Stieg Larsson

Je málo spisovatelů současnosti, kteří by měli na českém webu tak výraznou prezentaci jako Stieg Larsson (1954-2004), vnímaný především jako autor stejnojmenné trilogie o časopisu Milénium.

Autorům detektivek, hororů, fantasy či jiných „žánrových“ oblastí literatury bylo vždy věnováno dostatek pozornosti jak v knižním prostředí, tak i – v posledním století – díky zpracování jejich děl ve filmech. Měli vždy dostatek příznivců, který občas přeroste v „-mánii“ – vzpomeňme třeba na romány Agáthy Christie či J. R. R. Tolkiena. (Posledně jmenovaný má na Wikipedii dokonce svůj samostatný portál.) Podobně je tomu i se Stiegem Larssonem, jehož uvádějí české webové stránky slovem „Larssonmania“.

Přejme mu toto výsluní, které si žel už nemůže užít, protože v poměrně nevysokém věku zemřel, aniž se té největší slávy, kterou mu přinesla zmíněná trilogie, dočkal. Nezkoumejme příliš ani důvody, proč je tomu tak. Rozhodně už dávno neplatí, že by „detektivky“ byly oním pokleslým, spotřebním žánrem, za jaký byly považovány mnohdy předchozími generacemi literárních teoretiků. Jednak se změnily jejich postoje, jednak se změnilo i postavení samotných detektivek, které od jisté doby (pro jednoduchost ji nazvěme postmoderní) kladou vyšší cíle a stávají se uměleckou literaturou, stejně tak jako jiné žánry – koketuje se dokonce i s pornografií, která stávala na nejnižším etickém i uměleckém hodnotovém žebříčku a která se ocitá v nových kontextech (vzpomeňme např. na některé názvy filmů, zaměření některých současných autorů, napadá mne třeba Ch. Palahniuk atd.).

V případě švédského autora přispívá k růstu zájmu o jeho dílo skutečnost, že v tomto měsíci vychází – po prvních dvou částech trilogie s názvy „Muži, kteří nenávidí ženy“ a „Dívka, která si hrála s ohněm“ – český překlad závěrečné části „Dívka, která kopla do vosího hnízda“, a že na červenec je ohlašována v našich kinech premiéra zfilmované první části.

Na webových stránkách čtenář nalezne vedle portrétu autora a rozhovoru s ním, plakátů ke stažení, zahraničních obálek a jiných vychytávek recenze/ohlasy na Larssonovo dílo. To je dobře, protože (na rozdíl od Tolkiena) na české Wikipedii Larsson heslo zatím nemá a nějaké soustředěnější informace se čtenář může dobrat jen na její německé či anglické mutaci.

Při četbě mne napadají jako první impuls dvě souvislosti. První z nich je skutečnost, že hlavní postavou je dívka, která se pohybuje především ve virtuálním světě internetu, respektive tím, že je geniální hackerka, je schopna „transferu“ nejrůznějších rovin v prostoru mezi světem reálným a světem digitalizovaným. Přičemž oba tyto světy jsou zvláštním způsobem provázány, na sobě závislé, nikoli „jednosměrně“, tak, že by informace v počítači byly pouhým „odrazem“ či „obrazem“ reality, ale i naopak, a to zcela prakticky (třeba převodem peněz na účtech) se realita stává „výsledkem“ počítačové operace. Je to vlastně podobný svět, jaký předpovídal už v 60. letech ve svých teoretických knihách Marshall McLuhan či jaký známe z filmů ???. Pro mne je to téma, kterého jsem se na těchto stránkách už dotkl v několika článcích (např. Protektor).

Druhou věcí je téma „tlustých knih“. Nedokážu jednoznačně říci, odkdy se koná tento návrat – paradoxně v době, o které se tvrdí, že se méně čte (není to pravda) a že knihám hrozí zánik, v době, kdy je životní tempo rozloženo zcela jinak než v době Balzacově. Za studentských let jsem býval zvyklý „zhltnout“ knihu bez ohledu na rytmus denního života, z něhož jsem se takřka dokázal vytěsnit do „prostoru knihy“ stejně jako to umějí příslušníci dnešní mladé generace, kteří smaží na Facebooku, a tedy stejným způsobem, o jakém jsem se zmiňoval v předchozím odstavci. Tento paradox umocňuje skutečnost, že Larssonovy knihy jsou detektivky, jejichž rytmus a tempo bývá svěží až překotné – a přesto vůbec nevadí, že se prokousáváme více než pěti sty stranami textu. Rytmus knihy je totiž jiný. Po „pomalém rozjezdu“ a postupném sbližování, stále rychlejším střídání a proplétání témat následuje náhlý úder, který je o to efektnější, že jsme byli ukolébáni epickou šíří předchozích líčení. Knihy  S. Larssona tedy rozhodně nejsou nuda a stojí za přečtení. 

https://cs.wikipedia.org/wiki/Port%C3%A1l:Tolkien
https://www.stieg-larsson.cz/

Na rozdíl od Tolkiena S. Larsson na české Wikipedii kupodivu nemá ani článek, ten samozřejmě dost dobře nahradí zmíněné webové stránky.

https://de.wikipedia.org/wiki/Stieg_Larsson
https://en.wikipedia.org/wiki/Stieg_Larsson