Steve Reich

Steve Reich
minimalismus v hudbě

Označit Steva Reicha za minimalistu je tak trochu nepřesné škatulkování. Srovnáme-li jeho hudbu se zakladatelem americké minimalistické školy La Monte Youngem, který například v šedesátých létech tvořil skladby onoho typu (a moc nepřeháním, když to takhle řeknu), že zapnul tónový syntezátor (tenkrát skoro novinku) a nechal ho běžet čtyřiadvacet hodin, pak Steve Reich není ten, který by se orientoval na exaktní výzkum hudebních prostředků (což je vlastně jeden z postulátů i poválečné avantgardy). Jeho muzika má daleko širší záběr, i když samozřejmě ono minimalistické pojetí, dobově aktuální, je velice patrné. Je to ovšem zároveň tak (a bývá to tak), že skladby La Monte Younga se skoro nehrají, zatímco Reichovo dílo je velice populární. Je to možná rovněž také proto, že Reich reaguje na okolní svět, na aktuální dění v něm – například skladbou WTC 9/11, která, jak je zřejmé už z názvu, je hudební odpovědí na teroristický útok na Světové obchodní centrum v New Yorku 11. září 2001. Dokonce bych se nebál říci, že to jsou skladby „angažované“, kdyby to slovo u nás nedostalo hanlivý přídech v jiném významu, než v jakém jej používal třeba francouzský filozof a spisovatel J. P. Sartre.
Na Wikipedii je – paradoxně, alespoň podle mého názoru – přesnější charakteristika Reichovy tvorby v obecném článku o minimalismu než v článku o něm. Dovolím si tedy překopírovat onen odstavec, jemu věnovaný:
Patrně nejdůležitějším představitelem americké minimalistické školy je Steve Reich, který začal minimalistické skladby komponovat na počátku šedesátých let. Experimentoval s transformací magnetofonového záznamu (It's Gonna Rain, Come Out) a také s posouvajícími se a rotujícími motivy, tvořícími interferující zvukové struktury, které vznikají v důsledku asynchronních fázových posunů při opakovaní identického zvukového materiálu, hraného živě nebo reprodukovaného z magnetového záznamu (Violin Phase, Six Pianos, Clapping). Ve svých skladbách používal též aditivní princip - postupně prodlužované tóny jediného akordu (Four Organs), melodická a rytmická ostináta (Drumming) a další postupy. 
Za čistý minimalismus lze označit jeho skladbu Hudba pro osmnáct hudebníků, která vychází z kompozičního principu „pulzů“.  Antonín Charvát tuto takřka hodinovou kompozici, která měla premiéru před zhruba 35 lety, na svém Fóru pro skladatele vážné hudby nazval „moderně krásnou“ při úžasné čistotě. To slovo čistota bych podtrhl. Čistota v použití hudebních prostředků, které jsou zdánlivě velice jednoduché, omezené, „redukované“. Redukce je nejen jeden ze základních principů nejen minimalismu, ale moderního umění vůbec. A dokonce každého umění. Je totiž tím, čím je definován styl – jakožto určitý výběr prostředků. Ve významu, v jakém to slovo styl používal Goethe (ten se trochu liší od našeho), totiž jako možnost poznání světa kolem nás a sama sebe.
A to si myslím, že je to nejdůležitější na tom, co chci říci: že totiž přestože jsou použity (vybrány) určité formální prostředky, má ona skladba určitý obsah. Jsou to elementární principy světa a kosmu i lidské existence. Stejně jako lidské srdce pulzuje, pulzuje i vesmír. A zároveň se mění. V čase, který probíhá. A stejně tak si toto uvědomujeme, když posloucháme Reichovu Hudbu pro osmnáct hudebníků. Je to zážitek, který ve filozofii zprostředkovává fenomenologie (zvl. E. Husserl), v přírodě ledová pláň či jeskynní systém – či oceán.

Chtěl jsem se věnovat ještě dalším skladbám a něco napsat o Reichově životě, ale jsem tak uchvácen (poslouchám tu muziku), že to nechám do příštího článku.

Info a muzika
https://www.stevereich.com/
https://www.classical.net/music/comp.lst/reich.php
https://en.wikipedia.org/wiki/Steve_Reich
česky
https://cs.wikipedia.org/wiki/Steve_Reich
https://cs.wikipedia.org/wiki/Minimalismus_%28hudba%29
https://forum.antonincharvat.com/viewtopic.php?t=803&sid=5295385e0a8eda35616ae759aead5c58
(zde je odkaz na video / skladbu Hudba pro osmnáct hudebníků)