Toyo Ito

Toyo Ito
významní architekti současnosti

Japonský architekt původem z Koreje Toyo Ito patří k nejvýznamnějším a nejinovativnějším architektům současnosti. Tvůrce, který se odvolává na filozofické koncepty Munesuke Mity a Gillese Deleuze, hlasatele principu „nexu“ (místa propojení možných virtualit), vidí například v malých domech „šaty“ pro individuum. Díla vizionáře architektury lze s určitými limity zařadit do postmoderny, jejíž formosloví, ale především souvislosti ovšem podstatně rozšiřuje.

Svoje vzdělání ukončil Toyo Ito na tokijské univerzitě v roce 1965, poté pracoval pro architektonickou kancelář Kiyonori Kikutake Architect and Associate. Poté založil svou vlastní kancelář s názvem Urban Robot v Tokiu. V roce 1979 změnil její jméno na Toyo Ito & Associates, Architects. Na začátku své kariéry navrhoval Ito především soukromé domy. Brzy si ale udělal jméno jako konceptuální architekt, který směšuje fyzický a virtuální svět. Svými pracemi se dotýká soudobé představy „simulovaného“ místa. Projektem Pao for the Tokyo Nomad Girl z roku 1985 navrhl Ito vizi moderního nomáda, uvězněného ve vazbách japonské „bubble economy“.  Tower of Winds v Yokohamě a Egg of Winds jsou interaktivní mezníky ve veřejném prostoru, které jsou vyrovnáním s technickými možnostmi budoucnosti.

Ito podporuje mladé, talentované architekty v Japonsku, např. architektku Kazuyo  Selima, např. autorku New Museum of Contemporary Art  v New Yorku, či tokijského architekta Ryue Nishizawu.

V roce 1991 použil Ito 130 videoprojektorů, když chtěl v londýnském Victoria and Albert Museum vytvořit městské prostředí Tokia jako Vision of Japan. Tentýž princip použil znovu na výstavěVision and reality v Louisiana Museum of Modern Art. Na výstavě Blurring Architecture, která se konala v Cáchách, Tokiu, Antverpách, Aucklandu a Wellingtonu, se pokoušel Ito odhalit „virtuální“ zakotvení architektury v lidském duchu. V roce 2001 následovala retrospektiva v Basilica Palladiana v severoitalské Vicenze (podle Andrey Palladia, renesančního architekta, který město proslavil), kde byl Ito zodpovědný i za její uspořádání. Historickou budovu zcela zatemnil a prezentoval své práce v podobě multimediálních instalací, fotografií a kreseb modelů. V Nové národní galerii v Berlíně navrhl v roce 2006 výstavu Berlin-Tokyo/Tokyo-Berlin. V Taipei Fine Arts Museum se na výstavě TOYO ITO - Generative Order věnoval vedle přehlídky vlastní tvorby především třem stavbám, které v současnosti v Taiwanu realizoval. V listopadu 2011 otevřel Toyo Ito muzeum svého architektonického díla, které má podobu lodní paluby, na japonském ostrově Omishima.

https://www.archiweb.cz/toyo-ito
https://de.wikipedia.org/wiki/Toyo_Ito