Třikrát Karolína Cingrošová

V jednom nedávném komentáři, v němž jsem zmiňoval mimořádné množství dvojení v událostech posledních dní, figurovala také jména dvou sopranistek na dvou koncertech ve dvou jičínských kostelech, sv. Jakubovi a sv. Ignáci, jednou z nich byla Karolína Cingrošová (druhou Karolína Janů). Nyní se magie/hra s čísly na poli událostí v Jičíně rozvibrovala znovu, tentokrát v „trojici“. Karolína Cingrošová vystoupila na státní svátek 28. září 2024 potřetí za posledních několik dní v Jičíně, tentokrát spolu s dvěma dalšími dámami, harfistkami, kterými byly Hedvika Jouzová Mousa Bacha a Zbyňka Šolcová (tedy tři umělkyně, moderoval Václav Žmolík), jako jedním z koncertů Hudby z ráje, rovněž v rámci Roku české hudby. A já jsem byl v tomto kostele v těchto několika dnech rovněž třikrát, poprvé na Koncertu u příležitosti 400 let jičínského gymnázia, ve čtvrtek 19. září 2024, kde jako hostující sólistka Karolína Cingrošová vystoupila se Smíšeným pěveckým sborem Foerster Jičín. Třetí vystoupení Karolíny Cingrošové pak bylo na Slavnostní akademii v aule Lepařova gymnázia při téže příležitosti, následující den, tedy v pátek 20. září, kde ji její otec Václav Žmolík, který slavnostní odpoledne moderoval spolu s Veronikou Sedláčkovou, uvedl v jejích několika sólových číslech. A moje třetí návštěva kostela sv. Ignáce byla v neděli 22. září, kdy zde uvedl Michael Pospíšil s jičínskými Literáky Stabat Mater českého skladatele Františka Ignáce Tůmy. Napadá mě ještě, že řada těchto událostí se udála, jak jsem to vyznačil i v jednom z komentářů, v „třetím zářijovém týdnu“. To nevymyslíte.

Na koncertu sv. Ignáce při příležitosti 400 let jičínského gymnázia Karolína Cingrošová zazpívala Ave Maria Charlese Gounoda, O Mio Babbino Caro Giacoma Pucciniho, Memory A. L. Webbera, Carcerelas Ruperta Chapiho a Ave Maria Williama Gomeze.

Na koncertu ke státnímu svátku a Roku české hudby 28. září 2024 zahájila lidovými písněmi, nejdříve výběrem Moravské lidové poezie Leoše Janáčka, onou proslulou Ej, lásko, lásko, a z Nového špalíčku Bohuslava Martinů. Václav Žmolík, který celý koncert uváděl, na začátku zmínil záměr realizovat koncerty vždy k Roku české hudby (na programu byly výhradně skladby českých autorů) a souvislost státního svátku se svatým Václavem, po první části pak představil královský nástroj, harfu, v její stručné historii. V další části Zdenka Šolcová zahrála Sonátu d moll Jana Ladislava Dusíka, Karolína Žmolíková zazpívala proslulé melodie „Hajej můj andílku a Letěla bělounká holubička“, rovněž vlastně lidové, ale rovněž uchopené Bedřichem Smetanou – a já jsem byl dojat, protože jsem si vzpomněl na mou babičku, která tyto a jiné operní písně, i tu poslední, kterou Karolína zazpívala a kterou ještě zmíním, zpívávala, takže já jsem je znal ještě dávno předtím, než jsem kdy byl na koncertu vážné hudby. V této části zazněla ještě jedna skladba pro harfu tuším Jana Franka Fischera.

Ve třetím bloku pak zazněly v doprovodu obou harfistek kromě jiného Biblické písně Antonína Dvořáka 4, 5 a 10 a také proslulá Když mě má stará matka z Cigánských melodií téhož autora. A v části poslední pak se uplatnily zajímavým způsobem obě harfistky, když zazněla Vltava ze Smetanovy Mé vlasti v úpravě právě pro toto obsazení. Slyšel jsem už mnohou podobu této skladby, která patří k těm „nejčeštějším“, nicméně zde jsem si (zpětně) uvědomil, které části vlastně v originálech skladeb, které byly v programu, byly opravdu napsány pro harfu a které proměnily jejich barvu, ale ovšem nikoli náladu, v transpozicích pro tento nástroj. V té Vltavě vlastně na začátku rovněž zazní onen dialog dvou nástrojů, jen jiných, a ovšem, i ta transfigurace původně lidové písně (zprvu v mollové tónině a zapojení do „příběhu“ řeky). Nu a na závěr rovněž proslulá Árie Rusalky (jak řečeno, také ji zpívala má babička), skvěle zazpívaná.

Tedy celkově promyšlená dramaturgie celého večera, kde se polarita lidové písně a operní árie přesouvala od té první ke druhé, a kdy se sólistka od intimní polohy postupně rozezpívala do plného zvuku svého hlasu, který se, pokud mohu za posledních několik let konstatovat, rozvíjí do skvostných poloh, síly a krásy. Programově sevřený a přesto bohatý večer s narůstající dynamikou byl na tomto koncertě sv. Ignáce, v pátém ročníku festivalu Hudba z ráje, zdařilou záležitostí pro umělce a působivým zážitkem pro posluchače.