Stern / TV Magazin

Stern / TV Magazin
Z německého archívu

V každém čísle časopisu Stern byl (je? – je dodnes, potvrzeno), stejně jako u řady jiných časopisů, vložen sešitek TV Magazin. Ve čtyřicetistránkové příloze s červenou obálkou s portrétem nějaké osobnosti televizního světa byly vedle programové nabídky televizních kanálů, tj. ARD (odpovídá našemu prvnímu), ZDF (druhý), Dritte, což jsou regionální, zemské, to znamená Bayern, Südwest, Hessen, WRD (Westdeutscher Rundfunk), NDR, Bremen, SFB (NDR nebyl název státu v donedávna ještě rozděleném Německu, nýbrž Norddeutscher Rundfunk), v přihrádce Private byl SAT 1, RTL plus a v přihrádce Satelliten/Nachbarländer Eins plus, 3SAT, Tele 5, Pro 7, Eurosport, Super Channel, TV 5, Österreich (1. a 2. program), Niederlande (1., 2., 3. program), Schweiz.

Pro mě zajímavým dostupným programem byl v té době SAT3, nedávná novinka spojení vysílání třech zemí, tedy Německa, Rakouska a Švýcarska, proto SAT3. Bylo možné porovnávat na jednom programu střídající se jazykové podoby všech třech zemí.

Úvodní editorial (nebyl tak výslovně označen) se – v souladu s ostrým novinářským žargonem samotného časopisu – vyjadřoval velmi kriticky k jednotlivým aspektům televizní zábavy. Komentoval s nadsázkou řadu věcí, umístění jednotlivých pořadů a jejich kvalitu, o níž se vyjadřoval dost s despektem, když komentoval úroveň, umístění, sledovanost (Einschaltquoten) jako hlavní kritérium všeho atd. Např. v čísle 47/1990 z 15. listopadu se v úvodním článku s titulem Erbarm dich unser (parafráze textu otčenáše, Smiluj se nad námi) redaktor ptá, proč se centrála ZDF plus nepřestěhuje do Zámeckého hotelu u Wörthersee (narážka na tehdejší sentimentální TV seriál), a co říkají zvířata vysílání – myslíte si, že se kuřata budou smát? Kočky jsou hotové z tahání čísel Totto Lotto, protože se kuličky tak pěkně kutálejí, a mají rádi barvy, andulky by dokonce při televizi mohly přijít o život (nesnášejí rámus a jsou světloplaché). Co tomu říká Svaz pro ochranu zvířat? atd.

V jiném čísle se hovoří o „výchově ke konzumním idiotům“ (Ausbildung zum Konsum-Idioten), ale autor ubezpečuje, že západní kultura ještě není ztracena, když se na Kolo štěstí (Glücksrad) či konkurenční Der Preis ist heiß dívá milion lidí (Glücksrad převzala pak česká televize pod názvem Tutovka, která rovněž dosáhla maximální sledovanosti a skončila skandálem).

Při listování si člověk může připomenout, co se tenkrát v televizi vysílalo. V určitém ohledu je to stejné, na nejrůznějších programech či v komentářích v samostatných článcích nacházím Ramba, Zuckersův film Duch – Patrick Swayze se setkává se svým zemřelým přítelem Samem, tenkrát ovšem novinka, stejně jako Dallas, u nás jeden z prvních televizních seriálů (zde komentované nové série, s portrétem „Džejára“ Larry Hagmana, tehdy oblíbený zábavný pořad „Wetten daß“ (Vsaďte se, že…). Promítal se Colombo, Dempsey and Makepeace, Tatort (u nás Místo činu), rytířské filmy s Jeanem Maraisem (Kapitán Fracasse), starší americké filmy (Alamo s J. Waynem) aj. Připomínána je Cybill Shepherdová v Bogdanovichově filmu „Poslední představení“ s Jeffem Bridgesem a po 20 letech ve stejném obsazení v „Texasville“ (podle kritiky nic moc), ARD připravila sérii „nového britského kina“, počínaje filmem Black Hill. Při identifikaci filmů mohou nastat trochu problémy, protože Němci řadu z nich uvádějí pod vlastními názvy, pod nimiž se někdy mohou stěží vůbec odhalit.  

Z ryze německých si vzpomínám na zde zmíněnou talk show Gottschalk s Thomasem Gottschalkem, zde se uvádí také (na ZDF) talk show s Guntherem Emmerlichem, operním pěvcem a v Ex-NDR oblíbeným moderátorem (dříve „Showkolade“, nyní „Nimm Dir Zeit“, získané peníze z pořadu jdou na opravu historických památek bývalé NDR). Harald Juhnke, oblíbený berlínský herec, komik, se myslím na našich televizních obrazovkách neobjevoval (pokud si vzpomínám), za kulturu se i Německu bojovalo (jako u nás), nejznámější „Kulturní magazín“ (Kulturmagazin „ttt“) prosazoval Kurt Zimmermann, vedoucí oddělení kultury a hudby v Hesenském rozhlase, v hesle „titel, thesen, temperamente“ (psané malým písmeny).

Čísla TV Magazinu jsou z doby, kdy hlavním tématem bylo (kromě války v Iráku) sjednocování Německa. Některé filmy tuto skutečnost reflektují: Ehe auf Zeit (Dočasné manželství) je o mladém páru, kteří „zdrhli za kopečky“ (tak jsme tomu říkali my, oni říkali, že se „potopili“) a zjišťují, že jim získaná svoboda k ničemu není, velmi populární byl film „Go, Trabi, go“ (rež. Peter Timm), komedie, která vypráví, jak se Němci vydali ve svém oblíbeném Trabantu (Trabi „Schorsch“, slovo je nářeční podoba jména Georg) na dovolenou na jih, kde všichni zírají, co to sem dorazilo za exoty.

Televizní seriál „Ein Schloß am Wörthersee“, jehož se týkala už zmíněná narážka, byla novina v německo-rakouské produkci. V hudebním světě odpovídá estetice seriálu to, čemu Němci říkají „Schnulze“, doják (titulky oficiálně uváděli „filmovou komedii“), a pokud si to slovo vypůjčuji, pak to souvisí i s tím, že představitel hlavní postavy, Lennieho Bergera, který zdědil „poněkud zaprášený“ hotel na břehu Vrbského jezera (německý název má podle malého městečka Maria Wörth u Klagenfurtu v Korutanech, česky Celovec, hlavní město této země v jižním Rakousku) byl Roy Black, který byl právě někdejší hvězdou hudebního nebe, kde se právě s takovými dojáky prosadil (už v 60. letech byl v německých hitparádách na prvním místě a i na živých vystoupeních vydělal milióny). Tento osobnostně komplikovaný muž (na jednu stranu mírný a laskavý, na druhou stranu schizofrenik se sklony k alkoholu) se mimochodem občanským jménem jmenoval Gerhard Höllerich a svůj pseudonym odvozoval od svého pěveckého vzoru Roy Orbisona a podle svých havraních vlasů. Původně desetidílný seriál (tak se o něm hovoří ještě v TV Magazinu) se rozrostl o další dvě série na 34 dílů a promítal se v letech 1990-1992, ve třetí sérii ovšem už bez Roy Blacka, který v roce 1991 zemřel (selhání srdce, při pitvě zjištěny tři promile alkoholu). V seriálu hráli pak herci podobného zaměření, Julia Biedermann, původně tanečnice (později také nafotila pro Playboy sérii fotek) coby partnerka Lennieho, či Uschi Glas (ale až ve 3. sérii), která hrála často právě s Roy Blackem, ale také v jednom z dílů Winnetoua (mimochodem i představitel „rudého bratra“ Pierre Brice byl obsazen do  seriálu). Je zajímavé, že podobné téma, tj. „získaný hotel“, nebyl u seriálu novinkou, ve filmové  historii by se dala najít řada zpracování podobných téma, zmíním jen český seriál, který ovšem nebyl z nablýskaného velkého světa jako  „Ein Schloß am Wörthersee“, nýbrž spíše „realistický“ příběh na téma restituce: Hotel Herbich (jiný český film se jmenoval Hotýlek v srdci Evropy).

Z osobností je pozornost v samostatných článcích věnována osobnostem, jako jsou například Sieghardt Rupp, Dietmar Mues, ale také Max von Sydow (který se ve druhé části své kariéry posunul poněkud jinam než v dobách spolupráce s Bergmannem, a hlavně žil v Německu), Toyo Tanaka, Bruno Ganz (později skvěle zahrál Hitlera), Heinz Schubert, Patrick Duffy, Martin Lüttge, Gert Ruge, Harald Schmidt aj.

Jsou komentovány i netelevizní záležitosti, např. vydání 180dílné edice CD kompletního díla W. A. Mozarta (edice Philips), který bude slavit 200. výročí úmrtí s otázkou, zda je opravdu potřeba poslouchat úplně všechno, či zda to není perverzní, a zda je takové vydání opravdu kompaktní, když je určitá část nahrána opravdu pro tuto příležitost a ostatní nejrůzněji posbírané, zda je lepší nahrávka houslových koncertů Philips od Arthura Grumiauxe či je lepší si poslechnout Henryka Szerynga. Hudebním tématem je i už od sedmdesátých let oblíbený Astor Piazzolla se svým bandoneonem a „Tango nuovo“, jehož kolekci vydávala německá Tropical Music. V každém čísle je vedle „hlavního článku“ ještě také interview s významnou osobností.

Pokusím se ještě se k tématu vrátit v alespoň jednom článku.

Pzn. Pod názvem „stern TV“ se od doby, o níž pojednává tento příspěvek, tj. od roku 1990 (konkrétně od 4. dubna) , rovněž vysílá pořad, na který má licenci RTL Television. V roce 2012 se vysílalo 1000. vydání.

https://de.wikipedia.org/wiki/Roy_Black
https://de.wikipedia.org/wiki/Julia_Biedermann
https://de.wikipedia.org/wiki/Uschi_Glas

https://de.wikipedia.org/wiki/Wetten,_dass..%3F
https://de.wikipedia.org/wiki/Thomas_Gottschalk

https://de.wikipedia.org/wiki/Gl%C3%BCcksrad_%28Spielshow%29

https://de.wikipedia.org/wiki/Go_Trabi_Go