Vláčky

O železniční dopravě jsem tady už při jedné příležitosti (100 let výročí Bernini-Expresu) psal. Narážím na to téma znovu a znovu, naposledy v souvislosti se zubačkou, která dopravuje návštěvníky na Dračí skálu v Sedmihoří (či Sedmihorkách?, Siebengebirge), nejstarším turistickým regionem v Německu. A pak vždycky ještě ty vzpomínky: výstava modelů ve střední budově nádraží v Liberci (teprve po létech jsem pochopil, že je to německá tradice a německá vášeň), a pak taky zážitek, když jsem se svezl kousíček na lokomotivě se svým strejdou (bratrem babičky), který byl mašinfýra. Nedávno jsem někde zaslechl, že kdosi si přál celý život se svézt lokomotivou, a splnil si ten sen až ve stáří. Já jsem to zažil už jako dítě. A konečně, je to pár dní, potkal jsem svého žáka a kamaráda, Jana Tomáška, dětského doktora, který se z našeho kraje přestěhoval do Stráže nad Nisou (to je jinde než Stráž pod Ralskem, na okraji Jizerských hor), a má tam ordinaci. No tam to přece znám! To je – právě – jedna zastávka vlaku z Liberce do Raspenavy, nádherné nádražíčko, modely vláčku zavěšené na balkóně, vždycky je vidíte, když jedete kolem.
Sám jsem nikdy žádný model, ani vláčku, ani třeba letadla, nepostavil. Možná jsem si namluvil, že jsem na takovou práci nešikovný, možná jsem to považoval za něco příliš dětinského (dnes už si to nemyslím, i když doufám senilní dětinskosti rovněž nepropadám), k vláčkům a vlakům jsem nicméně vždycky měl onen pozitivní vztah. A taky se mi líbilo, že to je určitá forma cesty, spojená dokonce třeba i s dobrodružstvím. Dnes bych to nazval důležitou součástí kultury – přestože se u nás vždycky spíš nadávalo na nepřesnost vlaků, špínu (případně bezdomovce) na nádražích a ve vozech. Tak se tady trochu po některých – těch „velkých“ vláčcích poohlédnu.

https://jan-k-celis.webnode.cz/news/bernina-expres-slavi-letos-100-let/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Str%C3%A1%C5%BE_nad_Nisou

Německé zubačky

V Německu jsou provozovány v současnosti ještě čtyři zubačky, správným termínem v plném znění uvedeno, ozubnicové dráhy. O dráze na Dračí skálu v Sedmihoří (Drachenfels, Siebengebirge) jsem psal v jednom z nedávných článků.

Na Zugspitze, nejvyšší horu Německa, vede rovněž zubačka Bayerische Zugspitzbahn, která vede z střediska zimních sportů Garmisch-Partenkirchen, přesněji z části Garmisch. Společnost Bayerische Zugspitzbahn Bergbahn AG (BZB), která dráhu provozuje, je ve vlastnictví většinového podílu obce. Dráha byla v roce 2007 nominována na cenu Historický znak inženýrského stavebního umění v Německu (Historisches Wahrzeichen der Ingenieurbaukunst in Deutschland), vypisovanou poprvé právě od tohoto roku a placenou spolkovou vládou. Na vrchol nejvyšší německé hory je možné se alternativně dostat i dvěma dalšími způsoby, totiž dvěma kabinkovými lanovkami (Eibseeseilbahn, Tiroler Zugspitzbahn).

Bavorská dráha na horu Zugspitze byla budována postupně ve třech etapách v letech 1928-1930, v první etapě byl otevřen prostřední úsek mezi Greinau a Eibsee (podívejte se na trasu na německé stránce Wikipedie), pak úsek mezi Garmisch a Greinau, čímž bylo získáno připojení na Spolkové dráhy v Garmischi, poslední nejdelší úsek ke stanici Schneefernerhaus. Tato stanice byla později vypuštěna, protože v tomto prostoru byly vybudovány tunely a vybudována konečná stanice Zugspitzplatt, zatímco dříve k vrcholu Zugspitze od stanice Schneefernerhaus, nazvané podle stejnojmenného hotelu, dopravovala lanovka.

Tunely jsou na trase dva, vlastně tři, první krátký (70 m), zásadní ale Zugspitztunnel v délce 4466 metrů, který existuje od roku 1930, a pak nový tunel Rosi,  pojmenovaný podle lyžařky Rosi Mittermaier, která byla kmotrem stavby, je dlouhý 975 metrů a byl otevřen v roce 1987. Tento tunel se odpojuje od „velkého“ tunelu. Několik let byly obě trasy provozovány souběžně, v roce 1992 přestala být stará trasa ke stanici Schneefernerhaus pravidelně provozována.

Na trase jsou užity ve dvou úsecích dva různé technické systémy, nádraží v údolí je – ve vztahu ke Spolkovým drahám – samostatné hlavové nádraží (Kopfbahnhof, trasa není průběžná) pro úzkorozchodnou trať se jménem Garmisch, zatímco přiléhající nádraží Spolkových drah má název Garmisch-Partenkirchen.

Na Stránkách Přátel Železnic, kde je celá řada podrobnějších článků o jednotlivých drahách, je i článek o zubačce na nejvyšší horu Německa:
https://spz.logout.cz/uzke/de_zugspitz/zugspitz.html
Informace na německé Wikipedii
https://de.wikipedia.org/wiki/Bayerische_Zugspitzbahn
https://de.wikipedia.org/wiki/Zugspitztunnel
Stránky Bavorské dráhy na Zugspitze, jízdní řád https://www.zugspitze.de/de/service/ueber_uns/oeffnungszeiten.htm
Na českých stránkách o lyžování
https://www.lyzovani.cz/garsmich-partenkirchen-bayerische-zugspitzbahn-483.html
Další cesty na Zugspitze
https://de.wikipedia.org/wiki/Tiroler_Zugspitzbahn

Wendelsteinbahn
Hora Wendelstein je 1838 metrů vysoká hora v vápencových Bavorských Alpách. Patří k tzv. Mangfallgebirge, východní části alpského předhůří a je nejvyšší horou Wednelsteinského masívu. Místa v údolí pod horou se jmenují Bayrischzell, Brannenburg und Osterhofen Z posledního vede nahoru lanovka, z předposledního, Brannenburgu ozubená dráha, která nás bude blíže zajímat.

Její stavba byla vizí tajného komerčního rady Dr. h. c. Otto von Steinbeise, průmyslníka, který vedle zemědělství a lesního hospodářství zpracovával ve velkém objemu dřevo a paralelně k tomu vybudoval rozsáhlou síť malých tratí. Původně 9,95 km dlouhá trať vedoucí ze stanice Brannenburg má grandiózní parametry. Najdeme na ní sedm tunelů, vede přes osm galerií a dvanáct mostů. Aby bylo možné udržet provoz tratě i v zimě, zvolil místo topograficky neproblematické tratě podél svahů náročná trasa pod příkrými skálami hory Wildalpjoch, která ve svém jméně obsahuje dvě slova pro strmost.

Stavba byla zahájena v roce 1910, stavební náklady byly zhruba tři miliony zlatých marek. Přes dva roky zde pracovalo na 800 převážně Chorvatů a Italů, jen pro „Vysokou zeď“, hráz před nádražím dlouhou 127 metrů a vysokou 17 metrů, bylo třeba deset tisíc kubických metrů kamene a 35 tun trhavin.

V roce 1987 byla dráha za 17 miliónů marek. Doba jízdy se z původních 75 minut (později 55 minut) zkrátila na dnešních 20 minut směrem nahoru a 30 minut směrem dolů.
https://de.wikipedia.org/wiki/Wildalpjoch

https://de.wikipedia.org/wiki/Wendelsteinbahn

Nejstarší ozubená dráha na horu Pilatus (Švýcarsko)

Na jedné z cest po Evropě na počátku devadesátých let jsem se vyklonil v autobuse na sedadle v okamžiku, kdy mne do očí udeřil nápis, který jsem stihl ještě rychle přečíst: PILATUS. Die steilste Zahnradbahn der Welt.

Jeli jsme po pobřeží Vierwaldstättského jezera, měli za sebou hezkou návštěvu Luzernu, kde jsem si koupil u stánku sluneční brýle, protože mi na jedné hoře někde ve třech tisících metrech zničeho nic vyletělo na brýlích sklíčko a zřítilo se kamsi do propasti, a nyní jsme objížděli jezero k dalšímu cíli. Po letech jsem se k tomu námětu vrátil a zjistil, že to je zajímavý příběh. Vynálezce přišel s nápadem, který nechtěl nikdo financovat, až po letech jakýsi pološílený americký politik řekl, že záležitost podpoří. Nápad, který zprvu vypadal zcela nerealisticky a vedl takřka ke krachu, se nakonec osvědčil, za několik let byl projekt dokonce ziskový. Švýcarský inženýr pak postavil ještě druhou lanovku na vedlejší horu Rigi a to byly první zubačky v této podobě. Tak si to pamatuju, doufám, že nyní příliš nefabuluju. Ostatně na českých stránkách Wikipedie je celá historie dost podrobně popsána. Je s podivem (a je to, řekl bych zcela výjimečné), že český text je dokonce zevrubnější než na stránce německé, kde je v podstatě jen pár technických údajů (je zde pouze chybně uvedeno jméno společníka, vynálezcova příbuzného, ten se jmenoval Eduard Guyer-Freuler, nikoli Freudler).

Technicky se v celé záležitosti příliš nevyznám. Na české Wikipedii je popsáno několik typů ozubnicové dráhy – systém Riggenbachův, Abtův, Strubův a Locherův (to je právě ten náš, na Pilatus), rovněž zde najdeme celou kategorii „Průkopníci železnice“, kde jsou krátká hesla jednotlivých vynálezců, např. se tam dozvíme, že Carl Roman Abt byl žákem Niklause Riggenbacha a vedl stavby významných železnic, jako je Gornergratbahn či železnici na Zermatt. Němci používají termín pro jeden typ výraz Adhesionbahn, ale jak to odpovídá těm jednotlivým systémům, to bych musel ještě prostudovat.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pilatusbahn
video
https://video.google.de/videoplay?docid=-7514169535672807356#
(teď jsem si ověřil, že ten nápis tam opravdu je – byť jsem si byl naprosto jist, takové věci se nezapomínají)
švýcarské stránky hory Pilatus
https://www.pilatus.ch/
https://www.horydoly.cz/vypsat.php?id=6433
galerie obrázků
https://tandress2.blogspot.com/2011/01/pilatus-luzern-trip.html
https://www.turistika.cz/vylety/pilatus
životopis E. Lochera / v němčině
https://de.wikipedia.org/wiki/Eduard_Locher
příběh zubačky na Pilatus / v angličtině
https://www.pilatus.ch/content-n150-sE.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Ozubnicov%C3%A1_dr%C3%A1ha

Přehled zubaček v celém světě (na str. něm. Wikipedie)
https://de.wikipedia.org/wiki/Zahnradbahn#Liste_der_Zahnradbahnen