestry, už proto jsme považovali za důležité vystoupit na jičínském pohádkovém festivalu. Pro obojí je charakteristické určité vidění světa, které nám je blízké. Píseň i pohádka představují veliké a rozmanité duchovní bohatství, předávané s generace na generaci. Na toto kulturní bohatství však nenahlížíme okem staromilců, pro které jsou pohádky a písně muzeálním, strnulým a nehybným poselstvím dávných časů. Za důležité naopak považujeme tvořivý princip, který obsahují, a s ním souběžné rysy, za které považujeme hloubku prožitku, moudrost pohledu na svět a - na jednom z prvních míst - i humor, vtip, veselí. Jak víte, letošní ročník festivalu je věnován právě humoru.
Fidle je sdružení, které vzniklo zcela nedávno, na začátku tohoto roku, a jeho záměrem je soustředěněji realizovat některé plány, myšlenky, projekty, programy jako je tento. Přestože jednotlivé členy Fidle pravděpodobně jistá část z Vás zná
z některých předchozích hudebních seskupení, v nichž spolu po desetiletí hráli, ať to byl Český ráj, Jičíňáček, Malá muzika, či z jiných aktivit, měl bych a chtěl bych je
v tuto chvíli představit:
Zpěvačky Majka Chrástová a Petra Zajíčková, která hraje rovněž na flétnu, jako host dnes s námi vystupuje ještě Jana Hájková, muzikanti Lenka Krausová viola, housle a v jedné písničce dokonce basa, Zdeněk Vágner basa a moje osoba housle a viola. Lenka Krausová je rovněž autorkou úprav písní celého pořadu.
3.
Milí posluchači, čas se nachýlil ke konci. Dříve ještě, než se s Vámi jménem celého Fidle rozloučím, chtěl bych Vás pozvat na sobotní zpívání po ohňostroji, kde bychom chtěli - nejspíš společně s dalšími muzikanty, s řadou přátel a pravděpodobně rovněž trochu improvizovaně - v atmosféře vrcholícího festivalu zvolit poněkud jinou polohu a společně s Vámi si zazpívat.
Nyní mi tedy nezbývá, než popřát Vám pěkné prožití načatého večera, jasnou mysl a pohádkovou náladu. Dobrý večer.
(z úvodního slova k pořadu „Písničky o Jeníčkovi“, uvedeném pod názvem „Pod dubem, za dubem na festivalu „Jičín - město pohádky“)
------------------------------------------------------------------
Rozmarné koledy
Příspěvkem Fidle k vánočním svátkům je pořad s názvem Rozmarné koledy. To jest koledy rozverné, rozpustilé, ostatně tato jména konkurovala při výběru názvu. Podstatný je nicméně pohled, který chce Fidle vnést jako svůj příspěvek k vánoční atmosféře, ale i k pojetí "veselých vánoc". Česká lidová muzika se liší od ostatních evropských národních kultur svým nezaměnitelným humorem. Podkrkonošské koledy jej podávají v nejjadrnější podobě. Záměrně jsou vybrány ne ty zcela běžné, některé z nich mají i jinou, dnes méně známou, o to pozoruhodnější melodii. Druhým, možná že ještě důležitějším prvkem konceptu, rozhodujícím při tvorbě pořadu, byl vedle regionálního hlediska výběr těch koled, které byly původně skutečně obcházením od domu k domu. V nich se také nejvíce uplatní humor a "pasáry". Co to je, se dozví ten, kdo navštíví některý vánoční koncert Fidle. Ten jičínský je ve čtvrtek v Porotním sále zámku. A ten, kdo ho navštíví, si také může zazpívat - naopak ty nejznámější koledy. To je za třetí. Srdečně Vás zveme.
(Noviny Jičínska, středa 17. 12. 97)
---------------------------------------------------------------------
Dobrý večer, dámy a pánové,
dovolte, abych Vás srdečně pozdravil v době předvánoční, době, kdy vztahujeme naši radost k očekávané události - ke zvěstovanému narození Ježíška.
Muzika Fidle by ráda přispěla k sváteční atmosféře radosti a veselí pořadem převážně z koled z našeho kraje. Vybrali jsme koledy, které vznikly skutečně jako koledování, to znamená obchůzky koledníků od domů k domu. Právě v našem kraji, v Krkonoších a Podkrkonoší, jsou zachovány snad nejpozoruhodnější koledy, které popisují toto obcházení skupiny, nejčastěji dvojice, ale i až šesti lidí, kteří hráli a zpívali s prosbou o dárek.
Koledníci museli své posluchače zaujmout, pobavit, jestliže chtěli něco dostat. "Jesličkářů" nebo "pastuchů", jak jim říkali na Jilemnicku a na Vysocku, bylo totiž o některých zimách hodně - zvláště když byly špatné časy. Profesor Horák, který sbíral a vydal Krkonošské koledy, popisuje z dokladů, jak jednoho roku v minulém století byla o Štědrém dnu velká vánice, a u Patočků byli všichni smutni - "Letos ani koledníci nepřišli", ale po poledni vítr ustal a za chvíli razil závějemi cestu první koledník a hned bylo veseleji.
Darovníků plná cesta,
co to nesou - divná věc ta!
Pročež chci povědít vám,
které mezi nimi znám.
Napřed muzikanti běží,
Tomáš sklouznul, upad, leží,
polámal si klárinet.
Kramář praví: "Vidíš? Hleď!"
Nácek Ševců s Vincem táhnou,
nemůž´ se doptat, kam jdou;
Vojtěch by to rád věděl,
jiným by to pověděl.
(druhá koleda W. Metelky)
To je text koledy, který vytvořil Wěnceslav Metelka, kantor z Raisových „Zapadlých vlastenců": Koledy Wěnceslava Metelky jsou svědectím o tom, jak se koledovalo. Byly napsány na základě skutečných událostí. Dokladem jsou pozdější Metelkovy Zápisky, kde píše: "Masopustní neděli jsme měli „U mostu" muzyku; bylo to veselý, pití bylo až nazbyt a každý jsme dostal 35 grošů. Přišli jsme ráno domů."
Zatímco v některých vánočních zpěvech čerpáme vnitřní radost z dobré zprávy o narození Ježíška a z o cestě k Betlému, u těchto koled vyvěrá jejich mnohdy bujné veselí z příhod, které se koledníkům či jejich sousedům přihodily. Zachycují je věrně a zároveň s humornou nadsázkou a sarkasmem.
Řada pozoruhodných příhod se stala při pečení koláčů, které si horáci dopřávali po celoroční stravě z brambor a ovesného chleba jako sváteční jídlo. Není divu, že bylo zle, když se koláče nepovedly. Hospodyňka mnohdy zaplakala, jak píše profesor Horák, a ještě se jí vysmála celá ves.
Sedlák selku plác koláčem,
selka šla z komory s pláčem.
"Copak tys to napekla?
Jdi mně s tím už do pekla".
Perník, mák a hrušky, slívy,
všeho dosti nakoupily,
copak sejra tvarohu,
povědít vám nemohu.
Tu sobě ještě vzpomněly,
že by kvasnice neměly,
volaly dobrodince,
kdo by přines´ kvasnice.
Tu jsou mně přišly zaplatit,
chtěly mě ženský usmrtit,
já ubohej sirotek
byl jsem rád, že jsem utek´.
Košili mně roztrhaly,
čepici mi zahodily,
tváře mně poškrábaly,
vlasy mně poškubaly.
(Tak tu píseň uzavírám,
všecky selky napomínám,
by si kvasnic koupily,
dřív než jsou hody byly.)
(koleda na Jilemnicku:)
společné zpívání a rozloučení
(úvodní slovo k vánočním koncertům 1997)
---------------------------------------------------------------------------------
Fidle, sdružení pro hudbu
P r o g r a m o v á s t a ť
I.
Fidle, sdružení pro hudbu,
je sdružením hudebníků, popřípadě přátel hudby a kultury, jejichž společným záměrem je vyvíjet a podporovat kulturní aktivity ve smyslu tohoto programového prohlášení. Výsledkem úsilí Fidle je vytvářet hodnoty duchovní kultury, a to na nekomerčním základě, tj. mimo definici podnikání. Základem těchto aktivit je hudební činnost hudební skupiny Fidle. Úkolem sdružení je podporovat přípravu a realizaci projektů skupiny Fidle a jejích jednotlivých členů, které jsou v souladu se základním směřováním skupiny.
II.
Filozofie skupiny a náplň její činnosti
je vyznačena v názvu Fidle, jehož jazykový základ poukazuje ke hře na smyčcové nástroje (fiedeln, něm. smýkat smyčcem, Fiedel, housle, ve starší češtině fidlovat, název starého nástroje fidula, a dále lat. vi-tulari, jásati, a snad i naše výskati), v aktuálním zobecnění tedy znamená "provozovat hudbu pro radost", "muzicírovat". Konkrétně to znamená, že:
Východiskem práce a jejím základním oborovým a stylovým rámcem je lidová píseň a lidová hudba, kterou považujeme za jednu ze základních hodnot kulturního dědictví a tedy i základní úpon kulturní identity dnešního člověka a zároveň za východisko, poskytující i dnes dostatečně rozměrný prostor k tvořivosti, jíž se lidová píseň a lidová hudba vyznačuje. Touto tvořivostí máme na mysli kreativní prostředí ve všech aspektech, tj. aktivní podíl všech zúčastněných na hudebním dění, počínaje přístupem k hudebnímu materiálu v přípravné fázi (vlastní úpravy, hudební improvizace ve smyslu hra a souhra bez opory notového zápisu), přes způsob tvorby programů až po jejich realizaci, v níž se počítá se zapojením dalších osob na jevišti či mimo ně (např. společné koncerty s dětmi, "zpívání" s publikem) - či programové propojení s aktivitami jiných.
Takto formulované záměry práce se mohou opřít o zkušenost většiny členů Fidle
a) s předchozí prací ve folklórních souborech
b) o hudební vzdělání (ZUŠ, konzervatoř, hodiny u předních pedagogů či konzultace)
c) o vlastní pedagogickou činnost některých členů
e) o zkušenost z jiných stylových oblastí hudby a kultury.
III.
Filosofie Fidle se promítá programově do čtyřech bodů, v nichž lze shrnout koncepci činnosti skupiny a z níž vyplývá orientace sdružení:
1. Koncepční přístup při tvorbě pořadů
2. Zřetel k regionální kultuře
3. Pořad jako projekt
4. Otevřenost v práci a přístupech
ad 1. Koncepční přístup znamená formulaci zadání jako soustředěné práce nad jednotlivými pokud možno přesně definovanými tématy, od něhož se odvíjí výběr písní určených pro pořad, způsob jejich zpracování, prezentace atd. (např. Písničky o Jeníčkovi, Rozmarné koledy apod.)
ad 2. Fidle se chce podílet na vytváření regionální kultury ve dvojím smyslu: jednak zřetelem k regionu při výběru hudebního materiálu (který nám je nejblíže a u něhož můžeme mít i lepší předpoklady je autenticky uchopit), jednak tím, že chce ve své činnosti klást důraz na prostor místní kultury (motto: "Kacákova Lhota je stejně významná jako Staroměstské náměstí"), v jejím kontextu (např. v souvislosti s festivalem "Jičín - město pohádky" či se Šrámkovou Sobotkou) a pro její potřeby.
Regionalismus nechápeme pouze jako územní vyčlenění a už vůbec ne jako "lokálpatriotismus", nýbrž jako chápání bytostně lidské potřeby domova a z něho vycházející hodnotovou orientaci, přičemž filozofický pojem domova je souřadný s pojmem kulturní identity.
Vnímat impulsy regionálního kulturního dění a zároveň je spoluvytvářet tedy vychází z vědomí důležitosti sepjetí publika s jeho prostředím (domovem, městem, regionem): V úhrnu regionální zřetel znamená "písničky odsud" pro "lidi odsud".
ad 3. Pořad jako projekt souvisí s předchozím ohledně vědomí potřeby ukotvenosti pořadu v prostředí, ve kterém se provozuje a s účastníky, s nimiž je provozován. Vedle regionálního aspektu, tj. zapojení do kulturních příležitostí, se bere v potaz různorodost vyprofilovaných typů pořadů, v jejichž rámci chce Fidle vystupovat či které jsou záměrně formovány: od "volného" koncertu přes vystoupení pro děti či školní mládež, vernisáž či jiná slavnostní příležitost, vystoupení a spolupráce s dalšími účinkujícími v jednom tématickém pořadu, zapojení publika ve "společném zpívání" atd.
ad 4. Otevřenost sdružení znamená především otevřenost podnětům všeho druhu, konkrétně pak spolupráci s jinými osobami, seskupeními či organizacemi na konkrétních projektech a vzhledem k nim.
IV.
Závěr
Otevřenost vzhledem k osobám zúčastněným na projektech Fidle či naopak účast skupiny na podnicích z podnětu jiných osob, otevřenost vůči publiku a jeho zapojování do pořadu, otevřenost vůči podnětům z jiných stylových oblastí hudby i jiných oblastí kultury, především literatury a jevištních forem i otevřenost vůči zpracovávanému materiálu jeho novým chápáním i rozšiřujícím studiem kulturního kontextu je podle našeho přesvědčení druhá strana téže mince tvořivosti, jíž strana první je koncentrace, soustředění k vytčenému záměru. Osobním smyslem z jeho uskutečňování je sdílená radost.
V Jičíně, 15. prosince 1997
(programová stať, vedle stanov základní text v souvislosti s registrací Fidle jako „sdružení pro hudbu“)
---------------------------------------------------------------
Hosté Českého ráje
Fidle je hudební soubor, který se zaměřil na lidovou píseň a lidovou hudbu, kterou považuje za jednu ze základních hodnot kulturního dědictví a i dnes aktuální východisko k tvořivému zacházení s hudebním materiálem. Toto zaměření je prvním důvodem, proč je Fidle pozváno do tohoto pořadu. Druhým důvodem je skutečnost, že takřka všichni hudebníci a zpěváci z Fidle byli členy Jičíňáčku či Českého ráje, nebo s nimi tím či oním způsobem spolupracovali. Dá se dokonce říci, že přes Malou muziku vede přímá linie od Českého ráje k Fidle. Ostatně i dnes budeme svědky takové spolupráce: Tomáš Kozel si v několika písničkách s Fidle zahraje a zazpívá.
Samotné Fidle vzniklo na jaře 1997, za dobu svého působení připravili dva pořady,
v současnosti pracují na třetím. V dnešním vystoupení zahrají a zazpívají několik ukázek z prvního pořadu, "Písniček o Jeníčkovi", který byl v Jičíně poprvé uveden
v rámci festivalu Jičín - město pohádky, a několik z připravovaných Bláznivých písniček.
(z vystoupení společně s jičínským folklórními soubory Český ráj a Jičíňáček ve velkém sále KD Jičín 7. května 1998)
-------------------------------------------------------------------------
Bláznivé písničky
s Fidle si může poslechnout ten, kdo přijde na Valdickou bránu ve středu v 18.00 hod.. Letošní téma pohádkového festivalu, totiž zvířata, je v Bláznivých písničkách podtrženo písničkou o koze, která dělá potíže. Kozám se pak podobají čerti a těch je v pořadu rovněž přehršel. Proč vlastně Bláznivé písničky? To se posluchač dozví
z "přednášky", která je k pořadu připojena a která je taky trochu bláznivá. Bláznivé písničky je třetí autorský pořad Fidle (hudební úpravy dělala Lenka Krausová), soubor je posílen o několik nových zpěváků a k výtvarné spolupráci byl přizván Robert Smolík. Takže se budeme těšit.
Koupil jsem si kozu, vod jednoho ševce.
Zatracená koza, vona se pást nechce.
Vzal jsem ji v neděli na paseku v lese,
koukejte, lidičky, jak ten vocas nese.
Vemu ji, potvoru, v sobotu do trhu,
aby zas jinýmu dělala vostudu.
Malý slovníček bláznivosti
To jsem (z toho) blázen, ty jsi cvok, ty ses snad zbláznil, je do ní blázen, je ztřeštěný, střelený, odvázaný, šílený, to je ztřeštěné, střelené, šílené, odvaz, je mimo, to je pakárna, je ujetej, ulítlej, třeštění, bláznění, blbnutí, sranda, bžunda, psina, konina, kravina, volovina, ten je vymaštěnej, je asi na hlavu, co ho to popadlo?, kam dal rozum, je to zaslepenec, blázen, nemá v hlavě všech pět pohromadě, už ho vezou.
(text k pořadu „Bláznivé písničky“, jehož část byla použita rovněž jako novinový článek)
Vážené dámy a pánové,
Bláznivost je něco, co obvykle klademe do protikladu k normálu. Za chování bláznivé označujeme něco, co chápeme jako nenormální a jako takové se snažíme z normálního života, z normálního světa vyloučit, e-li-mi-no-vat, nebo si myslíme, že bychom se o to aspoň měli pokoušet.
Ono se to řekne, ale není to tak jednoduché: Normální je to, co je v normě, bláznivé je něco, co je mimo tuto normu. Co je ale ona norma? (vševědoucí úsměv) Je to pouze něco, na čem se shodla většina, že to je normální, je to pouze obecně přijímané mínění, nebo má tato norma nějaký hlubší podklad? - Obvykle se říká, že normální je rozumné, a nebo aspoň užitečné. Když se ale trochu porozhlédneme po kultuře, narazíme na spousta zajímavých věcí (vážně):
Jeden z největších vzdělanců, renesanční myslitel Erasmus Rotterdamský, napsal před takřka 500 lety (1509) proslulou knihu s názvem "Chvála bláznivosti". Je to kniha mimořádná, nikoli však ojedinělá. S blázny, hlupáky, prosťáčky či podivíny se setkáme - a nejen v literatuře - od středověké Lodi bláznů Sebastiana Branta přes malby Hieronyma Bosche či Petera Breughela, Hamleta předstírajícího šílenství, dílo osvícenských filosofů Voltaira a Diderota či klasické romanopisce realisty Balzaca, Zolu, Dostojevského až po současnost. Kdybychom chtěli hovořit o s bláznivosti, šílenství či posedlosti v současnosti, museli bychom celou paletu ještě rozšířit, museli bychom zmínit filmové hrdiny, třeba Forrest Gampa, nebo celou oblast hudby - například Franka Zappu, abychom jmenovali ty nejproslulejší.
Měli bychom zdůraznit, že Čechy jsou svým Švejkem pro bláznovství výsostnou zemí a mohli bychom uvést nekonečné zástupy představitelů komiky a humoru, počínaje Voskovcem a Werichem přes plejádu divadelních a filmových herců, Járu Cimrmanna a cimrmanology, písničkáře, básníky, baviče, pohádkáře, politiky, lidové vypravěče, malíře a kreslíře jako Adolfa Borna, abychom uvedli páté přes deváté a vše dohromady, protože nemůžeme číst celou knihu. Není naprosto pochyb o tom, že v Čechách jsou pro bláznovství zvláštní dispozice, zvláštní klima.
A snad bychom neměli úplně zapomenout alespoň zmínit, že v našem kraji je hustota siločar, vybuzující tyto jevy ještě silnější než jinde - dokladem budiž groteska a mystika Josefa Váchala, pohádky J. Š. Kubína, novopačtí blouznivci atd. atd....
Udělejme si teď takový malý český slovníček, který nám ukáže, že bláznivost vůbec není něco, co je kdesi na okraji, za hranicí normálního, a zároveň to, jaký obrovský záběr námět, o kterém hovořím, představuje.
Takže například: To jsem (z toho) blázen, ty jsi cvok, ty ses snad zbláznil, je do ní blázen, někdo je ztřeštěný, střelený, odvázaný, šílený, popřípadě to je ztřeštěné, střelené, šílené, odvaz, je mimo, to je pakárna, je ujetej, ulítlej, podstatná jména třeštění, bláznění, blbnutí, sranda, bžunda, psina, konina, kravina, volovina, neřku-li ten je vymaštěnej, je asi na hlavu, co ho to popadlo?, kam dal rozum, je to zaslepenec, blázen, nemá v hlavě všech pět pohromadě, už ho vezou,
atak dále, můžeme si ten slovníček libovolně rozšířit.
Z používání těchto výrazů vidíme, jak vlastně bláznivost hodnotíme. Na jedné straně jako něco, co se nám nelíbí, co odsuzujeme, před čím je třeba se mít na pozoru, na druhé straně ale jako něco báječného, co oslavujeme, protože je to spojeno s životem, pocitem volnosti, nesvázanosti, ale také s humorem, který je projevem této svobody, a bez kterého není života. Tak tomu bylo už i v Erasmově Chvále bláznivosti. Je pozoruhudné, že Chvála není odsudkem, popřením, nýbrž renesanční oslavou života. Proto Chvála chválí právě takřečenou nerozumnost.
A stejně jako je to v jiných oblastech, platí to - vážení přátelé - i o lidových písničkách. I v nich se setkáváme s pohledem kritickým, soudným, znalým věcí života, případně výsměšným a posměšným, na druhé straně jsou naplněny veselostí, životní energií, jsou odvázané, ztřeštěné, bláznivé, hýří radostí z nevázané hry s jazykem, kouzlem z jazykových skopičin, opájejí se nesmyslem.
Nu a my jsme vybrali jsme z klasických sbírek na dva tucty takových písniček a sestavili z nich tento pořad.
(„přednáška“ o bláznivosti, z průvodního slova k Bláznivým písničkám 1998)
------------------------------------------------------------------------------
Adámek
vede kozu na zámek
koza se mu splašila
a s Adámkem praštila
Adámek vstal
a kozu pral
(text lidové poezie, uváděný na programech a plakátech k pořadu Bláznivé písničky)
-------------------------------------------------------------------------------
Vánoce s Fidle
Česká lidová muzika se liší od ostatních evropských národních kultur svým nezaměnitelným humorem. Hudební sdružení Fidle, které zvýrazňuje tento rys
v některých svých pořadech, jej projektuje i do svého vánočního programu. V jeho první verzi s názvem Rozmarné koledy jsou základem pořadu lidové koledy
z Podkrkonoší, které toto pojetí „veselých vánoc“ naplňují ve vrcholné míře.
V Podkrkonoší patří lidové koledy k tomu nejlepšímu, co tento kraj vydal.
Zatímco v těch vánočních zpěvech, které navozují rozjímavou atmosféru, čerpáme vnitřní radost z dobré zprávy o narození Ježíška a o cestě k Betlému, u těchto písní vyvěrá jejich mnody bujné veselí z příhod, které se koledníkům či jejich sousedům přihodily. Zachycují je věrně a zároveň s humornou nadsázkou a sarkasmem. Zaměřili jsme se právě na toto vnímání světa a z regionálních sbírek jsme vybrali a připravili právě ty koledy, které jsou ve své formální podobě skutečně obcházením od domu k domu, a vžili se tak do role, v jaké byli kdysi koledníci, kteří museli své posluchače zaujmout, pobavit, jestliže chtěli něco dostat.
Protiváhu těmto rozmarným, rozverným, rozpustilým písním a regionálnímu akcentu, rozvíjenému i v dalších verzích (formulacích) pořadu, už pod názvem Vánoce
s Fidle, tvoří klasická harmonie několika barokních skvostů a zpívání neznámějších českých koled, na koncertech zpívaných společně s publikem.
(z textu k pořadu „Vánoce s Fidle“, 1998)
---------------------------------------------------------------
Vánoce s Fidle
Srdečně Vás zveme na
vánoční koncerty
se souborem
Fidle
Marie Chrástová, Věra Moravcová,
Karel Jakubů, Pavel Hrdina - zpěv
Petra Zajíčková - zpěv, zobc. flétna
Monika Devátá - flétny
Jan K. Čeliš, Eva Mikulová - housle
Lenka Krausová - viola
Zdeněk Vágner - kontrabas
autorka pořadu - Lenka Krausová
zazní rovněž písně Adama Michny z Otradovic
a Jiřího Třanovského
Poslyšte křesťané
věci neslýchané,
co se stalo nyní
v Betlémě v té chvíli.
Rozmilý Ježíšku,
pozvedni ručičku.
Požehnej nás všecky,
sousedy příkerský.
Zpívala se v Příkrém kolem r. 1930. Zpívala
Marie Tichánková.
Zapsal Rudolf Hlava.
Fidle je sdružení hudebníků, které se programově zaměřuje na lidovou píseň a lidovou hudbu. Rovněž považuje za důležité zdůrazňovat regionální pohled na kulturu. To znamená, že si z národního pokladu lidových písní vybírá písně z našeho kraje, ale také, že je interpretuje v místě, kde vznikly, to znamená právě na různých událostech místní kultury, vernisážích, konferencích apod., a rovněž, že spolupracuje s jinými soubory v místě či regionu.
S trochou humoru se dá říci, že Fidle je regionální i svým složením, neboť někteří jeho členové jsou Jičíňáci a jako hudební sdružení je registrováno v Jičíně, někteří nicméně bydlí v Lomnici n. Pop., městě pod Táborem. Tam žije a pracuje i Lenka Krausová, autorka všech pěti pořadů, které má Fidle od svého založení na kontě. Jsou to "Písničky o Jeníčkovi", "Rozmarné koledy", "Bláznivé písničky", "Vánoce
s Fidle" a "Rozvij se, rozvij".
V letošních vánočních koncertech posluchači uslyší jak koledy dobře známé z předchozích vánočních pořadů, tak nové úpravy podkrkonošských vánočních písní, jejichž zpracování patří k dlouhodobým projektům Fidle.
V pořadech hudebního sdružení Fidle účinkují:
Marie Chrástová (1941), zpěv; byla členkou Vysokoškolského uměleckého souboru, Brixiho akademickém souboru a dalších komorních souborů v Praze, dnes vokální sólistka smíšeného pěveckého sboru Foerster při Lepařově gymnáziu v Jičíně, jako interpret lidové písně vystupovala v jičínských folklórních souborech Český ráj a Malá Muzika; bydlí v Jičíně.
Petra Zajíčková (1972), zpěv, zobcová flétna; zpívá v jičínské country skupině Kanci, lidové písně zpívala s Malou Muzikou; vyučovala hře na kytaru v jičínské ZUŠ a K-Klubu; bydlí v Železnici.
Karel Jakubů (1980), zpěv; student pardubické konzervatoře (zpěv), účinkoval jako sólista dětského a mládežnického sboru Jizerka v Semilech a sdružení Collegium musicum „Český ráj“ v Lomnici n. Pop., zpívá v pěveckém sboru pardubické konzervatoře ReBelcanto, šéfdirigent orchestru KSOKrM, gen. ředitel Krkonošského metra.
Věra Moravcová (1975), zpěv, účinkovala se soubory Bořivoj a Collegium musicum „Český ráj“ v Lomnici n. Pop., hraje rovněž na akordeon, bydli v Košťálově.
Pavel Hrdina (1972), zpěv; vystudoval češtinu a hudební výchovu na Univerzitě J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, účinkoval se sdružením Collegium musicum „Český ráj“ v Lomnici n. Pop., sám vede dětský pěvecký sbor při ZŠ v Lomnici n. Pop., kde pracuje a bydlí.
Monika Devátá (1976), flétna; absolventka pardubické konzervatoře (1996, flétna, u prof. J. Höniga), studuje barokní zobcovou flétnu (u prof. Jana Kvapila, Praha), hraje v souboru písní a tanců Český ráj, zpívá v pěveckém sboru Smetana, vyvíjí koncertní činnost, např. v rámci Jihočeského hudebního festivalu v Bechyni; učí hře na flétnu na ZUŠ v Jičíně, bydlí v Železnici.
Jan K. Čeliš (1949), housle, autorská spoluúčast na pořadech Fidle; od konce 60. let hrál na housle a klávesové nástroje v řadě hudebních seskupení různého stylového charakteru (se zaměřením na vážnou, rockovou a c&w hudbu), některá z nich vedl, lidové hudbě se více věnoval v posledním desetiletí (Malá Muzika); bydlí a pracuje v Jičíně.
Eva Mikulová (1978), housle, zpěv, hrála s Malou Muzikou a se sdružením Collegium musicum v Lomnici n. Pop., zpívá v několika seskupeních v oblasti populární hudby, věnovala se rovněž společenskému tanci ; bydlí v Lomnici n. Pop..
Lenka Krausová (1971), viola, autorka pořadů Fidle, vede zkoušky souboru; absolventka pardubické konzervatoře (1992, viola u Petra Klase), učitelka ZUŠ v Lomnici n. Pop.; členka hud. sdružení Collegium musicum „Český ráj“ a KSOKrM v Lomnici n. Pop., smyčcového kvartetu OB ve Vrchlabí a smíšeného pěveckého sboru Foerster při Lepařově gymnáziu v Jičíně. Soustavně se věnuje lidové písni a hudbě, která představuje