„Těšíme se na Vánoce“

„Těšíme se na Vánoce“
Koncert pro děti a rodiče
České doteky hudby 2017

Novoměstská radnice, 17. prosince 2017, 15.00
Dismanův rozhlasový dětský soubor
Jana Franková Doležalová – sbormistryně, scénář a režie
Simona Postlerová – recitace
Jakub Sejkora – hudba

Hned v úvodu musím opakovat doslovně to, co jsem napsal při podobné příležitosti v komentáři loňského festivalu: Předvánoční koncert pro děti a rodiče se stal již pevnou součástí dra­maturgie MHF České doteky hudby. Je to ostatně trendy i u některých festivalů v jiných ročních obdobích, ale atmosféra nejvýraznějších svátků v roce k tomu přímo vybízí. A dodávám, že jak formát odpoledne pro děti a rodiče, tak doba, s níž je toto odpoledne spojeno, snad nemůže znamenat cokoli jiného než vazbu na tradici. Tou je – kromě samotných interpretů, především Dismanova dětského souboru – tradice literární a výtvarná, ve jménech Jana Skácela, Františka Hrubína a Josefa Čapka ta z nejpůvabnějších v české kultuře.

Z anotace v katalogu můžeme i zde převzít následující odstavec, který je bližší deskripcí literárně-hudebního pásma nazvaného Maloval motýlími křídly, které je dílem Jany Frankové Doležalové, autorky scénáře a režie a zároveň sbormistryně, která s dětmi pořad nastudovala:

Poezie je v české kultuře součástí světa dětské imaginace. Nádherná poezie Jana Skácela a Františka Hrubína či vzpomínky a vyprávění Josefa Čapka z knihy, která byla sestavena z rozptýlených statí v časopisech, starších vydání knih a z rukopisné pozůstalosti českého malíře a spisovatele, tvoří v dramaturgii pořadu přirozený celek. Je to i proto, že půvabná knížka „Kam odešly laně“ je výsledkem zvláštního setkání moravského básníka Jana Skácela, autora celé řady dalších knih pro děti („Jak šel brousek na vandr“, „Uspávanky“ aj.), a Josefa Čapka, který knihu ilustroval. Podobně tomu je i u Františka Hrubína, rovněž klasika poezie pro děti, jenž, podobně jako Skácel, v tomto případě připsal verše k Čapkovu cyklu pastelů hrajících si dětí, připomínající jeho šťastné dětství.

Posluchači rozhlasu možná znají pořad z vysílání na ČRo 3 Vltava (premiéra 19. 3. 2017), tam ještě s Viktorem Preissem při příležitosti 130. výročí narození Josefa Čapka. Pro vánoční pořad Českých doteků hudby na Novoměstské radnici měla do živého slova verše českých klasiků poezie pro děti přetavit herečka s širokou paletou hereckého umu, která umí zacházet vynikajícím způsobem i s mluveným slovem, Simona Postlerová, kterou česká kulturní veřejnost vnímá z několika minulých let nejen jako herečku, ale i v souvislosti s nelehkými životními událostmi. Bohužel se, navíc dost krátce před vlastním pořadem, omluvila, takže part úvah malíře Josefa Čapka, který byl součástí literárně-hudebního pásma, musela převzít režisérka a dramaturgyně pořadu Jana Franková Doležalová.

Byl jsem zvědav, jakou podobu a jakou kvalitu má produkce tohoto dětského žánru dnes v podání toho snad nejpovolanějšího souboru. Přestože by to mělo být samozřejmým předpokladem, potěšila mne hlasová kultura dětí, u nichž je patrná pečlivá výchova a příprava v této oblasti. Jejich přednes odpovídal i na jevišti oněm rozhlasovým požadavkům, pověstně pokládaným za ty nejvyšší, přitom jejich projev působil naprosto přirozeně jak v mluveném slově, tak při zpěvu s velmi dobrou hudební intonací. (Není to tak úplně můj obor, abych mohl výkon dětí posoudit odborně, ale přece jen jsem z kraje Šrámkovy Sobotky, což znamená, že je takřka vyloučené, abych byl tímto uměním zcela nedotčen.) Na tom ale nedosti. Z pořadu se dalo vysoudit, že malí umělci jsou vedeni víceoborově, tzn. i v pohybové složce (byť ji nelze přímo nazvat tancem), ale i po výtvarné stránce. Součástí představení byly promítané jejich kresby inspirované kresbami Josefa Čapka i básněmi, takže celé představení by bylo možné nazvat multimediálním – ovšem v onom původním slova smyslu, nikoli v tom, jak se slovo dnes používá častěji coby digitální přenos informací různými médii.

Dramaturgie pořadu totiž spočívala především v propojenosti slova, hudby a obrazu, tak například básnický obraz havraních křídel dal vzniknout metafoře mezi obrázkem s černými ptáky v zimní krajině, pohybové formaci, kdy děti kroužily kolem dvou center a mávaly rukama a přednesem textu. Dramaturgyně a režisérka pořadu mi po skončení pořadu potvrdila, že tento motiv je oblíbený a úspěšný a okomentovala pochvalně práci talentovaných dětí. Na ní se zcela jistě podílel i Jakub Sejkora, muzikant, autor hudby a textů, kterého na internetu naleznete také ve formaci Pláče kočka, na stránkách Dismanova rozhlasového dětského souboru uvedený jako sbormistr spolu s Janou Frankovou Doležalovou. Na vystoupení na Novoměstské radnici hrál a „brnkal“ na housle spolu s malou dětskou kapelou, v níž se uplatnilo violoncello či flétny a vlastně jsme si ještě před vystoupením krátce popovídali, když jsem zmínil, že žiju v Jičíně, opáčil, že strávil dětství v nedaleké Sobotce (také proto zde i ona předchozí zmínka o ní).

Pořad byl – vzhledem k tomu, že obsahoval i „dospělý“ part úvah Josefa Čapka – určen pro cílovou skupinu trochu větších dětí, ale myslím, že se musel líbit i malému dvouletému Tobiáškovi, pro kterého to byl vůbec první kulturní pořad v jeho životě, i když se schoval za tatínka, když jsem se ho ptal, jestli někdy viděl havrana.

Poznamenal jsem si verš, který tuto moji reflexi shrnuje v poetické rovině.

Až probudí se kocouři / a z komína se zakouří…

Jan K. Čeliš / prosinec 2017
Psáno pro České doteky hudby / Čtení o koncertech ČDH