sveřepý vs. urputný

Bavili jsme se o jednom kamarádovi a moje dcera, když chtěla postihnout jeden rys jeho povahy, který je pendantem jeho ochoty a přičinlivosti, jej označila za urputného. Myslím, že ho vystihla, prostě on „tlačí na pilu“, přijde s nějakým výborným nápadem, všichni jsou rádi, že udělá něco, čemu by většina možná ani nevěnovala ten čas i um, ale naléhá, je třeba i nevrlý, když se v tu chvíli nevěnujete diskusi o tom, jak by chtěl či není zrovna po jeho. Přemýšlel jsem o tom, zda to je nejvýstižnější slovo a pokoušel se porovnávat. Napadlo mne slovo sveřepý. No a když jsme si o tom chvíli povídali, tak jsme zjistili, že to není tak úplně jednoduché postihnout významový rozdíl mezi oběma synonymy. Mimochodem manželka je rovněž „češtinářka“. Dcera to potom zazdila, když řekla, že „urputný“ je jejich oblíbené slovo v práci, používané nikoli jako slovo označující význam věci, nýbrž „slovo dobové“, vztahující se spíše k přítomnému prostředí komunikace než ke konkrétním denotátům, podobně třeba jako před pár lety „to je boží“.  Je možné, že k oblíbenosti slova přispěla proslulá „hláška“ z někdejšího filmu, jehož jiná hláška dala vzniknout webovým stránkám www.meteleskublesku.cz a která zní „Sveřepí šakali zavile vyli na bílý měsíc“
https://www.meteleskublesku.cz/?movie=8&PHPSESSID=TqijmEPCGtUxKlBAMyBbt5JRw66

Na rozdíl od Francouzů, kde je běžnou praxí neustále korigovat své povědomí o významu slov ve slovníku, toto ke kulturnímu úzu v našich zemích nepatří. Nicméně učiňme tak a zjistíme, že –

sveřepý je slovo knižní, s významem „surový“, „divoký“, např. sveřepý nepřítel
urputný má synonyma „ úporný“, „tuhý“, např. urputný boj

(Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha 1978)

Zajímavé je, že obojí uvádí slovník v kontextu boje, zápasu, konfrontace, první případ spojuje s brutalitou, zatímco druhý s nepoddajností.

Internetový ABZ slovník českých synonym
uvádí ke slovu urputný synonyma houževnatý, zarputilý, zuřivý, úporný
https://www.slovnik-synonym.cz/web.php/slovo/urputny
slovo  sveřepý tento slovník neobsahuje,
zatímco na adrese „Ptejte se knihovny“
https://www.ptejteseknihovny.cz/uloziste/aba001/vyznam-slov-sverepy-zavile
jsem našel následující vyjádření:

Význam slov "sveřepý" a "zavile" je následující:
Sveřepý = surový, divoký, krutý (např. sveřepá rostlina, sveřepý protivník).
Dle etymologických slovníků je původní význam slova sveřepý "divoce rostoucí, sám od sebe se uchycující". Jedná se o složeninu sve- (svůj) a řep (zachycovat).

Zavile = tvrdošíjně, zatvrzele, zarputile, zapřísáhle, zarytě, urputně (např. zavilý nepřítel, zavile mlčet). Slovo má původ ve slovesech víti, vinouti. Původní význam je stočený, zkroucený (had, dřevo).

/dotaz zodpověděla Národní knihovna/

Zkoumal jsem, jak vnímají obě slova přátelé/známí, u kterých předpokládám výraznější jazykový cit. Slovo „urputný“  je vnímáno jako „stojící si na svém“, směřuje dovnitř, k zásadám, obhajobě/obraně svých postojů („urputně se brání“), tedy je „intenzívní“, zatímco „sveřepý“ je spojeno s extenzí.

Takových slov je v češtině přehršel, na nutnost volby mezi nimi narazíme každou chvíli – napadá mě třeba – „dělat něco s dychtivostí / s nadšením“. Důležitý je fakt, že člověk ještě narazí na někoho, kdo je vůbec ochoten vnímat jemné rozdíly mezi významy slov u takového jazyka jako je čeština, u jazyka se staletou kulturní historií. To je v době zrychleného životního tempa, tlaku na „sjednocování“ a „zjednodušování“, ať již v administrativních formulářích či v odborném vyjadřování, v nových modech komunikace – v esemeskách a majlech, v době, kdy vytříbenost (spisovného) jazyka a spisovný jazyk o sobě nejsou považovány za hodnotu, chvályhodné (či dokonce úctyhodné?, to slovo může mít negativní příchuť, možná právě proto, že „úcta“ je dnes, něco málem nepatřičného – argumentováno bývá „demokracií“ a „rovností“, zatímco při úctě k někomu musíme vzhlédnout). Košatost jazyka není oním závažným tématem, zatímco biologové už hovoří o důležitosti „biodiverzity“. Stejně jako snaha pojmenovávat věci přesně či ochota je vůbec nějak pojmenovávat.

Takže řečeno pěkně staročesky, „zaplať Pámbu za“ ty šťouraly, kterým ještě stojí za to, se něčím podobným zabývat. Byť by se třeba jen bavili kouzlem historického obrazu jazyka ve filmu Marečku, podejte mi pero.