Symfonický orchestr Liberec v Jičíně

Symfonický orchestr Liberec v Jičíně
Svátek hudby Jičín, Valdštejnská loggie / 21. června 2025, 19. hod.

Ve srovnání s minulými léty programově poměrně chudý Svátek hudby (před pár léty se hrálo u Brány, v několika restauracích, v zámeckém parku, v Porotním sále a v židovské synagoze, na náměstí a Loggii, např. v prvním ročníku 2912 na čtrnácti místech, žel některé odkazy z tisku z té doby u mých komentářů jsou už nefunkční, takže např. moje fotogalerie na Rajčeti a program Valdštejnského imaginária jsou takřka jediné doklady o těchto událostech) se omezil na Zámecký park (když už si stěžuju, že nebyl pořádně ani ve městě ani na internetu vyvěšen pořádně program, budiž pochválena alespoň skutečnost, že už je několikátým rokem postaveno jeviště a zvukaři odevzdávají skvělou práci) a Valdštejnskou loggii, kde je, rovněž už poněkolikáté, dán prostor symfonické hudbě.

Tentokrát v tomto prostoru vystoupil Symfonický orchestr Liberec s programem Zapomenutí skladatelé. Žel mně kolidoval čas koncertu a mého vystoupení s kapelou Jakub Kazda & přátelé v parku, takže jsem stihl alespoň na místo zajet a po delší době pozdravit Graziana Sanvita, dirigenta SOL, kterého dobře znám z doby jeho působení v PSO, a vidět ho spokojeného s novým působištěm (v období mezi rokem 2020, kdy skončil u PSO, a založením SOL v roce 2023 ještě působil jako dirigent v jednom dalším východočeském orchestru). Ve skupince na nádvoří jsem se setkal také s Martou Klapkovou, kterou jsem letos viděl podruhé (poprvé před nedávnem na koncertu Ivana Ženatého v Lomnici nad Pop.) a ji doprovázejícím Martinem Brožem, violistou, kterého znám (nejen) z PSO a Fidle, kde dnes hraje.

Díky tomu, že byl k dispozici kvalitně vyvedený program na koncertní sérii (předtím 6. a 7. června v Liberci na nádvoří Paláce Liebig a v Malém divadle DFXŠ), dnes už málem také malým zázrakem (v Jičíně se v řadě případů neobtěžují ani s jednoduchým programovým listem), mám alespoň informace o tom, co se hrálo

Johan Svendsen: Norská rapsodie č. 1

Samuel Coleridge-Taylor: Petite suite de concert
I. La caaprice de Nanette
II. Demande et réponse
III. Un sonnet d´amour
IV. La tarantelle frétilante

August Klughardt: Symfonie č. 4
I. Allegro non tropppo
II. Antanet cantabile
III. Presto
IV. Andante Mestoso -
      Moderato e molte maestoso

Johan Svendsen studoval na konzervatoři v Lipsku, kde jeho učitelem byl Carl Reinecke. Během studií se spřátelil s Edvardem Griegem, byl uznávaným dirigentem, od roku 1883 až do svého odchodu do důchodu v roce 1908působil jako hudební ředitel Královského dánského divadla v Kodani. Složil dvě ásymfonie, houslový koncert, violoncellový koncert a čtyři orchestrální skladby nazvané Norské rapsodie, které jsou v programu označeny vzhledem k vazbě k národním melodiím, podobným třeba Griegovi či Dvořákovi, za středobod tvorby. Na koncert je zařazena první rapsodie.

Samuel Coleridge-Taylor byl britský skladatel a dirigent, známý především díky své kantátě Hiawatha's Wedding Feast, která byla součástí trilogie The Song of Hiawatha (inspirace proslulou básní).

A konečně August Klughardt, což je jediné jméno ze všech tří, které jsem znal, možná proto, že ja narozen v Köthenu a studoval v Drážďanech (což je nedaleko). Složil pět symfonií, čtyři opery, koncerty pro housle, violoncello a hoboj, komorní hudbu a oratoria, Symfonie č. 4 je na programu projektu Zapomenutí skladatelé. Samozřejmě se o všech třech dá dohledat celá řada dalších zajímavostí a informací.