Vlastní jména

Vlastní jména
někdejší seminární práce studentů LG

I. Jakými jmény se nazýváme

Nauka o vlastních jménech se nazývá onomastika. Každý občan naší republiky dostane brzy po svém narození jméno, které mu zpravidla vyberou rodiče, popř. příbuzní. Toto jméno, nazývané dříve jménem křestním (podle církevního křtu) nebo nověji v jazykovědě jménem rodným (dostane je po zrodu), se zapíše do knihy narození a na rodný list dítěte. Spolu s příjmením, které se na základě dohody dědí zpravidla po otci (někdy i po matce) a jež tedy nelze volit, se stává úředně platným pojmenování občana našeho státu.

Původ jmen osobních je třeba hledat ve jménech obecných, tj. označeních osob, zvířat, věcí, vlastností, činností a stavů. Vznikala z nich tehdy, když se objevila potřeba jedince pojmenovat, individualizovat, zvláštním označením jej odlišit od ostatních. Jménem se snažili jeho tvůrci člověka výstižně popsat, charakterizovat jeho zařazení do společenského života, do přírody, vystihnout jeho skutečné, domnělé nebo chtěné vlastnosti tělesné či duševní, a tu buď přímo, nebo přirovnáním, např. k zvířatům a přírodním jevům, popsat jeho vztah k lidem, k přírodě, k bohům nebo bohu, k veškerému okolnímu světu. Zprvu se u většiny národů pojmenovávali jen dospělí lidé, a to především urozen, tj. šlechta, vládcové a vojevůdci, děti dostávaly jméno obvykle až později.

V naší zemi se užívají jména nejrůznějšího původu. Rejstřík jmen u nás užívaných je poměrně pestrý.

II. Čím je ovlivňována volba jmen

Pojmenovat nového člověka tím pravým jménem, dát m pečeť, která jej bude provázet pro všechny chvíle jeho bytí, je opravdu vážná zodpovědná záležitost.
K volbě jmen lze přistupovat z nejrůznějších hledisek. Významnou úlohu při volbě jména mívají zpravidla rodinné zvyklosti. Jsou rodiny, které v duchu zakořeněné tradice pojmenovávají prvního syna jménem Jiří a dcera se stává Marií, takže se jedno tradiční jméno udržuje z pokolení na pokolení. Někdy se nevolí totéž jméno, ale jméno příbuzné, odvozené od téhož základu, např. otec Radoslav – syn Radek, matka Alžběta – dcera Eliška. V některých rodinách též bývá zvykem dávat jména „křížem“: po matce Zdeňce dostane syn jméno Zdeněk, po otci Janovi se dcera jmenuje Jana.
Zdrojem inspirace se nestává jen přímý rodič či prarodič, ale býval to i kmotr či kmotra a další, zvláště zasloužilí nebo oblíbení členové příbuzenstva, dříve především ti „kteří to někam dotáhli“.

Jsou též rodiny, ve kterých je po několik generací v oblibě určitý repertoár stále se opakujících jmen. Jsou naopak rodiny, které si potrpí na to, aby každý člen rodiny měl své vlastní, nové, neopakující se jméno, které v rodině ještě nikdo neměl. V některých rodinách dbají na to, aby děti měly charakterově podobná jména, např. známá z české historie (dcery se jmenují Libuše a Vlasta, syn Přemysl), nebo naopak jména zcela módní (Patrik, Kevin, Jesika, Nancy). Není řídkým jevem, že se jména volí tak, aby děti měly stejný monogram, popř. aby jejich jména byla volena v abecedním pořádku (Aleš, Barbora, Cyril). Nápaditost některých rodičů je v tomto směru až obdivuhodná.

V poslední době vystupují při volbě jmen stále více do popředí jazykové vlivy. Především se klade důraz na to, aby jméno mělo národní charakter. Jako taková naši občané hodnotí nejen jména českého a šíře slovanského původu (Václav, Ludmila), ale i jména původu neslovanského, ať již hebrejského (Eva, Michal, Jan), latinského (Pavel, Klára) nebo řeckého (Jiří, Kateřina), germánského (Karel, Oldřich) i jiného, pro které je typické, že jsou v českém národě obvyklá již několik století běžně užívaná.

Souhrnně mají rodiče zájem na tom, aby se jméno „prostě líbilo“, pod čímž se rozumí celkový jazykový charakter jména, daný jeho délkou, hláskovým skladem i pravopisem, včetně jazykového dojmu, jakým jméno působí. Je zajímavé, že jako líbivá jména se ve výsledcích průzkumů objevují nejen běžně užívaná jména, jako jsou třeba Jitka, Michaela, Radek, Aleš, ale i jména dnes méně obvyklá, jakými jsou např. Čeněk, Prokop, Evženie. Ukazuje se, že líbivost jmen je záležitostí velmi subjektivní – na jedno a totéž jméno jsou leckdy názory zcela odlišné. Svůj význam tu mají i asociace se známými (oblíbenými, nebo naopak nesympatickými) nositeli konkrétních jmen.

Jen v omezené míře ovlivňují výběr jména zvyklosti místní, tj. prostředí, ve kterém rodina žije. Bývaly doby, kdy se podle jména zpravidla poznalo, zda děvče nebo chlapec pochází z města nebo z venkova. Tak se např. v době od 14. do 18. století u venkovských chlapců nejčastěji vyskytovala jména Jan, Mikuláš, V8clav, Matěj, Petr, Martin, Jiří, Jakub, Vít, Josef, u venkovských děvčat pak jména Kateřina, Anna, Barbora, Dorota, Markéta, Marie. Městská děvčata z „vyšších“ společenských vrstev se naopak, zvláště v 18. – 19. století, pyšnila jmény jako Filoména, Eleonora, Anastázie, Eufrozína aj.

Dříve jména zachycovala i sociální zařazení svého nositele. V 16. století byla např. u králů oblíbena jména Ferdinand, Maxmilián, Ladislav, Karel, u knížat Heinrich, Oldřich, Arnošt, u hrabat a „pánů“ Vilém, Jaroslav, Fridrich, u kazatelů Eliáš, Samuel, Daniel, Izaiáš, u vojáků Hektor, Jiří, Alexandr.

V současné době bychom podle charakteru jména místní původ jeho nositele již těžko poznali. Jsou ovšem jména, jejichž volba pro novorozené děti převažuje nebo je výhradní ve městech. Patří k nim jména u nás užívaná a dnes znovu obnovovaná (Matouš, Kryštof, Julie) nebo jména nově se prosazující, pronikající z ciziny (Natálie, Dominik). Naopak jména převažující na venkově jsou povětšině jména v českých zemích tradiční, běžná a vžitá a v minulosti hojně užívané. Jsou to především jména slovanského původu (Jaroslav, Zdeněk, Libuše, Vlasta), udržovaná často rodinnou tradicí. Omezeně jde o nově pronikající a spíše ojedinělá jména cizí, která u nás již poněkud zdomácněla (Patrik, Žaneta). Módní jména se u nás zpravidla šíří z měst na venkov.

Ve volbě jmen se projevuje též vliv vzdělání a v návaznosti na ně i vliv zaměstnání rodičů. Rodiče se základním vzděláním a středním bez maturity dávají jednak přednost jménům tradičním, považovaným za „česká“, tj. jménům slovanského původu či počeštěným jménům neslovanským, a to od jmen udržovaných jen rodinnou tradicí až po jména nejoblíbenější (Jiří, Tomáš, Petr, Vladimír, Bohumil, Kateřina, Lucie, Anežka, Jitka), jednak nápadným cizím a nově pronikajícím jménům (Kevin, Jesika, Samanta). Středoškolsky a vysokoškolsky vzdělaní rodiče preferují jednak jména u nás již dříve užívaná a dnes znovu oživovaná, která mají v češtině určitou tradici z minulosti (Matěj, Vilém Johana, Eliška), popř jsou známa z literatury, historie apod. (Hanuš, Dita), méně často ne příliš nápadným, obnovovaným jménům cizím (Alice, Rút).

V minulosti býval výběr jména ovlivňován, ba dokonce i řízen zvyklostmi náboženskými. Je známo, že pro katolické země platil Katechismus Romanus, vydaný po Tridentském koncilu v 16. století, ve kterém se nařizovalo, dávat dětem jména svatých, nikoli jména pohanská (tj. slovanská). Obdobné předpisy platily i v jiných církvích. U evangelíků bývala např. oblíbena jména Pavel, Daniel ad., u katolíků světecká jména František, Antonín, Josef, Marie, Anna, Barbora, u rodičů židovského vyznání např. jména Ester, Erik, Ervín. Podobné náboženské tradice jsou dnes již na ústupu a s jejich uplatňováním se setkáváme poměrně vzácně. Zmizel i obyčej pojmenovávat dítě podle patrona kostela v místě, kde se dítě narodilo nebo žilo. Jsme ovšem svědky jiné skutečnosti. Celoevropská módní vlna k nám přináší oživování biblických, starozákonních jmen jako Ester, Rút, Miriam, Sára, Samuel apod.

Objevují se však i jiné motivace, např. citové, třeba vzpomínka rodičů na nějaký pro ně významný den nebo události (dcera dostane jméno Markéta, protože na její svátek měli rodiče svatbu).

Mnozí rodiče volí pro své děti jména podle svých oblíbených přátel, podle svých nadřízených či jejich dětí, podle kamarádů a přátel z dětství či mládí, nebo i podle zahraničních známých, popř. podle jejich rady či přání. Mnohé děti, zvláště děvčata, vděčí za svá jména inspiraci, kterou rodiče získali při své krásně prožité dovolené. Svědectvím hezkých vzpomínek na Jadran jsou u nás např. jména Jadranka, Jovana nebo Zoran.

Volba jména je v neposlední řadě určována vlivem dobově společenské oblib. Tato tendence se dnes uplatňuje zejména u rodičů se základním vzděláním méně už u středoškoláků a nejméně u vysokoškoláků. Společenskou oblibu určitých jmen tedy vytváří především samo současné dění, např. historické události, které uvádějí do středu zájmu nejen jednotlivce, ale i celé národy. Dokladem toho je např. situace z 2. světové války, kdy se u nás dávala symbolická vlastenecká jména Přemysl, Libuše, Vlasta, Renát a jména zakončená na –mír jako Vladimír, Čestmír, Lubomír. Zcela byla opomíjena jména německá. Po r. 1945 se u nás začala v hojné míře užívat jména, která k nám přišla z ruštiny, jako např. Igor, Oleg, Nataša, Naděžda, Taťána aj. Od 60. let k nám pronikají módní vlny jmen ze západní Evropy, zvláště z francouzštiny (Iveta, Denisa, Simona j.) Po r. 1989 k nám začala – spolu s výrazným rozšířením mezinárodních styků a s otevřením hranic – proudit jména doslova ze všech koutů světa.

Výběr jmen ovlivňuje nejen vztah k celým národům, ale i obliba populárních osobností. Sem patří rovněž tradiční, v poslední době však velmi rozšířená snaha pojmenovávat podle domcích a zvláště zahraničních osobností známých z veřejného života politického, sportovního a především kulturního, z filmu, literatury, televize, rozhlasu i populární hudby, podle umělců i postav z jejich děl. Mnohé dítě vděčí za své jméno matčině nebo otcovu obdivu k významné postavě naší minulosti či současnosti, o čemž svědčí např. volba jmen Rostislav a Mojmír (podle moravských knížat) či volba anglického jména Ronald (podle někdejšího prezidenta USA Reagana) u mladších rodičů pak obdivu k určitému herci nebo zejména herečce, což dokládá např. volba jmen Robert (Redford) Brigita (Bardot), zpěváku či zpěvačce – Tina (Turner), Samanta (Fox) sportovci či sportovkyni (Ivo (Viktor), Damon (Hill), nebo k filmovému, románovému, písňovému apod. hrdinovi nebo postavě. Dokládají to např. jména Kevin (film Sám doma), Patricie (hrdina románu E. M. Remarqua Tři kamarádi), Alžběta (televizní seriál Nemocnice na kraji města), Lada (pohádka Princezna se zlatou hvězdou), Zuzana (Písnička pro Zuzanu) atd.

Jména jsou tedy svědectvím doby. V jejich výběru se odráží život soukromý i život společnosti s celou svou mnohostranností a pestrostí. V současné době jsou u nás nejužívanější jména mužská: Jan, Petr, Martin, Jiří, Tomáš, Pavel, Michal, Lukáš, David, Jaroslav, Miroslav, Zdeněk, Josef, Radek, Milan, Roman, Karel, Václav, Ondřej, Jakub, Marek, František, Aleš, Vladimír Ladislav, Stanislav, Daniel, Libor, Filip, Vojtěch. Z ženských jmen to jsou Jana, Petra, Lucie, Lenka, Kateřina, Martina, Eva, Hana, Zuzana, Veronika, Markéta, Monika, Jitka, Michaela, Alena, Marie, Andrea, Ivana, Pavla, Tereza, Marcela, Renáta, Helena, Barbora, Anna, Šárka, Radka, Kristýna, Pavlína.

Básničky se jmény jednoho týdne (vlastní tvorba)

Jitrnice
U lednice Ida stála,
z plna hrdla křičela.
Rút jí snědla jitrnice,
už tam žádná nezbyla.
Anděla hned přidala se,
že jí jogurt zmizel,
vznikla z toho hádka velká,
až to každý slyšel.
Slyšela to Viktorie
z vedlejšího statku,
naštvala se na Řehoře,
že jí snědl patku.
Růžena, ta dobrá duše,
všechno v klidu vyřeší.
Hnedka myslí na Františku,
nikdo však nic netuší.
Františka je velký mlsal,
hnedka všechno vyčmuchá,
jitrnice, jogurt snědla,
patku ještě dožvýká.

Partnerství
Zora s Hynkem ráno
z okna se ven dívali,
no a co to, šmarjá panno,
Robin s Ingrid se tam líbali.
Chudák Marika, praví Zora,
Robinek ji podvádí.
Otýlie, matka Hynka,
se Zdislavou přichází.
Byly v městě na jarmarku,
koupily jen hedvábí.
A co Robin? Ten už zase
s Marikou se prochází.

III. Několik jazykových rad pro výběr jména

Je řada činitelů jazykového charakteru, na které by rodiče neměli zapomínat. O takového neprozíravosti svědčí např. spojení jmen příliš dlouhých nebo příliš krátkých. Je tudíž vhodné volit ke kratšímu příjmení delší jméno a naopak, tj. k delšímu příjmení kratší jméno.

Při vyslovování se mhou objevit i další potíže. Bývá to tehdy, vznikne-li takové spojení, v němž koncová hláska jména je shodná s počáteční hláskou příjmení. Vzniklý celek se obtížně vyslovuje, hlásky na rozhraní slov splývají.

Je třeba dát také pozor na to, aby se ve spojení jména s příjmením neopakovala souhláska, jejíž výslovnost činívá některým lidem potíže, nebo stejná, popř. podobná obtížně vyslovitelná souhlásková skupina. Není také s ohledem na srozumitelnost vhodné, aby se ve spojení jména s příjmením opakovala stále stejná samohláska.

Z jazykového hlediska se nedoporučuje zvolit ani takové spojení, ve kterém by se jméno s příjmením rýmovalo. To může v některém případě působit i komickým dojmem. Pro praxi rovněž nebývá výhodné, je-li jméno totožné s příjmením.

Pří výběru jména je tedy vhodné brát zřetel jak na výslovnostní stránku spojení, tak i na jeho celkové zvukové vyznění, v němž by se mělo jméno s příjmením vhodně doplňovat.

Jako poslední jazykový a zčásti už i psychologický zřetel se při výběru jména uplatňuje ohled na původ jména a jeho prvotní obecný význam.

IV. Zvolit jméno „české“ nebo „cizí“?

Ukazuje se, že dělat hranici mezi jmény „českými“ a „cizími“ je velmi obtížné. chceme-li rozlišovat jména podle původu, je vhodnější mluvit spíše než o jménech českých a cizích o jménech původu slovanského a neslovanského. Avšak v současné době záleží spíš než na původu jména, i když jej nelze zanedbat, více na tom, aby jméno dobře plnilo svou společenskou funkci a tudíž nepůsobilo v českém prostředí příliš rušivě. Z toho vycházejí jak jazykové rady pro výběr jmen, tak i příslušné matriční předpisy. Podle nich je u nás možné zvolit jakékoli jméno, ovšem za předpokladu, že bude ověřena jeho existence a pro zápis zvolena jeho základní, citově neutrální a pravopisně ověřená spisovná podoba.

Důležitá je i vhodnost voleného jména ve vztahu k příjmení nositele. Jestliže čeští rodiče mají příjmení cizího původu, pak u něho nebude cizí jméno tak nápadné a zpravidla s ním bude tvořit více či méně sourodý celek. Opačná situace nastane tehdy, jestliže rodiče mají typicky české příjmení. Jsou to příjmení obsahující četné háčky a čárky či souhláskové skupiny, nebo taková příjmení, která mají význam i jako vlastní jméno obecné, nebo jde původem o zdrobněliny. Některá česká příjmení mají pro někoho i poněkud hanlivý význam nebo působí komicky či jinak nápadně. Takováto typicky česká příjmení je vhodné doplňovat jménem spíše nenápadným, v českém prostředí běžnějším, nikoli příliš nezvyklým.

Není snad ani nutné dodávat, že nezvyklé či výjimečné jméno může mít i negativní vliv na psychický vývoj dítěte. Ne každé dítě totiž vydrží být terčem posměchu a umí bez následků vydržet, když se jeho jméno stává předmětem tvoření různých vtípků, rýmovaček apod. Spolužáci a kamarádi bývají v tomto směru až obdivuhodně vynalézaví a pohotoví a bohužel i bezohlední.
Snaha vymanit se z určité všednosti a dát dítěti jméno, které se v okolí ještě nevyskytuje, je jistě pochopitelná. Je ovšem třeba dobře zvážit všechny okolnosti, všechna „pro a proti“, která s volbou nově přejímaného jména, působícího v českém prostředí ciza a nápadně, souvisejí. Posoudit, zda důvody podobné volby jsou natolik závažné, že překlenou i nevýhody, které z ní dítěti v jeho příštím životě vyplynou. Čím výjimečnější a neobvyklejší jméno volím, tím pečlivěji je tedy třeba jeho výběr zvažovat, abychom našemu potomkovi hned na začátku jeho života neuškodili, ale naopak mu spíše vhodným výběrem prospěli. Přísloví „Dvakrát měř, jednou řež!“ platí pro tento případ dvojnásob.

V. Statistiky
Nejčastější příjmení
(Zkoumané oblasti: Hradec Králové, Broumov, Jičín, Jilemnice, Nová Paka, Semily

pořadí jméno - počet jmen
1 Novák – 452
2 Novotný – 443
3 Černý – 374
4 Kučera – 246
5 Svoboda – 200
6 Dvořák – 190
7 Doležal – 171
8 Bartoš – 161
9 Ježek – 159
10 Malý – 157
11 Dušek – 142
12 Vacek – 140
13 Stránský – 133
14 Hájek – 132
15 Souček – 127
16 Kopecký – 121
17-19 Beneš, Dostál, Vávra – 120
20 Fejfar – 119
21 Kašpar – 117
22 Procházka – 113
23-24 Řehák, Blažek – 112
25 Hrubý – 110
26 Pospíšil – 105
27 Štěpáne – 104
28-29 Pokorný, Čížek – 102
30 Tichý – 92

Jednotlivé oblasti
Hradec Králové
1 Černý – 284
2 Novák – 255
3 Novotný – 200
4 Dvořák – 140
5 Doležal – 131

Jilemnice
1 Novotný – 54
2 Kučera – 49
3 Novák – 43
4 Černý – 26
5 Svoboda – 22

Broumov
1 Novák – 35
2 Novotný – 31
3 Vacek – 24
4 Hrubý – 21
5 Kašpar – 18

Nová Paka
1 Fejfar – 47
2 Svoboda – 32
3 Malý – 27
4 Novotný – 24
5 Novák – 18

Jičín
1 Novotný – 71
2 Novák – 65
3 Svoboda – 60
4 Kučera – 47
5 Vávra – 29

Semily
1 Novotný – 63
2 Cerman – 33
3 Malý – 30
4 Zajíc – 28
5 Stránský – 27

VI. Vlastní jména v názvu knihy

a) u českých autorů
Josef Kajetán Tyl – Bruncvík, kníže české; Paní Marjánka, matka pluku; Jiříkovo vidění
Václav Kliment Klicpera – Hadrián z Římsů
Karel Hynek Mácha – Marinka
Karel Havlíček Borovský – Král Lávra; Křest svatého Vladimíra
Božena Němcová – Divá Bára; Karla
Vítězslav Hálek – Muzikantská Liduška
Karolína Světlá – Černý Petříček
Jakub Arbes – Svatý Xaverius
Svatopluk Čech – Dagmar
Julius Zeyer – Šárka; Radúz a Mahulena; Román o věrném přátelství Amise a Amila
Alois Jirásek – Jan Hus
Jindřich Šimon Baar – Hanýžka a Martínek; Jan Cimbura
Bratři Mrštíkové – Maryša
František Hrubín – Oldřich a Božena anebo Krvavé spiknutí v Čechách
Vladislav Vančura – Luk královny Dorotky; Markéta Lazarová; Josefina
Ivan Olbracht – Anna proletářka; Nikola Šuhaj loupežník
Marie PUjmanová – Sestra Alena
Jaroslav Havlíček – Komtesa Camilla
Božena Benešová – Don Pablo, don Pedro a Věra Lukášová
Jan Werich, Jiří Voskovec – Don Juan; Těžká Barbora
Arnošt Lustig – Dita Saxová, Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou
Jan Otčenášek – Romeo, Julia a tma
Ivan Klíma – Klára a dva páni; Cukrárna Miram; Franz a Felice
Miloš Václav Kratochvíl – Mistr Jan; Veronika
Vladimír Neff – Marie a zahradník
Zdeňka Bezděková – Říkali mi Leni
Vladimír Páral – Romeo a Julie 2300
Ladislav RFUks – Pan Theodor Mundstock; Myši Natálie Mooshabrové
Pavel Kohout – Marie zápasí s anděly; Nápady svaté Kláry
Václav Havel – Dopisy Olze

b) u zahraničních autorů
Sofokles – Antigona; Elektra
Euripides – Helena
William Shakespeare – Jindřich IV.; Richard III.; Romeo a Julie; Hamlet; Antonius a Kleopatra; Othello
Johann Wolfgang Goethe – Faust; Heřman a Dorota; Ifigenie v Tauridě
Friedrich Schiller – Don Carlos; Vilém Tell; Dmitrij
George Byron – Lara; Manfréd
Alexandr Sergejevič Puškin – Ruslan a Ludmla; Evžen Oněgin
Adam Mickiewicz – Pan Tadeáš Daniel Defoe – Robinson Crusoe
Charles Dickens – Oliver Twist; David Copperfield; Malá Dirritka; Barnabáš RUdge
Honoré de Balcac – Louis Lambert; Evženie Grandetová; Bratranec Pons
Émile Zola – Tereza Raquinová; Nana
Lev Nikolajevič Tolstoj – Anna Kareninová
Henrik Ibsen – Peer Gynt; Nora
Oscar Wilde – Obraz Doriana Graye; Jak je důležité míti Filipa
Henry Fielding – Tom Jones; Amélie
Alexandre Dumas starší – Královna Margot
Romain Rolland – Petr a Lucie
Thomas Mann – Josef a bratři jeho; Lotta ve Výmaru
Heinrich Mann – Liliana a Pavel
Arnold Zweig – Abigail a Nabal
Michail Bulgakov – Adam a Eva; Mistr a Markétka
Theodore Dreiser – Sestřička Carrie
Friedrich Dürrenmatt – Romulus Veliký
Willam Styron – Sophiina volba
Edward Albee – Kdo se bojí Virginie Woolfové

VII. Pseudonymy

a) čeští autoři
Eduard Bass – Eduard Schmidt
Petr Bezruč – Vladimír Vašek
Otokar Březina – Václav Jebavý
Jiří Mahen – Antonín Vančura
Ivan Olbracht – Kamil Zeman
Ota Pavel – Ota Popper
Antal Stašek – Antonín Zeman
Karolína Světlá – Johanna Mužáková
Karel Toman – Antonín Bernášek
Jaroslav Vrchlický – Emil Frída

b) zahraniční autoři
Ana Achmatovová – Anna Andrejevna Gorenková
Danie Defoe – Daniel Foe
Alexandre Dumas starší – Davy de la Pailletrie
Paul Eluard – Eugéne Emile Paul Grindel
Maxim Gorkij – Alexej Maximovič Peškov
Comte de Lautréamont –  Isidore Ducasse
Jack London – John Griffith
Stéphane Mallarmé – Étienne Mallarmé
André Maurois - Émile Herzog
Moliére  - Jean Baptiste Poquelin
Alberto Moravia – Alberto Pincherle
Pablo Neruda – Neftalí Racardo Reyes Basualto
George Orwell – Eric Arthur Blair
Erich Maria Remarque – Erich Paul Remark
Anna Seghersová – Netty Radvanyiová
Stendhal – Henri Beyle
Mark Twain – Samuel Langhorne Clemens
Tristan Tzara – Sami Rosenstock
François Villon – François Montcorbier
Voltaire – François Marie Arouet
Tennessee Williams – Thomas Lanier Williams

Použitá literatura:
M. Knappová: Jak se bude Vaše dítě jmenovat?, Academia, Praha 1999
J. Jelínek, V. Styblík: Čtení o českém jazyku, SPN, Praha, 1971
Kolektiv: Školní četba na dlani, Erika, Praha, 1992
V. Hovorková a kolektiv: Světová školní četba na dlani, Erika, Praha, 1997
Zlaté stránky 2003, Mediatel s.r.o., 2002

Martina Hegarová, 2003
[Moje pzn. Statistiky se mohly za deset let mírně změnit, ale nevěřím, že ta změna je podstatná.]