Tmavomodrý svět

Tmavomodrý svět
někdejší seminárky studentů LG / projekt Film

Rok 1950. František Sláma, bývalý západní letec a válečný hrdina, je nyní nepřítelem lidu. Kdysi elitní stíhač RAF je uvězněn na Mírově, kde místo s palbou německých letounů bojuje se zápalem plic. Na vězeňské marodce se Sláma setkává se dvěma muži, kteří byli také zavřeni kvůli své minulosti: bývalý lesácký doktor Blaschke a písmomalíř Vilda Houf taky vyslechnout Slámův příběh odvahy, přátelství, lásky a zrady.

Všechno začalo okupací Československa v roce 1939, kdy se František Sláma rozhodl opustit dívku Haničku i svou zemi, aby mohl svou vlast bránit jako vojenský stíhač. Do Británie se s ním tehdy vydal i jeho žák, horkokrevný mladík a talentovaný pilot Karel Vojtíšek. V cizí zemi s jiným jazykem i zvyky se Franta a Karel stali nejlepšími přáteli.

Sloužit v Britském královském letectvu znamenalo každý den nasazovat život, přesto se českoslovenští piloti nemohli dočkat, až budou moci vystartovat proti nepříteli. Když k tomu konečně došlo, začala si smrt vybírat i mezi nimi. Tehdy také Sláma ve sluchátkách slyšel, jak jde Vojtíšek se svým Spitfirem v plamenech k zemi. Přesto nevěřil, že by se jeho kamarád z mise nevrátil, A Karel ho nezklamal. Seskočil padákem a na letiště dorazil druhý den ráno celý šťastný. „Já jsem spad na jednu ženskou a příšerně jsem se do ní zamiloval,“ sděloval nadšeně Slámovi. František mu jeho první opravdivou lásku ze srdce přál. Netušil, že po osudovém setkání s Angličankou Susan nebude už nic jako dřív. …

Natáčení

Po oscarovém úspěchu s Koljou vytvořili Jan a Zdeněk Svěrákovi další společné dílo. „Na začátku byl nápad udělat film o dvou kamarádech, jednom starším a jednom mladším, mezi nimiž existuje vztah jako mezi učitelem a žákem, nebo spíš jako mezi otcem a synem,“ říká vzniku Tmavomodrého světa režisér a producent Jan Svěrák. „Mezi oběma tudíž panuje velká upřímnost a důvěra. A my jsme si s tátou řekli, jaké by to bylo, kdyby do takového vztahu vstoupila žena: cítili jsme, že tak silné přátelství nelze jen tak přervat, a zároveň nám bylo jasné, že jej po takovém otřesu nelze ani udržet. Začali jsme o tom uvažovat a vymysleli příběh o dvou pilotech – důstojníkovi, učiteli létání a jeho žákovi – které spojí příchod německých okupantů a společný útěk d Anglie v roce 1939.“

Hlavním hrdinou příběhu se tak stal československý pilot František Sláma, který po vyhlášení protektorátu odchází bojovat jako stíhač k RAF. S Františkem jde svou vlast bránit i mladý pilot Karel Vojtíšek. A právě v britských službách potkávají oba kamarádi osamělou Angličanku Susan… „Příběh Tmavomodrého světa je vlastně komorním dramatem na pozadí velké historické události: všudypřítomná válka a vědomí, že můžete každý den přijít o život, tu všechny vztahy jaksi zintenzivňuje a urychluje,“ říká Jan Svěrák.

Kromě soukromého příběhu o přátelství a lásce je Tmavomodrý svět i velkolepou podívanou s dramatickými leteckými scénami a náročnými triky. Také proto si jeho příprava vyžádala více než pět let. „Doposud jsem spal komedie,“ popisuje genezi scénáře Zdeněk Svěrák. „Kdybych se přirovnal třeba ke kamnáři, řekl bych, že jsem byl specialistou na menší kamna. A najednou jsem měl přečíst hromadu memoárové i odborné literatury, vyzpovídat válečné veterány a na tomhle základě sepsat fiktivní dobové drama s leteckými souboji a milostnou zápletkou, odehrávající se částečně v Čechách i v Anglii – prostě jsem dostal za úkol udělat drahá stáložárná kamna. Což je sice tako topidlo, ale úplně jiného druhu. Dává se tam jiné palivo a kromě tepla má z těch kamen sálat do pokoje i jistá majestátnost. Celých těch pět let jsem stavěl kamna, která netáhla. Měla zdánlivě všechno – dolní dvířka, horní dvířka, rošt, popelník i komun – ale když se v nich zatopilo, tak nám kouř vletěl do obličeje. A veškerá práce na těch deseti verzích scénáře byla hledáním, kde to vázne. A jak to udělat, aby naše stáložárná kamna měla tah.“

Když byl scénář konečně dopracován, začal Jan Svěrák s Ericem Abrahamem (společně produkovali již Kolju) shánět peníze na jeho realizaci. „Nejdřív jsme si říkali, že budeme jenom Spojenci, a oslovili jsme nejprve Američany a Angličany,“ líčí producentskou anabázi Jan Svěrák. „Přečetli si scénář a řekli, že do takového filmu nemusí investovat, protože když se povede, mohou si ho pak snadno koupit. Což byla z jejich hlediska čistá pravda. Jediní, které příběh o Češích v Anglii doopravdy zajímal, byli Němci. „A nevadí vám, že v tomhle příběhu sestřelujeme vaše letadla?“ ptali jsme se opatrně. „Ne,“ odpovídali naši bývalí nepřátelé, „vždy i to patří k naší společné historii.““

Německým koproducentům překvapivě nevadila ani figura lesáckého doktora, jenž se s Františkem Slámou setkává ve věznici na Mírově. „Zarámovat válečná léta Slámovým vyprávěním z mírovské věznice, kde se jako západní letec v padesátých letech ocitl, byl vůbec problém,“ vzpomíná Zdeněk Svěrák. „Nešlo jen o tom, že naši bývalí spojenci chtěli tuhle rovinu ze scénáře úplně vypustit, protože vůbec nechápali, proč tam chceme věznění letců ukazovat. Pro ně to bylo málo dramatické a jen to zdržovalo příběh. Rozklenout ve filmu oblouk jedenácti let – od okupace v devětatřicátém do vrcholícího stalinismu v roce 1950 – se ale ukázalo obtížné i z hlediska výstavby a tempa příběhu. Proto jsme museli scény z Mírova propracovat tak, aby se tam rozhořel ohníček vztahů, podezření, dějů a konfliktů. Pasáže z vězení proto ve filmu uvidíme a myslím, že je to dobře: Kdybychom tyhle podstatné scény vyškrtli, ochudili bychom celý film i životy letců o důležitou kapitolu.“

Na častou otázku, nakolik je film o československých stíhačích o skutečných osudech konkrétních letců, odpovídá Jan Svěrák takto: „Hrdinové Tmavomodrého světa jsou vymyšlení. Náš film je fikce, která je ovšem inspirovaná vyprávěním opravdivých válečných pilotů – generála Františka Fajtla a generála Antonína Lišky. Jeli jsme také s tátou do Anglie za stíhači, kteří tam po válce zůstali, a vyzpovídali i vdovy po těch, co už zemřeli. Zajímaly nás hlavně obyčejné věci, které v knížkách o pilotech RAF obvykle nejsou – třeba jak naši letci balili holky a jestli na ně Angličanky jako na cizince braly. A dozvěděli jsme se, že ano, protože Čechoslováci byli zábavní a většinou dobře tančili, což dívkám imponovalo. Pomocí takových historek, všelijak upravených a nově poskládaných, jsme pak náš příběh dotvořili – asi jako když z různých přísad pomaličku vyrábíte šém a doufáte, že váš pečlivě uplácaný homunkulus zázračně ožije.“

(J. Tomeš, asi o třetinu zkráceno; k tématu se sešly i další práce)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Tmavomodr%C3%BD_sv%C4%9Bt_%28film%29
https://www.csfd.cz/film/8803-tmavomodry-svet/
https://www.ceskatelevize.cz/porady/1026260725-tmavomodry-svet/20036712018/