V oblacích…

a v hlubinách

Jsou tři místa, která přinášejí víc než změnu perspektivy – na horách, v podzemí a ve vodních hlubinách. Něco společného mají už jen proto, že člověk, který se odváží, může propadnout ve velké hloubce stejné nemoci jako na nejvyšších vrcholech. Popisoval mi to jeden kamarád. Člověk se prý zblázní, odváže se od lana a vydá se sněhem do věčnosti. Doslova. A nejspíš mu v tom nikdo nezabrání, protože tam nahoře stojí každý nádech obrovské úsilí a ti ostatní jsou jen lidé, nikoli andělé, byť nejlepší kamarádi. A tam dole je to prý podobné. Můj bratr se potápí, a potvrdil mi, že zatímco potápěč ví o oněch hranicích a stále kontroluje hloubku svého ponoru, postižený se prostě náhle vydá dolů a stejně jako v prvním případě přestávají platit všechny kritéria. Zajímavé na tom je právě ten směr, opačný směr, kterým se vydá.

Ačkoli jsem nikdy nebyl nijak vysoko, vlastními silami jsem nepřekonal dva a půl tisíce metrů a jinak tři a půl tisíce, fascinaci těchto jiných světů rozumím. Říkám světů, protože tady je vznešen onen požadavek absolutna, jaký asi měl na mysli Friedrich Nietzsche, když psal o oné bytosti tam nahoře na absolutním vrcholu ve své knize Tak pravil Zarathustra. Pocit povznesenosti, jiných měřítek či jiných hodnot. Něco z božskosti. Vlastně je ještě jedno místo, které je s těmito pocity spojeno: v oblacích. A od loňského roku mohu potvrdit ještě jedno, asi už opravdu poslední, o kterém jsem celý život věděl, ale zažil teprve ve zmíněnou dobu: poušť.

Mohl bych tu nyní připomínat ty, kteří došli v poušti plného vědomí, všechny ty proroky, také básníka Pustiny T. S. Eliota, ale od počátku mám poněkud jiný záměr, totiž zmínit se o jedné partě potápěčů tady na Jičínsku. Patří k nim právě i můj bratr a Radek Bohuňovský, můj někdejší žák (nikoli v potápění, ale coby student gymnázia). Radek se věnuje potápění více jak deset let, je instruktorem v potápění s celou řadou titulů, několika tisíci ponory atd. Podrobnější údaje najdete na webové adrese https://www.pinguindiving.cz , to jsou stránky Radka Bohuňovského, nebo https://www.rumchalpa.cz , stránkách potápěčského klubu – mohu si dovolit dělat reklamu, neboť toto nejsou noviny či televize, ostatně řečená parta je nezisková organizace, která to, co dělá, dělá především proto, že je to baví. Nechci říkat „pro zábavu“, protože kritéria, která jsme zvyklí spojovat s amatérskými aktivitami, v mnohém překračují. Ostatně při potápění jsou jednou z prvních věcí, které byste měli mít, zkoušky.

Na zmíněných stránkách se můžete pokochat fotkami z hodně vzdálených míst, kde jičínští potápěči už byli, dokonce několikrát, třeba ze Súdánu, na Kubě, v Chorvatsku, Rakousku či jinde (Najdete je v galeriích u jednotlivých článků či v sekci fotografií.) Jejich „domovské místo“ je ale Rumchalpa, zatopený lom u silnice z Jičína do Nové Paky (poté, co vyjedete kopec Babák). Voda čistá, dost studená, tak jak to na lomu bývá. Zkrátka pohoda. Zrovna onehdá jsem se kochal, byť jen na zmíněných webových stránkách.