The Nice

The Nice
hudba legendární skupiny (II)

IV
Five Bridges

Album Five Bridges (Pět mostů, Charisma, 1970) je nazváno dle úvodní skladby, která profiluje vlastně charakter celého alba. Five Bridges je moderní hudba, složená v šedesátých létech, kombinující klasickou hudbu a jazz. Napsaná o britském městě Newcastlu upon Tyne, určený pro Newcastle Arts Festival a premiérovaný pod taktovkou dirigenta Josepha Egera 1. října 1969 a natočená o 17 dní později ve Fairfield Halls v Croydonu. Titul se vztahuje k pěti mostům ve městě přes řeku Tyne (od té doby byly postaveny další dva) a na obalu desky, vytvořeném designérskou skupinou Hypgnosis, v obraze Tyne Bridge.

Suita má pět částí –
Fantasia – orchestrální část s klavírní mezihrou Keitha Emersona
Second Bridge – trio bez orchestru
Chorale – zpěv Lee Jacksona s orchestrem, střídající se s klavírní mezihrou
High Level Fugue – klavír s činely
Finale – opakující Second Bridge s přidanými jazzovými trubkami.

Orientace muziky The Nice na zdroje z vážné hudby je v tomto albu možná nejvýraznější ze všech alb skupiny, i když toto směřování je velice zřejmé již od začátku. Vedle hudební formy suity, která se vytvářela už v době baroka (a už jen použití Hammondových varhan je tak trochu „barokní“, nemluvě už přímo o zpracovávaných skladbách J. S. Bacha atd.) a později znovu v romantismu, jsou to zpracování celé řady skladeb ze „zlatého fondu“ vážné hudby, ať to je suita Karelia finského skladatele Jeana Sibelia (v odkazech zařazuji pro porovnání i originál), třetí věta Patetické symfonie Petra Iljiče Čajkovského či už zmiňovaného J. S. Bacha, jehož poslední, 6. Braniborský koncert The Nice interpretují. Nu a konečně tu je skladba, kterou si mohli naživo poslechnout i čeští posluchači na Beatovém festivalu v Praze, kteří vzpomínají na to, jak Emerson zabodával nože mezi klávesy varhan, takže znělo několik průběžných tónů vedle strhujícího pohybu prstů samotného hudebníka – America z West Side Story.

Uvědomuju si, že nejsem zodpovědně schopen zařadit některé odkazy na nahrávky YouTube vzhledem k tomu, že některé tituly se na albech The Nice opakují (v jedné z recenzí se nicméně dočteme, že se neopakují tytéž nahrávky jedné a téže skladby). Tak The Thoughts Of Emerlist Davjack  známe již z prvního alba (1967), Diary Of An Empty Day z alba The Nice (1969) apod., nehledě na to, že některé skladby mohou mít poněkud jinou podobu na singlech. To by nicméně vyžadovalo ještě další zdroje informací, protože pochybuju, že bych to byl schopen odchytit byť sebepečlivějším poslechem.

Recenze Uda Gerhardse na Babyblauen-Seiten popisuje jednotlivé skladby: Ten především hovoří o tom, že pokus o skutečnou fúzi „vážné“ a populární hudby se vlastně nepodařil vzhledem k tomu, že orchestr a rocková kapela hrají odděleně, takže k pravé symbióze nedochází. Nicméně i toto přiřazení dvou oblastí hudby, dodávám já, bylo něčím, co tehdejší posluchači vítali s údivem a nadšením. První část suity, „překlenující první most“, Fantasia, je rozměrná orchestrální skladba někde mezi novoromantikou a filmovou hudbou, druhá naopak typická rocková věc s Hammondkami s Jacksonovým textem a zpěvem, který vidí recenzent jako slabinu skupiny, neboť považuje Jacksona za příšerného zpěváka, který má sice ostrý, ale slabý hlas, takže víc křičí než zpívá. Třetí část „Chorale“ začíná jemnými smyčci s kontrastujícím jazzovým pianem a improvizacemi baskytary. Za nejpovedenější považuje Gerhards „High Level Fugue“, kde je zdařilá fuga zkombinovaná s prvky boogie-woogie. Pátá část opakující druhou je rozšířena o sólo pozounu.

I u „předělávek“ klasických děl je Gerhards kritický, když říká, že se u nich ztrácejí formální jemnosti a orchestr se mu jeví jako druhořadý vzhledem k tomu, že hraje nepřesně, klasický hudební materiál pak, pokud pozorněji sledujeme, není vlastně transformován do rockové podoby, nýbrž orchestrální hra je východiskem bluesových sól. Co je nicméně opravdu pozoruhodné, je hra Keitha Emersona, který učinil varhany skutečným rockovým nástrojem se vším všudy, s dynamickým ostrým a hutným podáním. Feedback ovšem dnes působí jako cosi nezáměrného, i když jej tenkrát Emerson považoval za radikální a cool.

Za nejpovedenější považuje Gerhards fúzi v Country Pie / Brandenburg concerto 6, kde je organicky propojena hudba Boba Dylana s Bachovou.

https://en.wikipedia.org/wiki/Five_Bridges
https://www.babyblaue-seiten.de/index.php?albumId=1153&content=review

Five Bridges
https://www.youtube.com/watch?v=HSNZzg3-EJ8
https://www.youtube.com/watch?v=3lsoZcmwLyU

Suita Karelia / Jean Sibelius
https://www.youtube.com/watch?v=adKwG9ZuzFw
Suita Karelia / The Nice
live
https://www.youtube.com/watch?v=b2EtiNz7SSs
album
https://www.youtube.com/watch?v=HvuoWhTJbPA

P. I. Čajkovskij, 6. symfonie, Patetická, 3. věta (Karajan)
https://www.youtube.com/watch?v=bviS_Wt3L6M
Čajkovskij, Patetická / The Nice
https://www.youtube.com/watch?v=xLD-45mtCWk

America, live (Britská TV, BBC)
https://www.youtube.com/watch?v=Dg9jHTYZ-6U
jiné Emersonovy kousky
https://www.youtube.com/watch?v=k_RVm9BTUig
 

V
Elegy a Live at the Fillmore East December 1969

Elegy (Charisma, 1971) je poslední „regulérní“ album skupiny The Nice a zároveň prvním „archivním“ albem. Když v roce 1971 vyšlo, skupina už více než rok neexistovala. Na vinylové desce byly tenkrát čtyři „živáky“, nahrané v prosinci 1969 v proslulém nahrávacím studiu ve Fillmore East. Tony Stratton-Smith, zakladatel Charisma Records a manažer skupiny, nechal oba koncerty v této lokalitě natočit. Pravděpodobně zamýšlel pro svůj nový label nahrávku s Keithem Emersonem, Brianem Davidsonem a Lee Jacksonem. Album nicméně nevyšlo, pouze skladba Country Pie byla použita na album Five Bridges. Na jaře 1970 pak Emerson skupinu rozpustil. V dubu 1971 pak vybral Stratton-Smith čtyři další skladby z koncertního materiálu z roku 1969 a použil je pro album Elegy, které se tak stalo posledním albem The Nice.

Mezitím ovšem vyšlo ještě jiné album, totiž Live at the Fillmore East December 1969, které přináší rozsáhlý, i když jiný materiál tehdejšího vystoupení. V podstatě by bylo smysluplnější připojit jej k Elegy a vydat dvojalbum, které by obsahovalo vše, co The Nice tenkrát ve studiu nahráli. Ale samozřejmě při dvou samostatných edicích je zisk vyšší. Kromě toho už Elegy bylo vydané, takže tento postup byl tak trochu vynucený. Jako jindy – alespoň nebyly na obou deskách žádné dvakrát stejné nahrávky.

Pouze na Elegy je My Back Pages a adaptace Patetické. Hang On To A Dream je o něco delší a na rozdíl od verze s varhanami na Live at the Fillmore ji hraje Emerson na klavír. Bernsteinova Amerika je zde o něco pomalejší, a tedy také delší, nabízí ale stejné schéma, jako je na singlu. Na nejnovějších vydáních na CD jsou jako bonus přidány dvě nahrávky tria z dubna 1970 na BBC. To je „více téhož“, nicméně na velmi vysoké úrovni.

Po letech (2009) pak byl vydán na dvou CD rozsáhlý materiál (celkem deset skladeb a takřka 92 minut celkového času) s identickým názvem Live at the Fillmore East December 1969.

Přestože kapela už věděla o rozchodu, dopadla nahrávka obou večerů ve Fillmore East velmi dobře. Strhující a virtuózně rockuje kapela v číslech prošpikovaných citáty z klasické hudby, jazzové, klasicky rockové a improvizované části jsou plynule pospojovány. Je to skvělý dokument o koncertu skupiny a představuje jedno z nejpřesvědčivějších alb The Nice.

https://www.babyblaue-seiten.de/index.php?albumId=7638&content=review

https://www.babyblaue-seiten.de/index.php?albumId=10666&content=review
https://www.babyblaue-seiten.de/index.php?albumId=10642&content=review

Hang On to a Dream (Elegy)
https://www.youtube.com/watch?v=QBHM_s0Ll1M
I zde je patrné Emersonovo hudební vzdělání – např. zde mj. cituje Summertime G. Gershwina z opery Porgy and Bess.

My Back Pages (nepříliš kvalitně překlopeno)
https://www.youtube.com/watch?v=Kj1Li_WmnIs
My Back Pages – B. Dylan (originál)
https://www.youtube.com/watch?v=VbPa31KOZg0
My Back Pages  - The Byrds (1967)
https://www.youtube.com/watch?v=h80l4XIPJC4
My Back Pages – Keith Jarrett
https://www.youtube.com/watch?v=dApNz2LmuxU

Country Pie / Brandenburg Concerto
https://www.youtube.com/watch?v=pa_D1cjDU4A

Live at the Fillmore East, December 1969
https://www.youtube.com/watch?v=5IEcKBmJtZM

VI
Z později vydaných alb stojí podle recenzentů za zmínku soubor Here Come The Nice - The Immediate Anthology., soubor tří cédéček, na nichž je zachyceno vše podstatné, co The Nice nahráli (vyšel v roce 2000 u Charisma - Virgin – EMI), v roce 2002 pak vyšly živé nahrávky BBC Sessions, které přes mizernou technickou zvukovou úroveň jsou pozoruhodné jako dokumentární záležitost. 

https://www.babyblaue-seiten.de/index.php?albumId=7638&content=review

Kompilace Autumn '67 – Spring '68 (1972)
https://en.wikipedia.org/wiki/Autumn_%2767_%E2%80%93_Spring_%2768
https://www.youtube.com/watch?v=GIEWdnp6aeA