Třeboň

Třeboň
místa navštívená

Nevím, jestli „udržím“ formát, který mě napadl, či spíše titul série parafrázující formulaci Karla Hynka Máchy, přičemž mi nejde o romantickou ideu, kterou český básník vkládal do cest po hradech a jejich kreseb. Vlastně bych rád všechny příspěvky o místech a cestách (štítky na těchto stránkách) psal z autentické zkušenosti, je ovšem pravda, že se mi někdy prostě kříží s místy, na které bych prostě rád „poukázal“ tím, že o nich podám nějakou vztahovou informaci.

Na můj letošní týdenní pobyt v Třeboni, související s hudebním soustředěním PSO, se nabalilo několik témat výletů či jiných věcí, vlastně všechno kolem kultury, k samotné Třeboni jsem se nedostal vzhledem k jinému paralelně zpracovávanému úkolu o větším rozsahu, rád bych přitom okomentoval rovněž fotky, které jsem na místě pořídil. Jeden z balíčků fotek, pořízených v prvních dnech, jsem umístil na Rajče s názvem Procházka po Třeboni, neboť postihuje historické jádro města (v dalších albech se k některým motivům ještě vrátím).

Určitě to není jen mým úhlem pohledu, v němž se mi historické centrum Třeboně jeví jako nesmírně kompaktní, myslím, že to lze doložit i na vlastní dispozici, poloze mezi hrází rybníka Svět, u jehož břehu se nachází a sevřeností zámkem z jedné strany, přičemž z východu celé jádro města odděluje  pás zámeckého parku a Komenského sady, pivovarem ze strany druhé, centrem náměstí, rovněž uzavírajícím střed města jednou z bran a posléze komplexem augustiniánského kláštera, který tvoří jakousi druhou uzávěru s druhým „malým“ náměstím. Tato sevřenost města je zřejmá z radniční věže na náměstí, stejně tak jako z každé názornější mapy. K pocitu kompaktnosti určitě přispívá prostupnost jednotlivých částí historického města (a přístupnost), a pak – podle mého názoru – vizuální atraktivnost jednotlivých detailů, jimiž je možné se kochat a přecházet od jednoho ke druhému.

Ta „funguje“ v okamžiku, kdy se zázrakem podařilo zachovat architektonickou substanci města bez rušivých zásahů, které by ji narušily nebo dokonce zničily (jako příklad něčeho podobného, co „rozbilo“ celistvost historického obrazu města, se uvádí Mladá Boleslav). Je samozřejmě otázkou přístupu, jak to udělat, aby město nepůsobilo jako umělá „konzerva“ (německý Rothenburg ob der Tauber), ale živoucí organismus (to je samozřejmě metafora a trochu klišé), tzn. nemusí se za každou cenu vytěsňovat současné prvky (nemusí být všude jen ručně malované štíty), ale celek musí mít působivou atmosféru. Takový je třeba Český Krumlov, v jistém smyslu Kutná Hora.

Ona „prostupnost“ částí města, zároveň zdůrazňující, že se ocitáme v nějakém „jiném světě“, je zviditelňována branami – nacházejí se opravdu na řadě míst: u kláštera Budějovická brána (vystavěná v letech 1605 – 1611 podle návrhu Dominika Comety a Jana Lukana náhradou za zazděnou Břilickou bránu vedle zámku a přestavěná v roce 1819, Hradecká brána uzavírající východní stranu náměstí (její jádro pochází z let 1525 - 1527, kdy se brána stala součástí zdokonaleného městského opevnění), od rybníka Svět pak za sebou Novohradská a Svinenská a konečně na dolním konci náměstí brána Hradecká.  Město však nepůsobí jako pouze uzavřený celek (třeba jako zmíněný německý Rothenburg, kde je zřetelné ohraničení kolem dokola a za ním už „normální“ civilizace), nýbrž jednotlivé vstupy jsou i v meziprostorech, tak mezi Novohradskou a Svinenskou bránou je z jedné strany brána pivovaru, z druhé klenutá branka k prostoru známých rybářských restaurací Šupina a Šupinka a přes malé prostranství průchod dále do zámeckého parku, dalším vchodem, který má charakter brány, je z náměstí jižně do areálu zámku, druhá rovněž z náměstí z druhé strany do zámecké zahrady, uvnitř samotného zámku jsou mezi jednotlivými trakty rovněž „brány“.

Ke zvláštní uzavřenosti a zároveň otevřenosti města přispívá zvláštní poloha rybníka k městu.   Zatímco například v Jindřichově Hradci je rybník Vajgar ve středu městské zástavby, třeboňský rybník Svět k městu zajímavým způsobem přiléhá, je to dáno jeho vznikem ze zaplavených předměstí, jehož důsledkem je těsnost k centru prakticky bez jakéhokoli přechodu (právě tato nápadná jedinečnost mi zůstává v paměti z první někdejší návštěvy Třeboně).

Dalším prvkem, který je zřejmý, když se podíváte na mapu nebo když se procházíte středem města, je množství urbánních tvarů, které nemají charakter ulic s řadou domů po obou stranách, nýbrž jakýchsi malých náměstíček. Je to třeba už zmíněné prostranství před pivovarem, ale i rozšiřující se prostor Husovy ulice pod augustiánským klášterem s kostelem sv. Jiljí, a našla by se celá řada dalších. Každý z těchto prostorů pro sebe vytváří jakési samostatné centrum pozornosti, není jen průchozím místem, někam směřujícím.

Nabízelo by se nyní pojednávat jednotlivé památky Třeboně, od zámku přes klášter, budovu radnice, Krčínův dům či pivovar. To bych ale dubloval stránky města, kde si podstatné může každý přečíst. Zajímavé je spíš zamyslet se nad tím, že Třeboň nabízí celou řadu spolu souvisejících témat, což není nijak samozřejmé: velký komplexu zajímavých věcí souvisí s „vodou“ – Jakub Krčín a Štěpánek Netolický a jihočeské rybnikářství, jednotlivé rybníky a Zlatá stoka, ryby, rybolov, sádky a rybí gastronomie, lázeňství a zdraví. S „vodou“ souvisí pak příroda Třeboňska, demonstrovaná na výstavě „Krajina a lidé“ v Domu přírody v areálu zámku (vchod z parku), například množství ptáků či chráněné stromy.

A asi by bylo nošením dříví do lesa, kdybych hovořil o tom, co město dále nabízí svým návštěvníkům v oblasti kultury či rekreace. Za prvé se tyhle věci „dají přidat“, na druhé straně se ale o to musí „někdo postarat“. V místě, které k tomu vybízí tím vším, co jsem zmínil předtím (úplně jsem přitom ještě vynechal historii, to je samozřejmě další „balík“, od zámku ke Schwarzenberské hrobce, historii jihočeských rodů atd.), je to samozřejmě trochu snadnější, turisté se sem prostě jen hrnou, nicméně i tak se dá necitlivým podnikáním a nedostatku kontroly ze strany osvícené radnice leccos zkazit. Nevím, jak to v Třeboni mají, ale alespoň na první pohled se zdá, že je tu všechno v pořádku. V každém případě i ty restaurace, cukrárny a obchody mají příjemnou atmosféru a celé město pozoruhodné image.

https://www.mesto-trebon.cz/cz/historie-mesta-a-pamatky/pamatky.html
https://www.turistika.cz/mista/magicka-trebon-zamecka-zahrada-a-nadvori-se-zajimavou-kasnou?layout=phone
https://archiv.ihned.cz/c1-19089110-magicka-mista-ceska-trebon-a-posledni-spocinuti-po-schwarzenbersku

https://jankcelis.rajce.idnes.cz/Prochazka_po_Treboni_Trebonska_temata/