Velké Noce 2012

Velké Noce 2012
pár poznámek posléze

(Úvodem omlouvám svou drzost, že jsem si originální název „Veliké Noce“, jak byl soubor velikonočních pořadů inzerován, přejmenoval podle svého, totiž „Velké Noce“. Ani nevím, proč se mi líbil víc. A ani to snad nebyla výhrada, a už vůbec jsem byl nadšen vším, čeho jsem byl účasten.)

Všechno to dění, ty rituály, a přitom invence, tóny a tvary v prostoru, postavy, příběhy, i to, co by se mohlo označit i jako site specific, mne uvedlo do zvláštní nálady. Příběh starý dva tisíce let a jeho dnes žel až kolovrátkářské přijímání nebo spíš vykřičené omílání v komerční vykloubenosti a zvrtlé v připomínání „kvazi-lidových zvyků“ ve stereotypním pobíhání s pomlázkou, končící mnohdy opilým blábolem zmožených koledníků vystřídalo ve Velkých Nocích něco ztišeného, dojemného, zahloubeného kamsi k podstatě lidského bytí na tomto světě, v tichosti nádherného naznačení smyslu věcí, v ozvěně domýšleného každým, kdo spočinul na jednom z těch zastavení, které o Velkých Nocích ozářilo místo, na kterém se konalo, i mysl těch, kteří na to místo přišli.

Zelený čtvrtek / 5. dubna
Dřevěná kostra zvonice na úbočí Zebína, sama už svým odhaleným tvarem jakýsi zvon, v zaklenutí jednotlivých trámů postavy v plachetkách, Jaromír Gottlieb posunuje obřad zpět k jeho magičnosti, když rozeznívá kovové tyče/zvony, vše v příšeří a zákmitech zapáleného ohně. Jakoby s sebou přinesl ještě i závan ze své cesty po Indii. Oheň a zvuky zvonů, nad zvonicí zní nehlasně Zebín, spočívající coby hmotný zvon nad námi. Zebín zvon. Cesta dolů k Valdštejnské loggii, ke zvukům se přidává směřování krajiny, protínání a křížení.

Kříž krajiny a kříž křesťanský. Zima. Nesněží sice, ale mnoho do toho neschází. A já blbec jsem si odepnul zimní vložku v bundě a teď sedím v sále loggie a poslouchám žalmy a pašijové písně Slávka Klecandra. Vzezření proroka, veliký muž, cítím to rovněž jako rituál, vážně se chopí kytary a zpívá. Stručné komentáře, o Oborohu, o tom, jak se po létech vrací k tématu žalmů a pašijových písní, skromný a příjemný člověk. Tradice těch písní, vzpomínám na doby, kdy jsem se tím vším probíral, když hraje Jezu Kriste, ščedrý kněže, kterou psal Mistr Jan Hus. V provizorním prostoru je tu zřejmý delší časový rozměr, staletí i tisíciletí. Rychle domů na čaj, nerad bych to odstonal.

Velký pátek / 6. dubna
Kostel Všech Svatých pod Zebínem, vlastně totéž místo jako včera, opět provizorní prostor, vlastně staveniště, přesto nádhera, zvnitřnělý dech oživený nepatrně se pohybujícími plameny svíček, rozmístěných všude uvnitř od vchodu až k oltáři. Škrábu se na kruchtu, okamžik, který se mi vryl do mysli z celého večera snad nejvýrazněji. Velká dívka pohybuje pákou měchu k varhanům. Myslel jsem si, že snad někdo bude hrát, ale nikoli. Jen ten táhle vzedmavý a takřka nehlesný, ale přesto velice zřetelný zvuk, jako by to dýchala velryba kdesi v podmořském prostoru. Nevím proč mne napadlo, ale byl to pocit velice naléhavý.

Dana Rejmanová recituje Erbenův Poklad. V plachetce, stojí a rozevírá postupně významy toho příběhu, doplňuje v prosté dramaturgii několika gesty, oceňuji, že to je celé zpaměti, za to by se nemusel stydět ani profesionál. Známe ten text, vnímáme ho jako poklad národní literatury, ale teprve, když se přečte v tuto dobu, uvědomíme si na dřeň i tuto rovinu, jednu z nejpodstatnějších. Vnímáme ho nikoli jako čítankovou záležitost, duchovní se dotýká, dostává tělo v hlase a prostoru chrámu.

Na tomto místě, v tomto čase. Transsubstanciace, Proměnění Těla Páně je podstatou křesťanského rituálu. V Proměně je zázrak, je to záležitost nejhlubšího dosahu, rád bych to viděl i v dalších významových vrstvách než jen z tohoto příběhu. Nicméně zde, právě zde, se proměnil ten kopec, který je místem naší krajiny od dětství, v Golgotu. Křížovou cestu ve tmě umožňují řetězy podél pěšiny nahoru, které zde byly zřízeny nedávno, snad někdy před rokem, a postavy s hořící loučí v ruce na místech čtrnáctera zastavení. Každá z nich má na hrudi vytištěný text, který se váže k příběhu Ukřižování.

Jsem účasten něčeho opravdového, přestože jde o inscenaci. Je to patrné z pohledu přítomných, účastných okamžiku a místa. Společenstvo účastných, společenstvo těch nejbližších, kteří ztvárnili tu vizi či nějak přispěli k její realizaci, jakési magnetické duchovní pole kolem osob, osobností, z nichž některé znám, a mezi nimiž má nejspíš rozhodující invenci kastelán Jiří Vydra. Ještě se mi mihne v mysli okamžik, jak tam stojí, tváří k Zebínu, zamyšleně. A všichni ti ostatní, z útržků rozhovoru nebo i za nimi je cosi, co s tím vším souvisí. Nad městem doznívají ozvěny zvonů.

Bílá Sobota
Kostel Petra a Pavla v Konecchlumí
Jedu raději o něco dříve, abych se ztlumil a zkoncentroval na něco, na co se všichni, s nimiž jsem mluvil, ohromně těší. Teprve když zapínám fotoaparát, připevněný už na stativ, a chci vyzkoušet technické možnosti prostoru osvětleného pouhými svíčkami, dochází mi, jak jsem to zvoral svou nepozorností. Baterie je doma v nabíječce, aby byla dostatečně nabitá. Necelých dvacet minut mi muselo stačit vrátit se, vytáhnout nabíječku ze zásuvky a dostat se před kostel, už notně obležený lidmi, za několik minut ohlášeného začátku, a prodrat se dovnitř.
Vigilie však začíná pod schody kostela svěcením ohně, který se zde zrodil. Jáhen Jan Janoušek, kterého znám z jičínských Literáků, zpívá a nese světlo po schodech nahoru do kostela, ostatní se přidávají v průvodu za ním. Oheň a voda, dva živly, to jsou v celém rituálu dva zásadní momenty, ozřejmované tak, jak jsem je dosud nikdy nevnímal. Přemýšlím, že i pomlázka, zelená snítka života, i polévání vodou na Moravě, má další významové vrstvy, a také kulturní vrstvy, Miloš Šejn, který se vedle mne nečekaně objevil s kamerou, mi to později ještě potvrzuje, když hovoří o uměnovědných studiích Orlowského, v nichž se hovoří o antických rituálech ohně, a já si doplňuji ještě Michela Foucoulta, padla též zmínka o svatém Augustinovi. A možná taky živá a mrtvá voda v českých (a evropských) pohádkách.
Dohledávám si ještě nyní souvislosti slova „paškál“, což je právě vysoká velikonoční svíce, s níž se jde v prostoru kostela od ohně pod ním až k oltáři. Běžně už dnes známe jen rčení „vzít si něco na paškál“. Přitom je to slovo s tradicí několika tisíc let. Hebrejský „pesah“, památka na odchod Židů z Egypta, řecké „pascha“ a latinské „paschalis“, tedy candela paschalis cerea, symbol vzkříšeného Krista, jehož světlo rozráží temnoty smrti.
To je ta píseň, Lumen Christi, Světlo Kristovo, kterou jsem slyšel na začátku a jejíž odpovědi zněly prostorem: Veleb duše má, Hospodina! Plná je země Hospodinovy miloti. Ochraň mě Bože, neboť se utíkám k tobě. Chci zpívat Hospodinu, neboť je velmi vznešený. Chci tě oslavovat, Hospodine, neboť jsi mě vysvobodil. Budete váživodu s radostí z pramenů spásy. Pane, ty máš slova věčného života. Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne duše má po tobě, Bože.
A celý rituál dostává svoje ozřejmení teprve v tom zvláštním světle, které je zcela jiné než moderní elektrické osvětlení, které je v tuto chvíli vypnuto. Zápolí s tím i snímací zařízení, chvílemi aparát odmítá ještě zaostřit přes mezní nastavení na 3200 ISO, tedy maximální možnosti současné elektroniky, neumím si to představit s někdejšími mechanickými přístroji. Hovořím o fotografování bez blesku, pochopitelně, jinak to nemá smysl. Použil jsem ho pak přece jen na několika snímcích, zcela utlumeně. Pro atmosféru těch záběrů není rozhodující to, že jsou neostré, a to jsem jich další přinejmenším stejné množství vymazal.
Dole u oltáře pan vikář Pavel Jandejsek celebruje s dalšími obřad, poblíž jsou jičínští Literáci, hrají a zpívají, Michael Pospíšil zpívá, hraje na barokní varhany a řídí sbor, flétny a historická violoncella Ritornella, nahoře na kruchtě zní zvony. Jana Bosáková. Ta má rovněž lví podíl nejen na této části velikonočního programu. Organizuje, zpívá. Nádherný prostor kostela. Kromě Komárkova souboru obrazů mnohé další, pro co stojí za to sem jít. Květinová výzdoba na sloupcích u okrajů lavic v centrálním prostoru od vchodu k oltáři.
Po posvěcení křestní vody všichni společně zpívají: Prameny, velebte Pána, chvalte a oslavujte ho navěky. Teprve doma si všechno urovnávám, mihne se mi vzpomínka na to, jak jsem v loňském roce touto dobou psal v souvislosti s pobytem v Lázních Luhačovicích o léčivých pramenech. Nahlížím do různých zdrojů, ale ten základní hluboký pocit z toho, že jsem tomu byl přítomen, je pro mne nejdůležitější. Vnímám to všechno intenzivně tím spíše, že jsem nejspíš jedním z mála, co tam byli coby nikoli praktikující křesťan. Tím spíše. 

Vesel se Nebes Královno / Alleluja.
Nebo Syn tvůj jehož nosila / Alleluja.
Jehožs mrtvého plakala / Alleluja.
Tělo jenž nahé viselo / Alleluja.
Rány jeho jsou zhojeny / Alleluja.
Tvář prv bledá a zsinalá / Alleluja.
Oči Smrti zamračené / Alleluja.
Tělo jeho prv Smrtedlné / Alleluja.
Již všecek milý / a krásný / Alleluja.
V té své Slávě a Jasnosti / Alleluja.
Radůj se z té Slávy jeho / Alleluja.
(Adam Václav Michna z Otradovis, Svatoroční muzika, 1661, s. 76-7)

Exsultet iam angelica turba caelorum
exsultent divina mysteria
et pro tanti regis victoria
tuba insonet salutaris

Gaudeat et tellus tantis irradiata fulgoribus
et, aeterni regis splendore illustrata
totius orbis se sentiat amisisse caliginem.
(z latinského rituálu, píseň Exsultet)

Veliké Noce
https://www.mujicin.cz/vismo/dokumenty2.asp?id_org=5954&id=1277634
https://jicinsky.denik.cz/kultura_region/velike-noce-oslava-nejen-ve-valdstejnske-lodzii-20120409.html
https://jicinsky.denik.cz/kultura_region/jicin-velike-noce-v-rezii-jiriho-vydry-kastelana-20120410.html
 

Loggie, Zebín
https://www.oboroh.cz/
https://www.youtube.com/watch?v=mnxHeM7xjp4
https://www.databazeknih.cz/autori/jiri-vydra-13074
https://www.facebook.com/people/Ji%C5%99%C3%AD-Vydra/731278969

Konecchlumí
https://www.interregion.cz/turistika/stavby/cirkevni_stavby/konecchlumi_kostel/konecchlumi_kostel.htm
https://www.turistika.cz/mista/konecchlumi-kostel-sv-petra-a-pavla
https://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Konecchlum%C3%AD_-_kostel1.jpg
https://www.galerieart.cz/komarek_krizova_cesta_v_konecchlumi.htm
https://mojejicinsko.cz/index.php/kultura/831-v-konechlumi-i-v-jicine-oslavi-velikonoce-v-duchu-10-vyroci-venovani-krizove-cesty-vladimira-komarka

https://cs.wikipedia.org/wiki/Pa%C5%A1k%C3%A1l
https://cs.wikipedia.org/wiki/Velikono%C4%8Dn%C3%AD_vigilie
https://www.literacy.cz/stranky/literacy.html

Fotosnímky na Rajčeti
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Velke_Noce_2012_Valdstejnska_loggie%2C_Kostel_Vs._Sv._pod_Zebinem_a_sv._Petra_a_Pavla_v_Konecchlumi/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Velke_Noce_2012_II/
https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Velke_Noce_2012_III/