Z někdejších kompozic studentů LG / Film (III)

Filmy Zdeňka Trošky

Zdeněk Troška přispěl do pokladnice české filmové tvorby více jak deseti filmy, které si diváci velmi oblíbili. Přenesme se na začátku na chvíli do Hoštic, nedaleké vesnice u Volyně. Tady se odehrává bláznivá trilogie Slunce, seno… Všechno začíná (v první části nazvané Slunce, seno, jahody, 1983) v okamžiku, kdy do jihočeské vísky přichází student vysoké zemědělské školy Šimon Plánička, aby zde prověřil svůj experiment na téma „dojivost krav v závislosti na kultuře prostře“. Jeho příjezd naruší život obyvatel ve vsi, zejména Blaženy Škopkové a jejího žárlivého kluka Vency Konopíka.

V pokračování komedie (Slunce, seno a pár facek, 1989) nahlédneme do vztahu těhotné Blaženy s Vencou, kolem kterého se rozšíří fámy zhrzené Mileny z hospody. Vzniká skandál a bitva mezi Škopkovými a Konopíkovými. Ve stejném duchu probíhá vztah mez živočichářem Béďou a účetní JZD Evičkou. Poslední díl (Slunce, seno, erotika, 1991) nás zavede nejen do jihočeské vesnice, ale s jejími svéráznými obyvateli nakoukneme také do Itálie. Sem se vypravili na pozvání družebního zemědělského družstva, jehož zaměstnanci se na oplátku chystají do Hoštic. Můžeme se pobavit neochotou obyvatel přizpůsobit se novým poměrům a nepodařenému únosu naplánovanému Milenou a Evíkem. Ve druhé části se rozjíždí zvelebování zanedbané vesnice. To spočívá mimo jiné snahou vybudovat nudistickou pláž. Italská delegace ovšem dorazí v nečekanou chvíli. Film je zábavný také tím, že kromě známých herců si zahráli i obyvatelé vesnice.

Troška natočil i řadu filmů pro děti: pohádku O princezně Jasněnce a létajícím ševci, Princeznu ze mlejna, Z pekla štěstí. Nejvíce oblíbená je asi Princezna ze mlejna (1994). Z jihočeské vísky se vydává mládenec Jindřich do světa s pevným rozhodnutím vysvobodit zakletou princeznu. Na své cestě se dostane do strašidelného mlýna, kde žije se svým otcem mlynářem, krásná Eliška. Ta mu namluví, že v rybníce je zakletá princezna a on ve mlýně zůstává. To se ovšem nelíbí místnímu vodníkovi a čertovi, kteří si na Elišku myslí. A na scéně se objevuje ještě další ženich, protivný a bohatý knížepán. Láska však nakonec zvítězí a je svatba. Příběh mimořádně úspěšné Princezny si pak ještě vynutil další pokračování.

Zdeněk Troška se vrátil k žánru lidové komedie a natočil populistickou trilogii Kameňák. Příběh nás zavádí do poklidného jihočeského městečka, kde žije neměnným rytmem celá řada postav i „prototypových rodin“. Například Novákovi. Otec Pepa je kapitánem městské policie, jeho žena Vilma je učitelku, dcera Julie studuje „zdrávku“ a devítiletý Pepíček komentuje všechno, co se jen šustne. Město je rázem naruby po příjezdu šlechtického páru z Anglie na jejich státem navrácený zámek. Lord sem totiž přijel hledat poklad po svém otci – modrý erektivní pramen.

V druhém díle pramen náhle zmizí. A jak? To ví nejlépe zákeřná babka Kropáčková, která znásilňuje jednoho mužského za druhým. V posledním pokračování se do Kameňákova přistěhuje rodinka cikánů, a to přímo do baráku vedle Novákových. Pepa dojde k názoru, že Vilma a Julie musí začít chodit na lekce sebeobrany. Hlavní zápletka spočívá v souboji Kohn versus tchýně. Proti Kohnově týmu nastoupí družstvo složené z Romů a sponzorované Kohnovou tchýní.

Pohádková tvorba Zdeňka Trošky

Zdeněk Troška je jeden z mála českých režisérů, kterého znají nejen dospělí, ale i děti. A to především díky jeho českým pohádkám určeným hlavně dětem.

První pohádka, kterou režisér „přivedl na svět“ v roce 1987, má název O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Je o mladém ševcovském tovaryšovi Jírovi, který si vyrobil z jemné kůže křídla, s jejichž pomocí vysvobodil z věže královského hradu princeznu Jasněnku. Tu do věže zavřel její otec v marné snaze zabránit věštbě zlé čarodějnice. Jíra Jasněnku vysvobodil z věže a vymanil ji i z moci samotné čarodějnice a její dcery Černavy (propagační materiál k filmu).

V porovnání s jinými českými pohádkami, které vznikly v osmdesátých a devadesátých letech (např. Tři oříšky pro Popelku, S čerty nejsou žerty) v ní nehraje moc známých českých herců, ale jsou zde použity skvělé filmové triky, které dodávají filmu na akčnosti.

Troškovým dílem devadesátých let jsou série pohádek na pokračování: Princezna ze mlejna (1994), Z pekla štěstí (1999), Princezna ze mlejna 2 (2000), Z pekla štěstí 2 (2001).

Princezna ze mlejna
V jihočeské vísce, uprostřed stříbrných rybníků a tmavých lesů, žije pohledný mládenec Jindřich, který se jednoho dne vydá do světa s pevným rozhodnutím vysvobodit zakletou princeznu. Na své cestě se dostane do strašidelného mlýna, kde žije se svým otcem mlynářem krásná Eliška. Mládenec se Elišce líbí, namluví mu proto, že v rybníce je zakletá princezna a on ve mlýně zůstává jako pomocník. To se nelíbí místnímu čertovi a vodníkovi, kteří si na mlynářovu dceru myslí. Snaží se, seč jim síly stačí, pomocí intrik a kouzel mládence ze mlýna vypudit. Ve mlýně se objevuje třetí ženich: starý, bohatý knížepán, a protože Eliška všechny nápadníky odmítá, mlynář se rozzlobí. Určí lhůtu: buď si do úplňku ženicha sama vybere, nebo ji dostane ten, co si první o ruku řekne. Nastává boj mezi ženichy…

Je to jedna z nejhezčích českých pohádek. I když se děj jeví jako jednoduchý, je plně nabitý humorem a vtipnými scénkami především zásluhou vodníka a čerta. Film je plný barev a ukazuje divákovi krásy přírody. Záměrem režiséra bylo zaujmout především nejmenší diváky a to se mu povedlo na výbornou. Vždyť právě děti si napsaly o pokračování. A tak vznikla

Princezna ze mlejna 2
Šťastným manželům se narodí dcerka Terinka. Všichni se z děťátka radují, dokonce i čertík s vodníkem. Ti se mezitím stali věrnými ochránci mlýna.  Jediný, kdo se neraduje, je knížepán. Nemůže se smířit s tím, že Eliška dala přednost chudému chasníčkovi před jeho bohatstvím. Se svým povedeným sluhou Žánem vymyslí lest a pošle Jindřicha na vojnu proti Turkovi. Myslí si, že má cestu k Elišce otevřenou.
Ani druhý díl nezklamal.

Z mého pohledu se moc nevydařila pohádka
Z pekla štěstí.

Pohádka o velké lásce Markýtky a Honzy, kteří za malé pomoci kouzel a tří přátel Kujbaby, Valihracha a Hnipírka dokázali překonat nástrahy nepřející sestry Dory, podvodné kejkle chamtivé princezny Eufrozíny a krále Lamprechtuse Úžasného, loupeživého krále Brambase, šibenici i trojhlavého draka Bucifala a pomohli tím chudému, utlačovanému lidu.

Z pekla štěstí 2
Z Markýtky a Honzy je milující se a milovaný královský pár. Vychytralá princezna Eufrozína omámí Lucifera svým půvabem a pomocí sedmimílových bot i s tatíčkem prchá z pekla, aby se opět dala dohromady s králem Brambasem a zbavila Honzu trůnu. Také zlá sestra Dora využije nepřítomnosti Honzy, který je na tažení proti nepříteli, a vetře se na zámek, kde málem připraví o život Markýtku i jejího právě narozeného syna, jen aby potom sama Honzu mohla získat. Na straně zamilované dvojice stojí ale tentokrát vedle Kujbaby, Hnipírka, Valihracha  či prozíravé kmotřičky a dvojice čertů i sám Lucifer, tříhlavá saň s malým dráčetem a další postavičky. Zlo je podle zákonů pohádky nakonec potrestáno a rálovský tatíček s Eufrozínou, Brambasem a Dorou se tísní v pekle ve společném kotli…

Ano, jistě zaujmou, ale v hotové podobě je děj zbytečně složitý. Nejspíše proto bylo tyto dvě pohádky „rozkouskované“ do seriálů. Ty běžely v našich televizích zejména o vánočních svátcích.

U mě vyhrála Princezna ze mlejna (1. i 2. díl) a doufám, že se panu režisérovi ještě nějaká pohádka, kterou bych si oblíbila, podaří natočit. Prý má v nejbližší době natáčet novou pohádku, kde bude námět opět čerpat z tvorby Jana Drdy. Natáčet ji bude na Chodsku.

Kameňák 3

Film režíroval Zdeněk Troška, kterého kdysi napadlo vytvořit film z vtipů. Do hlavních rolí obsadil Janu Paulovou, Václava Vydru, Josefa Laufra. Do kin film přišel v lednu 2005. Ústředním motivem se stala jedna sázka. Pan Kohn byl majitelem nepříliš úspěšného Kameňákovského fotbalového týmu a jeho tchýně se s ním vsadila, že dokáže sestavit přímo z občanů Kameňákova sestavu, která tu jeho porazí. To ovšem pan Kohn ještě nevěděl o nových sousedech policisty Nováka, početné romské rodině. A aby toho na pana Kohna nebylo málo, vyhrála jeho milá tchyně ve Sportce. Tím získala mnoho „argumentů“ k přesvědčení romského rodinného klanu, aby pro ni hrál. Pan Kohn nezůstal ovšem v ničem pozadu, a aby své mužstvo dostatečně motivoval, slíbil nejlepšímu hráči noc se slavnou pornoherečkou Dolly Buster. Pepa Novák se rozhodl, že své ženě a dceři zajistí kurzy sebeobrany, aby se v případě potřeby dokázaly bránit svým novým sousedům. Jak ale nakonec veškerá snažení hrdinů dopadnou, neprozradím.

Znám ovšem i duchaplnější filmy. Pokud jdete na kterýkoli z Kameňáků, nemůžete čekat nějaké velké filmové umění. Ovšem pokud se chcete pobavit a máte rádi vtipy, tak vás Kameňák nezklame. Mně osobně se z trilogie nejvíce líbil díl druhý. V něm se zdravě snoubí děj a humor. Oproti prvnímu dílu trilogie, který je jakousi kýčovitou mozaikou z vtipů, je znát, že herci i režisér získali zkušenosti s tímto formátem a dokázali je využít. Ve třetím díle už je znát, že dobré vtipy jsou vyčerpány. Proto doufám, že se Zdeněk Troška nepustí do dalšího pokračování.

[Nepustil. Učinil to za něj jiný režisér v Kameňáku 4.]

Česká filmová komedie po roce 1989

Rok 1989 znamenal, stejně jako ve všem ostatním zlom i v českém filmu. Tvůrcům se po téměř jednačtyřiceti letech omezování svobody slova a ideologické indoktrinace dostalo volnosti projevu, a tak se otevřela scéna pro vznik celé řady tzv. porevolučních filmů. Zřejmě nejčastěji voleným útvarem byla komedie ve všech svých podobách, ať už hořká, černá, hororová nebo klasická.

Mezi prvními filmy, které byly natočeny, patří třetí pokračování trilogie Zdeňka Trošky Slunce seno erotika. Jelikož první dva díly vznikly ještě za totality, musel se i zde tvůrce vypořádat se změnou režimu. Zvládl to na výbornou a ve volném pokračování příběhu rodiny Škopkových poukázal na situaci na polistopadovém venkově, ironizoval například fungování tehdejších družstev – JZD a v komických situacích líčil touhu českého venkova vyrovnat se okolnímu světu (zájezd do Itálie).

Tím ovšem dílo pana Trošky nekončí. Z nejznámějších filmů zmiňme ještě nyní velmi diskutovaný Kameňák 1, 2, 3. Režisér zřejmě doufal, že se stane stejně kultovní jako předcházející trilogie, čehož ovšem dosáhl pouze u jedné části diváků, ta druhá (a zřejmě početnější) v něm postrádá trochu inteligentního a hlavně typického českého humoru.

Ten ovšem naopak nechybí filmům, z pera Zdeňka Svěráka, který patří dost možná k nejvýznamnějším osobnostem českého filmu i před rokem 1989. Jeho filmy, ve kterých si sám nejednou zahrál, patří k vrcholům české kinematografie a jeho Obecná škola z roku 1991 (v režii jeho syna Jana, Zdeněk je autorem scénáře) nebo Akumulátor 1 (podobný tvůrčí tým), to byly filmy, které byly předznamenáním toho nejlepšího, co Svěrákovi vytvořili. Byla to černá komedie Kolja, která získala Oscara za nejlepší cizojazyčný film. Finanční poměry přimějí violoncellistu Louku k fingované svatbě s Ruskou, časem však kromě vytouženého trabanta získá také pětiletého ruského chlapce. Snímek nejen skvěle přibližuje atmosféru doby po okupaci, ale ukazuje také, že i člověk, který byl skeptický ke všemu kolem, může najednou prožít nejkrásnější chvilky svého života.

Další skupinou byly filmy s vojenskou tématikou, např. Černí baroni, poukazující na absurditu tehdejší povinné vojenské služby a na podobu celé armády, nebo Tankový prapor s podobným námětem. Podobných porevolučních komedií vznikala celá řada a všechny mají společné to, že si v nich mohli autoři vzít na paškál to, za co by dříve byli stíháni.

Zajímavou skupinou jsou tzv. retro-komedie, k nimž patří filmy Pelíšky, Knoflíkáři, Báječná léta pod psa nebo další pokračování veleúspěšných Básníků. Myslím si, že každý mladý člověk by měl tyto „klasiky“ shlédnout nejen proto, že si utvoří nějaký obraz o době, kterou sám nezažil, ale i proto, že se u nich rozhodně dobře pobaví.

Snowboarďáci

Stříkej!!! Tak tento pokřik se musel vrýt do paměti snad každému, kdo viděl nový český film Snowboarďáci. Ani mě to nepřekvapuje, protože hlavní hrdinové ho použili nesčetněkrát. Rendy s Jáchymem jsou dva šestnáctiletí kamarádi. Konečně se jim splnil sen. Jen stačí přežít štědrovečerní večeři s rodiči a rozbalování dárků. Hned ráno totiž odjíždějí spolu sami na hory, kde si užijí spoustu legrace nejen na snowboardu, ale i při balení holek. Alespoň takhle si to oba představovali.

Bohužel skutečnost je trochu jiná. Plány se začnou bortit už při odjezdu. Jáchym s sebou musel vzít svou nenáviděnou sestru Martu, která lukům celé prázdniny pěkně osladí. Další komplikace nastanou s ubytováním. Jáchymův bratranec jim sice slíbil „luxusní pokojíček“ zdarma, vše si však musí tvrdě odpracovat. Pokoj připravený pro kluky zabrala Marta, takže na armády zbyla úklidová místnost. Nejvíce však Rendyho s Jáchymem zaskočilo zjištění, že pokud jste nikdy na snowboardu nestáli, nestačí vybýt rekordmanem na snowboardovém trenažéru. Přesto se Rendy a Jáchym nevzdávají. Bojují se sněhovými závějemi ze všech sil. Zalíbily se jim tři výborné snowboarďačky Lucka, Klára a Tereza, jež bydlí ve stejné chatě. Pro ně neváhají ani soupeřit se zkušenými místními frajery, kteří si říkají Panteři. Sice skončí Jáchym i Rendy v nemocnici, ale nakonec si holky získají. Nadarmo se neříká: „S úsměvem jde všechno líp!“

Snowboarďáci patří ke komediím, u nichž nemusíte vůbec přemýšlet. Mají rychlý spád, stále se něco děje a rozhodně se nebudete nudit. Jedna vtipná průpovídka střídá druhou. Mně samé se s prvními vteřinami filmu zvedly koutky úst nahoru a zůstaly tam ještě doma, když jsem vše vyprávěla mamce (a to je co říct, protože jsem vyhlášený bručoun). Někoho by mohlo podle názvu napadnout: Taková bláznivina! Zase další nemožný snímek kazící mládež! Opak je pravdou. Kupodivu dospělí tvořili podstatnou část publika. Teď nám nezbývá, než se modlit, aby jim to taky něco „přineslo“. Třeba konečně pochopí, co se odehrává v hlavě „ubohého náctiletého“ a jak je pro nás těžké obstát v současném světě. Každý se v něčem stále předhání. Až už jde o značkové oblečení, poslední technické vymoženosti, špičkové vybavení, výši kapesného či počet půvabných protějšků. Proto se rodiče nesmí divit, když je i jejich dítko vtaženo do tohoto kolotoče a opakovaně se s někým srovnává.

Tvůrci Snowboarďáků se vyznamenali i výběrem herců. Opravdu mě nadchly některé herecké výkony. Vedle našich „stálic“, jako jsou Otakar Brousek mladší, Jiří Langmajer, Pavel Nový, Valerie Zawadská, Veronika Freimanová, ale i Lucie Vondráčková, Ester Geislerová, Barbora Seidlová a Vojtěch Kotek, si „střihl roli“ i „neherec“ Jiří Mádl. Svého Jáchyma se zhostil dokonale. Kdybych si odmyslela neznámou tvář, ani bych nepoznala, že tento hoch ještě nikdy nestál před kamerou. Vypadal naprosto přirozeně.

S Vojtou Kotkem alias Rendym vytvořili sehranou dvojku. Oba jsou poměrně pohlední, mají stejný smysl pro humor a zřejmě si padli do noty. Do natáčení se vrhli po hlavě, většinu pádových scén sehráli sami a bavilo je to natolik, že sebou mlátili do sněhu, aniž by museli. Legraci si užili jak na place, tak i mimo něj, a zlepšovali ostatním náladu. S dobrou náladou souvisí i velmi důležité dobré vztahy, mezi herci a štábem. Ještě vás stále překvapuje, že se Snowboarďáci stali nejnavštěvovanějším filmem v roce 2004 u nás? Mě tedy ne. Vždyť co jim chybí? Na své si přijdou téměř všichni. Milovníci sportu, šílené fanynky, které se jen třesou na krásné mladé herce, škodolibí diváci… a v neposlední řadě i muzikanti.

Titulní píseň ke Snowboarďákům On my head od Dana Bárty láme rekordy v hitparádách. Pokud se nad tím zamyslíte, získáte jednoduchou rovnici. Dva kamarádi plus plány plus komplikace a trapasy plus šťastný konec rovná se spokojené davy diváků plus mnoho vydělaných peněz za lístky.

Někteří kritici již srovnávali Snowboarďáky se zahraničními „kolegy“ Prci, prci, prcičky, Holky to chtěj taky, Kluci to taky chtěj…. Všichni soudili, že jsou Snowboarďáci ještě lepší. Není divu, že vyvolali takovou vlnu nadšení. Vždyť je to podle mého první český film tohoto typu. Tvůrci ho věnovali teenagerům. Myslím, že naprosto přesně kopíruje aktuální problémy a sny současných huberťáků. Touhu konečně se osamostatnit a zbavit se těch „staříků“ rodičů, kteří ničemu nerozumějí a nic nechápou první sexuální zkušenosti a zážitky, frajerství a nakonec i pouhé prožití něčeho nevšedního a vzrušujícího, co by vám ostatní jen záviděli.

Nové české filmy, příklad Snowboarďáků

Režisér Karel Janák se s týmem mladých filmařů a s mladými herci, jako jsou Vojta Kotek, Jiří Mádl či Barbora Seidlová, pokusil natočit velmi slušnou komedii Snowboarďáci. Určitě se při jeho sledování několikrát zasmějete, takže se dá říci, že se mu to i místy podařilo, přesto však s přibývajícím časem sklouzává hluboko do průměru. Důvodů je hned několik.

Vezměme na úvod třeba rychlé střihy, které se pro vzoru amerických komedií prostě nedaří a ubírají ději nebo vtipu pointu. Dále nepřesvědčivé výkony některých herců, spousta vtipů je předvídatelná a co člověka bije do očí a ruší, jsou neustále se všude kolem míhající sponzoři – bez toho ovšem v dnešní době film prostě nenatočíte. Co se dá dělat.

Na druhou stranu jsou Snowboarďáci po dlouhé době konečně český film, který vybočuje ze standardů. Konečně je tu komedie pro teenagery. Konečně je tu něco akčnějšího. Konečně… ale dost. Bohužel i ta konečně nesou i záporná znaménka.

Nedovedu se ubránit tomu, že je film rovnou určen pro distribuci do zahraničí. Vezměme třeba muziku, a té je až až, ale v angličtině a němčině jako v pasáži filmu xXx, a to už je trochu moc. To nemáme svůj jazyk? Copak nemohou pod dovádějícími huberťáky hrát třeba Kabáti nebo Daniel Landa?

Po stránce filmařského umu musím pro změnu sršet chválou. Zejména dominuje vynikající kamera, kterou měl nestarosti Martin Šácha. Ta zachycuje přesně to, co má. Tento film se jistě užijete a při něm zarelaxujete. Jsou zde i záběry napodobující Bad Boys, což filmu jistě neškodí.

Ovšem, zůstávají české filmy ještě českými filmy? O co se snaží čeští tvůrci? Nejspíše prosadit se ve světě. Režiséři chtějí být moderní a myslí si, že toho dosáhnou jednoduššími filmy téměř bez pointy, hlavně se spoustou vtipů. Zřejmě si neuvědomují, že kvalitními režiséry se nestanou tak, že pobaví pouze huberťáky, ale když zaujmou také širší veřejnost. To se podařilo například filmem Pelíšky. Jestli se české filmy budou pokoušet pouze napodobovat americké komedie typu Prci, prci, prcičky, ztratí svou úroveň a nebudou již ničím originální.

Snad se ještě dočkáme dalších veleúspěšných a kvalitních filmů, tak jak se daří v poslední době.

V tomto souboru jsou kratší „písemky“, zadané jako domácí práce studentům druhého ročníku, na téma film. Většinou 1-2stránkové texty, které byly v originálech opraveny a oznámkovány. Jsou vytvořeny v době, kdy ještě počítač nebyl samozřejmostí, některé jsou tedy ještě psány rukou. Práce mají pochopitelně různou úroveň a prozrazují i rozdílný vkus (z přepisu jsem některé opravdu vyloučil, třeba trilogii Byl jednou jeden polda nepovažuju za nejlepší komedii oněch let, ale chápu, že se v tomto věku i ona mohla někomu líbit). Nejvíc mne zajímalo, co si studenti vybrali a jak věci viděli. Opraveny jsou proto pouze nejhrubší stylistické nedostatky či „podivnosti“ a překlepy, jinak je případná syrovost či naivita textů, která může mít i svoje kouzlo ponechána. Sledoval jsem hlavně „obsah“, takže zařazeny jsou i takové, které byly hodnoceny „dobře“, tedy „za tři“, pokud přinášejí nějaké zajímavé sdělení. Vynechány jsou pochopitelně „osnovy“ či některé nepatřičnosti, někde jsem „vytvořil“ vhodnější název. Na rozdíl od „velkých seminárek“ zde neuvádím jméno autora (resp. nechám si ho pro sebe).