Z dílny kulturní komise, čl. do novin

Z kuchyně kulturní komise

V pondělí se v Rumcajsově ševcovně potřetí v tomto roce (a novém volebním období) sešla kulturní komise města. Vedla debatu o směřování kultury v příštích letech. Konstatovala, že kultura v našem městě je košatá, pestrá, bohatá, rozmanitá.

To mohu potvrdit osobně i na základě nedávného setkání Jivínského Štefana v Kulturním domě ve Veliši. Práce v komisi Jivínského Štefana (a letošní funkce předsedy Štefanské komise) mi umožňuje bližší vhled do této košatosti. Byl jsem potěšen, když jsem dřevěný objekt Štefana mohl předat do rukou pana profesora Vladimíra Úlehly, který pro jičínskou kulturní život v Jičíně hodně udělal a ve svém jubilejním věku nadále dělá, naposledy knihou Jičín na konci 19. století.

Zásadní zásluhu na pořádání Jivínského Štefana má Prochor, totiž ing. Bohumír Procházka, který celou akci po více než deset let organizuje, sestavuje medailónky zúčastněných a publikuje je mimo jiné i ve svých Prochorovinách. Dá se říci, že tímto způsobem monitoruje systematicky kulturní dění na Jičínsku a vytváří materiál, na který je možno se odvolávat. Nahlédnutím do Prochorovin je například možné zjistit, že v Jičíně je na pětadvacet "spolků", tedy neziskových organizací, z velké části orientovaných na kulturu - vedle řady profesionálních kulturních zařízení, které vytvářejí druhou velkou větev kultury v Jičíně.

Pokud se teď čtenáři zdá, že jsem odbočil od jednání kulturní komise města, neodbočil. Jen jsem chtěl doložil, jací lidé jsou členy kulturní komise a pootevřít tak dveře do světničky, kde vedle Vladimíra Úlehly a Bohumíra Procházky, kteří sem docházejí, pracuje řada lidí, z nichž každý je svým způsobem profesionál:

Marie Faruzelová, vedoucí odboru kultury a cestovního ruchu, Richard Koníř, místostarosta, který má ve své gesci kulturu, Jiří Zlatník a Pavel Nožička, bývalý a současný ředitel Kulturního domu, dnes Kulturních zařízení města Jičína, Eva Jandurová, zastupitelka a dáma s vkusem už jen podle krásného povolání, Miloš Starý, člověk, který má rovněž široký vhled do kultury, Lidmila Košťálová, ředitelka jičínské knihovny, Jiří Wilda, herec a pán v Ševcovně a dalších kulturních agenturách, Josef Horáček, v současnosti profesionální Rumcajs, bývalý zastupitel a rovněž pěvec, Robert Smolík, profesionální loutko- a i jinak-herec. Těžko vystihnout jedním slovem lidi košaté (rád bych, aby si čtenář to slovo zapamatoval), snad se nebudou na mne zlobit, že jsem vynechal všechny případné tituly, i pro ten i trošinku lehčí tón.

Na minulém sezení byl jedním z hlavních bod jednání "grantový systém", jak jej hovorově nazýváme, totiž "Pravidla pro poskytování finančních prostředků na kulturní aktivity na území města Jičína" (byly schváleny Radou města už v loňském roce a komise na nich bude výhledově dále pracovat). Podstatnou zásluhu na vytvoření těchto pravidel má rovněž ing. Procházka a je třeba říci, že ne každé město má tento prostředek, který umožňuje spravedlivěji rozdělit příslušné finanční prostředky do oblasti, která významně přispívá k vytváření společenství občanů města.

Na posledním jednání se kulturní komise zabývala prioritami rozvoje kultury města Jičína. Mohla se přitom opřít o Koncepci rozvoje kultury schválenou v loňském roce. Ta je východiskem další práce, mnohé bude třeba rozpracovat a dopracovat.

Shodli jsme se, že je třeba zvýraznit akcent na vytváření obrazu Jičína jako kulturního města, jímž bezesporu je ("zviditelňování" všemi dostupnými prostředky, tedy i tímto). Jinými slovy, soustavně dávat na vědomí těm, kteří tu žijí, i těm, kdo přicházejí, co vše se tu dělá. Je totiž zřejmé, že kultura má přínos pro město nejen ve své vlastní oblasti, totiž že se na kulturních pořadech lidé setkávají a mají společné zážitky. Zároveň vytváří signum, dobrou značku, která je k nezaplacení, jak víme i z komerční oblasti - namátkově vezměme značku Škoda nebo Prazdroj. A dobrá značka je ve městě, které má jezuitskou kolej, valdštejnskou lodžii a architektonicky zajímavý a hodnotný další tucet staveb, ta nejlepší investice.

Jan K. Čeliš

novinový článek pro Jičínský deník, na stránkách novin byl uveřejněn ve zkrácené podobě