Vesnice dvakrát v americké literatuře / W. Faulkner a J. Updike

Vesnice dvakrát v americké literatuře
William Faulkner / Vesnice, John Updike / Vesnice

Ačkoli je tu celá řada rozdílů (to ostatně ke dvojení patří), mám před sebou dvě knihy se stejným zněním názvu (v češtině), totiž prvním svazku z volné trilogie, ságy rodu Snopsů (Vesnice, Město, Panské sídlo, originální název knihy z roku 1940 je nicméně The Hamlet) amerického spisovatele W. Faulknera (1897–1962), napsané, jak se dozvídáme v doslovu Evy Masnerové s názvem Tragická komedie z mississippského venkova, po sedmi předchozích knihách yoknapatawské ságy, jíž spisovatel proslul a k nimž patří mj. Hluk a zuřivost, Jak jsem umírala, Svatyně či Srpnové světlo (jistě bych měl uvést i další proslulá díla), druhou knihou je dílo jiného klasika americké literatury Johna Updika (1932–2009), známého u nás dvěma díly o Harrym Angstromovi napsanými v intervalu dvaceti let s tým slovem v titulu – Králíku, utíkej! a Králík je bohatý (v orig. celkem ale čtyři tituly  rozmezí čtyřiceti let), či proslule zfilmovanou knihou Čarodějky z Eastwicku.

Samozřejmě vlastním impulsem, že se tyto knihy ocitly v mé perspektivě (na mém stole), je náhoda. Zatímco tu Faulknerovu, vydanou v Odeonu v překladu Luby a Rudolfa Pellarových v roce 1985, mám spolu s ostatními díly trilogie, ve své knihovně, tenkrát pořízené z vyřazených knih místní knihovny (to je tak trochu vypovídající, ale nerad bych to na tomto místě rozebíral), Updikeův román (vydán v nakl. Paseka, 2006, tedy dva roky po originálu, 2004) jsem si přinesl poměrně nedávno, rovněž z výhodné příležitosti (na zadní straně čtu původní cenu 269 korun, pořídil jsem ho tuším za stovku) – nerad bych budil dojem, že tento způsob získávání knih je mým jediným, v jednom jičínském knihkupectví jsem vydal za tři knihy skoro dva tisíce a v jiném (tam jich byla přece jen příjemná hromádka) další dva tisíce. A ovšem je nutno dodat, že jistá část byla záležitostí předvánočních nákupů.

Chtěl jsem napsat, „ale k věci“, ale tohle taky patří k věci. Nicméně v užším smyslu slova, je i toto dvojení věcí, tedy totožnost názvu u dvou knih, jak ostatně už řečeno, také záležitostí českého překladu, u slova „Vesnice“ v názvu knihy (tak to v češtině holt máme) není identifikovatelné číslo, tedy singulár či plurál, přičemž u Updikea platí, podle originálu Villages, to druhé. A ovšem, kromě celé té řady míst, v nichž se ocitá hlavní postava románu, a které plurál potvrzují, můžeme uvažovat o „duchu“ vesnice, tedy o její obecné povaze jako prostředí. O ní se autor vyjadřuje jako o čemsi charakteristickém pro Spojené státy, souvisejícím i se způsobem života, a čtenář bude určitě uvažovat o propojení s vlastním tématem knihy, jímž je sexualita v perspektivě jejího hlavního hrdiny (nějaký takový synonymní výraz, nenapadá mě vhodný „literární“) by mohl přece být přímo v názvu knihy.

Explicitnost některých sexuálních pasáží (některé čtenářky v komentářích na Databázeknih.cz dokonce pobuřuje či odrazuje, hovoří dokonce o pornografii, zatímco jiní čtenáři poukazují na to, co mě taky napadlo, že dnes by snad ani podobný „chlapský“ pohled, právě i s tou specifičnosti, v době přeregulovanosti všeho, a feministických výhružek především, nebyl publikovatelný – zatímco paradoxně skutečná pornografie je dostupnější než kdykoli dříve; doplňuji ještě po dalším vyhledávání, o Čarodějkách z Eastwicku se autor vyjádřil, že je pokus "napravit věci s mými, jak jim nazvat, feministickými kritiky", angl. Wikipedie.) je vždy, pokud mám věc komentovat, záležitostí funkčnosti, nikoli apriorního hodnocení, neřku-li odsudku (jistě, druhá věc je posuzovat příběh hrdiny z etických pozic, ale to je samozřejmě privátní věc každého čtenáře a jeho nastavení, míry tendence moralizovat atd.). V tomto případě je tu rámec vzpomínek, ohlédnutí za celým životem pětasedmdesátníka Owena Mackenzieho, které zakládá i retrospektivní kompozici celého příběhu, v němž se střídají „napřeskáčku“ jednotlivá údobí jeho života, spojená ovšem s jeho jednotlivými partnerkami, tedy zprvu spolužačkami, k nimž vzhlíží, manželkami, posléze milenkami.

Proměňuje se i nálada spojená s jednotlivými epizodami, od těch spojených s erotickými vzpomínkami přes maléry, které jednotlivé nevěry (prozrazení, těhotenství) přinášely (s nejrůznějšími důsledky, včetně přestěhování, rozchodů atd.) až po určitý smutek v závěrečných kapitolách, spojených také s vědomím stáří a ubývajícího času života. K tématu vesnice bych ovšem, celou dobu mě to vrtá hlavou, a nacházím to ve vyjádření samotného autora (v portrétu na Wikipedii), dodal, že se nejedná o rustikální atmosféru, jak bychom čekali (v české literatuře má „vesnice“ velice pevné ukotvení od 19. století po návrat k tématu ve 30. létech 20. století), nýbrž spíše o „maloměsto“.

Zajímavá je skutečnost (chtěl jsem si rozšířit reflexi knihy), že ani na anglické Wikipedii, kde jsou podrobně popsána takřka všechna jeho díla, není věnován samostatný článek této knize. „Lehce nostalgický pohled“ hlavního hrdiny nicméně není jediným momentem, kterého si čtenář nejspíše všimne u „realistických“ pasáží (zatímco novější literatura svou strukturovanost přesouvá do nejrůznějších kompozičních a jiných prostředků, zde je ona mnohovrstevnost zakotvena v „realitě“), kde jsou zachyceny (často opakovaně) detaily ve fyziognomii jednotlivých postav (obočí, barva očí, postoj při chůzi apod.), „mapě“ prostředí obytných míst, jejich částí či lokalit, kam bychom podle autorovu popisu takřka došli, ale i vystižení atmosféry jednotlivých období (a s nimi spojených generací, tedy opět např. žen a jejich postojů k sexualitě), charakterizovaných obecně (období Dětí květin, třicátých let či naopak nedávné minulosti z perspektivy vypravěče) či politicky (uváděni jsou jednotliví prezidenti) atd. Určitě dost důležitou složkou je technologický vývoj, komentovaný z pohledu úspěšnou kariéru odborníka na tuto problematiku (jeho tématem je grafické rozhraní, v němž došel k zajímavým realizacím ještě před vynálezem „myši“ a Windows, ostatně některé pasáže jsou, alespoň pro prostého uživatele počítače jako jsem já, docela odborné).

V anotaci na Databázi.cz se upozorňuje na tematickou podobnost se starším Updikeovým románem Dvojice. Na iLiteratuře je recenze Richarda Olehly s názvem Updikův maloměstský svět (tedy potvrzující řečené shora), když si ji nyní čtu, jsem potěšen, že mám takřečeno „ušetřenou práci“, recenze shrnuje jména jednotlivých „vesnic“, žen, společníka Eda, i vlastně shrnutí „obsahu“ s návratem k místu výchozí pasáže, v němž nyní spočívá se svou současnou manželku. A přidává konstatování, že absence nejrůznějšího formálního experimentování a soustředění na jednu hlavní postavu, svým osudem „souseda Králíka Angstroma“ znamená také to, že se jedná o „výborný román“.

Další případné komentáře k vynikající Faulknerově Vesnici, ostatně zamýšlené již před možná řadou let v souvislosti se sérií poznámek o rozsáhlých klasických románech (tuším asi před pěti lety), k nimž nicméně dosud nedošlo, si nechám do budoucna – snad se mně podaří se k nim vrátit.

https://www.iliteratura.cz/clanek/20691-updike-john-vesnice

W. Faulkner, Vesnice, Praha, Odeon, 1985
J. Updike, Vesnice, Paseka Praha – Litomyšl, 2006