/We´re Gonna/ Rock around the Clock

/We´re Gonna/ Rock around the Clock
příběhy písní podle J. Císaře

Když se dívám na portrét Billa Haleyho na protější stránce kapitoly Císařovy knihy Cesty za hity s názvem „Přepis dějin populární hudby“, nějak mi to nejde s onou převratností, která je – právem a zcela nezpochybnitelně – přisuzováni hitu Rouck around the Clock. Podivný prstýnek na vlasech do čela (díval jsem se teď ještě na další fotky na internetu, všude ho má) vypadá až parodicky, pravda, když si prohlížíme obrazový materiál americké populární kultury, leccos, k čemu ikonicky vzhlížíme, je z hlediska zdravého rozumu mnohdy všelijaké. Nicméně autor knížky mi to potvrzuje, když říká. „Když stanul na vrcholu slávy, bylo mu už třicet let a jeho zjev byl na hony vzdálený představám o vůdci generační rebelie. Mládež mohla cítit ve spokojeném ženáčovi s baculatou strejcovskou vizáží, počínající pleší a kulatějším břichem spíše kazatelský prst tatíka než rozhnvaného vrstevníka.“

A přece došlo právě k tomu, o čem je řeč. K přepisu dějin populární hudby. Už v někdejších knížkách, ozřejmujících převratnost všeho, co následovalo po Haleym, tedy Chuck Berry, Jerry Lee Lewis, Buddy Holly, Little Richard a další (jak si matně vzpomínám už z té první knížky, která se mi kdysi dostala do ruky), byl právě na prvním místě tento Texasan, který se narodil hluboko mezi válkami (1925) v hudební rodině (otec ho uvedl do světa country music, hillbilly etc.) a měl za sebou už ranou kariéru v akustických country kapelách a na začátku 50. let se přeorientoval do stylové oblasti, z níž vzešel rock´and´roll. V roce 1952 odhodil image kovboje a změnil název skupiny, kterou už předtím vytvořil (Saddlemen), na Bill Haley & His Comets. Ještě před Rock Around the Clock měli některé hity, např. Crazy Man, Crazy, byl prvním „národním“ rock´and´rollem v USA. Prodalo se ho více než 750 000 výlisků.

Původní název písně našeho příspěvku byl We´re Gonna Rock Around the Clock, posléze byl zkrácen do podoby, v jaké jsem jej uvedl v titulu příspěvky a posléze vypuštěna ona první část v závorce, takže ji známe coby Rock Around the Clock. V německém rockovém lexikonu z roku 1973 (Siegfried Schmidt-Joos, Barry Graves: Rock Lexicon. S. 337) song Lilian Roxon označila jako „Marseillaisu celosvětové teenagerské revoluce“, existují i studie celé proměny společnosti, s níž tato píseň souvisí (na něm. Wikistránce o songu je odkaz na jednu takovou, která analyzuje poválečnou situaci, hospodářské vzchopení v padesátých letech etc.).

Vysvětlení, proč se právě tahle věc stala v historii populární hudby tak důležitou, zřejmě není jednoduché. Jednoduchá nejsou ani fakta samotného vzniku písně už vzhledem k tomu, že výpovědi jednotlivých participujících osob si protiřečí, přičemž dnes z nich vlastně už nikdo nežije. Existuje záznam mezi Maxem C. Freedmanem, Jimmy DeKnightem a Jackem Howardem o tom, že v říjnu 1952 se na něm pracovalo. Jako autoři jsou uvedeni Max C. Freedman und Jimmy Myers, později známý pod pseudonymem „Jimmy DeKnight“ (působil v souboru Sunny Dae & His Knights). Podle Jima Dawsona dal Freedman kompozici skladby na začátku roku 1953 místnímu kopistovi Harry Fillerovi. Na originále rukopisu je poznamenáno vpravo nahoře words & music by Max C. Freedman, jméno Jimmy DeKnighta není uvedeno.

Celý proces pak byl dost zamotaný. Jako první nahráli skladbu už v roce 1952 bílí hudebníci Sonny Dae, Hal Hogan a Art Buono, což jsou už řečení Sunny Dae & His Knights. Na začátku roku 1953 přemlouval pak Davea Millera, majitele Essex Records, kde s Kometami nahrával, aby se natočil Rock Around The Clock. Věc komplikovalo to, že Miller prý Meyerse nesnášel, Freedmanovi bylo v té době šedesát let, Millerovi se zkrátka do nahrávání nechtělo a tvrdošíjně ho odmítal.

Jaroslav Císař popisuje, jakou ovšem Miller udělal osudovou chybu, která „ho nejspíš později stála miliony dolarů.“ Přehlédl termín smlouvy Haileyho a jeho komet u Essex Records, protože byl v tu dobu pracovně v Německu, a Haleyho manager Jim Fergusson vyvázali soubor ze vztahu k této společnosti a zajistili novou smlouvu u společnosti Decca. Na starosti měl muzikanty nyní Milt Gabler, který pracoval mj. s Armstrongem či Ellou Fitzgeraldovou.

12. dubna 1954 pak začalo nahrávání v New Yorku a v květnu přišla píseň na trh. Zpočátku nikoli s kdejakým úspěchem. Po dvou měsících Bill Haley & His Comets nahrávali další hit Shake, Rattle and Roll, který původně zpíval Big Joe Turner, zvaný „Ukřičený“, v poněkud uhlazenější podobě. To bylo jakési zpětné popostrčení, zásadní pak ovšem bylo použití písně v kontroverzním filmu Blackboard Jungle (Džungle před tabulí) o poměrech ve školství v Bronxu, natočeného podle románu Evana Huntera (znémého též coby autora detektivek pod jménem Ed McBain) v polovině roku 1955. Film i song se vzájemně podpořily, byla to smršť. Film byl prvním dlouhometrážním filmem s rockovou muzikou.

Hailey byl nyní na vrcholu slávy, vystoupil s Elvisem Presleym společně v jedné střední škole v Brooklynu. Nevím, zda je to ta nahrávka, kterou jsem našel (společné vystoupení), nicméně je to dost zajímavé. U dalších nahrávek, zvláště toho z filmu, jsem si uvědomil, jakou úlohu měl v celé věci také tanec. O něm jsem v listování různými materiály nic nenašel (nevylučuju, že není v dalších), nicméně onen pohyb, který byl rozhodující jak ve společnosti, tak v hudbě (vzpomeňme na podobný rozdíl u nás, když srovnáme stojící duo Yvetta Simonová a Milan Chladil – paní Simonová nedávno vystoupila ve Všechnopárty a vypadá na svůj věk skvěle, příští rok jí bude devadesát – a skotačícího Václava Neckáře), určitě sehrál roli zásadní.

https://de.wikipedia.org/wiki/Bill_Haley
https://de.wikipedia.org/wiki/Rock_Around_the_Clock

muzika
https://www.youtube.com/watch?v=ZgdufzXvjqw
https://www.youtube.com/watch?v=Ud_JZcC0tHI

Na rozdíl od jiných songů vnímám jako nesmyslné vyhledávat coververze, přestože jich mohou být dostupné desítky (na jednom místě se hovoří o 10 000 interpretech).