Vladimír Iljič Pecháček

Jak si člověk rozšiřuje při různých příležitostech okruh zajímavých lidí, s nimiž se zná. Také hraní v PSO je jedním z takových míst. Na sérii letošních jubilejních koncertů k 10 letům působení orchestru nemohl na jednom z nich (ve Stráži pod Ralskem) moderovat Petr Jančařík, jenž uváděl všechny ostatní (Tatobity, Semily, Turnov) a v náhradu za něj se s námi na pódiu objevil jiný moderátor, o němž jsem (protože nestíhám číst všechny mejly a další info, teď se k tomu teprve vracím) věděl jen, že je to prý zajímavý houslista.

Když jsem se s ním pak o přestávce dal do řeči, strávili jsme několik příjemných minut, v nichž mi na otázku, jak se k tomuhle úkolu dostal, prozradil, že se s manažerkou orchestru Hankou Červenkovou zná z vánočního hraní s Michalem Pospíšilem. Nu vida, jak je svět malý! Teď jsem mu zase prozradil já, že Michala znám velmi dobře z doby jeho působení v Jičíně, kde za doby svého pobytu vytvořil jakýsi „hudební církevní kalendář“ a že díky němu jsem zažil poprvé na vlastní kůži tradiční mariánskou pouť nebo roráty a mnoho dalšího, že pro mě setkání s ním je vždy zážitkem, takže je vlastně s podivem, že jsme se ještě my dva nesetkali.

Nu a pak jsem si doma vygůgloval něco více a zjistil, že mimo jiné tento hudebník s poněkud humorným jménem Vladimír Iljič Pecháček (ovšemže to druhé křestní jméno není od rodičů) také hrál či hraje s Janou Rychterovou, která má cosi (nevím už přesně) společného s naším krajem (Lázně Bělohrad) a vystupovala kdysi na jičínském pohádkovém festivalu (pak jsem ji slyšel zpívat jednou v Železnici v motelu Achát) a pak spolu s Editou Adlerovou (vystupovala rovněž několikrát v Jičíně) vytvořily dnes už docela slavné duo Two Voices, známé i z vystoupení v Semaforu – ovšem, jak teď zjišťuju, vzhledem k tomu, že jsem jejich další osudy nesledoval, proměnilo před několika lety své složení (viz příslušný odkaz dole).

Takže zpět k houslistovi, který umí zajímavě zohlednit různé styly, včetně jazzové improvizace, pohybuje se v kapelách „pouliční hudby“, tj. především proslulého společenství Šlapeto (Patroly Šlapeto), teď jsem chtěl napsat, že se zdravili s Bedřichem Kameníkem, který také s exšlapeťáky hraje, ale to jsem popletl, Bedřich Kameník ve Stráži pod Ralskem nebyl, zdravil se s jiným Pražákem, s violoncellistou Jiřím Sládečkem, hráčem České filharmonie. Ten přídomek „Iljič“ je také nejspíš (neptal jsem se ho, domnívám se) vedle nomenologického vtípku také proto, že jméno je v českém prostředí frekventované, stejně jako Michal Malátný je občansky Novotný a nové jméno ho donutily přijmout okolnosti (známý příběh), tak Vladimír Pecháček byl také malíř (byť to není „konkurenční osoba“, zemřel v roce 1969) či reportér České televize (nezaměňovat se slavným Lubomírem Pecháčkem).

Nejvíce informací jsem zjistil na stránkách souboru Hašlerka (na něj jsem už taky v minulosti párkrát narazil, myslím, že jsem je dokonce rovněž někde slyšel, jen si už nevybavím, kde), kde je přehledný a zároveň vtipný životopis. Narození Jablonec n. Nisou, studium hry na housle na teplické konzervatoři, působení v řadě souborů, mj. i OPSO, moderování v několika rádiích, jako „kabaretní bavič“ (formulace na stránkách) se v Hašlerce setkal také s už zmíněnou Janou Rychterovou. Tak v tuto chvíli stačí už jen dohledat pro představu nějaká videa na YouTube.  

 https://www.janarychterova.cz/vladimir-iljic-pechacek0)
https://www.janarychterova.cz/two-voices

https://www.hudbanaklic.cz/hudebnici/vladimir-iljic-pechacek-housle-zpev