Valdštejnské slavnosti v Jičíně 2024

Valdštejnské slavnosti v Jičíně 2024

I.

Spojení „protilehlých“ figur dvou postav, Albrechta z Valdštejna a Jana Amose Komenského, s emblémem labyrintu ve středu zobrazení a podtitul „Od Albrechta k Amosovi“ symbolizuje dvě kulturní události tohoto roku v Jičíně, jedné nedávno proběhlé, druhé, kterou můžeme očekávat na podzim. Tou první jsou letošní Valdštejnské slavnosti v termínu 16. – 19. 5. 2024, podzimní pak 400 let výročí založení gymnázia v Jičíně, rovněž spojeného s osobností vévody Albrechta z Valdštejna. Obě postavy představovaly, i v podobě dialogu Miroslava Kněborta (Valdštejn) a Josefa Novotného (Komenský), ústřední linii nejspíš (alespoň dle mého náhledu) nejpovedenějších Valdštejnských slavností v jejich jičínské historii (uskutečnění obnovených Valdštejnských slavnosti střídavě ve třech městech, Chebu, Frýdlantu a Jičíně navazuje na oslavy v roce 1934, v roce třístého výročí zavraždění Albrechta z Valdštejna, v devadesátých letech, v Jičíně jako bienále tedy od roku 1994), tedy jakési hlubší vlákno smyslu historických události, k němuž letošní oslavy daly příležitost.

Z programu, který nemohu posoudit v jeho úhrnu (vynechal jsem všechna ta „ležení valdštejnských vojsk“, historické tržiště a ukázky starých řemesel, kejklíře atd., určitě rovněž atraktivní nebo možná nejatraktivnější pro většinu návštěvníků), jsem si vybral právě jen několik položek, které mě ale o to více nadchly svým provedením. První dvě, které zmíním, byly komorního charakteru a odehrály se v prostoru Valdštejnské loggie, v Theatronu, jak je nazýván v posledních letech vybudovaný multifunkční sál v areálu Čestného dvora.

První z nich bylo představení Naivního divadla v Liberci s názvem Hvězdný posel, odkazující ke spisu Galilea Galileiho z roku 1610, v němž proslulý astronom mimo jiné „zveřejnil objev čtyř Jupiterových měsíců“ (program), které byly součástí jeho pozorování nebeských objektů prostřednictvím dalekohledu, přičemž pro představení bylo východiskem zpracování tohoto námětu výtvarníkem a autorem celé řady knih vycházejících z podobných konceptů Petrem Sísem (k nejznámějším patří Strom života. Charles Darwin, Follow the Dream: The Story of Christopher Columbus, Robinson).     

Z „jičínského“ hlediska bylo představení Hvězdného posla (premiéra 13. 1. 2020) zajímavé skutečností, že k jeho autorům se, jak je na stránkách Naivního divadla uvedeno (viz odkaz) vedle dalších řadí Robert Smolík, který je i autorem výpravy. Propojení má starší vlákna, jednak Petr Sís v Jičíně, bylo to tuším v rámci jednoho ročníku festivalu Jičín – město pohádky, vystavoval (OGaM, 1998/8. – 10. spolu se sochami Petra Kavana), kniha Tibet: pak doznala divadelní podoby v podání souboru Buchty a loutky, na němž participoval Robert Smolík jako autor výpravy (premiéra 2006, video dostupné na adrese viz odkaz).

V programu představení jsou v jednom segmentu představeny vedle hesla o Galileo Galileovi (a Petru Sísovi) spolu s grafickým znázorněním jejich představ v soustředných kruzích teorie třech dalších osobností, reprezentujících historický spor a vývoj konceptu hvězdné soustavy Klaudia Ptolemaia, Mikuláše Koperníka a Tychona Brahe v přístupné podobě pro dětské publikum, jemuž je hra primárně určena (což její imaginativností nebrání přijetí publikem širším), to znamená jakožto dialogu mezi zastánci heliocentrické a geocentrické soustavy, k čemuž chci poznamenat, že právě moment dialogu je onou myšlenkovou spojnicí, prostupující celými letošními Valdštejnskými slavnostmi (viz ještě dále). V inscenaci diváka zaujme imaginativní uchopení tématu vnímaného obvykle jako edukativní, především – vedle „těla“ postav v loutkách – ztvárnění jednoho prostoru světa (a vlastně i vesmíru) ústředním prvkem altánu s baldachýny na scéně, „který je v jednu chvíli hvězdnou kopulí, v další zase soudní síní nebo univerzitní aulou, v níž se rozhoduje o astronomově osudu“ (článek Emy Šlechtové, Loutkář 6. 11. 2020). ¨

Což odkazuje k té nejlepší tradici moderního divadla (vzpomínám, jak jeden objekt na scéně Studia Beseda, které patřilo k tehdejšímu Divadlu Vítězného února, inscenace Pastýřky putující k dubnu podle básně R. Jefferse v režii Josefa Krofty, jenž tvořil také např. podle Voltairova Candida, který zmiňuju proto, že tam také, vedle postavy Panglose, hraje úlohu prostor jako „jeviště dialogu“). A v souvislosti s Voltairem si dovolím ještě prodloužit vlákno myšlenky v odbočce k jeho současníkovi Diderotovi, jenž ve svém románu Jakub fatalista na jednom místě autorsky „uchopí“ prostor, když rozhodne, že původní záměr hlavního hrdiny vydat se jedním směrem vzhledem k nebezpečí, které na ně, pokud by se z rozcestí vydali původním směrem, číhalo (přiznávám, že je to můj oblíbený motiv).

Druhým bylo „fantaskní představení“ rovněž v prostoru nového divadelního prostoru, v jehož názvu se přímo objevilo jeho jméno – „Theatr-on Valdštejn“ v neděli 19. května. Také zde hrály svou úlohu „loutky“, tentokrát ovšem v podobě dřevěné stavebnice hlavních architektonických prvků valdštejnské barokní komponované krajiny, jejíž součástí je právě Valdštejnská loggie. Ta ovšem byla, odpočátku to bylo patrné, nikoli ze dřeva, nýbrž zformována jako dort, jenž byl posléze účastníkům představení rozdán ke konzumaci. Zaujala mě pak vtipná poznámka Josefa Novotného, který společně s Miroslavem Kněbortem, jenž svým mečem dort rozporcoval, vystoupil, že Valdštejn je konečně „k něčemu dobrý“. Poetická interpretace tématu byla pozoruhodným, závěrečným příspěvkem a vyzněním letošních Valdštejnských slavností.

Vrátím se ale ještě k sobotní Barokní zahradní slavnosti s benátským ohňostrojem v zámeckém parku (18. 5., 21:00), kde se – ve srovnání se zmíněnou komorností představení ve Valdštejnské loggii – naopak shromáždilo velké množství návštěvníků, kteří zaplnili spodní patro parku kolem ústřední fontány, schodiště i ochoz horního patra, aby shlédli komponovaný pořad v dramaturgii, v jaké jej v zásadě mohli sledovat i při podobných představeních v minulých letech (přičemž po výpadku v době pandemie se slavnosti konaly opět v roce 2022), tedy pochopitelně s účastí vévody s družinou, vystoupením skupiny historické hudby a ohňostrojem. Odlišností byla již řečená přítomnost „Jana Amose Komenského“, s níž v průběhu celých slavností vedl herec Kněbort kompetentní rozhovor o dvou sporných pohledech na svět, které by bylo možné popsat jako protiklad víry a poznání a síly některé myšlenky prosadit a vybudovat „světskými“ prostředky.

Svědkem některých z těchto slovních duelů jsem byl již předtím jednak v souvislosti se zmíněnými představeními ve Valdštejnské loggii, jednak v Jezuitské koleji, kde se konaly aktivity Balbinea (za tímto spolkem, jehož cílem je oživit právě objekt koleje, stojí vedle dalších rovněž již zmíněný Robert Smolík) či přednáška Lenky Gotthardové Albrecht z Valdštejna a slavná Smrkovická obora. Na barokní zahradní slavnosti pak tento dialog doznal v dramaturgii celého pořadu dalších facet, totiž především v dramatickém okamžiku, kdy Miroslav Kněbort prorazil mečem nadživotní portrét vévody na jevišti a stanul v historizující póze před svým vlastním obrazem.

V tuto chvíli se dvojení, které je přítomné již podstatou ztvárnění historické postavy šermířem (skupina historického šermu Bohém), hercem a podnikatelem Miroslavem Kněbortem, které přesahuje pouhou hereckou (divadelní) roli a je personifikací, tedy opravdovým ztělesněním vévodovy osobnosti, naplněným vytvořením agentury a organizace, která realizuje na společenských akcích a festivalech valdštejnské téma, ale i hlubším studiem, znalostí problematiky a „odevzdáním se“ postavě, kdy se jí doslovně „stává“ (o tom, že se Valdštejn stal Kněbortovým „životním stylem“, hovoří v jednom článku Libereckého deníku).

A dvojení historické postavy a jejího dnešního představitele, aktualizované protržením obrazu v zámeckém parku, rozšířilo zrcadlení dalších rovin celého fenoménu, totiž samotný princip zrcadla „obrazu“, tedy zpodobování reality, a dále pak barokní podoby šlechtických slavností s jejich ohněm a vodou (vodní hladina je sama zrcadlením, protiklad obou živlů dalším, můžeme tadz připomenout i Händlovu hudbu] a nejmodernější technologii, umožňující zpracování světelných efektů na zcela jiné úrovni, včetně dokonalé rytmizace a barevnosti, a konečně dialogem mezi přítomností a minulostí, uchopeným zároveň jako otázka po povaze Valdštejnova odkazu, která otevírá po celou historii diskutované téma, kdo vlastně byl Valdštejn, zda onen „zrádce“ a muž, který zneužil vývoj dějin ke svému obohacení, nebo naopak ten, jehož touhou bylo ve válkami rozjitřené Evropě najít nějaký smír – a mír, jak to zdůrazňují jiní interpreti jeho osobnosti. Tento komplex protikladů byl tím jedinečným, co podle mého názoru v tak výrazné podobě umožnil přinést letošní koncept Valdštejnových slavností, přesahující, podobně jako tomu bylo kdysi, zvláště na počátku devadesátých let, u festivalu „Jičín – město pohádky“, který nechtěl být pouhou pouťovou atrakcí s tržištěm, podobným všem jiným místům se stánky a šermíři, ale projektem s nějakou (myšlenkově) vrstevnatější podobou.

Odkazy
Naivní divadlo, Hvězdný posel
https://www.naivnidivadlo.cz/cs/hvezdny-posel
https://www.loutkar.eu/?id=2309
Tibet: Tajemství červené krabičky, divadelní hra
https://www.youtube.com/watch?v=4mCuE_fGP5Y )

Josef Krofta
https://www.loutkari.cz/krofta-josef/
Miroslav Kněbort
https://liberecky.denik.cz/volny-cas/stal-jsem-se-vevodou-albrechtem-z-valdstejna.html

Valdštejnské slavnosti
https://www.jicin.org/valdstejnske-slavnosti-2024

Barokní zahradní slavnost v zámeckém parku, video, protržení obrazu 11:07
https://www.youtube.com/watch?v=wKJ4Qcwk8Xw

II.

V Jičínském deníku extra 8. června 2024, který chodí obyvatelům Jičína do schránek, tedy neprodejný výtisk, „zdarma pro vás každý měsíc“, (což ovšem není Jičínský zpravodaj, „infoměsíčník města Jičína“ sešitového formátu, nazývaný mezi lidmi „jičínský občasník“, ačkoli rovněž vychází pravidelně a rovněž jej občané dostávají do schránek), je článek Cesta Valdštejnských architektů propojuje památky a láká turisty, který tematicky může doplnit komentář letošních Valdštejnských slavností. S obrázkem dřevěné miniatury Valdštejnské loggie, jednou z vizuálních ikonizací valdštejnské památky (vedle grafického ztvárnění, jaká nalezneme v nejrůznějších materiálech, vytvářených kastelánem Jiřím Vydrou, či performancí, z nichž jedna je zmíněna shora, v první části tohoto komentáře), umístěné zde v prostoru Čestného dvora, je popsán projekt, který je uveden v názvu článku, popisující skutečnost, že tento projekt, který „pomůže památkám přilákat turisty na architektonické skvosty“ je dokončen.

Práce na něm trvala pět let, slovo „cesta“ má vlastně, jak si uvědomuji, dvojí význam. Jednak coby výsledek tvůrčí práce architektů, kteří nám zanechali své úžasné dílo, jednak cesta nás, lidí, kteří v tomto prostoru, který představuje místa kulturní krajiny našeho kraje, žijeme a prostřednictvím tohoto projektu je můžeme při jejich návštěvě nově nahlédnout. Jedná se, v souladu s evropským rozměrem vévodových aktivit, o přeshraniční projekt na české a polské straně, kde je „propojeno“ pět památek, které jsou v našem prostorovém vědomí přítomny možná jako určité pro náš kraj charakteristické „značky“ (stejně jako jsou třeba Trosky ikonou Českého ráje), nicméně obvykle je navštěvujeme jako samostatné objekty. Změně tohoto pohledu má napomoci tento projekt, možná bude fungovat výrazněji pro turisty, kteří přicházejí „zvenku“.

Jedná se o pět památek, vedle Valdštejnské loggie, nacházející se na konci lipového stromořadí vedoucího z Jičína do Valdic a je v majetku Jičína, to je zámek Humprecht, jehož silueta nás provází cestou po silnici z Mladé Boleslavi (Prahy) do Jičína, náchodského zámku severně od Jičína směrem k polským hranicím a dvou polských památek, Muzea Kłodzko a zámku Gorzanów. Projekt to byl z řady důvodů velmi náročný, Radmila Vávrová, pracovnice MěÚ Jičín, říká, že „na české straně se jednalo především o zpřístupnění návštěvnické expozice ve zrekonstruovaných prostorách Valdštejnské lodžie“. Pro poznávání staveb, „které po sobě zanechali architekti Giovani Pieroni a Carlo Lurago“, je vytvořena mobilní herní aplikace Skryté příběhy s animovanými průvodci po památkách (zatím na české straně, pro ty na straně polské se pro nejbližší dobu připravuje). Myslím, že můžeme s potěšením kvitovat rozvoj jičínského objektu naplňovaného kulturou, zvláště když si vzpomeneme na rozpaky, s jakými jsme se dívali na někdejší názor těch, kteří o jejím osudu rozhodovali (nezapomenu na výrok jednoho z nich, který říkal, „nikdy nebyla dostavěna, k ničemu nesloužila“, co s tou ruinou chcete dělat?) a dnešní její rušný kulturní život, který město Jičín podporuje, i mě osobně coby obyvatele Jičína přímo blaží.

Odkaz na projekt na stránkách www.mujicin.cz a www.jicin.org a související konferencí s participací Nadace zámku Gorzanów
https://www.mujicin.cz/cesta-valdstejnskych-architektu/ds-29677
https://www.jicin.org/cesta-valdstejnskych-architektu
https://drive.google.com/file/d/134LcP2v2ohAmUsodbC4rlUdKj0flKN7V/view V Cestoknížce, kterou si lze na této adrese stáhnout, se setkávám s řadou obrázků a myšlenek, které mě provázely celý život, a s potěšením čtu, že její text vychází z textu Petra Uličného a grafické zpracování je dílem Roberta Smolíka, osob nanejvýš kompetentních a zasloužilých, s nimiž se vždy rád setkávám.
Odkaz na článek v Jičínském deníku (v poněkud odlišném či rozšířeném znění)
https://jicinsky.denik.cz/zpravy_region/cesta-valdstejnskych-architektu-pamatky-lodzie-jicin.html
video (část Valdštejnská loggie, Humprecht)
https://www.youtube.com/watch?v=gqO-75Po93c
Vybudování víceúčelového sálu (Theatronu) v Loggii
https://www.mujicin.cz/stavebni-cast-projektu-cesta-valdstejnskych-architektu-je-dokoncena-a-viceucelovy-sal-v-lodzii-jiz-spatrili-prvni-navstevnici/d-1310616
Valdštejnské imaginárium
https://hradec.rozhlas.cz/pribeh-cesko-polske-cesty-valdstejnskych-baroknich-architektu-pokracuje-v-8523704