Vladimír Merta, Jan Hrubý a Ondřej Fencl v Železnici

Na skok do Železnice jsem se vydal na vinici Café Terasy, kde tuto sobotu (15. června 2019) měli hrát Vláďa Merta, Honza Hrubý a Ondřej Fencl. Vlastně jsem přímo na tomhle místě nikdy nebyl, i když občas jezdím okolo a i když jsem párkrát byl a dokonce i hrál v té vlastní kavárně, naposledy tuším s Kubou Kazdou, který má v  programu dnešního Triangl Festu na plakátě místo hned za legendárním folkovým triem. Kavárna si během posledních let vybudovala značné renomé prostě tím, že se tu pořád něco děje. Nebyl jsem si jistý, zda pobudu na delší část celého programu festivalu, který folkový koncert zahajoval, zaparkoval jsem kousek od náměstí (ne jak jsem rozmazleně zvyklý přímo před domem), nahlédl do zdejšího muzea, kde se rovněž připravovalo pódium, respektive byly už nastavené židle, proběhl kolem hospody na rohu a zaregistroval u fary několik stánků s masem, klobásy, pivem, a s kopce dolů k tomu magickému místu, jak jsem vzápětí zjistil.

Zrovna jsem narazil na Vláďu, tož ho zběžně pozdravil, vzal si vstupenku na koncert a vyškrábal se po krásných pískovcových schodech k malému pódiu s lavicemi nad ním a proti němu přímo ve vinici, kde už si Honza Hrubý připojoval housle do elektriky. Bylo ještě dost času, tak jsme si sedli vedle na lavici, já se vyptal na jeho nástroje, ten, na který hrál, má krásnou kresbu přední desky, i bez dozvučení plastický plný a příjemný tón, elektrické housle sebou nebral, ty používá na rockových koncertech s Michalem Pavlíčkem. Pak se Honza zajímal, jak to běží v Podkrkonošském symfonickém orchestru, tak jsem mu trochu zopakoval celou tu historii, a taky jsem dal řeč s Ondřejem Fenclem, kterého jsem už párkrát slyšel, ale nikdy si s ním nepovídal. Téma „Nord 3“, to je ten nástroj, co mě fascinuje, kdybych pro něj našel uplatnění mimo domácí hraní, tak jsem ho už dávno koupil. Hlavně ten hammondovej zvuk! Teď mi ho Ondřej předvedl.

Ale čas se nachýlil, trio se pustilo, vzhledem k tropickým teplotám (přes třicet stupňů, ve svahu vinice se sluníčko opravdu opíralo) hodně nalehko, do své produkce. Ještě předtím řekl pár slov pan farář Kordík o dokončené etapě oprav kostela, pod nímž se vinice bezprostředně nalézá, a které právě tyhle kulturní podniky financují.

Tak samozřejmě mám tyhle legendy českého folku rád a popisovat zhruba hodinový koncert standardním způsobem by asi bylo trochu banální, ono je každé jejich vystoupení jiné/originální, nejen co do playlistu, ale v okamžité náladě a improvizacích, jak o tom hovoří i Ondřej Fencl (jeho vyjádření, text z programu, cituji dole). Dostalo se na ty nejznámější pecky, Vláďa průběžně komentoval, a vlastně to, co říct musím, je především ona skutečnost, jak vlastně ve třech jsou ty jejich koncerty neuvěřitelně pestré, když Ondřej střídá, někdy i v jedné skladbě, klávesy s kytarou, případně zpívá, když Vláďa hraje na saxofon, jindy ještě také na zobcovku a ovšem s kytarou taky na foukací harmoniku, takže spolu s houslemi znějí prakticky stále tři nebo čtyři nástroje.

Zdeněk Mazáček, který se objevil i s dílem rodiny (druhý díl, tedy Zdena s vnoučaty, byl doma, prý se střídají), říkal, že v tom našem společenství (scházíme se dodnes občas, to je samostatná dlouhá historie) se tyhle Mertovy písničky nikdy nehrály, protože je to na kytaru technicky obtížné, a já si vzpomněl na jeden někdejší novinový článek, kde si psalo, že právě on se liší od některých ostatních folkařů tím, že na tu kytaru umí hrát (a opět musím odkázat na těch pár Fenclových vět dole).

Nakonec jsme si ještě všichni – se do pianissima ztišenou aparaturou – zazpívali „harmonii“, a já pak ještě Vláďovi pověděl, to co jsem říkal už předtím Honzovi, totiž cože je to za kapličku na tom druhém kopci za Železným. Samotného mě udivilo, že je Zebín s barokní Maří Magdalenou nahoře odsud vidět a tvoří onu požehnanou krajinu, kterou si Vláďa, stejně jako atmosféru samotné vinice, pochvaloval. Řekl jsem něco o těch pověstech o čertech a Valdštejnské loggii pod kopcem, kde se díky Jirkovi Vydrovi báječně daří alternativní kultuře, a kde by se právě i tahle muzika velmi dobře vyjímala – a jestli jedou na Jičín, stojí to za desetiminutovou zastávku tady přibrzdit. Oni nejedou z koncertu společně, Honza prý se těší, že se zchladí doma v bazénu, zato Ondřej má dnes celkem čtvero hraní, tak to je teda opravdu zápřah, jaký si snad ani (přes jeho mládí) neumím představit, i když jsem si jeden čas taky leccos vyzkoušel.

Stavil jsem se ještě na chvíli v kostele (kdysi jsme tu nahrávali jedno z cédéček Františka Doubravského) pozdravit Kubu a Mirka Kazdovy, kteří svým programem právě navazovali, a vyrazil do Jičína, ovšem ne proto, abych absolvoval ještě jeden festival, tentokrát zcela jiného ražení na Matějkově cvičišti (odkaz dole, Kryštof, Hrůza, Ledecký; přitom mám Richarda Krajča docela rád), jenž shodou okolností probíhal týž den. Uvažoval jsem pravda ještě zde v Železnici o Miroslavu Palečkovi, naživo jsem ho viděl opravdu doslovně před půl stoletím (tenkrát jsem šel po koncertě s Janíkem na pivo), ale tři hodiny do jeho vystoupení mi připadaly jako příliš dlouhý čas.

Kopíruju ještě celý program s poznámkou, že Triangl Fest je jednak v této podobě v Železnici poprvé (potkal jsem ještě před kostelem někdejší knihovnici a v letech 1998–2010 starostku Olgu Jakubcovou, za svobodna Rybářovou, tak ji znám coby spolužačku ze střední školy, a ta mi tuhle skutečnost potvrdila), jednak zahajuje širší projekt, jenž se zde koná potřetí, totiž Železnické hudební léto. Vlastně to neříkám přesně, již 18. 5. zde hrál se dvěma dalšími muzikanty Pepa Nos. V červenci a srpnu zde – kromě řady i místních muzikantů, jako jsou Krčmárikovi, Pij Band (nedávno hráli na jičínském Propadáku) i třeba Jaroslav Hutka či Jiří Dědeček.

11:00 – Merta & Hrubý & Fencl
12:30 – Kazdovi
14:00 – harmonikářka Lucie Eva
15:30 – Miroslav Paleček
17:00 – Ondráčkovi + PhDr. Eva Ulrychová
18:30 – Pepa Štross a syn + aukce uměleckých děl
20:00 – Anežka Cvejnová
21:00 – We2
22:00 – Tcheichan orchestra

Když jsem se vrátil do Jičína na Čeřovku, slyšel jsem z balkonu muziku, na níž jistě bylo půl města.

Triangl Fest Železnice
https://goout.net/cs/koncerty/triangl-folk-fest-vladimir-merta-and-jan-hruby-and-ondrej-fencl+dalsi/uyrae/+wsqul/

https://www.cafeterasy.cz/program/?show=2019-6-15

https://www.kislomnice.cz/3-zeleznicke-hudebni-leto-2019/a-3522

Zažít nejvíc
https://www.smsticket.cz/vstupenky/14618-zazit-nejvic-krystof-michal-hruza-janek-ledecky
https://www.krystof.net/koncerty/jicin/

Vladimír Merta – to není jen písničkář. Je to osobnost s mnohem širším přesahem, inteligencí, břitkým úsudkem. Je to ikona české alternativní kultury. Se skutečnou legendou české hudby, houslistou Janem Hrubým a kytaristou Ondrou Fenclem vytvořil zcela fantastické trio. „S Mertou a Hrubým je každý koncert originál, pokaždé se dostaneme někam jinam, improvizace se rozbíhají a sbíhají… tahle spolupráce je opravdu zážitek a něco dočista jiného než všechny ostatní angažmá. Krásně jsme si sedli – s Vláďou i s Honzou. Já jsem tam takový usměrňovač, aby se z toho nestalo jen bohapusté hudební šílení na pozadí Vláďových kultovních písniček. Těžko se to popisuje slovy, to musíte slyšet,“ řekl Ondřej Fencl v rozhovoru pro Rockový svět.  
(text na programu Triangl Festu)

P. S. Kladl jsem si už dříve otázku, kde se vlastně vůbec vzala ta báječná kavárna a ten kulturní impuls v Železnici. Tušil jsem, podle toho, co jsem viděl, a nyní jsem si tedy konečně potvrdil. Dovolím si přetisknout část textu ze stránek kavárny, který vše vysvětluje:
„Jsem technický ředitel a spolumajitel firmy Cora a jsem zvyklý problémy řešit racionálně. Ale cca před šesti léty jsem viděl za oknem starého domu v Železnici u Jičína inzerát o jeho prodeji. V ten okamžik jsem rozum nechal někde stranou a rozhodl se ten dům koupit. Místo je to velmi krásné a představil jsem si v něm hezkou kavárnu a na prudkém svahu vinici. Dům se mi podařilo citlivě opravit a letos by měla kavárna nabízet dokonce svoje víno z panenské sklizně… Z kavárny se snažíme udělat malý kulturní stánek, kde se střídají výstavy, přednášky, promítáme z cest, děláme koncerty… Ale protože vnitřní prostor je malý napadlo mě udělat koncert ve vinici. Ono se to líbilo a postupně zjišťuji, že vše získává zcela jiný rozměr. Navíc výdělek z předchozích ročníků jsem věnoval na opravu kostela sv. Jiljí. …“
Radomír Řehák
Tedy hlavní zásluhu – vedle těch ostatních participujících – má muž, kterého vídám na řadě kulturních akcí, a také v obchodě na konci města Jičína u lipového stromořadí s osvětlením, jenž se jmenuje Cora.
https://www.cafeterasy.cz/