Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680)

Tomáš Pešina z Čechorodu (1629 – 1680)
Sedmdesát dva jmen české historie
Díl pořadu vysílán 22. 5. 2009 (č. 37)

Přítel a pokračovatel Bohuslava Balbína se narodil v roce 1829 v Počátkách nedaleko Jihlavy, vzdělání získal v nedaleko ležícím Jindřichově Hradci, v roce 1648 odešel do Prahy, zapisuje se na Karlovu univerzitu, studuje filozofii a teologii, vysvěcen na kněze působí v Kostelci nad Orlicí, kde působil i Balbín, posléze v Litomyšli. Ve dvaceti šesti letech se stává – vzhledem i k horlivému vykonávání služby – biskupským vikářem, zároveň je povýšen i do šlechtického stavu, přídomek z Čechorodu si vybral coby vlastenec. Jeho církevní i politická kariéra strmě stoupá, postupně zastává místo kanovníka v Litoměřicích, kanovníka u sv. Víta v Praze, generálního vikáře, světícího biskupa v Praze, císařským radou a císařským falckrabětem.

Ve své odborné činnosti se rozhodl věnovat moravským dějinám. V roce 1663 vydal své první rozsáhlé vlastivědné dílo označené jako Moravopis. Nejdříve napsal knihu Prodromus, jakousi připravu k Moravopisu. Na rozdíl od Balbína, jehož knihy jsou v jazyce latinském, psal česky.  Úspěch měl spis O turecké hrozbě pro Evropu (latinsky Ucalegon), v němž nalezneme (dnes z jiných důvodů aktuální) výzvu pro spojení Evropy, na základě jíž si získal dobré jméno u dvora. Impulsem bylo turecké obléhání Vídně a další události, které s tureckými vpády do Evropy a odvrácení této hrozby souvisely.

Vraťme se ještě k Pešinově činnosti v církvi. Byl zakladatelem paulinského kláštera v Obořišti.  V církevních kruzích měl řadu příznivců, díky nimž se usazuje v Praze. K nim patřil arcibiskup v Hradci Králové Matouš Sobek z Bílenberka. Když se Sobek stal pražským arcibiskupem, Pešina postupně dosáhl významných postů, nakonec se stal generálním vikářem a kapitulním děkanem. Jeho celoživotní láskou byl metropolitní chrám sv. Víta na pražském hradě, jemuž věnoval i některé spisy, ale o nějž i vehementně bojoval. Zajímavý byl dokonce pokus o dostavbu, který Pešina inicioval, což byl ovšem předčasný projekt, proveden až na konci 19. století.  

Tomáš Pešina z Čechorodu byl často přirovnán k Balbínovi. Podobně jako on psal poezii, podobně jako on se věnoval historii. Balbín věnoval svůj proslulý spis Obrana jazyka slovanského právě Tomáši Pešinovi. Také u Pešiny se setkáváme se snahou zachytit obrázek světa, který mizí – říká profesor Charvát v televizním cyklu 72 jmen české historie. Snad ještě více než u Balbína můžeme u Pešiny sledovat akcent na český jazyk jakožto na kulturní hodnotu národa. U Pešiny se spojuje katolický protireformační duch a láska k českým dějinám. Ukázal to v řadě dalších spisů, např. v knize Mars Moravicus, Mars na Moravě. S tím souvisí ovšem také to, co je pro dnešního posuzovatele historie zřejmě nepřijatelné. Že totiž den bitvy na Bílé hoře považoval za nejslavnější den své současnosti, neboť vítězství vedlo k posílení katolické víry a k vymýcení kacířství.

Máme-li shrnout význam Tomáše Pešiny z Čechorodu jedním výrazem, pak můžeme říci, že je zakladatelem moravského dějepisectví.

Dvaasedmdesát jmen české historie
https://www.ceskatelevize.cz/porady/10169539755-dvaasedmdesat-jmen-ceske-historie/209572232200001-tomas-jan-pesina-z-cechorodu/
Na stránkách Lecyklopedie
https://leccos.com/index.php/clanky/pesina-z-cechorodu-tomas-jan
https://leccos.com/index.php/clanky/oboriste
Stránka na Wikipedii
https://cs.wikipedia.org/wiki/Tom%C3%A1%C5%A1_Pe%C5%A1ina_z_%C4%8Cechorodu
Kdo byl kdo…
https://www.libri.cz/databaze/kdo18/search.php?zp=12&name=Pe%B9ina+z+%C8echorodu