Woodstock

Je to neuvěřitelné. Jedno z výročí, které nepředstavuje, podobně jako u některých událostí určujících celou tu epochu (třeba cesty člověka do kosmu) počátek stoupající linie, kterou bychom mohli v následujících letech sledovat v nových a nových projevech, nýbrž něco jedinečného, co se v této podobě už nikdy neopakovalo, a přitom přelom, po němž bylo všechno jinak, jak píší jedny noviny (Víkend dnes, příloha MF dnes), když o festivalu píší že „změnil americkou společnost“, a stal se ikonou pro všechny časy poté. Hudební festival Woodstock. Je přitom zajímavé, že jedna z těch největších hvězd, kytarista Jimi Hendrix, vystoupil nikoli v prime time čase, jak by to zpětně dnes v dramaturgii určil každý pořadatel (ovšemže je to nesmysl vůbec takto uvažovat), ale někdy úplně na konci, kdy už většina návštěvníků po prodlouženém čase (festival, který začal v pátek 15. srpna a měl skončit v neděli 17. srpna 1969, se protáhl do v pondělí nad ránem či dopoledne) byla vlastně pryč.

Uskutečnilo se něco výjimečného. „I největší hudební ignorant má ponětí, že se nějaká taková akce odehrála,“ píší zmíněné noviny. A v čemže ta výjimečnost je, ptáme se v perspektivě padesátiletého odstupu znovu dnes, snad ne ani proto, že bychom byli „v době kritické“ a vše museli nutně analyzovat, ale proto, že, fascinováni i po letech, chtěli bychom nějaké vysvětlení, přestože onen úžas, působící i zprostředkovaně, přestože jsme tam nebyli (co bychom říkali potom?) či přestože jsme se většina z nás dozvěděli o tom, co je dnes legendou, až posléze. Nebudu tady snad znovu připomínat onen společenský kontext, ideový náboj, související s tím, v jaké době se festival odehrál a co svými symboly demonstroval. Toho jsou plná média. Zajímavá je skutečnost, že se vůbec informace o Woodstocku, tenkrát, v aktuálním čase k nám dostaly.

V článku Vodopád blaženosti Miloše Skalky ve Víkendu dnes vzpomíná český účastník Woodstocku, který se k tomu všemu dostal takřka náhodou a ve chvíli, kdy se vydal na místo konání, netušil (ani nemohl), co se vlastně událo a čeho byl vlastně účasten. „Tehdy mi přišlo úplně normální, že se na pódiu střídají jedna za druhou skvělé kapely a hudebníci. Teprve s odstupem let si člověk stále víc a víc uvědomoval, že byl svědkem něčeho zcela jedinečného, a trvale si fixoval v paměti vystoupení, na které by nikdy nechtěl zapomenout.“

Ani dnes není ona půlmilionová hranice (hovoří se o 400 000, ale také 700 000 návštěvníků) něčím, co by nevzbuzovalo respekt, třeba i ve srovnání s nejrozsáhlejšími festivaly, např. anglickém Glastonbury, kde se účast v nejsilnějších ročnících přibližovala dvěma stům tisíců návštěvníků, nicméně o tu zde jde jen zčásti. To, co činí Woodstock neuvěřitelným (a ani pokusy o jeho opakování se nedokázaly ani přiblížit, „Woodstock už se nikdy nepodřilo zopakovat.“) byla skutečnost, o níž Skalka hovoří jako o tom, co mu tenkrát připadalo samozřejmé, totiž fakt, kdo všechno na na tehdejším pódiu objevil. Vedle Hendrixe Ravi Shankar (hráč na sitár, spolupráce s Y. Menuhinem a The Beatles) Janis Joplin, Joan Baez (v šestém měsíci těhotenství), Canned Heat, Grateful Dead, Creedence Clearwater Revival, Sly and Family Stone, The Who, Jefferson Airplane, Joe Cocker, Ten Years After (tenkrát „nejrychlejší“ kytarista na světě), Johnny Winter, Crosby, Stills, Nash & Young, či Santana, a řada dalších, to znamená, každé z těchto jmen samo o sobě by bylo důvodem, vydat se přes půlku světa na jeho vystoupení.

Nebylo jednoduché uspořádat festival, už nemluvě o tom, že jeho velikost překonala veškerá plánovaná očekávání, na nějakém konkrétním místě, a tak je paradoxem, že vlastně název festivalu nesedí, totiž na původním místě, ve městě Woodstock, byly žádosti zamítnuty a festival se konal o sedmdesát kilometrů dále, v katastru malého městečka Bethel, kde je dnes vybudováno muzeum, v souvislosti s obnovením festivalu před zhruba deseti lety (dnes Bethel Woods Center for the Arts). I na české stránce Wikipedie je podrobný seznam vystupujících s jejich playlisty (někteří hráli v nočních hodinách!, dnes snad vůbec nemyslitelné), což svědčí o výrazném respektu festivalu (pod názvem Hudební festival Woodstock je na Wikipedii vytvořena dokonce samostatná kategorie). V jednom článku se rozebírá „záhada“, proč na festivalu nevystoupila kapela nejznámější, The Beatles. K dohadům patří, že John Lennon, tenkrát doslova posedlý svou partnerkou Yoko Ono, měl podmínku, že vystoupí i její kapela – což bylo odmítnuto. To ovšem nemění nic na tom, že tohle byla zásadní záležitost, jakýsi nový začátek, začátek festivalů, ale nejen to. Nahrávky na YouTube, jakkoli nedokonalé, to vše připomínají.

Odkazy
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hudebn%C3%AD_festival_Woodstock_1969
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hudebn%C3%AD_festival_Woodstock_1969

https://vltava.rozhlas.cz/woodstock-1969-meznik-historie-nejen-hudebni-8040885

https://www.stoplusjednicka.cz/zrozeni-legendy-pred-50-lety-se-uskutecnil-prvni-festival-woodstock

starší příspěvky (40 let)
https://www.lidovky.cz/kultura/woodstock-byl-splneny-sen-rikaji-pametnici-po-ctyriceti-letech.A090809_173033_ln_kultura_jk
https://bystron.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=84868

YouTube
jeden z přehledů
https://www.youtube.com/watch?v=MzM9TmyvoFE
Carlos Santana
https://www.youtube.com/watch?v=nPauXWjY4T8 (s oním úžasným varhanním sólem, které se mi nikdy takhle nepodařilo zahrát)
Jefferson Airplane
https://www.youtube.com/watch?v=OzHBr0ndKus
Canned Heat
https://www.youtube.com/watch?v=2YkDH2s5eW0
CCR
https://www.youtube.com/watch?v=75VQp8iGNF0
Joan Baez
https://www.youtube.com/watch?v=l-JW4DKxwQM
Joe Cocker
https://www.youtube.com/watch?v=3s-dSoDptVc
atd. atd.