novější texty

několik posledních textů k jednotlivým příležitostem / novinové články, průvodní slovo ke koncertům, texty do programů aj.

Až já povandruju / jičínský pohádkový festival 2009

V českých pohádkách se často vydá Honza na vandr, aby ve světě poznal, zač je toho loket. Nakonec si ovšem přivede princeznu. V lidových písničkách téma „cesty“ není tak epicky pojednáno, přestože mohou obsahovat jádro nějakého příběhu – nešťastné lásky, moudrého přijetí byť i nelehkého pobytu člověka na zdejším světě a třeba i lyrického či radostného poskočení (tam té příběhovosti je spíše pomálu). Posloucháme-li ale takový text jako je „Vyjdu si já na vršíček“ (jedna z nejstarších písní, které interpretovalo Fidle už více než před deseti lety), porozumíme tomu, že cesta či „cestička“ je spojená s krajinou – může to být „vršíček“ či „kopeček“ (v jiných písních Na kopečku stromeček, Na kopečku u stařečku), nebo také „hora“ (nejznámější Horo, horo, vysoká jsi nebo v našem programu Hory, doly přikrejvejte kopce), les, pole, potok, řečená cesta či  les). Anebo najdeme nejrůznější podoby onoho pohybu, kterým se člověk liší od ostatního tvorstva – totiž chůze: Chodila po lesí, Kam se půjdem projít, časté jsou nejrůznější písně vandrovní.

V obojím případě je to tématické vymezení, které, tak jak si to Fidle ukládá každým rokem, naplňuje zadání jičínského pohádkového festivalu, jímž je letos právě krajina. Jestliže na pohádkovém festivalu uvádíme každoročně premiéru nového pořadu, letos jsme učinili poněkud výjimku. V pozměněné verzi – s převahou těch písní, které uvedeme i dnes – jsme „stihli“ realizovat  tento pořad již dvakrát, poprvé začátkem května ve  Svídnici, kam jsme byli přizváni v rámci kulturních kontaktů polského města s Jičínem, podruhé v Mnichově Hradišti, kde byl koncert Fidle v tamější zámecké salla terreně pod názvem Pocta Antonínu Dvořákovi a se zařazením skladeb Antonína Dvořáka transkribovaných pro náš soubor součástí velkého dvořákovského festivalu. Nu a konečně zahrajeme a zazpíváme tento pořad, nyní již s názvem zamýšleným od začátku, totiž podle jedné z písní – „Až já povandruju“ – jičínskému pohádkovému publiku.

(z programu)

Fidle

Hudební soubor z Východních Čech vznikl v roce 1997. Programově se zaměřuje se na lidovou píseň, lidovou hudbu hudbu a kulturu. To představuje koncepční práci, zahrnující vedle práce se sbírkami lidových písní, popřípadě tanců, studium hudebního materiálu v archivech, a zároveň autorskou interpretaci, tedy přenos hudby a slova z dávných časů do třetího tisíciletí, často na místa, kde kdysi tyto písně vznikly, a také spolupráci s jinými soubory v kraji. Vedle těch, kteří v souboru působí po celou dobu jeho existence, prošlo souborem na delší či kratší dobu na třicet zpěváků a hudebníků, na pořadech se podílelo rovněž několik herců či výtvarníků.

Pořady

Pod dubem, za dubem (Písničky o Jeníčkovi) 1997, Rozmarné koledy (1997), Bláznivé písničky (1998), Vánoce s Fidle (1998-2006), Rozvij se, rozvij (1999), Fidle a hosté (2000), Proč bychom veselí nebyli (Písně ze sbírky Rudolfa Hlavy) (2001), Secmazec (Pocta A. Kutinové) (2002), Bláznivé písničky "dvě" (2003), To nejlepší z Fidle (2004), Hejdum dá (2005), Zvířata v písních (2006), Šel jsem na koledu (2006-2008), Devatero řemesel (2007), 10 let (2007), Kolíbala bába čerta (2008)

Autorkou úprav lidových písní a autorských pořadů Fidle  je zakládající členka souboru Lenka Krausová, absolventka pardubické konzervatoře (viola, u Petra Klase), dnes ředitelka ZUŠ v Lomnici n. Popelkou. Lenka Krausová  se soustavně věnuje lidové písni a hudbě, která představuje její hlavní orientaci. Působila v řadě  souborů, mj. Český ráj, Jičíňáček, Malá Muzika, v současnosti vede dětský folklórní soubor Špalíček při ZUŠ v Lomnici n Pop.. Kromě toho působí v dalších hudebních seskupeních, především v souboru Collegium musicum "Český ráj" (Lomnice n. Pop.), Podkrkonošském symfonickém orchestru (Semily), folkovém souboru LeVhart (Lomnice n. Pop., v pěveckém sboru Foerster (Jičín) aj. Pro různé soubory upravila více než 400 lidových písní.

(aktualizace promo materiálu pro různé příležitosti)

Pocta Antonínu Dvořákovi / koncert v Mnichově Hradišti 14. 6. 2009

Dobrý podvečer, dámy a pánové, vážení a milí,

hudba má podivuhodnou moc. Umožňuje totiž nejrůznější setkání. Setkávají se nástroje a hlasy a vytvářejí harmonie a barvy tónů, v jejich proměnách se rodí melodie a rytmy. Setkávají se muzikanti a zpěváci a provozují společně hudbu. Jejím prostřednictvím se setkávají ti, kteří stojí na jevišti, s jejím autorem, hudebním skladatelem, ale také s těmi, kteří hudbu poslouchají v hledišti – tedy my interpreti s  Vámi posluchači. A proto bych Vám chtěl poděkovat, že jste přišli na náš koncert – bez Vás by toto setkání totiž nebylo úplné.

Tento podvečer je rovněž  setkáním určitého druhu. Náš soubor je zaměřen na lidovou píseň, lidovou hudbu, lidovou kulturu. Dvořákův festival, v jehož rámci se tento koncert koná, je v základním obrysu festival „vážné hudby“. Ještě před několika desetiletími by to bylo přinejmenším neobvyklé spojení. Každá hudební oblast má své zvyklosti, posluchače, prostředí. Dnes je tomu jinak. Zjišťujeme, že právě nejrůznější fúze, propojení vzdálených světů může být zajímavé, vzájemně obohacující. A myslím si, že filozofie konceptu, který právě Dvořákův festival představuje, je velice aktuální. „Vážná“ a lidová hudba jsou jen  zdánlivě dva oddělené žánry. Ve skutečnosti je naopak právě lidová hudba je jedním z oněch nejzákladnějších pramenů, z nichž ona takzvaná artificiální hudba čerpá. Stačí si přečíst Dvořákův životopis, stačí si poslechnout některé jeho skladby a musí být zřejmé, jak hlubokou souvislost obojí má, a že naopak oddělování by bylo něčím umělým.

Tato úvaha je tedy východiskem dnešního pořadu. Vzali jsme tři skladby Antonína Dvořáka a převedli jsme je – s maximálním respektováním originálu – pro obsazení našeho souboru. Ostatně Dvořák – a nejen on – sám něco podobného rovněž několikrát udělal. Ke Dvořákovým skladbám jsme pak připojili některé původní lidové písně, jak je český velikán asi mohl slyšet zpívat selku někde na návsi či hrát vesnické muzikanty v hospodě. Uslyšíte tedy například píseň V dobrém jsme se sešli z Moravských dvojzpěvů a stejnojmennou lidovou píseň. Samozřejmě nezapřeme svůj vlastní způsob, jak lidové písně hrajeme – a tak Vám tuto muziku předkládáme a přejeme pěkný poslech.

 první skladbou byl tanec z našeho kraje s názvem Šotyš z Klokočí / následuje několik variací na námět „ptačího“ motivu, oblíbeného i v lidových písních od dob baroka / Žežulička kuká / Žalo děvče / Zakukala žežulička (I) Zakukala žežulička (II) / V dobrém jsme se sešli

Teď uslyšíte skladby, které jsme vybrali z díla Antonína Dvořáka

Možnost (A. Dvořák, Čtyři dueta, op. 38)

Zajatá (A. Dvořák, Moravské dvojzpěvy, Sušil 402)

Podobností, které jsou mezi dílem Antonína Dvořáka a lidovými písněmi z našeho kraje, které jsme vybrali do tohoto pořadu a které mohl český skladatel znát, protože právě k našemu kraji měl velmi blízký vztah, je řada. Mohli bychom hovořit o zpěvnosti, o silném emocionálním náboji, o venkovských motivech a venkovanství, atd. Zdůraznil bych jednu jedinou – Antonín Dvořák se vydal ze všech našich hudebních skladatelů na do té doby nejdelší pouť z vlasti – až přes oceán – do Nového světa. A my jsme tento moment zdůraznili také výběrem písní, který mají prakticky ve všech případech nějaký motiv cesty či putování. Je to zřejmé už podle názvů písní - Když jsem já šel z Miletína, Vyjdu si já na vršíček.

Uslyšíte tyto lidové písně: Když jsem já šel z Miletína / Vyjdu si já na vršíček / Na tom našem poli / Na kopečku stromeček / Hory, doly, přikrejvejte kopce / Líto je mně, líto / Pověz mně, má milá / Chodila po lesí / Kam se půjdem projít / Až já povandruju

 Často, vlastně od okamžiku, kdy jsme se rozhodli hrát lidovou muziku, si klademe otázku, jaké poselství může nám, lidem na počátku třetího tisíciletí, kteří žijeme v době informační revoluce, vysílat hudba, která vznikla v rustikálním, venkovském, selském prostředí, prostředí se zcela jinými zvyklostmi, hudba, kterou vytvořili lidé, kteří žili zcela jiným životním stylem. Jednu z odpovědí naznačují už zmíněné názvy s motivy cesty a s motivy krajiny, v níž naši předkové žili a k níž měli blízko.  Myslím si, že to, co slyšíme dnes v této hudbě, jsou slova a melodie z „přirozeného světa“. Světa, který má pevný řád, spočívající na zřejmých pravidlech a pravidelnosti, opakování, propojující rytmus přírodních dějů v kalendářním roce s rytmem lidského života, a který je tedy srozumitelný a přijímaný jako náš domov, blízký, bezpečný a náš, i když často přináší nejrůznější trápení. Ale právě jako takový je vnímán a přijímán, s porozuměním, humorem – někdy poněkud drsným, radostí i smutkem. Svět, o kterém hovořím, nemá k dispozici sofistikované technologie, má ale něco víc – prostou moudrost, kterou nacházíme jinde jen poskrovnu. A já si teď dovolím říci jednu věc – myslím si totiž, že to je velmi podobný důvod, proč se zaujetím posloucháme hudbu Antonína Dvořáka, možná i nejhlubší důvod, proč je Antonín Dvořák tím proslulým skladatelem. Tato hudba vyvolává emoce, něco, co je v hloubi duše a náhle je to tu, v plné síle, a zažíváme to všichni jako podivuhodný okamžik něčeho nesdělitelného – ale sdíleného. A onu radost bychom chtěli sdílet i s Vámi, posluchači.

V dobrém jsme se sešli, v dobrém se rozejdem – zpívá se v lidové písni i v jednom z opusů Antonína Dvořáka, skladatele, jemuž byl věnován tento pořad. Vážení posluchači, naše setkání s českou hudbou se pomalu chýlí ke konci.  Přejeme Vám krásný večer, který ještě před Vámi je, a hodně hudby i krajiny při putování nejen s námi či s Dvořákovým festivalem.

Poslední písnička, kterou se s Vámi, milí posluchači rozloučíme, se jmenuje Zdali nám panenky povíte.

Přeji ještě krásný večer a někdy někde nashledanou.

(průvodní slovo)

Fidle ve Svídnici

 Na pozvání Města Jičína se hudební skupina Fidle účastnila ve dnech 1.-2. května Festivalu kultur v polské Svídnici. Bohatý program byl sestaven, kromě jiného z Večera kultur ve Střehomi, prohlídky významných památek ve Svídnici (Kostela Míru, zapsaného ve světovém dědictví UNESCO, katedrály aj.), prezentace zúčastněných skupin či workshopů. Vlastní festivalové odpoledne a večer se konal v prostorách rekonstruované rozlehlé venkovské usedlosti se zámečkem nedaleko Svídnice, sídlem stejnojmené Nadace evropského porozumění, která slaví letos 20. výročí svého založení. Krzyžová/Kreisau je místo je historicky významné, zde se po pádu železné opony setkali představitelé dvou států H. Kohl a T. Mazowiecki při debatě o budoucím uspořádání vztahů mezi Polskem a Německem. Fidle vystoupilo s krátkou prezentací a workshopem na Večeru kultur a v hlavním programu - vedle německých a polských folklórních skupin - s pořadem „Až já povandruju“. Návštěva Svídnice představuje pro Jičín součást širšího projektu, je i oboustranným projevem snahy sblížení dvou slovanských národů v dnešním evropském kontextu. To, že nemáme ani jazykové bariéry, Fidle naznačilo, když z jeviště zazněl v polštině jejich oblíbený jazykolam „Król Karol kupił królowej Karolinie korale koloru koralowego“.

Jan K. Čeliš

(novinový článek, Jičínský deník)

Fidle / Koncert tříkrálový

Dobrý večer, vážení a milí, dámy a pánové, děti, přátelé hudby,

Marie Kubátová, kterou zde v Jičíně dobře známe, protože je častým hostem pohádkového festivalu a byla i korunována královnou pohádky, napsala v jedné ze svých knih o kraji, ze kterého pochází i muzika, kterou Vám dnes budeme zpívat a hrát, o Podkrkonoší, a o době, ve které se tato muzika zpívá a hraje, tato krásná slova:

"Kouzlo betlémů, zvláště těch pohyblivých, radostné a veselé melodie vánočních písní, zpravujících až dojímavě o narození Ježíška, i rozpustilých koled, vyprávějících o neuvěřitelných událostech, které se koledníkům přihodily, jaké nemá, troufám si tvrdit, žádná z jiných evropských kultur, patří do doby vánočních svátků, do doby mezi svátky a rovněž pak na dobu Tří králů. A tak i Fidle přináší Vám, milí posluchači, tyto písně, které zpívali naši předkové i tady u nás, právě v tuto dobu, v dobu, kdy Ježíšek ležel v jesličkách na seně, a byl obdarováván králi tohoto světa, uděláme to tak, jak se o tom zpívá v jedné z těch písní, „honem tam do Betléma půjdem, ty vezmeš housličky, já dudy mám, poženem k jesličkám zahrajem tam“.

Zahrajeme a zazpíváme vám některé písně z Podkrkonoší, které nejspíš dobře znáte, už jen proto, že je hrajeme každý rok, jako je ta „spěšná“ Starej Havlík vymazuje ten širokej vůz nebo „lyrická“ Pojďte, hoši k nám, nebo „divoká“ Bodejž se zbrunčila bába, ale také na tucet písní v nových úpravách, které máme na pořadu letos poprvé. Přejeme Vám tedy příjemný večer a dobrý poslech.

Vážení a milí posluchači, dovolte mi, abych se v závěru našeho tříkrálového muzicírování s Vám co nejsrdečněji rozloučil a abych Vám popřál hodně zdraví, pohody a radosti vnitřní i sdílené s Vašimi blízkými i všeho dobrého v tomto roce 2009.

jkč 2009

(průvodní slovo)