Vánoční balíček 2011

Přátelé a kolegové vytvářejí o adventu nejrůznější prezentace, které posílají coby vánoční přání ostatním. Možná, že by se mi to také líbilo, s něčím podobným si vyhrát. Holt už je pryč doba, kdy jsme používali barevný papír, nůžky a lepidlo a o svátcích vytvářeli nejrůznější objekty, například řetězy na stromeček. I když by se určitě někde na netu našly návody japonského origami, ale to trochu odbíhám. Chci říci, že jsem tu „prezentaci“ také vytvořil, ovšem po svém, totiž tak, jako to dělám, ve formě textu, který jsem přepsal z jedné zajímavé knížky a „poslechového článku“ v odkazu, na kterém najdete muziku, kterou si můžete pustit, když na ni budete mít chuť. Zkrátka takový malý dárek po netu. Takže pěkné svátky a dobré vykročení do roku 2012.

Vánoční zvyky

Josef Virgil Grohmann zmiňuje v materiálu, který sebral na území Čech před více než stopadesáti lety a shromáždil v excerptech z literatury, pozoruhodné zvyky. Jsou autentickým svědectvím minulých dob, někdy dokonce dost drsné, v každém případě prosté dnešní mnohdy líbivé sentimentality. Mnohé z těchto zvyků známe přetavené do básnické podoby v Erbenově básni Štědrý večer ve sbírce Kytice. Některé zvyky jsou z Jičínska, přidal jsem i další, které se vážou k jiným ročním obdobím.

Bludičky jsou zlomyslní duchové, kteří svádějí lidi z cesty a nechávají je vězet v bažině nebo na jiných opuštěných místech. Když je člověk zavolá, bludičky přijdou. Čím silněji je však člověk bije, tím větší bolest člověku působí, protože narážejí do jeho těla. Stalo se, že jeden rolník koupil v Nymburku necky. Na cestě domů šel v noci hlubokým lesem, kde spatřil velké množství bludiček, které na něj naskákaly. Ve strachu si lehl na zem a přikryl se neckami. Po chvíli s hrůzou uslyšel na neckách kroky a poskakování, a to s takovou silou, že si myslel, že se každou chvíli rozpadnou. Asi po deseti minutách rány ustaly, a když rolník vyhlédl z necek, viděl, že bludičky se již vzdalují pryč. Postavil se a nesl pak klidně k domovu necky, které mu zachránily život. (K. Hahn z Peček)
V období adventu by se měly bludičky zjevovat nejčastěji. Povídá se tak v jičínském kraji, kde se jim říká také nekřtěňátka (Ing. Kraus z Luštěnic) (č. 85, 86 / s. 33)

Na úpatí hory Tábor u Chlumu (jičínský kraj) se nachází pramen, do kterého účastníci procesí házejí malé křížky zhotovené ze smrkových větviček. Ten, jehož křížek zůstane u dna, v příštím roce zemře, zatímco ten, jehož křížek opět vyplave na hladinu, následující rok přežije. (Reinsberg, Festkalender, s. 397, Grohmann, Pověsti z Čech, s. 186) (317 / s. 65)

O Štědrém večeru odkládají lidé od každého pokrmu kousek na zvláštní talíř. Po sváteční večeři pak vyhodí toto jídlo do pramene či studánky a odříkávají při tom následující:

Hospodář tě pozdravuje
a po mně tobě vzkazuje:
Studánko, užívej s námi hody,
ale za to dej nám hojnosť vody;
Po zemi až bude žízeň,
svým pramenem ji vyžeň.
(moravský obyčej, Hvězda 1863, s. 62)

V Čechách chytají kouzelníci na Štědrý večer úplně černého kocoura, kterému říkají Rarášek. Udusí jej v pytli, tak, aby mu nezlomili žádnu kost. Vaří jej tak dlouho, až maso odpadne od kosti. Kouzelníci pak vyberou kost, která vypadá jako dvojzubá vidlička. Tato kost má moc propůjčovat neviditelnost a s její pomocí je možno také vyzvednout všechny skryté poklady. Pokud je takový poklad hlídán zlými duchy v psí nebo kočičí podobě, pak je s pomocí této kosti možno tyto duchy vyhnat a poklad snadno vyzvednout. (Krolmus II, s. 44) (366 / s. 72)

Jídlo, které zbude na Štědrý večer a na Boží hod, se přinese do stodoly, kde se hodí na pospas myším za současného pronášení úsloví: „Myši, snězte si ty zbytky a nechte jiné obilí na pokoji.“ Jinde se zase zahrabávají tyto zbytky pod neplodný strom, aby začal rodit plody.
(z bývalého bydžovského kraje) (Květy 1846, s. 293) (424 / s. 79)

Na Štědrý večrer se dává kohoutovi, houserovi nebo psovi česnek, aby byli dostatečně zlí a nebáli se ani čerta. Také v ranní polévce připravované pro čeleď by neměl chybět česnek, aby se měla pilně k práci (obecně rozšířený zvyk). (628 / s. 113)

Na svatého Filipa a Jakuba chodí lidé před východem slunce na křížovou cestu, nakreslí tu posvěcenou křídou kříž, pokropí se vodou nabranou ze dvou křížících se potoků a při tom říkají: „Ať je mi tato voda prospěšná a užitečná“. To se opakuje třikrát za sebou a člověk pak jde rychle domů, aniž by se ohlížel.  (A. Pokorný) (300 / s. 62)

Voda svěcená na den svatých Tří králů se dá použít pro mnoho různých účelů, a proto si ji snaží každý opatřit. Ve vesnicích, kde je svěcená voda velmi obtížně dostupná, protože jsou vesnice třeba velmi vzdáleny od kostela, si lidé pomáhají následujícím způsobem. O půlnoci přd Třemi králi čerpá jeden z domu vodu ze studně. Když pak přijde od světnice, řekne: „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus““, načež další člověk odpoví:“Až na věky, amen!“ Poté se oba pomodlí otčenáš a takto voda tím získá tu samou moc, jako kdyby byla posvěcena. Kdo se na svaté Tři krále vykoupe v řece, zůstane po celý rok zdravý. (Časop. 1855, s. 182) (301 / s. 62)

V Podolsku v jičínském kraji se chodí procesím k místnímu prameni, u něhož po modlitbě kněz posvětí vodu. Poté se procesí vrátí do farního kostela, kde se věřícím dostane požehnání. Nedaleko od tohoto pramene na usedlosti, která se ještě dnes nazývá Panenský dvůr, žily v pradávných dobách nanejvýš zbožným a bohabojným životem tři překrásné panny. Jak se vypráví, konly tyto panny u pramene pobožnost a vyprosily z nebe pro celý kraj kolem Podola dostatek čisté vody pro lidi, dobytek i louky. (Krolmus I, s. 228-9) (303 /s. 63)

V souvislosti se zvykem měření vody uveďme alespoň jeden příklad z německé oblasti Čech: Na Štědrý večer chodí lidé se lžicí a s hrncem k vodě, přičemž se nesmí ohlížet, ani nic říkat. Zde si naberou do hrnce tři plné lžíce vody a vrátí se s hrncem a lžicí domů, kde pak vodu opět změří. Pokud v hrnci nic nechybí, bude se jim v příštím roce dařit a všechny záležitosti půjdou dobře. Pokud ale něco z vody chybí, budou muset příští rok vyplkat stejné množství slz. ( F. Kahler z Broumova) (322 / s. 66)

V čase kolem svatého Víta bylo možné ještě na začátku 20. století spatřit průvody poutníků z oblastí kolem řeky Labe, Jizery a jiných řek směřujících do Krkonoš. Muži nesli černé kohouty a ženy slepice téže barvy. S nimi putovali po sedmi pramenech pod Sněžkou, kde pustili kohouty na svobodu a slepice utopili v nějakém jezeře, rybníce nebo močálu. Při tom poklekali a modlili se. Poté, co zde prodleli nejdéle tři dny, nabrali si do různých nádob a lahví vodu, kterou si pak vzali s sebou. Další součástí tohoto obyčeje bylo trhání bylin a květin, zvláště v Krakonošově zahrádce. Některé z těchto bylin vytrhávali i s kořeny, z některých pletli věnce a některé vázali do kytic, aby s nimi později nakrmili svůj dobytek a drůbež. Nabranou vodou potom omývali dobytek a byliny přidávali do krmiva. (Krolmus I, s. 417) (323 / s. 66-67)

V Jindřichovicích se vyskytuje domácí duch zvaný Schrackagerl, který podle místní pověry zamotává dětem vlasy. Když se děti ráno probudí se zamotanými vlasy, říká se, že tu v noci duch byl. (K. Garraiss z Jindřichovic) (1697, s. 268)

Když je drak rozžhavený dočervena, přináší peníze. Je-li modrý, přináší obilí. Komu přinese jak peníze, tak i obilí, toho vezme čert. (K. Schiller ze Starých Buků) (1687 / s. 267)

Slunéčko sedmitečné nazývají Češi boží kravička. Kdo by ho zabil, dopustil by se hříchu. (1688 / s. 267)

O rulíku se v Čechách vypráví mnoho podivuhodných příběhů. Tato rostlina působí blahodárně na koně, kteří jsou díky ní silní, krásní a stateční, ovšem pouze tehdy, je-li rulík vyhrabán ze země kolem půlnoci. Člověk, který chce rulík vykopat, musí kolem sebe nakreslit kruh, aby mu démon hledající rulík nemohl uškodit. Když člověk rulík vyhrabe, chce vystoupit z kruhu, z něhož musí nejprve hodit démonovi černou slepici, aby si myslel, že jde o duši člověka, který rostlinu vykopal. Potom musí člověk běžet rychle domů, přičemž se nesmí otáčet, neboť démon mezitím zjistí, že se nejedná o duši člověka, ale pouze o slepici. Kdyby člověka dohonil, roztrhal by ho na kusy. (Časop. 1834, s. 190) (1691 / s. 267)

Pokud má mít rulík tu pravou moc, musí být získán následujícím způsobem: Je nejprve třeba v lese najít místo, kde rulík roste. Na Štědrý večer přesně v 11 hodin si člověk zapřáhne dva koně a vydá se pro něj, přičemž si nesmí zapomenout vzít s sebou následující věci: jako první si musí vzít radlici, s níž rulík vyhrabe, dále pak černou slepici, kterou strčí do pytle, jenž devětadevadesátkrát zaváže provázkem. V lese pak člověk seskočí z koně a vydá se s pytlem a radlicí pro rulík. Pytel se slepicí hodí ďáblovi, který číhá pod nějakým stromem. Než stihne ďábel pytel rozvázat, musí být člověk s vykopáním kořene hotov. Vyskočí pak na koně a musí se hnát s kořenem pryč. Doma musí mít otevřené dveře do stáje, aby mohl bez prodlení vjet rovnou dovnitř. (F. Schindler) (1692 / s. 268)

Vánoční muzika
Něco koled, vánočních písní, také Rybovka i Lennonova Happy Christmas je na adrese
https://jan-k-celis.webnode.cz/news/ceske-vanoce-v-hudbe/