Zuzana Li o čínské literatuře

Zuzana Li o čínské literatuře
aktualita

Před několika dny (25. 5. 2018) byl na iLiteratuře publikován článek Zuzany Li s názvem Nedělat z Číňanů mimozemšťany. Přesněji řečeno, je to rozhovor Anny Kudrnové s překladatelkou z čínštiny, jejíž osobnost je v článku uvedena následovně:

Zuzana Li (nar. 1975) vystudovala čínskou a anglickou filologii na filozofické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, moderní čínské literatuře se věnovala v doktorském programu na Pekingské univerzitě a na Univerzitě Karlově v Praze. V roce 2010 vyšel její první překlad čínského románu Totem vlka. V roce 2012 založila v nakladatelství Verzone edici Xin , v níž dosud vyšlo dvanáct titulů. Je autorkou překladů pěti románů, dvou povídkových sbírek, dvou reportážních knih a jedné básnické sbírky. Překládá zejména současné čínské autory, jako jsou Jen Lien-kche, Su Tchung, Liao I-wu a Liou Čen-jün. Jen Lien-kcheho román Čtyři knihy v jejím převodu byl v roce 2014 nominován na Magnesii Literu v kategorii překladová kniha. V roce 2016 obdržela čínskou státní cenu pro mladé překladatele.

Už před časem jsem přečetl rozměrnou knihu (584 stran) Totem vlka čínského spisovatele Ťiang Žunga s podtitulem Veliký čínský román (Rybka Publishers, 2010) právě v překladu Zuzany Li. To jsem ještě nevěděl, kdo se skrývá pod jménem překladatelky. Nasměrován na další knihy ze současné čínské literatury jsem byl na jedné z posledních Ars poetik, kde jsem se se Zuzanou Li a Denisem Molčanovem, dalším ze současné české překladatelské elity (Zuzana Li o něm v rozhovoru též mluví), při příležitosti jejich besedy, čtení a prezentace knih z nakladatelství Verzone seznámil. Od té doby jsem už pár knih v překladu obou přečetl, a teď si zpětně uvědomuju a uvádím jako poznámku na okraj, že – kromě samotného sdělení, přinášejícího velké čtenářské dobrodružství, srovnatelné s četbou magických realistů před třiceti lety – tyto knihy patřily k těm, které rozhodujícím způsobem „nastartovaly“ četbu spisů, které svým rozměrem neomylně směřují k tisíci stranám.

Titul Nedělat z Číňanů mimozemšťany postihuje jeden aspekt našeho (českého) pohledu na kulturu země, k níž historicky máme výrazný vztah (možná dokonce v předstihu k jiným evropským zemím, zvl. Mathesiovy překlady), u níž nicméně přesto vždy bude na jedné straně jako možnost pohledu spolurezonovat „obraz exotického Dálného východu“, na druhé straně se ale dynamicky a radikálně proměnila, což z ní vytváří opět zemi „nepoznanou“. Najít pak adekvátní způsob jejího přiblížení – v literatuře je to možné pouze prostřednictvím jazyka – přináší pro překladatele řadu obtíží, které by samozřejmě čtenář neměl poznat (ve smyslu neměly by mu být překážkou), podobně jako bude u virtuózního výkonu houslisty jen tušit míru technické obtížnosti skladby.

O těchto diferencích výchozího/zdrojového a cílového jazyka, ale i kulturních rozdílech, z nichž vyplývá specifičnost překladu z čínštiny do češtiny, o vlastní překladatelské cestě i o odlišných přístupech českých překladatelů z čínštiny, například o problematice překladu osobních, jmen hovoří Zuzana Li, ale zároveň v hutném článku získáme jistý přehled o současné čínské literatuře, jakkoli autorka říká, že ani není možné u tak velké země „vědět o všem, co v Číně vychází“, (což by byl skutečný obraz literárního dění). Možné to nicméně je, jestliže jsou uvedeny významné překladatelské počiny, Zuzana Li hovoří například o svém překladu Čtyři knihy Jen Lien-kcheho, vydaného v edici Xin, která získala nominaci na Magnesii Literu (následně dostala rovněž čínskou státní cenu), či o Mo Jenově románu Krev a mlíko v Molčanovově překladu, padne samozřejmě celá řada dalších jmen a komentářů k dalším překládaným dílům.

Různost stylu jednotlivých čínských autorů Zuzana Li dokládá řadou konkrétních příkladů (třeba jak si Číňané sami dělají legraci z toho, že „každou zaplivanou špeluňku nazvou třeba »Svět lahůdek« nebo »Ráj na zemi«“ (Jen, Lien-kche, Rozpukov: Místopis čínského zázraku), některá témata jsou naopak citlivá – v Číně, ale i u nás (Tibet), zároveň představují pozoruhodné téma, právě třeba „trojúhelník Čína–Tibet–Západ, setkání tří světů odlišných jazykově, mentálně i politicky“ v díle spisovatele jménem Ning Kchen. Zuzaně Li nicméně vadí postoj k politickému vnímání čínské literatury – „vadí mi černobílé nálepky typu »pročínský kolaborant« nebo »protičínský aktivista«“.

S vtipem, zábavně a přitom zasvěceně dostáváme v rozhovoru s  českou překladatelkou řadu impulsů k prozkoumávání onoho nezměrného prostoru – také já jsem si mnohé pečlivě zapsal, včetně titulů, které ještě budou námětem cest do jičínské knihovny.

https://www.iliteratura.cz/Clanek/39965/li-zuzana-nedelat-zcinanu-mimozemstany