Zdeněk Sendler

Zdeněk Sendler
Sluňákov

Když jsem si pročítal jména těch, kdo participovali na zrodu areálu Domu přírody v Horce na Moravě, v paměti se mi výrazně připomnělo jméno Zdeněk Sendler. Nebyl jsem si jistý, proč, ale vzápětí se mi nahlédnutím na jeho stránky potvrdilo, že to je opravdu autor, který navrhoval také "Valdštejnskou zahradu", tedy zámecký park v Jičíně. A tedy i klášterních zahrad v Litomyšli, který jsme v Jičíně měli jako jakýsi předobraz toho, co mělo ve Valdštejnově městě vzniknout. Tato ještě podstatně větší a výraznější práce brněnského zahradního architekta dává představu o tom, co je hlavním tématem Sendlerovy tvorby a co charakterizuje jeho přístup, tedy jeho orientaci na zahrady a parky, které mají historický rozměr, v nichž lze číst jednotlivé vrstvy jejich ztvárnění člověkem. Tak tomu je rovněž v případě Jičína, kde zámecký park představuje plochu vklíněnou mezi zámeckou jízdárnu, faru kostela sv. Jakuba, blok budov největší jičínské školy a komunikaci kopírující historické hradby a rozdělující urbánní prostor na Staré a Nové Město, tedy místo, ve srovnání s některými městskými parky zřetelně i geometricky definované.

Regionální tisk v době přípravy jičínského projektu komentoval Sendlerův přístup takto: "Architekt Zdeněk Sendler během svého vystoupení přiblíží, jakým způsobem se přistupuje k rekonstrukci parkových ploch, zvláště pak těch, které nesou stopy dávné historie a kterým již dříve vtiskli podobu významní tvůrci, v případě Jičína architekt Čeněk Musil," říká Pavel Kracík z pořádajícího sdružení Jičínská beseda. "Přítomní se rovněž dozvědí, jak vypadala jičínská zámecká zahrada v době svého vzniku, které prvky musilovské koncepce zůstaly zachovány, a rovněž to, jaké nové úpravy pozměnily tvář tohoto malebného místa v srdci Jičína," dodal Kracík.

Podobný charakter má i řada ostatních Sendlerových realizací, z nichž určitě unikátní je ta v Litomyšli, kde rovněž "otevřel" prostor mezi historickými budovami a spolu s dalšími autory, Radko Květem a Václavem Babkou, nově ztvárnil prostor nacházející se jižním směrem za piaristickou kolejí směrem k chrámu Povýšení sv. Kříže. Litomyšl, město s úžasnou kulturní historií, tak vedle zámeckého parku na Zámeckém návrší dostal další místo, které se radikálně proměnilo a přitom neztratilo svůj genius loci.

V tomto případě byl Sendler postaven před zcela jiný úkol.  V prostoru, kde mělo něco vzniknout, byla "čistá příroda", mokřad, charakteristický pro místo, kudy protéká (na jeho severním okraji) řeka Morava. Někdejší moravská metropole, Olomouc, se sice nachází pouhých několik kilometrů od místa, urbanisticky však budoucí sídlo Sluňákova a Domu přírody Litovelského Pomoraví s městem nijak nesouviselo, byla to prostě podmáčená louka západně od vesničky Horka nad Moravou, která se stala místem adresy ekologického centra. Projekční práci Zdeňka Sendlera zce sice předcházely aktivity Tomáše Lampara a dalších (1995 ideově architektonická studie, 2000 Projekt Sluňákov, v dalších letech revitalizace mokřadu a vytvoření rybníka Rozvišť a soustavy tůní, ve spolupráci s Nizozemím pak Veenendaalské aleje, což vše bylo součástí představy vytvořit na relativně malém prostoru (15 ha) několik krajin charakteristických pro tento region (přesněji biotypů, jsou to rybník s tůněmi, druhově pestrý lužní les, louky), nicméně prostoru pro nápady bylo stále dost. Sendlerovo jméno se objevuje nejvýrazněji od roku 2009, kdy se intenzivněji rozbíhají práce na projektu „Dům přírody Litovelského Pomoraví“, realizaci moderního návštěvnického centra pro veřejnost o přírodě lužních lesů, zahájené v roce 2008.

Projít vycházkovým okruhem po prostoru areálu je příjemný zážitek, stejně jako návštěva některých objektů po trase. Na různých místech se otevírají nové pohledy, které byly předtím skryty. Z některých míst můžeme přehlédnout celý prostor, například z pochozí střechy ekologického domu Sluňákova, přestože ten sám je - po vzoru hanáckých stavení, která se rozkládají spíše do šířky než do výšky - v některých pohledech takřka přehlédnutelný už proto, že je zahrnut hlínou. Jedna věc je pak při zahradní architektuře zřejmá - na rozdíl od zvonů, které "zůstanou naladěny" na stejný tón včetně jeho tónů alikvótních a nikdy se během své tisícileté existence nerozladí -  krajina zahrad a parků se proměňuje nejen podle ročních období, ale působí jinak za svítání, poledne i ve večerním šeru. Natož během několika desetiletí. A právě v tom je její kouzlo - musí obsahovat, na rozdíl od samotné přírody, u níž je to daností, nějakou ideu, která zároveň počítá s tím, že se prostor bude, i při patřičné údržbě, postupně proměňovat.

https://www.slunakov.cz/index.php?2-1009x009
https://www.jicinskozpravy.cz/zpravy/2010/6/841-architekt-sendler-predstavi-promenu-jicinske-zamecke-zahrady.htm
https://www.litomysl.cz/zamecke-navrsi/index.php?option=com_contentHYPERLINK "https://www.litomysl.cz/zamecke-navrsi/index.php?option=com_content&task=view&id=18&Itemid=6"&HYPERLINK "https://www.litomysl.cz/zamecke-navrsi/index.php?option=com_content&task=view&id=18&Itemid=6"task=viewHYPERLINK "https://www.litomysl.cz/zamecke-navrsi/index.php?option=com_content&task=view&id=18&Itemid=6"&HYPERLINK "https://www.litomysl.cz/zamecke-navrsi/index.php?option=com_content&task=view&id=18&Itemid=6"id=18HYPERLINK "https://www.litomysl.cz/zamecke-navrsi/index.php?option=com_content&task=view&id=18&Itemid=6"&HYPERLINK "https://www.litomysl.cz/zamecke-navrsi/index.php?option=com_content&task=view&id=18&Itemid=6"Itemid=6