Taxmeni

Taxmeni
třeboňská témata

Snad hned v prvních vteřinách v Třeboni, ještě než jsem vystoupil z auta, jsem zaregistroval na různých místech poutače na koncerty, které se konaly v dobu, kdy jsem v jihočeském městě pobýval na hudebním soustředění či ve dnech bezprostředně následujících.  Na plakátech jsem míjel jméno Soni Červené – už někdy před patnácti nebo kolika lety, kdy jsme stáli tuším v občerstvovacím prostoru Stavovského divadla, a ona stála, sama, u vedlejšího pultu se sklenkou, byla živoucí legendou už po návratu z letité emigrace (emigrovala v roce 1962), to už jsme ji znali z hlavní role Čapkovy Věci Makropulos v Národním (v režii Roberta Wilsona), a nyní – úžasné – v devadesáti letech (je ročník 1925) stále zpívá (nu, to jsou ti bardi s pevným kořínkem, pan profesor Jirmal, rovněž devadesátiletý, kytarová legenda, rovněž koncertuje). Narazil jsem ovšem na řadu dalších jmen, mimo jiné také také Tomáš Klus, případně Nezmaři, koncerty Třeboňských letních setkávání (těm věnuju samostatný příspěvek).

Dokonce mi chvilku trvalo, než jsem se zorientoval. Zmíněné koncerty Třeboňských letních setkávání se křížily s Rybářskou Třeboní na Masarykově náměstí 22. – 23. srpna, množství dalších nejrůznějších nabídek (bratři Ebenové, Lenka Filipová či Vilém Čok, který vystoupil zase v rámci jiného odpoledního programu, ostatně jsem si na něj udělal rovněž aspoň na chvíli čas, případně jej zachytil na pár snímcích fotoaparátem) atd. To je ale jedno. Tato stručná poznámka je komentářem k vystoupení „legendárních Taxmenů“, jak je to inzerováno na jednom z programů, právě na pódiu na Masarykově (hlavním) náměstí předposlední den našeho pobytu, tedy v sobotu odpoledne, po půlhodinovém vystoupení orchestru Třeboňských letních setkávání, které jsem rovněž zachytil.

Vzpomínám na jejich písničky v sedmdesátých letech, dnes se jejich jméno mihne v souvislosti s výročím osvobození Plzně Američany. Taxmeni, kteří začínali jako tradiční country&westernová kapela (na Wikipedii se říká také „trampská skupina“), dnes označují svůj styl jako military country. Tomu odpovídá možná ta nejznámější písnička, Its a long Way to Tipperary, i statná postava frontmana Vráti Vyskočila. Neumím rozlišit vlastní tvorbu Taxmenů a skladby country zpěvnosti od jiných autorů, které Taxmeni rovněž hrají, je mi pouze zřejmé, že velký podíl na jejich díle má Jaroslav Čvančara, který se také věnuje historii a je rovněž autorem řady článků, případně větších publikací z českých dějin (třídílná práce o československém odboji atd., viz bibliografie na Wikipedii). V každém případě jsem rád, že jsem tuhle kapelu, která se mi v průběhu let takřka vytratila z povědomí (nejsa ortodoxní country muzikant, možná ale i proto, že se za „totáče“ musela kapela přejmenovat na delší dobu na Krajánky), slyšel také jednou naživo.

Kulturní akce v Třeboni, pár kontextuálních odkazů
https://www.ubytovani-amalka.cz/a-53-rybarske-slavnosti-22-sprna-2015.html
https://www.trebonsko.cz/tomas-klus-nezmari-trebonsti-pistci-a-socr-zakonci-prazdniny-v-treboni
https://www.ubytovani-amalka.cz/a-121-kulturni-akce-v-treboni-srpen-2015.html
https://www.trebon.cz/akce-na-trebonsku/18/titul/trebon_1005044/vilem-cok-bypass---trebon-velky-letni-koncert

Taxmeni
https://www.taxmeni.cz/
https://cs.wikipedia.org/wiki/Taxmeni
https://www.novinky.cz/vase-zpravy/plzensky-kraj/plzen-mesto/108-10581-skupina-taxmeni-zahrala-v-plzni-na-oslavach-osvobozeni.html

Diskografie
https://www.zateckecountry.cz/mp3/diskografie/taxmeni.htm