Wolfgang Amadeus Mozart / Cosi van tutte

Wolfgang Amadeus Mozart / Cosi van tutte
Metropolitní opera, záznam představení z jejích stránek

Tak tentokrát jsem to moc nezvládl. Bylo to už hodně dlouho v noci a záznam z Met z roku 2018 jsem si poslechl, ale nepoznamenal jsem si ani datum přenosu, ani jména hlavních představitelů atd. Samozřejmě je to vlastně celé jednoduchá hříčka o milostných nástrahách, děj si můžeme přečíst v kterémkoli operním průvodci a i já odkážu na Wikipedii, případně na švýcarského operního průvodce, kde si lze přečíst synopsi v několika jazycích a je tam, pro případ zájmu, i celé libreto. Také hodnocení  celé inscenace si je možné přečíst v odkazech, jak jsem to přece jen druhý den udělal. Tento stručný příspěvek se tedy může omezit jen na pár velmi stručných poznámek.

První z nich je skutečnost, že mezi účinkujícími, tedy jeden z obou milovníků ve dvou párech (ženy Fiordiligi a její sestra Dorabella, muži Ferrando a Guglielmo), které představují v podstatě (jako třetí dvojice je tu celou ještě Don Alfonso a Despina) základ dějové konstrukce opery, je český operní zpěvák Adam Plachetka, jenž vystupoval i v předchozích inscenacích opery.

Druhá je jevištní pojetí opery, které její tvůrci transponovali s mozartovské doby do amerického zábavního parku minulého století. Hlavním tématem diskusí u dnešní opery nebývá interpretační pojetí hudební složky, ale právě vizuální podoba inscenace, která může svou transpozicí  celé vyznění díla buď poškodit nebo naopak mu prospět a dodat nové svěžesti. Zde to je, řekl bych, právě ten druhý případ. Nápadité jsou hned úvodní okamžiky před oponou, kde, zatímco posloucháme předehru vídeňského klasika, z bedny (kufru?) vylézají jednotlivé postavy s transparenty, na nichž jsou ve veselých barvách označena klíčová slova, která zachycují významy, které máme ve vlastní opeře očekávat. Motiv bedny pak uvidíme v průběhu vlastního děje, kde se střídá panoptikální představení s artisty najatými speciálně pro toto představení – patří k nim vousatá žena či žena hadí, v jednom okamžiku se objeví na jevišti skutečně živý had – a příběh léčky, při níž se ukáže, že „takové jsou všechny“, jak říká titul opery.

Tento nápad operní představení, respektive jeho hudební podstatu, nikterak nepoškodil, naopak ono střídání vlastního příběhu se zábavním parkem způsobuje, že je celou dobu na jevišti na co se dívat, čímž celé představení je, v souladu s hudbou, pořád svižné. Scénografie umožňuje i rychlé proměny, které nastávají například otáčením dveří č. 32 a 33 (v různých konstelacích) v motelu (takže se ocitáme uvnitř a za chvíli venku), což je zároveň metafora otáčení názorů, které jsou součástí děje a vedou k závěrečnému poznání, že – musím se opakovat – „takové jsou všechny“. Artistická čísla nám mohou připomínat mj. též s Formanova filmového Amadea, kde jsou (ovšem v jiné opeře) rovněž ona „cirkusová čísla“, vybavení zábavního parku s ruským kolem v pozadí a adekvátními motivy včetně labutí (to jsou ovšem jiné než ty Wagnerovy,  zde jsou to ty z kolotočů) dobře zapadá do celku, nikde nic neční, smysluplnost celého tohoto pojetí potvrzuje závěr: tři srdce z žárovek.

V závěru je jako ve většině případů rozhovor s artisty, nakonec se sólisty, dozvíme se třeba že had je „ona“ (netušil jsem, že tomu tak je u hadů). Tak to bylo – i v případě tohoto komentáře – zběsile rychle. Ale s potěšením.

České recenze a komentáře
https://operaplus.cz/cosi-fan-tutte-v-met-s-pachuti-zaloby-jamese-levina-ktery-prave-tuto-operu-tak-miloval/
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/cosi-fan-tutte-metropolitni-opera-plachetka.A180401_130914_hudba_era

https://de.wikipedia.org/wiki/Cos%C3%AC_fan_tutte

Recenze na New York Times (krátká videa)
https://www.nytimes.com/2020/02/16/arts/music/cosi-fan-tutte-review.html

Na stránkách Metropolitní opery New York
https://www.metopera.org/season/2019-20-season/cosi-fan-tutte/

Synopse na švýcarském průvodci operami
https://opera-guide.ch/operas/cos%C3%AC+fan+tutte/synopsis/de/