Theater an der Wien
06.05.2014 15:38Theater an der Wien
Ze staré Vídně
Divadlo Theater an der Wien je jedním z těch kulturních zařízení, která psala vídeňskou kulturní historii. Nachází se na ulici Linke Wienzeile (Linke a Rechte Wienzeile jsou ulice po obou stranách řeky Wien), dnes v 6. městském obvodu, tj. historické čtvrti Mariazell (Češi pamatují po převratu 1989 nákupní horečky na Mariazellstraße), dnes má (od roku 2006) název Nový operní dům (Das neue Opernhaus). V současnosti má 1.129 míst k sezení a padesát ke stání. V devadesátých letech minulého století bylo divadlo charakteristické uváděním německých muzikálů, ve zmíněném roce 2006 (Mozartovský rok) dirigoval inaugurační koncert Plácido Domingo.
Nás ovšem zajímá spíše starší historie budovy. Zatímco si majetnější občané v 18. století mohli dovolit návštěvu obou dvorních divadel (Národní divadlo, tedy Hradní divadlo, Burgtheater a Theater am Kärntentor, Divadlo u Korutanské brány, obě předchůdce dnešní Státní opery), využívali méně majetní obyvatelé až do pozdního 18. století putovní představení předměstských divadel. Před rokem 1800 existovala sice ojediněle stálá předměstská divadla, neměla nicméně dlouhého trvání. Byla jen tři trvalá divadla, k.k. priv. Theatern in der Leopoldstadt (1781), in der Josephstadt (1788) und an der Wien (1801).
Nedaleko se nacházející otevřené v roce 1787 představující provizorium divadlo Freihaustheater bvlo v roce 1799 finančně v koncích. Když Emanuel Schikaneder, libretista Kouzelné flétny a ředitel domu od roku 1792, odstoupil vášnivému divadelnímu kupci Bartholomäu Zitterbarthovi (1751–1806) divadlo za 63 266 guldenů, Zitterbarth vrazil do objektu dalších 130 000 a doufal, že bude moci privilegium přenést na stavbu nového divadla. To ovšem selhalo. Zitterbarth a Schikaneder, oba svobodní zednáři, se dali dohromady a ještě v roce 1799 získal Zitterbarth stavební místo a Schikaneder v roce 1800 potvrzené stavební povolení od císaře Františka II.
Již po třinácti měsících byla otevřena 13. června 1801 stavba v empírovém slohu. Dnes je ovšem z původního objektu vně zachována podoba v Lehárově a (silně změněně) v Millöckerově ulici, kde byla Papouščí brána (Papagenotor podle Mozartovy Kouzelné flétny) pešťského sochaře Jakoba Schrotta, která ukazuje stavitele jako Papagena s jeho mladšími sourozenci v heroicko-komické opeře Das Labyrint (1798 pokračování Kouzelné flétny). V letech 1803 a 1804 v zadním traktu divadla bydlel během komponování opery Leonore Ludwig van Beethoven.
9. ledna 1808 se mohlo k.k. privilegiertes Schauspielhaus an der Wien pyšnit ctí být jediným divadlem, které molo uspořádat zvláštní představení pro císaře Františka II. a jeho nastávající Marii Lodoviku Beatrix von Modena, budoucí císařovnu, včetně rodiny. Vybrána byla opera Armida od Christopha Willibalda von Glucka.
Velice uznávaný majitel a ředitel divadla Theater in der Josefstadt Franz Pokorny (1797–1850), získal v roce 1845 divadlo Theater an Wien v předchozích letech stavebně technicky rekonstruované a převzal jeho řízení. V revolučním roce 1848 odpovídal Pokorny obecnému mínění ulice ohledně přejmenování divadla na National-Theater an der Wien. Důsledkem toho ovšem bylo, že císařský dvůr vypověděl císařskou lóži a i nadále zůstal divadlu vzdálen.
Pokorny se finančně vyčerpal angažmá velkých jmen jako Jenny Lind či Giacomo Meyerbeer. V roce 1848 už pravidelný provoz nebyl možný a Pokorny musel propustit celý operní personál.
Po smrti France Pokornyho v roce 1950 převzal vedení Národního divadla na řece Vídeň (1825 - 1833) jeho syn Alois Pokorny. V roce 1852 by finance tak bídné, že pravidelné gáže byly vypláceny jen velmi zřídka. Tento stav se v následujících letech příliš nezměnil. V roce 1860 pronajal Pokorny sál "za určitou sumu" italskému učiteli hudby Matteovi Salvi, který se přesto, že mu celé publikum projevilo kvůli jeho špatným výkonům nepřízeň, stal později ředitelem Dvorní opery. Pokorny se rozhodl, že v sezóně 1861/2 vylepší stav pokladny konáním plesů, nicméně publikum vzhledem ke špatné organizaci a s ní spojenou nehodou hned při prvním plese nepřišlo. V roce 1862 ohlásil Pokorny konkurs, divadlo bylo uzavřeno.
Po uvedení děl všech činoherních žánrů, mezitím také frašek Johanna Nepomuka Nestroye a dalších představitelů vídeňského lidového divadla následovala v dalších letech "zlatá doba operety". Po půl roce uzavření se ujal řízení divadla Friedrich Strampfer, který předtím řídil divadlo v Temešváru, pokračovali Marie Geistinger a Maximilian Steiner, po jeho smrti v roce 1880 pak jeho syn Franz Steiner, v roce 1884 převzala vedení Alexandrine von Schönerer, částečně společně s Camillo Walzelem a Franzem Jaunerem. Na začátku nového století pak přišli Wilhelm Karczag, Karl Mathias Wallner, divadelní program byl v rukou Remigia Geylinga.
Po druhé svétové válce poskytlo divadlo přístřeší bombami zničené vídeňské Státní opeře - ale to už jsme mimo časový rámec našeho aktuálního zájmu tohoto veskrze zajímavého příběhu.
———
Zpět