V Chrudimi s PSO (Na skok v Chrudimi)

Jeden z půltuctu podzimních koncertů Podkrkonošského orchestru (dalo by se s notnou dávkou hrdosti říci turné) po vlastech českých byl v sále chrudimského muzea na pozvání Chrudimské komorní filharmonie, s níž PSO vystoupil společně v rámci Chrudimského Rendez-vous 1215. Chrudimská komorní filharmonie je těleso staré zhruba stejně jako PSO, vznikla roku 2006, podobně jako u PSO v návaznosti na starší vrstvy místní kulturní tradice. Rendez-vous, jedna z koncertních akcí, které CHKF organizuje, je každoroční setkávání amatérských orchestrů, před PSO zde v minulých ročnících vystoupily soubory z Litomyšle, Jindřichova Hradce či Hodonína.

Na programu společného koncertu obou orchestrů byla Finlandia Jeana Sibelia, Ouvertura k melodramu Die Zauberharfe Franze Schuberta a Předehře k opeře Rienzi Richarda Wagnera v provedení chrudimských hudebníků, PSO v druhé polovině pozdního odpoledne přispěl Předehrou k opeře Lazebník sevillský a Introdukcí, tématem a variacemi pro klarinet Gioachina Rossiniho, Triumfálním pochodem z opery Aida Giuseppe Verdiho a Předehrou k operetě Lehká kavalerie Franze von Suppé, která uzavírala celý program. Chrudimskou komorní filharmonii řídili dva dirigenti, Martin Profous, v kulturním životě i mimo region známý i v řadě dalších hudebních aktivit (vedoucí Big bandu Chrudim, pěveckých sborů Kantiléna v Hradci Králové a Vlastimil v Litomyšli), a Irena Pithartová, rovněž houslistka souboru, jehož členkou je od roku 2009 a s nímž připravuje i svůj absolventský koncert (dirigování studuje na Konzervatoři Pardubice, kromě toho studuje i řízení sboru na PF UHK). Podkrkonošský orchestr dirigoval Graziano Sanvito, sólistou v klarinetové introdukci byl Matěj Hřib.

Musím říci, že pro Chrudim mám, stejně jako třeba pro Pardubice, Kutnou Horu či Čáslav, tak trochu slabost. Je to onen kraj spojený i se vzpomínkami na studentská putování, kde mám kořeny po linii mého dědy a pradědečka, v Pardubicích žili příbuzní. Rád se vracím na řadu těch zajímavých míst v krajině, ale i skvostné architektury, k nimž patří třeba právě chrudimské muzeum. Před lety jsem jej prošel důkladně, umělecké řemeslo, plakáty Alfonse Muchy a další části expozice, naposledy mě zaujala Humoristická společnost Kosů, pro mě jedna z ikon společenského života své doby tohoto města.

Tentokrát nebylo mezi zkouškou orchestru a vlastním koncertem mnoho času, a tak jsem si jen nakrátko odskočil do novorenesanční budovy muzejního komplexu a pouze letmo si vše připomenul. Na procházku po městě už samozřejmě nebyl vůbec čas, a tak jsem si alespoň vzal u pokladny skládačku Městská památková zóna Chrudim a připomenul si některé budovy, jako rodný dům Josefa Ressela, vynálezce lodního šroubu (kousek od Pardubic je zase pomník bratří Veverků), či Jana Nepomuka Štěpánka, divadelníka doby národního obrození, městské opevnění, a hlavně původně gotický Mydlářovský dům s pozoruhodnou studnou uvnitř a především stavbu, kde je umístěno Muzeum loutkářských kultur. Ptal jsem se paní u pokladny, jak to dopadlo, tiskem před časem proběhlo, že jeho existence je ohrožena. Nebezpečí je prý, alespoň prozatím, zažehnáno. Hlavou se mi ještě mihl obraz zvláštního tvaru svažitého náměstí s úžasným morovým sloupem a kostelem Nanebevzetí Panny Marie.

Koncert Chrudimského Rendez-vous se odehrával ovšem v druhé, novobarokní budově muzejního komplexu. Obě budovy mají zvláštní vchod ze společného prostoru obdélníkového parčíku, přilehlého k ulici, vedoucí jedním směrem k hlavnímu tahu (křižovatce na Pardubice či Čáslav) přes Chrudimku, v jejímž ohybu se nachází centrum města, druhým směrem právě sem, ke zmíněnému Resselovu náměstí. Tato budova je zároveň sídlem Chrudimské besedy, městského kulturního střediska. Pohled na skvostnou fasádu muzea mě fascinoval, už když jsem ho kdysi viděl poprvé, nyní přišlo další překvapení: nečekal jsem, když jsem si četl na programu „Velký sál Muzea“, a jakou úžasnou architekturu se jedná. Člověk musí ocenit osvícené radní města, které není o mnoho větší než Jičín (23 tisíc dle Wikipedie, Jičín něco přes 16 tisíc), když byli schopni sehnat finanční prostředky na kulturní zařízení, o kterém pak sami rozhodli (jak mi prozradila jedna pracovnice, hrdá na tu krásu), že by ho jako pouze muzejní sál bylo škoda a bude se tedy využívat i jako sál divadelní.

V jeden okamžik zkoušky vstoupilo do prostoru sálu horními okny slunce a vytvořilo několik okamžiků takové světelné atmosféry, že jsem v tu chvíli litoval, že s sebou nemám fotoaparát. Užil jsem si tu chvíli alespoň s houslemi u tónů Lehké kavalerie.

Chrudimská komorní filharmonie
https://www.chkf.cz/

Regionální muzeum v Chrudimi
https://www.muzeumcr.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Region%C3%A1ln%C3%AD_muzeum_v_Chrudimi
https://www.chrudimsky.navstevnik.cz/sluzby/kulturni-zarizeni/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Chrudim