Tři bratři v pohádkovém triku

Tři bratři v pohádkovém triku
téma Instinktu a jiných médií

Jedním z filmů, o kterém se v mainstreamových médiích dost mluví, je film otce a syna Svěráků Tři bratři, který letos šel do kin. Jiří Lábus, kterého jsem krátce pozdravil na letošním jičínském pohádkovém festivalu, mi také krátce - protože vždy žije připravovanými projekty - odpověděl, "no ano, ten už běží v kinech", a hovořil o tom, co je teprve v realizační fázi. Mé komentáře nicméně neumějí předjímat a tak se musím spokojit s tím, co proběhlo či právě probíhá.

O Svěrácích se vcelku pravidelně hovoří při nejrůznějších příležitostech. V kontextu zmíněného pohádkového festivalu bych měl zmínit, že Zdeněk Svěrák přijel na pozvání jeho organizátorů do Jičína s "Cimrmany", s nimiž zahrál v Masarykově divadle divadelní hru "Záskok", a na pódiu divadla převzal čestné občanství města Jičína. Zdeněk Svěrák prožil dětství v nedalekém Kopidlně, a na tuto skutečnost regoval i při návštěvě Jičína. "Když jsem vyrůstal v nedalekém Kopidlně, netušil jsem, že jednou budu slavný až v Jičíně. Kdybych něco takového tehdy řekl kamarádům, smáli by se mi," řekl evidentně potěšený Zdeněk Svěrák, komentuje předání 12. 9. 2014 Jičínská deník.

V tuto chvíli mě nicméně zajímá více aktuální mediální ohlas tvůrce celé jedné specifické polohy české kultury. Pominu-li nechutný útok trollů na sociální síti, při němž byl Svěrák obviněn z pedofilie, a který byl komentován i v řadě dalších časopisů (nikdo nepochybuje o tom, že útok je nechutný, na druhé straně je to druhotný signál, že je tak trochu "přesvěrákováno") a bulvární časopisy, na jejichž obálkách se kolem dokola střídají známé tváře, věnují se Zdeňkovi Svěrákovi poslední dobou média ve zvýšené míře.

V časopise Instinkt se téma českého dramatika, humoristy, herce a filmového scénáristy objevilo v něklika minulých měsících hned několikrát (poznamenejme ovšem, že se Instinkt zejména v posledním roce orientuje na herce, vzpomínám namátkově, že podobně pojednal Miroslava Táborského, Dagmar Havlovou či Tatianu Vilhelmovou). Fotografie otce a syna  se objevila  na titulní stránce čísla Instinktu ze 4. září 2014, titul článku Hlas rodiče nic nenahradí naznačuje jeho zaměření, úvodní věta "Mladej" Svěrák se stal dědečkem další kontext.

V čísle z 21. srpna tohoto roku, tedy čtrnáct dní před zmíněným "velkým článkem" recenzuje Vojtěch Rynda pohádkový film Jana a Zdeňka Svěrákových Tři bratři. Role otce a syna (v médiích vždy vděčné téma, srv. Vratné lahve či Tatínek) jsou tytéž jako obvykle, otec scénárista, syn režisér. Obsazení nabízí známé tváře, zmíněný Jiří Lábus a Oldřich Kaiser, Boleslav Polívka či Miroslav Táborský, Ivana Chýlková, Zuzana Norrisová, a jak bývá poslední dobou zvykem, také herci z jiné než primárně herecké oblasti Tomáš Klus a Vojtěch Dyk, představují možná spíš pro rodiče doprovázející děti ve věkové kategorii, jimž je film určen především (5-13 let), atraktivní nabídku. Ryndův i jiné komentáře poukazují ke vzniku "pohádkového muzikálu" (žánr opodstatňuje i Dykovu a Klusovu participaci) z veršovánek, "operek", vytvořených původně pro děti Zdeňkem Svěrákem s Jaroslavem Uhlířem, Rynda je považuje jako paradoxně nejslabší článek filmu, k němuž má také i některé jiné výhrady, ale jinak "tak dobrý".

Jiné ohlasy, např. na TvArtu, nebo ale také komentátorů v internetové filmové databázi CSFd, byly kritičtější. Kompilát tří pohádek, Šípkové Růženky, Červené Karkulky a Marušky od Dvanácti měsíčků, zarámovaný čtvrtou vymyšlenou pohádkou, v níž vypravěč Zdeněk Svěrák vysílá tři syny najít si ve světě nevěstu, považují za slepenec, nejostřeji se vyjadřuje "ajuska", když označuje film za "spatlaninu tří pohádek dohromady". "Česká filmová pohádka vždy oscilovala mezi ideologií a kýčem. "Tři bratři mají zejména kvůli scénám selské idyly blízko k tomu druhému, ale nikdy nepřekročí rozumnou hranici," dodává Vojtěch Rynda ve zmíněné recenzi objektivně. Budu pak souhlasit s tím, co vidím na filmu pozitivní, totiž že "nepřejinačuje" klasickou pohádku, tzn. že nečiní z draků plyšákové loutky, které jsou vlastně smutné bytosti, jak se s tím setkáváme v řadě předělávek v posledních desetiletích, nýbrž že čarodějnice je zlá bytost, tedy že dítě dokáže zřetelně nalézt hodnotovou hranici, oddělující dobro a zlo. Či jinak, prostě řečeno slovy jiného komentáře na CSFd, "milá, normální a koukatelná pohádka."

https://www.csfd.cz/film/345205-tri-bratri/
https://kultura.idnes.cz/recenze-tri-bratri-0nb-/filmvideo.aspx?c=A140812_154145_filmvideo_ts
https://kultura.idnes.cz/receze-soundtrack-tri-bratri-djf-/hudba.aspx?c=A140911_105606_hudba_ts
https://avmania.e15.cz/tri-bratri-recenze-filmu
https://dokina.tiscali.cz/clanek/tri-bratri-recenze-zbrusu-nove-pohadky-rezisera-jana-sveraka-241863