Svátek hudby Jičín / 21. 6. 2016

Na začátku byly kontakty Jiřího Vydry, kastelána jičínské Valdštejnské loggie, na umělce pouliční a alternativní kultury, jejichž vystoupení začalo oživovat nejen prostor řečené památky, ale – například o prázdninových víkendech – i veřejná prostranství ve městě. Přidaly se organizační síly KZMJ a letos je tu již 5. ročník celoměstského multižánrového festivalu, který se 21. června rozběhl (doslovně) do nejrůznějších míst ve městě, kaváren (Café-Café, Vegethaus, Maňána, dokonce i Café terasy v blízké Železnici), K-Klubu, Synagogy a Židovské školy, Arkádovém nádvoří zámku a zámecké zahrady, parkoviště naproti Arisu, a ovšemže také ve Valdštejnské loggii. (Přehled účinkujících je na stránkách Svátku hudby, odkaz viz dole.)

Sám jsem se, ač by mě to zajímalo, tentokrát nemohl příliš účastnit, ale byl jsem alespoň na Koncertu při Slunce východu na terase Valdštejnské loggie, který vlastně – spolu ještě s pozoruhodnou ideou Koncertu při Slunce západu na vrcholu Zebína („u kapličky“), označeném v programu jako „prolog“, byl vlastně úvodem celého festivalu, který pak v závěru skončil na tomtéž místě, kde začal, tedy ve Valdštejnské loggii.

S myšlenkou letního slunovratu je spojena idea celé mezinárodní akce, která se koná již od roku 1982 právě v tuto dobu, v Jičíně pak má tato astronomická událost ještě specifické konotace, totiž orientaci loggie a celé barokní komponované krajiny podle hvězdných souvislostí, které – vedle vlastních kunsthistorických kontextů, v poslední době objevovaných v dalších překvapivých rovinách – činí z objektu unikátní stavbu zásadního významu.

O tomhle tématu jsem mluvil s Martinem Hyblerem, dirigentem Turnovského orchestrálního sdružení, které na Zebíně a na terase Valdštejnské loggie vystoupilo, už před několika lety – ovšem v Praze, kde Martin realizoval jedno ze svých děl ve Smetanově síni Obecného domu na koncertu mezinárodního hudebního festivalu Českých doteků hudby – ostatně turnovský skladatel je velice úspěšný jako skladatel, rovněž jeho úpravy jiných hudebních děl jsou kongeniální, citlivé, událostí bylo i uvedení jeho Koncertu pro hoboj a orchestr na Pražském jaru 2015. Znali jsme se ovšem už dříve, z Dvořákova festivalu, tuším, že jsme se viděli ponejprv v Turnově. Martin se chystal do Valdštejnské loggie právě na jednu z oněch astronomických akcí (bylo jich povícero), hodně ho to zajímalo, nakonec jsme se ale na místě, jak jsme se domlouvali, nesešli.

Stalo se tak právě teprve nyní a Martin Hybler kontextuálně zařadil jednu svou skladbu, která se k místu a času váže, její název je Slunovratem. Na koncertu, který vítal Slunce, bylo překvapivě dost lidí, nepočítal jsem, ale odhadem šedesát – což je vzhledem k času, kdy se vystoupení konalo (v pět ráno) pozoruhodný počet. Na programu pak byly známé orchestrální skladby, od J. S. Bacha (také proslulý Air), Edvarda Griega, Händlovo Largo, tím produkce začínala. A na závěr jedna filmová skladba Ennia Morriconeho, ovšemže ne nejznámější Tenkrát na západě, ta by se do rozjímavé ranní nálady nehodila, nýbrž z nostalgického filmu Cinema Paradiso. Bylo příjemné se setkat i s řadou přátel, s nimiž se vídám na zkouškách a koncertech (teď nedávno v Jablonci n. N.) PSO a kteří rovněž v Turnovském orchestrálním sdružení hrají.

Jak mi referovali jiní, stála i jiná vystoupení jičínského Svátku hudby za pozornost. Tak zase příště!

https://svatekhudby.jicin.cz/

https://www.facebook.com/Turnovsk%C3%A9-orchestraln%C3%AD-sdru%C5%BEen%C3%AD-48547722117/