Trilok Gurtu

Trilok Gurtu
napříč žánry

Když si dáte exoticky znějící jméno Trilok Gurtu do vyhledávače YouTube, vyskočí vám nahrávky jeho spoluhraní s Johnem McLaughlinem, Janem Garbarkem nebo Joe Zawinulem, což je samozřejmě zároveň poukaz k tomu, že právě tito hudebníci překračovali hranice jednoho žánru, a pro indického perusionistu a zpěváka dokladem téhož a zároveň vysvědčením nejvyšší kvality – jestliže si jej ke spolupráci přizvaly právě takovéto legendy.

Trilok Gurtu, narozený v roce 1951 v Bombaji, je znám jako jeden ze zprostředkovatelů dvou kultur, indické a západní (podobně třeba jako, v jiné oblasti, Ravi Shankar). Zatímco byl v polovině osmdesátých let řazen do světa jazzu, o deset let později byl považován za představitele world music. V novém století hledá více než kdykoli předtím vazby k hudbě své staré vlasti, zatímco zůstává věrný své vlasti volbou, totiž Hamburku.

Trilok Gurtu se narodil do hudební rodiny. O svém dědečkovi hovoří Gurtu jako o velmi dobrém hráči na sitár, zároveň ale říká, že jeho předek hraní zanechal, protože pro to neviděl finanční důvody. Jeho matka, Shobha Gurtu, naopak vystupovala se svým severoindickým klasickým zpěvem často. Je považována za nejznámější zpěvačku stylu thumri. Gurtu se vyjádřil v několika interview o tom, že v dětství byl obklopen hudbou a že byl veden k tomu, aby cvičil na hudební nástroje. Už v pěti letech začal hrát na tabla. Důležité podněty dostal od svého staršího bratra, Raviho, který se věnoval perkusím. Ten měl doma čas od času desky s latinskoamerickou hudbou a malý Trilok se pokoušel napodobovat party conga.

Již v deseti letech měl Gurtu se svým bratrem skupinu bicích nástrojů a ta měla možnost vystupovat na univerzitách. Touto dobou se naučil kromě hry na tabla hrát také na kubánská bongos a rovněž evropské bicí nástroje. Když mu bylo šestnáct, tedy zhruba kolem roku 1967, přijímal práci v kinech a hotelích, kde měl také možnost dostat se do styku se západní hudbou. Pokud se týká hudebníků, o kterých hovoří jako o těch, kteří měli na jeho vývoj nejdůležitější vliv, tak to jsou John Coltrane, Jimi Hendrix, James Brown a The Supremes.

Na otcovo přání studoval, ale studiem nebyl nijak nadšen, důležitější pro něj bylo, když se mohl v roce 1969 připojit k hudební skupině Waterfront, která hrála na různých diskotékách a občas také na popových koncertech. Protože jako hudebník si v Indii příliš peněz nevydělal, s hraním v roce 1973 skončil. Pro mladého hudebníka to byly doby, kdy si nemohl dovolit pořídit si vlastní hudební nástroje a musel si je půjčovat od kamarádů.

V roce 1973 Gurtu opustil Indii a se skupinou Waterfront či zpěvačkou filmové hudby Asha Bhosle cestoval po Evropě. Nějaký čas žil v Itálii, ale pak se vrátil zpět do Indie. Říkal pak, že dokázal hrát skladby Jimi Hendrixe na tabla, ale nikoho to nezajímalo. Když byl zpět v Bombaji, vystoupil s Charlie Marianem na Jazz Yatra Festivalu. S jeho doporučením si podal žádost na bostonskou Berklee College of Music, ta ale byla zamítnuta. Když se pak po létech dostavila celá řada čestných ocenění, nabídla mu tato prestižní škola čestné členství, to ale Gurtu v tuto chvíli odmítl.

V roce 1977 cestoval se zmíněou Ashou Bhosle do New Yorku, pak v Německu vystupoval s rockovou kapelou Embryo. Nevydělal si příliš peněz a tak se vydal do Švédska a dal se dohromady s jazzovým trumpetistou Don Cherrym. Od roku 1977 hrál ve Family of Percussion švýcarského perkusionisty Petera Gigera. Přes Dona Cherryho se dostal do kontaktu s jazzovými hudebníky Archie Shepp, Jan Garbarek, Philip Catherine, L. Shankar, Gil Evans, Airto Moreira či Paul Bley. Nahrával s Catherine a L. Shankar, Marianem, Bley a Barre Phillipsem. Vydal se do Woodstocku ve státě New York (to je ono město, spojené s místem, kde se konal slavný festival), aby tam vyučoval hudbu. Zde se seznámil s hudebníky Jackem DeJohnette, Patem Metheny, Naná Vasconcelosem, und Collinem Walcottem. Když poslední jmenovaný přišel při autonehodě o život, nahradil jej v kapele Oregon. Cestoval s nimi v letech 1984-88. Společně s Janem Garbarkem a Zakirem Hussainem patřil do kvarteta L. Shankara. S Garbarkem nahrál v roce 1985 album Song for Everyone.

Uprostřed osmdesátých let se Gurtu stal pevnou veličinou ve světě hudby. Po vystoupení s jazzovými muzikanty jej to stále více táhne do světa klasické hudby, když spolupracuje se sestrami Lebèque nebo virtuosem na violoncello Yo-Yo Ma. Když v roce 1988 v Německu vystupoval na jednom festivalu John McLaughlin, byl upozorněn na indického perkusionistu. Pozval ho, aby doplnil hudebně trio. Po čtyři roky byl pevnou součástí McLaughlinova hudebního souboru, vto počítaje několik světových turné a nahrávek alb. V této době zároveň spolupracoval s řadou osobností hudby, jako Joe Zawinul, Bill Laswell, Maria João, Gilberto Gil, Pharoah Sanders, Annie Lennox a Pat Metheny.

V roce 1988 vystoupil Gurtu na evropských festivalech s vlastní kapelou. Jeho prvním albem bylo Usfret. Hudba této nahrávky je improvizace, při níž byla předem napsána pouze hudba pro perkuse. Na projektu se podíleli Don Cherry, Ralph Towner, L. Shankar, Jonas Hellborg a Gurtuova matka. Album nebylo příliš úspěšné. Ani kritici, ani fanouškové nechtěli následovat Gurtuovu vizi hudby.

V roce 1991 následovalo strukturovanější album Living Magic. Na něm se podíleli Jan Garbarek jakožto hráč na saxofon a brazilský hráč na berimbau a vokalista Naná Vasconcelos jako perkusionista. S touto muzikou se dostal více než kdy předtím do oblasti jazzu. V létě 1993 vyrazil Gurtu s vlastním triem na turné, na podporu alba The Crazy Saints. V popředí byli Joe Zawinul a Paul Metheny. Hudba spojovala subtilní indické rytmy a indický zpěv s prvky moderního jazzu a rocku.

V následujících letech se rozšířila skupina na kvarteto. K následujícím projektům byli přizváni Neneh Cherry, Angelique Kidjo, Steve Lukather či Salif Keïta. Páté z Gurtuových alb vyšlo v roce 1996 s názvem Bad Habits. Jednalo se o živé nahrávky dvou kolínských koncertů. Jednou z neobvyklých nahrávek byla Tabla Tarang – Melody on Drums z roku 1996, na níž doprovázel, sám v pozadí, jednoho z posledních velkých indických mistrů na nástroj tabla tarang jménem Kamalesh Maitra.

Kolem roku 1996 se Gurtu přiklonil k world music. Na jeho albech nejsou pouze osobnosti z oblasti jazzu a rocku, nýbrž i umělci z oblasti populární hudby, kteří nepřináleží do západních kulturních kruhů. Skupina zahrnovala v roce 1999 tři Indy a dva Afričany. S ní nahrál album s názvem African Fantasy se zřejmou profilací africké hudby. Slyšíme na ní indický zpěv, zvuky sitáru a sarangi, smyčcového nástroje severní Indie a Pákistánu a množství nejrůznějších bicích nástrojů z celého světa. Prodejní úspěch alba přesáhl všechny předchozí.

V době, kdy vystupoval s vlastní skupinou, se účastnil jako sólista celé řady prestižních projektů jiných hudebníků jako jsou John McLaughlin, Pharoah Sanders, Nitin Sawhney, Lalo Schifrin, Gilberto Gil a Bill Laswell.

Pro následující album The Beat of Love byly opět rozhodující hudební tradice Afriky a Indie. Pro práci na tomto projektu přizval nejuznávanější africké zpěváky naší doby. Patří k nim Salif Keita (Mali), Angélique Kidjo (Benin), Wasis Diop (Senegal), Jabu Khanyile (jižní Afrika) a Sabine Kabongo. Skladba Dance with My Lover je nahrána v africkém stylu jùjú, nahrána byla nicméně s indickými hudebníky. Remembrance z roku 2002 je prvním albem, které Gurtu nahrál výhradně s indickými hudebníky, vto počítaje jeho matku a hráče na tabla Zakira Hussaina. Hudba tohoto alba je indická s přiznávkami zvyklostí západníh světa.

Pozornost vzbudily hudební události, na nichž se Gurtu podílel. K nim patřilo vystoupení v londýnském Hyde Parku k 50. jubileu panování královny Alžběty II. na anglickém trůnu, koncert v Bombaji s Youssou N'Dour a Baaba Maal při příležitosti 70. výročí BBC World Service, rozhlasové stanice, která vysílá ve 27 jazycích a kterou poslouchá v těchto řečech po celém světě na 180 milionů posluchačů. V kodaňském přístavu hrál s korejskou skupinou hráčů na peruse Samulnori na plouvoucím jevišti.

Pro album Broken Rhythms z roku 2004 angažoval Trilok Gurtu vedle irského bluesového hráče na kytaru Gary Moora italský Arké String Quartet, pěvecký sbor alikvotního zpěvu Huun-Huur-Tu z Tuvinské republiky (republika Ruské federace na jižní Sibiři), ďábelského houslistu Ganeshe Kumara, mistra hry na sitár Ravi Chary, jakož několik indických vokalistek.

Zvláštností Gurtuova vystoupení spočívá v tom, že perkusní hudební nástroje shromáždí kolem sebe na podlaze. Patří k nim nejrůznější malé bubínky, tom-tomy, konga, indická tabla a bubny dhol, gongy, zvony, a kromě toho také kbelík s vodou, v němž některé nástroje drží a dosahuje tím zvláštní zvukové efekty.

Text je překladem článku z německé Wikipedie
https://de.wikipedia.org/wiki/Trilok_Gurtu

Poslechové odkazy si necháme pro další příležitosti.