Svátek hudby Jičín 2018

Letošní Svátek hudby jsem pojednal v klidu, s vědomím, že se vše nedá v úplnosti stihnout, jak bych si představoval, nakonec oddychově mezi náročnějšími akcemi a zároveň bez nějakých zvláštních očekávání, takže jsem byl nakonec velmi mile překvapen.

7. ročník celoměstského multižánrového festivalu se konal, jak ukazoval malý plakátek v grafice Jiřího Vydry, jaký byl k dispozici na všech místech už v minulých letech, ve stejný čas, tedy 21. června, na sedmi místech – v zámeckém parku, v K-klubu, židovské synagoze, Café Café, Židovské 100, klubu Maňána a Valdštejnské loggii. Chtěl jsem absolvovat všech sedm, nakonec ale K-klub byl v inkriminovanou dobu (v 19:00) zavřen (možná jsem přišel příliš brzo) a kapela, která měla hrát v Maňáně, přijela pozdě, takže za pět minut devět (v 21.00 měla hrát) začala zvučit, takže na to jsem nebyl zvědavý, když v tutéž dobu začínal program v Loggii.

Po zahřívacích zastaveních v parku u bigbítu (pop rocku) s názvem Brothers for Fun, jedné z kapel jičínské ZUŠky a vokální skupiny Ladislavy Dlouhé, která se přesunula mimo jeviště do horního patra jsem přeběhl přes náměstí do Synagogy, kde vystupovali Michal Pospíšil a Literácy, tentokrát coby kvarteto – zpívaly Olga Stará a Lenka Ulvrová, vedle Michaela Pospíšila u varhan hrál na housle Ondřej Koláčný. Michal jako obvykle celý pořad uváděl pořad orientovaný na italskou renesanční a barokní hudbu, padla jména Salomona Rossiho či Barbary Strozzi, zpěvačky a skladatelky, o níž se Michal vyjadřoval s obdivem (na Wikipedii jsem se dozvěděl ještě více o celém rodu, pocházejícím z Florencie, který ale zasáhl i do českých dějin, když do země přišel v době třicetileté války, z nadace Petra Strozziho pro válečné mrzáky byla postavena pražská Invalidovna), padly jeho oblíbené souvislosti hudebních žánrů a ptačího zpěvu a tance (např. passacaglia s čápem) či zmínky o barokních hudebních „bitvách“, jak je známe z předchozích vystoupení, ale i workshopů a přednášek, přesto jsou vystoupení vždy něčím nové, zajímavé a potěšující.

Špinaví lúzři, částečně (či převážně?) pražské trio v sestavě Vlastimil Novák – baskytara, zpěv, Lukáš Zita – kytara, foukací harmonika, zpěv, Tomáš Náprstek – bicí, zpěv, zahráli od 19.00 hod. v Café Café, resp. na dvorku kavárny, osvědčeném již z předchozích ročníků. Bandzone o kapele říká: Pražské backyard-blues trio Špinaví lůzři se stalo Objevem Rádia Beat, které se rozhodlo jejich první autorské album zařadit mezi svá doporučení. Balení děvčat, následné deprese, houmlesáci, či nechvalně známé pražské čtvrti - to jsou témata jejich autorských písní. Na FB mají z minulé doby pozvánky na celou řadu zajímavých míst, jejich vystoupení v Café Café publikum vnímalo se spokojeností a občasnými pochvalnými výkřiky například u kytarových sól.

Moje cesta nicméně vedla zpět přes náměstí do Židovské 100, tedy do „židovské školy“, kde – opět podobně jako mnohdy jindy – na dvorku vystoupila německá dvojice experimentální hudby s označením My Sister Grenadine. V životopisu na svém FB profilu uvádějí (kopíruji bez překládání, „životopis“ je delší, ale nechť si každý vybere):
My Sister Grenadine came to life in 2007. The following year the debut album «shine in the dark» got released and was chosen as "the Singer-Songwriter-Album of the Summer" by the renowned newspaper DIE ZEIT.
After a year of intense touring throughout Germany and other European countries, the remix-album «more like a snowflake» was published in 2009. Moreover, My Sister Grenadine developed new material using loop pedals and electric guitars while at the same time grew bigger by turning into an unplugged trio featuring ukulele, violin and trumpet.
In 2010 the second full length album named «subtitles & paper planes» was published and was claimed as "the only valid definition for the genre of independent songwriting" by the Neue Musikzeitung (NMZ). It consists of two musical worlds: The 1st part includes acoustic songs that can be read as a surreal journey through your daily life motion pictures; the 2nd part contains electric guitar tracks made from loops and associations and multilayered soundscapes.
Throughout 2010 and 2011 My Sister Grenadine, now performing as a trio, did several tours through Germany and neighboring countries. They played numerous shows – ranging from intimate house concerts up to venues like Berlin's Volksbühne – confirming their status as a compelling live band.
In 2012 My Sister Grenadine presented a growing number of new songs on 3 tours and several festivals such as Fusion and Transeuropa. They furthermore recorded their third album «spare parts» which was released in Spring 2013 and promoted on an extended touring through Europe throughout the year.
Between 2014 and 2016 My Sister Grenadine took a break, a hibernation. The band started to perform again - with a handful of new songs and new band members - at a poetry reading In Berlin and at an old power supply station in Jena.
Being an acoustic duo at the moment, Grenadine is on tour again in spring & autumn 2017.

Právě v duu, jak o tom hovoří poslední věta, vystoupilo seskupení, na webových stránkách uváděné i jako kvarteto vystoupilo v Židovské 100 (dvojice … je zřejmá i na několika fotosnímcích na FB, nicméně nástroje mají „přehozené“, na dechové hraje Frieda Gawenda, na ukulele Vincenz Kokot). Jičín je jedním z míst na „Humble explosiv tour 2018“, na plakátu je ovšem Jičín uveden s datem 4. 5. coby první místo s  Prahou hned následující den (5. 5.), pak takřka každý den německá města Chemnitz, Karlsruhe, Ravensburg etc. Což mi, jak je zřejmé, uniklo (nestačil jsem vše sledovat a opravdu, v Jičíně v tuto dobu vystoupili ve Valdštejnské loggii a po měsíci a půl se sem vracejí.

Dále na webových stránkách zjišťuji, že „My Sister Grenadine are…“

Frieda Gawenda - Horn, Flügelhorn, Gesang
Vincenz Kokot - Ukulele, Gitarre, Gesang
Sebastian Kunas - Perkussion, Keyboard, Gitarre, Gesang
Gisbert Schürig - Live-Elektronik, Gesang

takže současná dvojice jsou nositelé první dvou jmen.

Celé vystoupení bylo tak trochu site specific, pohybová kreace a hudební dialog, těch nástrojů bylo více, zahrnovaly více nástrojů dechových i strunných, ty drobné, některé z nich elektronické, byly spíše zvukovým doplněním. Když jsem se pak s Friedou bavil ve Valdštejnské loggii, hýřila nadšením nad Jičínem, na mou otázku, co je jejich profesí, mi potvrdila, že hudba. Je zřejmé, že se do alternativního prostředí vyzařujícího energii sounáležitosti a otevřenosti rádi vracejí.

Onu sounáležitost vyjádřily i poslední dva soubory v průběhu svého vystoupení ve Valdštejnské loggii v závěru celého letošního Svátku hudby jak slovním vyjádřením, tak skutečností, že jsou personálně několika hudebníky propojené a v několika písních pak v oktogonu loggie zahrály a zazpívaly společně. Ale popořádku: NaŽďár je pěvecký spolek z Horního Žďáru (součást obce Hajnice nedaleko Trutnova), která sama sebe nazývá „partou nadšenců“, „co se ráda baví a pořádá kulturní akce pro spoluobčany a přespolní“. Paní sbormistryně Jana Madževská hovořila v úvodu o důvodu, proč se dali dohromady. Je jím záchrana a rekonstrukce kostela svatého Jana Křtitele. Na FB najdeme vlastní charakteristiku spolku:

Horní Žďár je bývalá sudetská vesnice mezi Trutnovem a Dvorem Králové nad Labem. Žďárské údolí je táhlé, dlouhé, v zimě chladné, v létě vlhké. Okolní kopce a louky jsou v létě krásně zelené, v zimě zasněžené. Do tohoto prostředí se v posledních letech nastěhovalo dost lidí na to, aby ve spojení se starousedlíky vznikla aktivní komunita, jejíž zájmy a nápady jsou téměř bezbřehé.

Spolek NaŽďár, z.s. jsme založili v roce 2016, abychom se mohli lépe prezentovat na veřejnosti, a abychom mohli některé nápady hlásit do grantových soutěží. Jedním z cílů spolku je také rekonstrukce kostela svatého Jana Křtitele.

Ve stanovách spolku jsme si jako cíl vytyčili společenský a kulturní udržitelný rozvoj místa, kde žijeme.

Máme chuť chystat hry pro děti, rádi zpíváme pro sebe i pro veřejnost, máme radost, když objevíme něco nového ze žďárské historie...

Již před založením spolku jeho dnešní členové uspořádali v Horním Žďáru a okolí mnoho akcí (koncerty v kostele svatého Jana Křtitele a u vodní nádrže, čištění hřbitova od náletů zeleně, dětský den a stezku odvahy, opravu drobných církevních památek aj.).

Koncerty pořádají ve dvou termínech, právě na svatého Jana a o Vánocích. S vánočním programem už ve Valdštejnské loggii byli (29. 12. 2017), se „Svatojanem“ přijeli letos poprvé – v Jičíně to byla vlastně předpremiéra, na plakátu na FB jsem si přečetl, že koncert v kostele sv. Jana Křtitele se koná 23. 6. 2018. Zdaleka samozřejmý není ani samotný fakt komponovaného pořadu k jednomu tématu. A ovšemže jsem pak v mezičase, když začínal druhý soubor své vystoupení v oktogonu, vyjádřil paní sbormistryni své osobní potěšení z toho, že jsem vlastně takhle, aniž by zpěváci o tom věděli, dostal krásný dárek ke svátku.

Na profilu skupiny Marta a Rasputin na Bandzone se dočteme další jména hudebníků, kteří už vystupovali s pěveckým sborem (a pak pokračovali v oktogonu coby součást řečené Marty a Rasputina): Irena Homo Janigová - violoncello, příčná flétna, a Radim Kolbe - cajun, djembe, perkuse.

No a kdože jsou ti hudebníci s provokativním ruským jménem? Čteme dále na Bandzone a zjišťujeme:

Tomáš Habrún - akordeon, ukulele, zpěv
Marta Věchetová - housle, šalmaj

Hrajeme něco jako folkovou a lidovou muziku výhradně na akustické nástroje. Hudba je to živá a energická, protože máme rádi tanec a zábavu. To ostatně pramení z naší mladistvé nespoutanosti a nevybouřené energie, skrývající se v nás a čekající na explozi mezi naše posluchače...

Zvláštností kapely jsou vlastní písně na motivy pana Tolkiena zabývající se skřetí tematikou a problematikou. Již bylo na čase začít se zajímat o tyto zvláštní nenáviděné tvory na pokraji společnosti.

Stylovou různorodost doplňují vlastní „neskřetí“ písně, kterými postupně rozšiřujeme náš repertoár...

Marta a Tomáš plus violoncellistka Irena Janigová hráli už v Jičíně v minulých letech v rámci letních kulturních víkendů, kdy se na různých místech města můžeme setkat s různými kapelami (viz čl. Hudební umění dnes opět vtrhlo do ulic v centru Jičína, Dobré zprávy z Českého ráje, 23. 8. 2014, autor VaW), nyní rozvířili opět prostor oktogonu svojí bujarou muzikou. Dobrý závěr.

Odkazy

Svátek hudby v Jičíně 2018
https://svatekhudby.jicin.cz/2018/program

Brothers for Fun
https://www.facebook.com/Skupina-Brothers-For-Fun-1495737343980195/

Špinaví lúzři
https://bandzone.cz/spinaviluzri?at=info
https://www.facebook.com/pg/spinaviluzri/about/?ref=page_internal
https://www.spinaviluzri.cz/

My Sister Grenadine
https://www.facebook.com/my-sister-grenadine-137112966320061/
https://www.mysistergrenadine.com/
https://mysistergrenadine.com/doc/grenadine-info-2018.pdf

NaŽďár
https://na-zdar.webnode.cz/l/o-nasem-hudebnim-spolu-nazdar/
https://www.hajnice.cz/uvodni-stranka

Marta a Rasputin
https://www.muzikus.cz/marta-a-rasputin/
https://bandzone.cz/martaarasputinband
https://www.facebook.com/martarasputinband/

https://zpravyceskyraj.cz/hudebni-umeni-dnes-opet-vtrhlo-do-ulic-v-centru-jicina/